ČJA 2
141 draha plt. (1209) — mapa s. 325
1 M draha (dráha 102, 206, 222, 335, 412, 420, 434) plt.
dráhy (drahy) f. pl.
2 Pojmenování
draha (plt.) a dráhy (f. pl.) označují
v nářečí (i ve spisovné češtině) jednak pozemek ležící
ladem, jednak širokou cestu mezi ploty, poli, kudy se volně chodí nebo jezdí a kde se i pase.
Údaje získané přímým terénním výzkumem byly doplněny KLA. Aby se lépe
postihla oblast celkového roz-
šíření sledovaných výrazů, jsou na mapě zachyceny rovněž formy získané z pomístních jmen uvedených v
KLA.
Viz též úvodní odstavec před mapou II-125 hromada kamení vybraného z pole, s. 298.
3 Podoby
draha a dráhy byly zjištěny jen na
části zkoumaného území. Plurálové formy se vyskytují poměr-
ně pravidelně na jzč. okraji (dráhy) a rozptýleně v oblasti vm. nářečí
(drahy, ojediněle dráhy), a to zejména
v je-
jich středním úseku a na sev. Valašsku. Plurale tantum draha je rozšířeno
více; bylo zaznamenáno v jzč. náře-
čích s přilehlým okrajem dialektů střč. a méně důsledně též ve východní části svč. dialektů s přesahy do nář.
střč., na záp. a sz. Moravu.
4
draha plt. stč. i Kt dráha, SSJČ — Viz dráhy. Koncovka -a (přejatá
od neuter typu město) sloužila u maskulin a feminin jako
formální prostředek k vyjádření příznaku souhrnnosti. Často
se pojila s alternací kvantity (srov. např. louka – luka).
dráhy f. pl.
stč. drahy, Jg též
drahy, SSJČ říd., SSJ
draha (f. sg.)
nář. ‚cesta‘ (pol. droga, hluž. droha, obě ‚dráha‘)
— Psl. *dor-
ga znamenalo původně ‚cesta, trať‘ (kudy se vyháněl doby-
tek na pastvu), pak též samotnou pastvinu při veřejných
cestách a rozcestích. Jak apelativní jména místní, tak
topo-
nyma užívala často k označení složeného objektu (tj. např.
pozemku skládajícího se z pozemků dílčích) formy plurálu
nebo plurálií tantum, srov. např. II-140 pastvina. — Mch
a Holub-Kopečný spojují polysémantické slovo dráha
se
slovesem drhnout. Podrobněji
viz S. Utěšený, Draha – obci-
ny – pasínky – lada, Onomastické práce 1, Praha 1966, s. 105–111.
5 —
6 AJPP 328 3)
Pl
