ČJA 2

117 šťovík (1380) — mapa s. 277

1    M         šťovík (štovík  435, 312, 327)  —  šťovlík (štovlík  312, 314)  —  šťoblík (též šťeblík  445) —  šťavík —  šťavlík (štavlík 435) — šťevik

                                šťavel (štavel 436, šťovel 425)

ščáva (ščava 678, 726, kobylí ščáva 753, ďivoká ščáva 703)

ščáv (ščav 733, ščjav 755, ščá 732, ščof 832) — ščáb (śćob 830) — ščáp — ščíp — ščív (kisełí ščív 745)
— ščíf

koňskí ščá 757

koňský ščáb 703, 824

koňsky ščáp 809, 821, 828

koňské ščív 680, konskí ščív 754

koňsky ščyf 820

kobylí ščáb (kobylý š. 738)

kobyliščáp 812, 814, 818, 823

ščybr (ščyber 801)

koňsky ščybr 802

kobiliščybr 806 (kobeliščybr 805, kobyliščabr 813)

kobylinec 741, 752 (kobyláň 724, koblivášč 751)

kyselka

kyselina

kiselinda 517, 601 (kiselanda 148, 515, keselajda 604)

keselec 625, 637 (kiselíč 249, kiselák 737)

kiseło 727

kyse zelí (kysełé zelé 708, 725, 742)

klobasky 810, 820, 81 (kobasy 820, kłubasy 808)

křupík 735, 736

ščaglik 638 (ščagél 623, ščagl 623)

S          ščábík 724, keselí melí 634, kuzí melí 634, kiselí lupeňí 419, ščór 624, ščur 71

N          ščábí 703, šťovec 418, šťavlajz 64, skleňica 710, vosládeř f. 514

2                 Výzkum zjišťoval nář. pojmenování pro bylinu se šťavnatými listy kyselé chuti a s drobnými načervenalými
kvítky v latách, kdysi hojně pojídanou, zvanou šťovík kyselý (Acetosa pratensis). Lidové názvy jsou motivovány
především šťavnatostí mladé rostliny (šťáva, šťáv, šťavel a šťavík) a její kyselostí (kyselka, kyselina, kyselinda, ky-
selec
, kyselo a kyselé zelí). V Čechách a na Moravě se zpravidla v nářečích liší šťovík kyselý od nekyselých dru-
hů. Pro šťovík vodní, kadeřavý a tupolistý tu bývají názvy sladký list, sladký lupen, volský list, u Bš koňský ščáv,
k. ščiv, k. ščiber. Tak tomu bylo patrně i dříve v záp. části Slezska a v přilehlém okraji nářečí vm. Zde se často ved-
le pojmenování jednoslovných (např. štibr, šťáb, šťáp) objevují pojmenování dvojslovná (kobylí šťáb, koňský šťáp),
popř. spřežky (kobylištibr, kobylišťáp). Označují nyní jak šťovík kyselý, tak ostatní druhy.

Na zkoumaném území se setkáváme s přirovnáním „kyselé jak štír (ščór, ščúr a ščur)“. Substantivum sa-
mostatně jako název určité rostliny již neexistovalo. V poslední době se začíná objevovat nově ve významu šťo-
vík patrně pod vlivem přirovnání „kyselé jako šťovík“; tak to dokládá KLA a nové výzkumy z Moravy.

U výrazů šťovík a šťáv bylo zaznamenáno hodně hláskových variant (šťovlík, šťoblík, šťavík, šťavlík, štěvík;
šťáb, šťáp, štív, štíf). Vliv spisovného jazyka se projevil na větším rozsahu podob se šť-, na mapě však k němu
nepřihlížíme.

Náš výzkum již nezaznamenal některé nářeční podoby zachycené v KLA. Jsou to např.: ščíva, ščíp (koň-
ský
, kyselý, kobylí š.), jaščap, čáp, kolektivum čapí, kobylíšť, kobylášť, koblíští, koblíšťáb, kolibr štibr, kysliščí.

3                 Poměrně jednoduchá nář. situace v Čechách kontrastuje se složitější situací na Moravě a zvláště pak ve
Slezsku.

Slovo šťovík, které je současně i výrazem spisovným, je rozšířeno téměř v celých Čechách a ve všech
zkoumaných městech. Do tradičních nářečí na Moravě a ve Slezsku proniká jen velmi málo. Poněkud častěji
bylo zaznamenáno mezi Brnem a Kyjovem. V Podještědí a v Podkrkonoší se objevuje jeho hlásková varianta
štěvík a na sev. Plzeňsku šťovlík. S touto variantou se také setkáváme mezi Strakonicemi a Táborem. Ve směru
k Prachaticům na ni navazuje podoba šťoblík. Mezi Táborem a Prachaticemi byla zachycena slovotvorná obmě-
na šťavel.

