ČJA 2

126 údolí (1220) — mapa s. 299

1    M         dúl

dolec

dolík

dolina (-yna 701, 738, 801, 805, 819)

zdolina

pádol m.

pádolík, padolík

pádolina

(h)oudolí (ú- 103, 108, 119, 124, 125, 127, 128, 133, 135, 141, 152, 155, 161, 219, 225, 232, 237,
240, 247, 251, 252, 257, 316, 327, 441, 448, 450, 457, 504, 515, 617, 630, 631, 644, u- 109,
113, 605, 668, 672,
u- 301, vou- 136, hou- 310)

oudol m. (ú- 315, 508)

oudolina 442 (ú- 616, hódulina 633)

oupad m. (ú- 230)

padlina

padlík

debřa

žleb

žlabina

oužlabina (ú- 236, 451, 464, 504, u- 143, 447)

S          prúdol m. 414, prúdolí 414, prúdolina 407, 414

N          ňížina 463, ňižina 755, kotlina 113, 681, 749

2                 Byly zjišťovány nář. ekvivalenty geografického termínu údolí, označujícího úzký protáhlý pruh země mezi
vyvýšeninami. V získaném nář. materiálu se vedle méně výrazných lex. rozdílů projevila v hojné míře diferen-
ciace slovotvorná (důl × dolec × dolík × pádol × pádolík × průdol × údolí × dolina × pádolina atd.).

Otázka byla přednostně zaměřena na pojmenování podélně otevřených údolí, ale terénní výzkum ukázal,
že rozdílné typy údolí nebývají v běžné mluvené komunikaci označovány speciálními termíny. Tvar, velikost
a jiné podobné vlastnosti tohoto terénního útvaru se odrazily nejvýše v pojmenováních doložených z dialektů
horských a kopcovitých oblastí, v nichž častěji než v nížinách vyvstávala potřeba terminologicky od sebe odli-
šit různé vhloubené útvary: dolík, dolina ‚okrouhlé údolí‘, debře ‚dolina, zpravidla hustě zarostlá‘, pádolina ‚ne-
hluboká dolina‘, dolík, úpad ‚menší údolí‘, pádol ‚menší údolí, často s prudkými svahy‘, žleb, žlabina, úžlabina
‚úzké údolí, zpravidla hluboké‘. Ale ani v těchto případech nebyla specifikace důsledná. Uvedené názvy mohou
znamenat rovněž ‚údolí‘ v nejobecnějším významu. Některé zjištěné výrazy jsou vícevýznamové, mohou slou-
žit též k označování jiných vhloubených útvarů: padlina ‚proláklina‘, debře ‚rokle‘, důl ‚jáma‘, dolík ‚jamka‘,
úpad, pádol ‚strž‘. Pokud se vyskytly jen v těchto významech, mapovány nebyly.

Podoby žleb, žlabina, úžlabina mívají na zkoumaném území častěji význam ‚menší údolí, prohlubeň‘; pro-
to jim byla věnována zvláštní mapa II-127, viz tam. V našem případě jsou mapovány jen tehdy, znamenají-li
‚údolí‘. Jako nář. ekvivalent byly zaznamenány nejčastěji v těch oblastech, kde v terénu převládá typ menších
a hlubších údolí; odtud pak bylo tohoto termínu užíváno i jako označení údolí obecně.

Nejednou se archaická nebo již téměř zaniklá pojmenování uchovala v povědomí uživatelů nářečí jen zá-
sluhou tamního pomístního názvosloví (např. v pomístních jménech jako Černý důl, Dolce apod.).

Výraz údolí, shodný se spisovným jazykem, vystupuje vedle jiných nář. ekvivalentů jako pojmenování
nejnovější a často známé ze školní výuky. Ve spisovném jazyce jsou termíny údolí, dolina považovány za syno-
nymní, pojmenování dolík označuje údolí menší, úžlabina zase údolí hlubší.

V Čechách byl výzkum prováděn jen na tzv. řídké síti nářečních bodů. Na jejím základě získaný obraz
zem. rozšíření jednotlivých nář. ekvivalentů byl doplněn podle KLA. Aby byl mapovaný nář. materiál srovna-
telný na celém zkoumaném území, bylo obdobně přihlédnuto k anketovým údajům i v případě Moravy
a Slezska, přestože jsou z této oblasti k dispozici výsledky výzkumu z kompletního souboru nář. bodů. Výrazy
doložené pouze z této ankety nebyly přirozeně do mapování pojaty (oudolík, pádolí, zdolík, hliboček, důlek, do-
lek
, zdolec, zdúleň).

Ve městech nebyla otázka zjišťována.

3                 V názvech sledovaného terénního útvaru zaujímají nejdůležitější postavení odvozeniny od substantiva důl.
Výraz dolík představuje nejužívanější termín v českých dialektech v užším smyslu. Vyskytuje se téměř po ce-
lých Čechách (kromě střední části jzč. nář.). Na Moravě a ve Slezsku plní obdobnou funkci pojmenování doli-
na
; to bylo zjištěno i v Čechách, ale soustavněji jen v jejich již. polovině a v sev. části svč. nářečí (převážně však
v dubletě s podobou dolík).

