ČJA 2

143 užší (1270 b) — mapa s. 327

1    M         uší (ouši 158, 601) — huší (hóší 641) — ušší (hušší 507, 624, 629, 634) — usší 434, 436, 81

ouščejší 314, 433, 449, 450 — ouskejší — houskejší 301, 302, 304

uščí — ouščí — usčí — ousči 108, 138

i (užy 801)

vunžejšy (-ši 836, 84)

2                 Výzkum zaměřený na tvoření 2. stupně adj. úzký zjistil, že se v našich nářečích uplatňují všechny typy
běžné v této kategorii, to znamená, že se tvoří příponami -ší a -ejší a formantem . Jediné spisovné podobě
užší (vyslovované jako uší) odpovídají hláskově modifikované nář. tvary uší, usší, ušší. Příponou -ejší byly
vytvořeny komparativy ouščejší, ouskejší a formantem s alternací k/č podoby ouščí, ousčí (popř. uščí, usčí,
je-li komparativ tvořen od nář. adj. uskej). Zvláštní pozornost zaslouží podoby uží a užejší (fonet. vunžejšy),
viz 4. oddíl.

Z hláskových jevů sledujeme na mapě též mimořádný rozsah podob s protetickým h- (srov. PRO E3).

3                 Nejrozšířenější slovotvorný typ uší se vyskytuje na celé Moravě a ve stř. a již. Čechách jako výraz je-
diný, odtud proniká v Čechách jako dubleta do areálů s jinými variantami. V záp. Čechách je to oblast s tva-
rem ouskejší. Na velkém území v sev. části střč. nář. oblasti a v záp. části svč. nář. oblasti s přesahem na šir-
ší Příbramsko se objevuje podoba ouščí. Ve vých. Čechách se nachází areál s hláskovou variantou uščí. Se
zdvojenou, popř. prodlouženou výslovností souhlásky -š- (ušší) se setkáváme ojediněle na různých místech,
soustředěněji pak na vých. Moravě mezi Vsetínem a Uherským Brodem a na Příborsku a Frýdecku. Pro Slezsko
jsou charakteristické dva slovotvorné typy, a to uží ve středoopavských nářečích a na Ostravsku a užejší (fo-
net. vunžejšy) v česko-polském přechodném pásu. Podoba s protetickým h- (huší) byla kromě míst s pravi-
delným výskytem zapsána také na Zábřežsku, Třebíčsku a v již. části čm. nář. oblasti a podoba houskejší
v chodském úseku.

Ostatní tvary mají jen omezený výskyt, a to ouščejší a usší v již. Čechách a usčí a ousčí v svč. nář.
oblasti.

Ve městech převládá varianta uší.

4    houskejší  jen nář. — Podoba s protetickým h-. Viz ouskejší.

huší  jen nář. — Podoba s protetickým h-. Viz uší.

ousčí  jen nář. — Z nář. adj. ouskej formantem s alternací k/č, srov.
u
ší.

ouskejší  jen nář. — Z nář. adj. ouskej příponou -ejší bez alternace
koncov
é souhlásky základu. Snad novodobé nář. vyrovnání
s 1. stupn
ěm ouskej. Srov. ouščejší.

ouščejší  jen nář. Od nář. adj. ouskej příponou -ejší s pravidelným
m
ěkčením koncové souhlásky základu (k > č; š vzniklo asimi-
lac
í jako v uščí). Srov. ouskejší a houskejší.

ouščí  jen nář. — Asimilace souhlásek podle místa artikulace (ous-
čí
> ouščí). Srov. u
ší.


usčí  jen nář. — Z nář. adj. uskej formantem a s alternací k/č.

usší  jen nář. — Viz uší.

uščí  jen nář. — Z usčí asimilací podle místa artikulace. Viz usčí.

uší  spisovná výslovnost psané podoby užší, Jg, SSJČ, SSJ jen užší,
pol. węższy, hlu
ž. wužši — 2. stupeň adj. úzký (psl. *ǫzъ-kъ)
tvo
řený příponou -ší po odsunutí -k a provázený alternací
koncov
ého z/ž.

ušší  jen nář. — Viz uší.

užejší (vunžejšy)  jen nář. — Od základu vunz- sufixem -ejší.
Souhl
áska v- vznikla z protetického - ve shodě s většinou
polsk
ých nářečí.

uží  jen nář. — Pův. starobylá podoba (to z kořene uz- a sufixu -jí).

5    uší Ju 1, 3, 5 — uši Ju 6 — uščí Ju 1 — ušči Po 1, Ju 2, 4, Ru 4 — ouščí Ju 1, Ru 2 — oušči Ru 1, 4

6    OLA 1252 (úzký)

Om