ČJA 2

118 plody lopuchu (1383) — mapa s. 281

1    M         knoflíky

žebráckí k. (dráteňickí k. 229, šefcofskí k. 03)

židofskí k. 228, 322

chocovi k. 513

knefle (cyganske k. 802)

čumbrki

lepíki (též lípáki 135, 310)

nouze

kotačky (kotače 622) — kotlačky (kotlece 638)

kudlačke 628, 629, 639

kocáki 505, 511

kočki 232 (kočičke 662)

choce (kchoce 460, kocle 448)

chlupáče 246, 740 (chłupačky 740)

šišky 738, 819, 827

špendlíki

ješki (též 724, 65, 66, 73)

vlky (též 63)

fši

žebráckí fši (cigánskí f. 503)

žebráky

bapky (též 133, 645, babelki 519)

babáki

babí hňev (babi h., b. hňe; též 07)

kudlibapke 619 (-i 63)

bubáky

šfagry

złoďeje

žiďi 653, 701

žeňiši 658, 676

galanky 806

připiňáki 125 (připjeňáki 114)

bodláki

S          bída 106, bombiki 664 nedubl., ceganski bleche 646 nedubl., čerťiki 95, lepiduše 719 nedubl., konske kule 813,
mandi 514, psota 807, stryky 829
nedubl., švrčki 723, tchorice 737

N          bulave pchačy 805, pcháč, lopuch

2                 Nářeční označení kulovitých plodů lopuchu (rostliny rodu Arctium L.), přichycujících se háčkovitými
chlupy na srst ap., charakterizuje bohatá lexikální diferenciace. Jen v malé míře se objevily rozdíly slovotvorné
(např. babky × babáky, choce × kocáky × kočky) a hláskoslovné (např. knofl- × knefl-). Výrazy knoflíky a vši jsou
mnohde doplněny specifikujícím desubstantivním adjektivem. Adjektiva v těchto dvojslovných pojmenováních
zpravidla souvisí s (mikro)areálem příslušného fundujícího podstatného jména.

Mapa nepostihuje uplatnění morfologické kategorie životnosti u substantiv rodu mužského, které se pro-
jevuje ve střídání tvarů vlky/vlci, babáky/babáci atp. Životné varianty byly zjištěny porůznu: na záp. Plzeňsku
a Kladsku (žebráci), na Táborsku a Jindřichohradecku (ježci), ve stř. části svč. nář. (bubáci), na Litovelsku,
Holešovsku a již. Valašsku (vlci) a v jv. Slezsku (švagři). Vzácně se vyskytly životné formy i u neživotných ma-
skulin, a to na záp. Plzeňsku (knoflíci), sev. Rakovnicku (lepíci) a Českobudějovicku a v sev. Čechách (bodláci).

Naprostá většina pojmenování je metaforického původu. Jejich větší či menší expresivní zabarvení spoje-
né namnoze se záporným hodnocením souvisí s vnější podobou ostnatých plodů lopuchu a s jejich přilnavostí
(k šatům, vlasům apod.), ale též s jejich neužitečností. Konotační příznaky, na jejichž základě došlo k přenese-
ní, jsou si často blízké a nezřídka se u jednotlivých slov prolínají. Tak např. tvarem plodů lopuchu jsou motivo-
vána označení knoflíky (zde se patrně uplatňuje i představa, že drží na oblečení jako přišité), jejich ostnatostí
a pichlavostí špendlíky, bodláky, přilnavost, případně obtížná odstranitelnost motivuje názvy kudlačky, snad i le-
píky
, patrně sem náleží rovněž výchozí synonymní ekvivalenty nouze, bída, psota, u nichž lze navíc předpoklá-

dat rys neužitečnosti, nepříjemnosti, nevítanosti. Přenesením pojmenování osob dochází ke zvýraznění expre-
sivních příznaků postihujících negativní lidské vlastnosti, jako např. neodbytnost, obtížnost (případně škodli-
vost, dravost) atp.: žebráky, zloději, židi, žertovně pak i švagry, ženiši, galánky, stryky, snad i babky. Obdobné
motivační zdroje lze nalézt u přenesených pojmenování zvířat: ježky, vlky, kočky, vši, připíňáky (připíňák nář.
‚klíště‘). I zde se překrývají příznaky vnější podobnosti (chlupatost, rozježenost) a vlastního projevu chování
(dravost, neodbytnost, zakousnutí atp.).

Někdy je pojmenování plodů lopuchu výsledkem synekdochického přenesení názvu rostliny, např. babí
hněv
, bodláky (bodlák), místy snad i žebráky (žebrák).

Pozoruhodná je situace ve městech, zejména pohraničních. Užívá se tu pojmenování minimálně příznako-
vého, a to bodláky. Uvedenou skutečnost patrně způsobuje neexistence spisovného pojmenování – termínu, kte-
rá jistě souvisí se silnou příznakovostí všech tradičních označení. K zanikání expresivních regionalismů tu při-
spěl nepochybně ústup z jazykového užívání, který může být vyvolán ústupem potřeby plodenství lopuchu
pojmenovávat.

