ČJA 2

148 horní (1232) — mapa s. 337

1    M         hoí (-ňə 603, 610, hurňi 813, 827, gurňi 834)

hořeňí

hořejňí 209, 225, 226, 22

hořejší — horejší (též 429)

vrchňí (svrchňí 447)

vyšňí

2                 Mapa zachycuje nář. ekvivalenty adjektiva horní, tj. umístěný, ležící nahoře, vysoko nebo výše. Materiál
přinesl vedle diferencí lexikálních i rozrůznění slovotvorné (horní × hoření × hořejší) a hláskoslovné (hořej-
ší
× horejší).

Nář. výrazy byly zjišťovány ve dvou závazných kontextech: jednak byl význam sledován ve spojení ‚hor-
ní, např. část obce‘ (pozdější redakcí dotazníku upraveno na ‚horní, např. v terénu‘), jednak jako ‚horní, např. vě-
tev na stromě‘. Zejména v Čechách bylo rozlišování těchto dvou významů zkoumaného adjektiva irelevantní.
Významový rozdíl vyniká v případech dubletnosti jen na Moravě, kde lze lišit označení horní, vyskytující se vý-
lučně ve spojení s částí obce, a výraz vrchní, jenž byl zachycen ve výše uvedeném druhém kontextu.

3                 K základnímu lexikálnímu protikladu vytvářenému opozicí mezi výrazem vrchní (na Moravě, ve Slezsku
a ve vých. části svč. nář.) a slovotvornými variantami od základu hor- (v Čechách) se připojuje jako okrajový re-
gionalismus slovo vyšní (v nejvýchodnější části Slezska).

Na větší střední části Čech s výběžkem až na Náchodsko je běžná podoba hořejší, hlásková varianta ho-
řejší
je příznačná pro záp. Čechy a v návaznosti též pro Prachaticko, Českobudějovicko a území mezi Příbramí
a Táborem. Forma hoření zaujímá oblast severně od linie měst Kadaň – Praha – Hradec Králové. Zejména na
Roudnicku se vyskytuje obměna hořejní.

Varianta horní pokrývá široký pás na přechodu mezi Čechami a Moravou, táhnoucí se od Vysokého Mýta
až k Slavonicím, a jako dubleta je hojná po celé Moravě (četná je zejména ve vm. dialektech) i v části Slezska;
jako novější podoba proniká všude do městské mluvy.


4    horejší  jen nář. — Z hořejší, viz tam; -r- analogií podle slovního zá-
kladu hor-.

horní  stč., Jg též horný, SSJČ, SSJ horný, pol. górny, hluž. horni
Příponou -ní k základu hor-.

hořejní  stč. hořějní, Jg zast., SSJČ zast. a nář. — Z hoření, viz tam;
-ej- analogicky podle hořejší.

hořejší  stč. hořější komparativ, Jg, SSJČ — Příponou -(e)jší k stč. ad-
verbiu
hořě ‚nahoře‘.


hoření  Jg, SSJČ kniž. — Příponou -ní od stč. adverbia hořě.

vrchní  Jg, SSJČ, SSJ vrchný, pol. wierzchni — Příponou -ní k zákla-
du
vrch-.

vyšní  Jg též vyšný, SSJČ též vyšný slc., SSJ vyšný hovor. — Příponou
-ní k základu vyš-.


5    horňí Ju 1, 7 — horňi Po 1, Ju 2, 4 — hořejší Ju 3, 5, Ru 2 — hořejši Ru 4 — hořejšňi Ru 4 — vrchňí Ju 6, Ru 5 — vrchňi Po 1

6    ASJ IV 329

Fi