ČJA 2

138 kaluž (po dešti) (1240) — mapa s. 317

1    M         louže — luže (uža 701)

louž f.

lužina 315

lužánka

kaluž f. (gałuž 724, kauž 729, kaúž 735)

kaluže (gałuža 705, 741, kalúža 708, 737, kaža 801, kauža 732, 738, 757, kaúža 735)

kaloha 663, 667

kalužina

kalaba 217, 231,232

lokáč (logáč 245, 248)

bařyna

N          cachta 130, dem. lužka

2                 Zjišťovala se nář. pojmenování pro mělkou prohlubeň se zachycenou vodou. Vedle lex. diferencí byly sle-
dovány též rozdíly morfologické, slovotvorné (např. kaluž × kaluže × kalužina) a hláskové (louže × luže). Slova
kaluž i louže jsou dnes hodnocena jako samostatné lexémy.

Většina zjištěných výrazů má vedle sledovaného významu ještě významy další: lokáč ‚kalužina ve vyježdě-
ném místě cesty‘, popř. ‚velká louže zřídkakdy vysychající‘, luža/loža ‚močůvka‘ (zvláště ve střm. nářečích), baři-
na
častěji ‚močál‘, kaluž, louže ‚něco rozlitého‘. Ve spisovné češtině slouží k označení sledovaného významu sy-
nonyma kaluž, louže (říd. také kalužina a louž); obě základní pojmenování mají významy stejné jako v dialektech.

3                 Na zkoumaném území (zejména však v Čechách) je nář. situace značně pestrá. Většina pojmenování vy-
tváří rozsáhlé, mnohdy však nevýrazné areály, jež se navzájem překrývají. Hojná je dubletnost nář. ekvivalentů.

Výraz kaluž vytváří rozsáhlý areál v oblasti svč. a v přilehlém širokém pásu střč. nář. Na ostatním zkou-
maném území se vyskytuje nepravidelně; v poněkud větší míře byl zjištěn na zč. a jč. okraji, širším Jihlavsku,
na střední, již. a sv. Moravě. Na Moravě a ve Slezsku převládá podoba kaluž/-a. Slovotvorná varianta kalužina
byla zachycena nepravidelně v rozlehlém areálu zabírajícím především sev. pás střč., vých. část svč. nář. a záp.
polovinu Moravy. V Čechách je toto označení častěji dubletní, na Moravě nedubletní. Do mikroareálů jsou sou-
středěna pojmenování kaluha (Litovelsko) a kalaba (záp. Kolínsko).

Výraz louže je typický především pro záp. část jzč. nářečí a přilehlou část nář. střč. V podobě louž se vý-
razněji uplatňuje ve střč. dialektech s přesahem až na již. Táborsko. Forma luže byla zjištěna jen rozptýleně ve
střední části Moravy. V malém areálu na zč. okraji je soustředěno pojmenování lužánka. Název lokáč se vysky-
tuje v již. Čechách, výraz bařina je omezen na Valašsko.

V městech je situace obdobná jako v jejich blízkém venkovském okolí; na Moravě byla navíc častěji za-
znamenána podoba kaluž.

4    bařina  v sled. významu jen nář. (stč., Jg., SSJČ, SSJ, u všech ‚mo-
čál‘) — Přenesením pojmenování označujícího bahnité místo.
Srov. SSJ kaluž/-a ‚kaluž i bažina‘.

kalaba  jen nář. — Nejasné; snad z kalava (záměnou retnic w > b; to od
n
ář. kalavý ‚kalný‘.

kaluha  jen nář.; Jg — Z kaluža (se změnou ž > h a změnou morfolo-
gick
é charakteristiky); viz tam.

kaluž  SSJČ, SSJ, pol. kałuż — Z kaluže, přikloněním k typu píseň.
Viz kalu
že.

kaluže  jen nář.; Jg, SSJ kaluža, pol. kałuża — Již psl. asi *kaluža, to
nejsp
íše haplologií z *kalo-luža ‚kalová louže‘.

kalužina  Jg, SSJČ říd., SSJ i ‚močál — Od kaluž/-e, viz tam.


lokáč  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Slovo je příbuzné s lat. lacus ‚jezero,
kalu
žina (stsl. *loky, gen. lokъve).

louž  SSJČ říd., dluž. łuž — Z louže, přikloněním k typu píseň; viz
lou
že.

louže  stč. lúžě ‚louže i močál, Jg, SSJČ — Psl. *luža.

luže  jen nář.; Jg zast., hluž. łuža — Z lúže/-a starým mor. krácením
kvantity ko
řenného vokálu dvojslabičných slov. Viz louže.

lužánka  jen nář. (Kt lužanky ‚místo chvojím nepřikryté při lapání
pt
áků na studánky, Lužanky – toponymum) — Od luže (vět-
šinou formální deminutivum).

lužina  v sled. významu jen nář.; Jg též ‚močál (SSJČ zast. ‚luh) —
Odvozeno od luže, louže.

5    louž Po 1, Ju 1 — kalužina Ju 2–4, Ru 1, 4 — louže Ju 5, Ru 2, 3 — kaluha Ju 4 — luža Ju 6 — bára Ju 5

6    ASJ IV 31; AJK 198; SSA 9.40; OLA 2482; ALE 18.

Pl