ČJA 2

127/230.5 žleb (1221) — mapa s. 478

1    M         žleb

X          žlab 125, 137, 162, 462, 503–505, 513–518, 602, 604, 685, 722–24, 733, 738, 755, 757, 827

2                 Výraz žleb/žlab mívá na zkoumaném území nejčastěji význam ‚prohlubeň‘, případně ‚menší údolí‘ (tj.
úzké, mělké, krátké), řidčeji pak znamená ‚hluboké nebo protáhlé údolí‘.

Geografické termíny jsou těsně spjaty s označovaným objektem, jehož vzhled může mít vliv i na obecně
rozšířený význam příslušného termínu. Proto někdy nelze od sebe bezpečně odlišit podobné významy: v našem
případě ‚menší údolí, prohlubeň‘ × ‚hluboké, úzké údolí‘ × ‚údolí‘. Zejména na střední a jv. Moravě se užívá to-
hoto názvu v uvedených základních významech promíšeně, a proto musel být ponechán jak na mapě II-126 údo-
lí, tak II-127 žleb. Viz též úvodní odstavec před mapou II-125 hromada kamení vybraného z pole, s. 298.

V jiných významech (nejčastěji v podobě žlab ‚koryto‘) je pojmenování rozšířeno po celém zkoumaném
území. Srov. též mapu I-209 okapový žlab.

3                 Areál názvu žleb zabírá téměř celou Moravu (kromě některých jejích okrajových oblastí). Na okrajích se
toto pojmenování nevyskytuje důsledně, neboť k označení podobných vhloubených útvarů slouží častěji výrazy
jiné: na jz. Moravě a v záp. části centrálního úseku střm. nářečí převládá termín zmole/-a (méně se užívá výrazů
rokle, strž), na vých. okraji střm. dialektů debřa, eventuálně zmola, na jv. a vých. okraji vm. nářečí ojediněle deb-
řa
, grapa, ráztoka (srov. též mapy II-131 grapa, II-129 ráztoka).

Menšinová podoba žlab byla zapsána soustavněji jen v nář. přechodného pásu čes.-mor., na Kopanicích
a severně od Vsetína.

Podle údajů z KLA se výraz žleb ‚menší údolí, prohlubeň‘ dříve vyskytoval ještě dále na západ, na
Jindřichohradecku a Ledečsku.


4    žlab  stč. ‚vallis‘, Jg zast., SSJČ říd. a odb., SSJ žľab — Z psl.
*želbъ zkřížením s psl. *dolb- (česky dlab, dlabat).

žleb  stč., Jg zast., SSJČ říd. a odb., SSJ nář., pol. żłob, żleb, hluž.
žłob — Psl. *želbъ; hlásková varianta s -a- znamenala původ-


             ně ‚koryto‘, s -e- ‚údolí, ráztoka‘. Časem se tento hláskový
i významový rozdíl stíral, takže místy převládla jedna nebo
druhá podoba.


5    —

6    —

Pl


4    grúň  jen nář.; Kt grún, SSJČ též gruň, oba nář., SSJ, Bš val., horň.
grún, pol. grań — Základem je rumunské slovo gruiu, jež má
snad původ v lat. grunium ‚prasečí rypák‘. (Srov. Podobnou


slovanskou paralelu rъtъ ‚rypák, huba‘ > bulh. rat- ‚táhlé
návrší‘, srbocharv. rt ,vrcholek‘.)


5    —

6    —

Pl