ČJA 2

128/230.3 grúň (1223) — mapa s. 478

1    M         grúň (též 755, -n 739, zgrún 723)

2                 Pojmenování grúň označovalo původně (podle Mch) jeden z pobočných hřbetů, jaké vybíhají na strany od
hlavního horského hřebenu a zvolna se snižují. Náš výzkum zachytil slovo grúň ve významu ‚stráň, úbočí, ko-
pec‘ (podobný význam má sousední slovenština). Patří do výrazné skupiny slov, která jsou příznačná pro kar-
patskou salašnickou kolonizaci (nazývanou též valašská kolonizace), tj. nový způsob horského pasteveckého
hospodaření, který se k nám rozšířil po karpatském oblouku z Balkánu. (Podrobněji o této problematice viz např.
A. Vašek, Jazykové vlivy karpatské salašnické kolonizace na Moravě, Praha 1967.)

Viz též úvodní odstavec před komentářem II-125 hromada kamení vybraného z pole, s. 298.

3                 Výraz grúň vytváří areál na Valašsku a v jihovýchodní části Slezska. Jako relikt byl zjištěn v kopanič. nář.
(b. 755).

V pomístním názvosloví zůstalo toto pojmenování uchováno navíc ještě řídce v sev. polovině Slovácka.


4    grúň  jen nář.; Kt grún, SSJČ též gruň, oba nář., SSJ, Bš val., horň.
grún, pol. grań — Základem je rumunské slovo gruiu, jež má
snad původ v lat. grunium ‚prasečí rypák‘. (Srov. Podobnou


slovanskou paralelu rъtъ ‚rypák, huba‘ > bulh. rat- ‚táhlé
návrší‘, srbocharv. rt ,vrcholek‘.)


5    —

6    —

Pl