Druhým nejrozšířenějším označením šťovíku je slovo šťavlík. Vyskytuje se zejména v jv. části jč. nář. ob-
lasti, v přechodném pásu česko-moravském, na Třebíčsku, na Boskovicku, na Litovelsku a Zábřežsku. Zatímco
se v Čechách jeví podoba šťavík (Manětínsko) jako ojedinělá, vytváří na Moravě velký areál ve vých. části střm.
nář. oblasti a na záp. Slovácku. Z nář. střm. se vyčleňuje území mezi Prostějovem, Lipníkem nad Bečvou
a Kroměříží s výběžkem na Uherskobrodsko. Na tomto území je pojmenování štív a méně časté šťáva. Obměna
šťáv byla zapsána rozptýleně ve vm. nář. oblasti a v přechodných nářečích česko-polských. Na Frenštátsku a na
sev. okraji nář. vm. se nachází areál s variantou šťáb, sousedící na severu s územím zahrnujícím širší Ostravsko
a Hlučínsko, kde je běžná obměna šťáp. V záp. Slezsku převládá pro šťovík označení štibr. V posledních třech
jmenovaných areálech se objevují běžně také dvojslovná pojmenování (např. kobylí šťáp, k. šťáb, koňský šťáp)
a spřežky vzniklé z těchto spojení (kobylišťáp, kobylištibr).

Další významnou (třebaže méně početnou) skupinu tvoří slova odvozená od základu kysel-; vyskytují se
zejména na záp. polovině Moravy. Nejhojnější je výraz kyselka, užívaný na Znojemsku a severně od

Moravského Krumlova. Sz. od Brna je doloženo pojmenování kyselina, záp. od Třebíče řídce kyselinda a na šir-
ším Brněnsku ojediněle kyselec. Sousloví kyselé zelí bylo naším výzkumem zaznamenáno v menší míře, než při-
náší KLA, a to rozptýleně na Valašsku a na záp. Moravě. Slovo klobásky se objevuje v mikroareálu na Opavsku.
Ještě omezenější rozsah má výraz křupík na Břeclavsku.

4    klobásky  pl. v sled. významu jen nář. — Přenesením. Pravidelně od
sebe vzdálené shluky květů (popř. semen načervenalé barvy
na květních lodyhách) připomínají klobásy spojené prováz-
kem.

kobylí šťáb  jen nář.; Jg kobylí štíp (pol. szczaw kobyli ‚šťovík kade-
řavý‘) — Sousloví; původně asi určitý druh šťovíku vysokého
vzrůstu nebo druh sloužící k léčení koní. Nekyselé druhy
šťovíku se dříve užívaly v lidovém léčitelství. Viz šťáb.

kobylinec  v sled. významu jen nář.; Kt u Klobouk (pol. kobylak li-
dový název šťovíku kadeřavého) — Od adj. kobylí, popř. uni-
verbizací z kobylí šťáb. Nelze vyloučit jistou deterioraci.

kobylišťáp  jen nář.; Kt kobeliščo slov., Bš kobyliščí Zlínsko, koby-
laščí
val. — Spřežka ze spojení kobylí šťáp. Viz kobylí šťáb.

kobylištibr  jen nář. — Spřežka ze spojení kobylí štibr. Viz kobylí šťáb
a štibr.

koňský šťáb  jen nář. — Sousloví. Viz kobylí šťáb a šťáb.

koňský šťáp  jen nář. — Sousloví. Viz kobylí šťáb a šťáp.

koňský šťáv  jen nář.; Jg koňský šťovík, Kl konský štiaľ, k. štiav (stč.
koňský ščěvík ‚šťovík ostrý‘, Bš k. ščáv ‚šťovík vodní‘, pol.
koński szczaw lid. název šťovíku kadeřavého) — Sousloví. Viz
kobylí šťáb a šťáv.

koňský štibr  jen nář. (Bš koňský ščiber ‚šťovík vodní‘) — Sousloví.
Viz kobylí šťáb a štibr.

koňský štíf  jen nář. — Sousloví. Viz kobylí šťáb a štíf.

koňský štív  jen nář. (Bš koňský ščiv ‚šťovík vodní‘) — Sousloví. Viz
kobylí šťáb a štív.

kozí jmelí  jen nář.; KLA kuzelí melí — Specifikací výrazu jmelí ad-
jektivem. Srov. II-94 šťavel a II-78 jmelí.

křupík  jen nář.; Kt krupík Podluží, Bš — Od zvukomalebného křu-
pat
. Stonek děti rády křoupaly.

kyselé lupení  jako sousloví jen nář. — Vytvořeno jako protiklad spo-
jení sladké lupení označujícího jiný druh šťovíku (kadeřavé-
ho velkolistého a nekyselého).

kyselé jmelí  jen nář. — Viz kozí jmelí.

kyselé zelí  v sled. významu jen nář.; hluž. kisy nebo kisały kał
Přenesením pojmenování kvašeného zelí pro kyselou chuť
zelí i šťovíku a pro podobné využití při vaření polévky.

kyselec  jen nář.; Kt kyseláč, SSJČ nář., Kl kyseláč, hluž. kisalc, ki-
selc
(Jg kyseláč, kyselák, ‚šťovík zahradní‘) — Od adj. kyselý.

kyselina  v sled. významu jen nář.; Kl kyselica, ALJ kyselice Nová
Paka a kyselinka Mělník (SSJČ říd. ‚něco kyselého‘) —
Specifikací obecného pojmenování pro něco kyselého vů-
bec. Viz kyselec.

kyselinda  jen nář.; ALJ kyselanda Ústí nad Orlicí — Od kyselý ex-
presivní příponou -inda.

kyselka  v sled. významu jen nář. — Viz kyselec.

kyselo  v sled. významu jen nář. — Zpodstatnělý jmenný tvar adjek-
tivní. Viz kyselec.