Ostatní slovotvorné varianty i většina pojmenování utvořených od jiných lex. základů mají užší regionál-
ní platnost a vyskytují se většinou v dubletě s jinými výrazy. Pojmenování důl je doloženo rozptýleně z oblasti
svč. nářečí, přilehlé sz. Moravy a ze Slezska. Jen z oblasti svč. dialektů pochází nář. ekvivalent dolec. Útvary
s předponou pa- jsou soustředěny v podstatě do dvou areálů: pádol (širší Litomyšlsko, Slezsko a sev. část
Valašska), pádolík (podkrkonošský úsek, širší Vysokomýtsko, Zábřežsko), pádolina (zejména vých. část svč. di-
alektů se sporadickými přesahy na Moravu). Výraz údolí byl zjištěn (většinou jako dubletní a mnohdy i vedle
nář. podoby, např. oudolí) porůznu téměř na celém zkoumaném území. Ostatní odvozeniny od substantiva důl
byly zapsány ojediněle.

Pro sev. polovinu Čech je též typické pojmenování úpad. Regionalismus padlina se řídce nachází v pruhu
mezi Prahou a Strakonicemi a na záp. Moravě, padlík pak zejména ve střední části čm. nářečí. V širokém okolí
Brna, na Židlochovicku a Slovácku byl zachycen (místy i jako jediné označení tohoto terénního útvaru) název
žleb. Podoba úžlabina se dokládá porůznu z Čech a častěji ze Slezska (zároveň s variantou žlabina). Výraz deb-
ře
se vyskytuje na sev. pomezí střm. a vm. nářečí.

4    debře  stč. debř, débř (f.), Jg débř, SSJČ zast. debř, pol. debrza zast.
— Psl. *dъbrь ‚výmol‘.

dolec  jen nář. (stč., Jg, SSJČ nář., u všech ‚důlek‘) — Odvozeno od
důl specifikačním formantem -ec.

dolík  v sled. významu jen nář.; Jg, hluž. dołk (stč. dem., SSJČ ‚do-
linka, údolíčko‘, pol. dołek ,důlek‘) — Odvozeno od důl.

dolina  Jg, SSJČ — Odvozeno od důl.

důl  stč. dół, Jg, SSJČ (v sled. významu jen v místních jménech a ně-
kterých ustálených spojeních), pol. dół, hluž. doł — Psl.
*dolъ.

padlík  jen nář. — Odvozeno od deverbálního adjektiva padlý; moti-
vováno podobně jako úpad, viz tam. Podle Mch z pádolík.

padlina  Jg, SSJČ zast. a nář. — Viz padlík.

pádol  m. jen nář.; Jg padol, SSJČ nář., též padol poněk. zast., obě
‚menší údolí, dolina‘, pol. padół — Odvozeno prefixem pa-,
jenž vyjadřuje menší míru vlastnosti základového slova.

pádolík  jen nář. — Odvozeno od pádol, viz tam.

pádolina  Jg též padolina (?), SSJČ též padolina, obě poněkud zast.
a nář. ‚nehluboká dolina‘ — Viz pádol.

průdol  jen nář.; Kt — Z průdolí, příklonem k jinému skloňovacímu
typu.

průdolí  jen nář. — Prefigovaný útvar s morfologickou charakteristi-


kou , u něhož nelze zřetelně vyčlenit výchozí předložkový
výraz.

průdolina  jen nář. — Odvozeno suf. -ina s místním významem od
průdol, analogicky podle jiných jmen tohoto typu, srov. údo-
lina
.

údol  m. stč., Jg, SSJČ říd. kniž., SSJ bás. — Z údolí, příklonem k ji-
nému skloňovacímu typu.

údolí  stč. údolé, Jg, SSJČ též zast. oudolí, SSJ  údolie — Viz průdolí.

údolina  stč. SSJČ říd., kniž., SSJ bás., hluž. wudolina — Odvozeno
od údol, případně kontaminací údolí a dolina.

úpad  m. Jg, SSJČ říd.; též oupad ob., SSJ geograf. ‚prohlubeň v te-
rénu‘ (stč. ‚pád, klesnutí, úraz, zkáza‘) — Od upadat, upad-
nout
. Propadáním půdy vznikaly různé prohlubně v terénu.

úžlabina  Jg, SSJČ, SSJ, hluž. wužłobina — Odvozeno od úžlab, srov.
průdolina.

zdolina  jen nář. — Patrně prefixací od dolina, srov. KLA zdolík, zdo-
lec
a pomístní jména stejného typu Zbuk, Zbrodek.

žlabina  stč., Jg, SSJČ říd., SSJ říd., hluž. žłobina — Odvozeno od
žlab.

žleb  stč., Jg zast., SSJČ říd. a odb., SSJ nář., pol. żleb, żłób, hluž.
žłob — Psl. *želbъ, srov. mapu II-127.

5    dolík Ju 3, 5, Ru 2, 3 — dolik Ju 2, Ru 1 — dolina Ju 1, 6, Ru 1–5 — pádolina Po 1 — oudolí Ju 2, Ru 4 — údoli Ru 4 — oupat Ru 4 — padlina
Ru 2 — oužlabina Ju 2, 3 — oužlabi Ju 2 — paďina Ru 1 — oupadlina Ju 1 — uvala Ju 1

6    —

Pl