V některých oblastech označuje slovo vši ostnaté plodenství jiných druhů rostlin – tak zejména na Moravě.
V těchto případech však nebylo do mapování pojato.

3                 Zeměpisný obraz lexikálního rozrůznění je velmi pestrý, jednotlivá nářeční pojmenování však vytvářejí
výrazné areály. Izoglosy vymezující výskyt nářečních výrazů se částečně nebo úplně kryjí s hranicemi jednotli-
vých nářečních celků, případně jejich vnitřních podtypů. Je pozoruhodné, že ve slezských nářečích často po-
jmenování sledované reálie schází.

Nejvýraznějšího rozšíření dosahuje slovo knoflíky. Užívá se ho v zč. nář. a v sousední části nář. střč., dále
v sev. oblasti přechodného pásu čm. a v přilehlé sev. polovině střm. dialektů (na Boskovicku v sousloví s atri-
butem žebrácké) s výjimkou jejich vých. úseků; slezská nář., zejména jejich sev. část, charakterizuje varianta
knefle. Označení knoflíky se objevuje rozptýleně i v areálech jiných výrazů. Rovněž název žebráky vytváří více
oddělených areálů, nejrozsáhlejší z nich se nachází v jzč. nář. Uvedené pojmenování je dále doloženo
z Podkrkonoší a z Kladska, ze sz. Boskovicka a z jz. Ostravska. Ojediněle se vyskytuje i jinde v Čechách. V sz.
části střč. nář. se užívá názvu lepíky, na širším Mladoboleslavsku pak slova nouze, na území mezi Příbramí,
Benešovem a Táborem byl zachycen výraz čumbrky, na okraji již. Čech pojmenování choce. Vých. polovinu dia-
lektů střč. a přilehlé území nář. jzč. charakterizuje označení ježky. Pro nářečí svč. je příznačné označení babí
hněv
, vyskytující se v jejich stř. a vých. části. Ve vých. okraji tohoto areálu byl zapsán výraz babáky, v jeho stř.
úseku pak ekvivalent bubáky (objevující se odděleně též na Kroměřížsku a již. Valašsku). Na jz. Moravě bylo za-
znamenáno slovo babky, v tzv. horském typu střm. nář. pojmenování kotačky, na Brněnsku kotlačky a kudlačky.
Ve vých. polovině Moravy dominuje označení vlky; česko-polský smíšený pruh se vyděluje regionalismem švag-
ry
. Charakter okrajových dialektismů mají výrazy připíňáky (jižně od Trutnova), zloděje (záp. Slezsko), špend-
líky
(stř. Čechy) a vši (již. Čechy). Ve stř. části jzč. nář. a v oblasti na sever od Prahy se vyskytuje sousloví žeb-
rácké vši
.

Výrazy ve vnitrozemských městech se shodují s příslušným nář. okolím, ve městech v Čechách se šíří jako
neutrální název bodláky. Ten dominuje ve všech městech pohraničních.

4                 Naprostá většina nářečních názvů vznikla přenesením (v těchto případech je už u jednotlivých hesel neuvádíme), o tom blíže srov.
odd. 2. Obsahují-li slovníky příslušné výrazy, pak vždy pouze v jednotném čísle (výjimku tvoří jen doklad choce, viz zde heslo choc), pro-
to uvádíme všechna hesla v singuláru.

babák  jen nář. — Univerbizací ze spojení babí hněv (Kt ‚strašidlo‘
mor.).

babí hněv  jako sousloví jen nář. (Jg ‚jehlice, Ononis spinosa‘ SSJČ
‚jehlice trnitá‘ bot.).

babka  SSJČ lid. — Srov. též II-44 chroust.

bída  v sled. významu jen nář.

bodlák  v sled. významu jen nář.

bombík  jen nář. (SSJČ ‚knoflík‘ nář.).

bubák  v sled. významu jen nář. — (Kt i bobák ‚strašidlo‘, SSJČ
‚uschlý zbytek květního kalichu rostlin na malvicích‘). Srov.
též II-9 bubák (uschlý zbytek květu na spodu jablka).

cikánská blecha  jako sousloví jen nář.

cvrček  v sled. významu jen nář.

čertík  v sled. významu jen nář.

čumbrk  jen nář. Kt — Snad přenesením a hláskovou obměnou nář.
pojmenování čubr ‚saturejka, rod Satureja‘ (Jg čabr, čubr,
čibrsatureja‘).


galánka  jen nář. — Přenesením nář. pojmenování galánka ‚milá‘.

chlupáč  jen nář. — Od chlupatý.

choc  jen nář.; Jg choce ‚chytající se na šaty knoflíky hořkého lupe-
nu‘ — Přenesením adaptovaného výrazu přejatého z něm.
(Katze ‚kočka‘).

chocový knoflík  jen nář. — Spojení nář. adjektiva chocový ‚kočičí‘
a subst. knoflík.

ježek  SSJČ expr.

knefel  jen nář. — Přenesením nář. pojmenování knefel ‚knoflík‘, to
z něm.

knoflík  v sled. významu jen nář.