šťáb  jen nář.; Kt šťáb, ščáb, Bš ščáb val. — Ze šťáv záměnou -v za
-b, viz šťáv.


šťabík  jen nář. — Dem. od šťáb, viz tam.

šťaglík  jen nář. — Přenesením nář. pojmenování (SSJČ šťakel, ščakel, štakél, ščagel vše nář. ‚silný dřevnatý stonek, kus suché větve‘).

šťáp  jen nář.; KLA též čáp — Z nář. šťáb vlivem neznělé výslovnosti
koncového -b. Ztráta povědomí etymologické souvislosti
výchozího slova šťáv se šťáva. Viz šťáb.

šťáv  jen nář.; Jg též štáv, oboje slc., ščáv mor., SSJ štiav, Kl štiaľ,
pol. szczaw, dluž. šćaw, šćawina — Z psl. *ščavъ; to souvisí
se šťáva, viz tam.

šťáva  v sled. významu jen nář.; Jg štáva slc., Kt ščáva, Bš ščava
Přenesením pojmenování pro tekutinu obsaženou v různých
částech rostlin na určitou rostlinu. Srov. šťáv.

šťavel  v sled. významu jen nář.; Jg též štěvel zast., hluž. šćehel ‚šťo-
vík menší‘ — Podle Mch slovo přejal Presl z ruštiny (r. šča-
vel’
= šťovík). V odborném názvosloví označuje jinou rostli-
nu, a to Oxalis. Srov. II-94 šťavel. V našich nářečích patrně
nejde o přejímku, ale o domácí tvoření. Z nář. šťavlík, chápa-
ného jako deminutivum, po desufixaci (-ík) vznikl šťavel.

šťavík  jen nář.; Jg mor., Kt ščavík, SSJ hovor. — Od šťáv, viz štěvík.

šťavlík  jen nář.; Jg mor., též šťávník slc., Kt již. Čechy, Kl šťavník
Z nář. šťavík vlivem adj. našťavlý ‚nakyslý‘ (SSJČ říd.).

štěvík  jen nář.; stč. ščěvík, Jg — Od psl. základu *ščavъ odvozeno
ščavъjь, v češtině po stažení a po přehlásce vzniklo ščěví,
k tomu připojeno -k podobně jako ve slově hřěbí (> hřebík).

štibr  jen nář.; Kt též ščibr, štiber, Bš ščiber — Snad přenesením nář.
pojmenování rostliny Satureia L., dříve hojně pěstované
v zahrádkách (stč. čubr, čibr, Jg štibřík slc., Bš čubr, čiber,
ščuber, šubra, Kl ščúbrik, štibrík, čúbrik). I šťovík se tak
kdysi pěstoval. Srov. kyselec.

štíf  jen nář. — Z nář. štív. Vlivem neznělé výslovnosti koncového -v.
Viz šťáp a štív.

štír  v sled. významu jen nář.; KLA ščór, ščúr, ALJ též ščór, ščúr jen
v přirovnání ‚kyselé jak…‘ — Lidové jméno různých rostlin
(např. stč. šrucha, Jg bažanka). Později se přestalo spojovat
s určitou rostlinou a zůstalo jen v přirovnání. Slovo bylo pře-
jato ze sthn. stir, ale pro hláskovou podobnost s nář. výrazy
štír, ščór, ščúr a ščur (to z psl. *ščurъ), označujícími v dia-
lektech různé drobné živočichy, se s těmito výrazy ztotožni-
lo. Srov. mapy II-62 dešťovka, II-63 červ (v ovoci), II-29
potkan, krysa.

štív  jen nář.; Jg ščív mor. — Odpojením kolektivního sufixu od ští-
.

šťoblík  jen nář. — Hlásková obměna slova šťovík způsobená etymo-
logickou neprůhledností. Viz šťovík.

šťovík  Jg, SSJČ — Hlásková záměna -ě- za -o- způsobená etymolo-
gickou neprůhledností slova štěvík, viz tam.

šťovlík  jen nář. — Kontaminací slov šťovík a šťavlík, viz tam.

5    šťovík Ru 1, 3, 4 — šťovik Ju 1,3 — šťowik Po 1 — štovik Ju 4 — ščavlík Ru 5 — ščáb Ju 7 — kiselák Ju 5, 6 — kiseláč Ru 2 — kiselice Ju 2 — ki-
selák Ju 1 (jen mladé listy, které se jedí) — pouze v přirovnání ‚kiselí jak šťovik‘ Ju 2 — ‚kiselí jak šťavík‘ Ju 6

6    MAGP 355, AJŚ 155, PLPJ 34, AJPP 294, AJK 185, SSA 3.126

Om