ČJA 2

132 pramen (1250) — mapa s. 305

1    M         pramen (prameňíšťe 106, prameňišče 605)

prameň

temenec (temánec 446, temeňišťe 321) — timenec (timánek 458–460) — trmenec 612 (trmeňšče 611)

ídlo (zhrído 757, zdři- 826, 828, 830, zřu- 832, 84, žru- 833, 835, zdřu- 831, 833, 834, 836, žrjédło 755)
— žídlo (žíglo 720, 740, 748, 749) — žédlo

vejvařisko (-ísko 133, vejvar 103, vejře 108)

příšť 647 (přéščena 648)

2                 Mapa zachycuje územní rozložení nářečních označení místa s podzemní vodou vyvěrající na povrch.
Sledovaná reálie je běžně označována jako pramen, spisovná kodifikace však pojmenování pramen v našem vý-
znamu, tj. ‚místo‘, zatím nezaznamenává, ale registruje pouze význam ‚podzemní voda vyvěrající na povrch‘.
Slovo pramen má dvojí morfologickou charakteristiku. Ve vých. části zkoumaného území je doložena podoba
prameň jako důsledek přechodu n-kmenů k měkkým deklinacím na Moravě. Pojmenování sledované reálie se
zpravidla užívá i pro označení vody vyvěrající na povrch. Svč. výraz vývařisko (s příponou výrazně specifikač-
ní) funguje tedy nejen jako pojmenování místa, kde voda vyvěrá, ale označuje též vodu samotnou.

Výraz temenec byl v záp. Čechách a přilehlém okraji nář. jzč., zejména na Klatovsku a Strakonicku, dolo-
žen ve významu ‚povrchový pramen v poli‘.

V již. Čechách se do utváření nářečního pojmenování zřetelně promítla i zeměpisná tvářnost krajiny (bah-
nitá, bažinatá půda v okolí pramene), viz odd. 4.

3                 Jednotlivá nářeční pojmenování vytvářejí vcelku celistvé areály. Výraz pramen se dokládá v celých
Čechách, na záp. polovině Moravy a v jzč. nář. jako dubletní. Velká část jzč. dialektů se vyděluje označením te-
menec
/tymenec (slovo temenec v záp., tymenec ve vých. části), ve vých. oblasti nář. svč. byl zaznamenán relikt-
ně výraz vývařisko. Převládajícím pojmenováním moravským a slezským je ekvivalent zřídlo, jehož hláskoslov-
né obměny tvoří výrazné areály: podoba zřídlo se objevuje ve vých. polovině Slezska (v čes.-pol. smíšeném
pruhu v několika obměnách zasahujících počáteční souhláskovou skupinu zř-), na Opavsku a v odděleném mik-
roareálu mezi Novým Městem na Moravě a Boskovicemi. Ostatní území Moravy a Slezska charakterizuje obměna
žídlo (v sv. části nář. střm. v podobě žédlo). Na Zábřežsku byl zcela ojediněle zaznamenán regionalismus příšť
(-ena). Jazyková situace městská ukazuje výrazné pronikání spisovného výrazu pramen.

4    pramen  stč., Jg, SSJČ ‚podzemní voda vyvěrající na povrch‘ —
Z psl. *pormy, nom. pramen analogicky podle nepřímých
pádů, metonymickým přenesením z pramen ‚vyvěrající
voda‘ na ‚místo, kde voda vyvěrá‘.

prameň  jen nář.; SSJ ‚přirozený vývěr spodní vody na zemský po-
vrch‘ — Koncové v důsledku přechodu n-kmenů k měk-
kým deklinacím. Viz pramen.

příšť  jen nář.; Jg pryštidlo, pryština (stč. prýskati ‚stříkat‘, Jg prý-
štírna
, prejštírna „skákací voda“, SSJČ prýštit ‚pramenit,
tryskat‘, SSJ prýštiť ‚proudem vystřikovat, vyvěrat‘, hluž.
prysk ‚stříkající proud‘) — Deverbativum od prýštit ‚prudce
vytékat‘, to varianta podoby brýzgat.

temenec  stč. témenec, temenišče, Jg i témenec, temeniště, SSJČ
‚pramének, studánka‘ (též ‚bažina, mokřina‘), též temeniště
zast., temenisko říd., obojí ‚podzemní voda vyvěrající na po-
vrch‘ — Z psl. *tekmę ‚pramen‘.

trmenec  jen nář. — Obměnou z temenec/tymenec v důsledku etymo-
logické osamocenosti.

tymenec  jen nář.; stč. týmenec, Jg i týmenec (Kt timeno ‚bláto‘,


SSJČ ‚bažina, mokřina‘, hluž. tymjd, dluž. tymjeńca, oba
‚bahnisko‘) — Hlásková obměna slova temenec; nelze zcela
vyloučit příbuznost se stč. tina < *timna ‚bláto‘ (v okolí te-
mence je zpravidla mokrá půda).

vývařisko  Jg i vejvařisko, vývar, vejvar, vývařiště, vejvařiště, SSJČ
též vývařiště, vyvařisko, vše říd. — Deverbativum od kořene
*vьr- ‚vřít‘, v přeneseném smyslu se ver- užívá o prýštění
vody ze země, původně o takových pramenech, které vyvě-
rají na rovné zemi.

zřídlo  stč. žriedlo, žřiedlo, hřiedlo, Jg též zředlo, SSJČ ‚pramen‘
kniž. a odb., SSJ žriedlo, pol. źródło, źrzódło, hluž. žórło,
dluž. žrědło, žrědlica — Z psl. *žьrdlo ‚jícen‘ (psl. *źьr
, žerti ‚žrát‘), starší význam ‚ústí, otvor do něčeho‘ specifikován dále na ‚prameniště‘, pak metonymickým přenesením i ‚pramen‘.

žédlo  jen nář. — Střmor. hlásková obměna slova žídlo (í po ž > ý > é). Viz tam.

žídlo  Jg židlo, SSJČ zast. a nář. ‚pramen‘ — Hlásková obměna (zjed-
nodušení výslovnosti) subst. zřídlo. Viz tam.

5    pramen Po 1, Ju 1–5, Ru 1–3 — prameň Ju 6 — vejvařisko, vejvařísko Ju 2 — vejvaříšťe Ju 3 — vejvařlišťe Ju 1 — žídlo Ru 5 — izvor Ju 2,
Ru 5

6    MAGP 41, PLPJ 165, AJPP 333, SSA 9.53, OLA 2609

Kl