kocák  jen nář. — Od nář. substantiva koc ,kočka‘.

kočka  v sled. významu jen nář.

koňské kule  jako sousloví jen nář.

kotačka  jen nář.; Bš Brn. — Podle Mch přenesením z kotačka ‚máč-
ka‘ (rostlina Eryngium) podle pichlavosti rostliny, nelze
však vyloučit příbuznost s pojmenováním kot ‚kocour‘, na-

ším výzkumem nedoloženým (stč. ‚máčka, Kt kotáčka
‚m
áčka).

kotlačka  jen nář. (SSJČ ‚bodlák nář.) — Od kotačka, -l- patrně ana-
logi
í podle výrazu kudlačka, viz kotačka a kudlačka.

kudlačka  jen nář.; Bš kudłáček Brn. — Od nář. slovesa kudlit ‚tahat
za vlasy
.

kudlibabka  jen nář. — Složenina, od nář. slovesa kudlit ‚tahat za vla-
sy
a nář. substantiva babka ‚plod lopuchu.

lepiduše  jen nář. — Složenina, od slovesa lepit a substantiva duše.

lepík  jen nář. (stč. řěpík ‚lopuch, Jg lepíky ‚tráva chytající se šatů‘,
B
š lepavec, lepavice ‚svízel) — Z lepit podle názvu řapík.

manda  jen nář. (Bš ‚kočka, SSJČ ‚kočka nář.).

nouze  v sled. významu jen nář.


připíňák  jen nář. — (Jg připínák ‚klíště‘). Srov. též II-60 klíště.

psota  v sled. významu jen nář. (SSJČ poněkud zast. ‚bída, těžký,
trudn
ý život).

stryk  jen nář. — Přenesením nář. pojmenování stryk ‚strýc.

šiška  jen nář. (SSJČ ‚něco tvarem šišce podobného).

špendlík, švagr, tchořice  v sled. významu jen nář.

veš, vlk, zloděj  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář. vlk (Kl vĺča
‚durman
).

žebrácká veš, žebrácký knoflík  jako sousloví jen nář.

žebrák  v sled. významu jen nář. (KLA ,Echium vulgaris).

ženich  v sled. významu jen nář.

žid  jen nář. (SSJČ ‚něco podřadného poněkud zast., ob.).

židovský knoflík  jako sousloví jen nář.

5    bapki Ju 6 — bubáci Ju 1 — číčki Ju 2–4, 7 — hlaváče Ru 3 — ješki Ru 4 — lepíki Ru 2 — vlčki Ju 5 — žebráci Po 1

6    SSA 3.134, AJŚ 157, OLA 469

Kl

119 keř černého bezu (1181a) — mapa s. 283

(květ černého bezu 1181b)

1    M         bez (polňí b. 754)

bílý bez (též 811,63)

černý bez (čérný b. 752, 753, 755, 756, čorny b. 836)

ďivokej bez

planý bez

psí bez (psovskej b. 120, 150, 151, 155, 214, 216, peskej b. 127, 128, 143)

smradlavej bez

beza 435, 447, 449 (beska 448)

bzí 503, 646 (ďivoki bzi 648)

bzejna

černá bzejna 450

bezinka

bezinki plt. 207, 325, 337

chebz (kozenkuvé ch. 637, hebz 832, 834, chebž 813, chybz 806, dzivoky chebzd 809)

bílý chebz (biły chebzd 811, b’ey hebz 833)

černý chebz (čérný ch. 712, 726, 745)

plané chebz 657

smradlavý chebz

chebza 607, 683 (smradlavá ch. 624)

černá chebza 613, 682 (č. chébza 747)

chebzi n. (smradati ch. 666)

hural (hulala 674, hulér 709, hular 737, hulr 306)

pukač (puk 744, pukálovisko 731)

kozičky (kozička 661, 663, 680, 708, 728)

kozičkové chrást 681, 683, 685 (kozečkové strom 663)

S          holunder 818, kocmaťice 462, kinkul f. 202

2                 Výzkum byl zaměřen na územní diferenciaci nář. výraziva pro keř černého bezu, tj. vysoký keř s květen-
stvím drobných nažloutlých květů, které dozrávají na podzim v drobné černé bobulky (Sambucus nigra).

Tato položka navazuje na položku II-1 šeřík. V lidové mluvě se výrazů označujících bez běžně užívá i pro
šeřík; tak je tomu i v jiných slovan. jazycích (a též v němčině).

Tam, kde jednoslovné názvy bez i chebz označují jak šeřík, tak bez černý, užívá se (pokud je třeba je od
sebe přesně odlišit) specifikujících adjektiv připojovaných spíše k pojmenováním pro keř bezu černého než k ná-
zvům pro šeřík, což vyplývá i ze srovnání obou položek. Stejný stav je i ve spis. jazyce u výrazu bez.

Zatímco v Čechách se užívá ve spojení se základním slovem bez různých specifikujících (často zaměni-
telných) adjektiv černý, bílý, divoký, planý, psí, smradlavý, existují na Moravě vedle slova chebz (místy rovněž