ČJA 2

147 zatáčka (1275) — mapa s. 335

1    M         zatáčka (zatačka 826, 828, 829, 833, zátačka 659, 741,66, zatáč 451)

(v)otáčka (otačka 828)

zátoč f.

zátočka (zátoka 117, 135)

zátoč m.

zátoček

zátok (též 117)

zátočina (za- 625, 671)

zákrut (zokrynt 834, zakrut 827, 71, zákrutí 668, 716)

zákruta (zákruť f. 671, 703, 709, 713)

okrut (též 821, okrynt 831, 832, 84, okruta 819)

skrut (skrút 702, skrynt 833–836, skruta 752)

krut (krót 680)

(v)oklika — okluka

(v)oklik — okluk

zákluka

zakluk

záhib

vohib

(v)oblouk (obłunk 830)

koleno

rejd

2                 V nářečním označení zatáčky, tj. ohybu cesty, byly vedle rozdílů lexikálních (např. zatáčka × zá-
krut
× okluk × koleno) zjištěny především diference slovotvorné (např. zátoč × zátočka × zátočina × zatáčka,
krut × okrut × skrut × zákrut). Byla doložena rovněž změna rodu podstatného jména (např. zátoč m. × zátoč f.)
a jen ojediněle nepravidelné hláskosloví, které se zde omezuje na neprovedení přehlásky ’u > i u ekvivalentů zá-
kluka
, okluka a jejich variant.

Po stránce slovotvorné jsou pojmenování tvořena od prefigovaných základů slovesných (z nichž nejčas-
tější jsou od slovesa točit) a základů substantivních.

3                 Pro všechny oblasti je typická dubletnost (mnohdy až vícečetnost) označení.

Z hlediska územního rozšíření lze za většinová považovat pojmenování odvozená od sloves zatáčet a za-
točit
, která se vyskytují takřka na celém území českého národního jazyka. Z nich nejběžnější je výraz zatáčka,
shodný se spisovným jazykem. Jeho nedubletní výskyt byl registrován především na záp. Moravě a na Brněnsku,
jako slovo nové však proniká do všech oblastí s jiným nářečním označením. Dva rozsáhlé areály zaujímá po-
jmenování zátočina: jeden v nář. oblasti jzč. a sousední přilehlé polovině nář. střč., druhý pak na stř. Moravě
s přesahem na Břeclavsko a Moravskokrumlovsko. V severní oblasti dialektů střč. byl zachycen výraz zátoč f.
(v Poohří a na Mladoboleslavsku v mužském rodě); formou zátočka se vyčleňuje střední úsek nář. svč., podoba
zátoček je typická pro Náchodsko. Z Podještědí se dokládá označení zátok.

Východní polovinu Moravy a dialekty slezské charakterizují jiné lexémy: na území stř. a sev. části nář. vm.
a ve frenštátské nářeční podskupině vytváří areál pojmenování zákrut (již. polovina této oblasti s přesahem až na
Prostějovsko se vyděluje variantou zákruta, přilehlé Holešovsko slovotvorným regionalismem krut). Na
Těšínsku a dále na severu v českých bodech v Polsku byla zaznamenána podoba okrut, obměna skrut dominuje
na Jablunkovsku. Pojmenování okluk (oblastně v původní podobě s nepřehlasovanou kořennou samohláskou) se
soustřeďuje zejména do stř. části vm. nář. Objevuje se však i dále na Vsetínsku a Příborsku a v záp. polovině
slezských dialektů pak přechází ve slovotvornou obměnu zákluka. Podoba s přehláskou oklik se vyskytuje i jin-
de, hlavně však v svč. nář. a v centrální části přechodného pásu česko-moravského. Podoba oklika je vzácnější.
V celých Čechách (s výjimkou jejich okrajů) je dále častý výraz záhyb (případně ohyb), pojmenování oblouk se
dokládá roztroušeně z celého zkoumaného území. V Podkrkonoší (a odděleně pak v ostravickém úseku) se vy-
skytuje regionalismus koleno, Chodsko a Zábřežsko se vydělují pojmenováním rejd.

4    koleno  v sled. významu jen nář. — Přenesením na základě tvarové
podobnosti.

krut  jen nář. — Od kroutit otáčet.

oblouk  v sled. významu jen nář. —Specifikací významu.

ohyb  SSJČ, SSJ — Od ohýbat.

oklik  jen nář.; Jg, SSJČ zast. a nář. — Od oklika vlivem výrazů ohyb,
záhyb, viz oklika.

oklika  Jg, SSJČ — Od okluka přehláskou u > i, viz okluka.

okluk  jen nář.; stč. okľuk, Jg — Rodová varianta mužského rodu vý-
razu
okluka, viz tam.

okluka  jen nář.; SSJ okľuka Od slovesa odvozeného z psl. *kljuka
hák, hákovitý předmět.

okrut  jen nář. — K nář. kroutitotáčet‘.

otáčka  SSJČ říd. — Od otáčet.

rejd  jen nář.; Jg příkrá oklika na silnicích nebo cestách“, SSJČ nář.
— Adaptac
í výrazu přejatého z něm. (srov. střhn. reide ,otá-
čení, obrat‘).


skrut  v sled. významu jen nář; pol. skrtęt Od nář. skroutit ‚zato-
čit.

záhyb  SSJČ říd. — Od zahýbat.

zákluk  jen nář. — Rodová varianta mužského rodu výrazu zákluka,
viz tam.

zákluka  jen nář.; Kt Ostravsko — Viz okluka.

zákrut  SSJČ, pol. zakrtęt — Od zakroutit.

zákruta  SSJČ říd., SSJ — Od zakroutit.

zatáčka  Jg též zatáč f., SSJČ, SSJ — Od zatáčet.

zátoč  m., f. Kt zátoč f., SSJČ zátoč m. i f. říd. — Od zatočit, případ-
n
ě zatáčet.

zátoček  jen nář. — Od zatočit.

zátočka  SSJČ poněk. zast. — Od zatočit.

zátočina  Kt, SSJČ říd. — Od zatočit.

zátok  v sled. významu jen nář. — Od zatočit.

5    zatáčka Po 1, Ru 4 — zátačka Ju 6 — zavotáčka Ju 1 — zátočina Ju 3–5, Ru 1–3 — okluk Ju 7 — okuka Ju 7 — záhib Ju 1 — závoj Ju 1 — rejd
Ru 1

6    ASJ IV 15, SSA 4.68

Kl