ČJA 2

129/229.5 ráztoka (1226) — mapa s. 477

1    M         rástoka (rostoka 721, 833, rastoka 721, 747, ráštoka 756, rostok 828, rastok 834)

2                 Nář. pojmenování ráztoka většinou označovalo potůček tekoucí horským strmým údolím a přeneseně pak
i údolí samotné (nejčastěji podlouhlé, s příkrými stěnami). Bylo též užíváno ve významu ‚místo, kde se rozdě-
lují cesty, kde se „roztékají“ potoky‘. Název
ráztoka vychází z představy člověka hledícího z podhůří (roviny)
do hor, tedy v obráceném směru, proti proudu, jako by se potok od něho čím dále do hor roztékal ve slabší struž-
ky (obdobný přístup je obsažen ve výrazu rozcestí).

Viz též úvodní odstavec před mapou II-125 hromada kamení vybraného z pole, s. 298.

3                 Výraz ráztoka je soustředěn v rozsáhlé oblasti, která zabírá Valašsko s přilehlým okrajem Slovácka
a Holešovsko, dále pak pokračuje ve slezských nářečích na Frenštátsko a Frýdecko.


4    ráztoka  jen nář.; Jg roztok, též roztoka mor. ‚tok na dvě nebo na tři
i více ramen se dělící‘, ‚kraj, pole, louka, kde se potok na
více ramen roztéká‘, Kt raztoka ‚údolí, jímž protéká nějaký
potok‘, SSJČ nář., též roztoka kniž. ‚horský úval, kterým sté-
kají vody‘, SSJ ‚svažující se horský úval, po kterém stékají


vody‘, pol. roztoka ‚horská dolina vyhloubená potokem, hor-
ský potok‘. — K roztéci, psl. *orztekti; většinová a základní
podoba má předponu ráz-/raz-, jež je reflexem za psl. *orz-
(podoba ráz- je původně slovenská a byla patrně přinesena
s valašskou kolonizací).


5    —

6    —

Pl