ČJA 2

108 svlačec (1369) — mapa s. 255

1    M         svlak (sfłak 703, 706) — slak (slák 218, stlak 202, šlak 730)

svlačec (sflačec 442, 443, 454, 739, 740, 748, 816, 828, zvłačec 817, 828, svlazec 460, svlačest 323)
— stlačec (
též 319, 159) — slačec (šlačec 306, 627, člačec 307, 106, šlašec 251) — slačes —
slačesť — slatec — sladec (slaďec 118) — šlatec (šlajtec 404, švlatec 631)

sláček (též svláčka 437)

maslak 628, 642

(v)otáčka (též 749, voptáčka 503)

bik (bjyčík 701)

povuj 834, 835

spinka 826, 828

S          chłopska złość 821 nedubl., gramofunek 831 nedubl., miłovňík 740, vopraťe 649 nedubl., klobóčke 649
nedubl.

2                 Mapa zachycuje zeměpisné rozšíření nářečního pojmenování pro svlačec, tj. popínavou bylinu s nálevko-
vitými bílými nebo růžovými květy (rod Convolvulus). Vedle rozdílů lexikálních dokládá materiál také diferen-
ce slovotvorné (svlak × svlačec; slak × slačec × sláček) a zejména hláskoslovné (např. svlak × slak; svlačec × sla-
čec
× slačes × slatec × šlatec).

Ve spisovné češtině slouží k označení sledované rostliny výraz svlačec a dnes již zastaralé pojmenování
svlak. Etymologická neprůhlednost slova svlačec vedla ke vzniku četných hláskoslovných variant a v některých
případech i k následnému příklonu k nepříbuzným slovům podobně znějícím, např. stlačec (ke slovesu stlačit),
sladec, sladěc (k adjektivu sladký). Vzhledem k tomu, že impulzem tohoto vývoje byly původně změny hlásko-
slovné, neřešíme výrazy svlačec a sladec jako samostatné lexémy.

Ve městech nebyla položka zkoumána.

3                 Výraznou lexikální trichotomii představují ekvivalenty bičík, otáčka a svlačec. Metaforické pojmenování
bičík je typické pro Slezsko a Příborsko. Označení otáčka je doloženo ze střední části čes.-mor. nář. oblasti s pře-
sahem na záp. okraj nář. střm.

Na ostatním území se vyskytují různé hláskové a slovotvorné obměny výrazu svlačec. Ten sám se jako ar-
chaismus dochoval zejména v již. okraji Čech (především na Českobudějovicku) a na Valašsku s přesahem na
Frenštátsko. V již. a jz. Čechách jsou také soustředěny ty hláskové varianty, které uchovávají základovou sou-
hlásku -č-: slačes s podobou slačesť na Domažlicku; slačec zejm. na již. Plzeňsku, na Klatovsku a Písecku, na
Sušicku, odděleně v Podještědí a v Podkrkonoší, na širším Chrudimsku, na Novoměstsku, jz. Boskovicku
a Brněnsku a na sz. Valašsku; stlačec především na Strakonicku a Prachaticku. Hlásková obměna šlatec je roz-
šířena zhruba v horizontálním středním pruhu Čech, na záp. polovině Moravy a odděleně v malém úseku
v Podještědí; forma slatec se nachází v oblasti mezi Ledčí nad Sázavou, Táborem a Slavonicemi a v oblasti se-
verovýchodočeské; podoba sladec pak na Zábřežsku, mezi Novým Městem na Moravě a Boskovicemi, na
Náchodsku, v sev. okraji vm. nář. a na již. Vsetínsku.

Nejrozšířenější slovotvorná varianta slak je doložena z oblasti mezi Mladou Boleslaví, Hradcem Králové
a Kolínem, dále ze záp. Roudnicka a odděleně z vých. poloviny Moravy (mimo sev. část vm. nář.). V původní
hláskové podobě svlak, shodné se spisovným jazykem, byla sporadicky zapsána na vých. polovině Moravy.
Deminutivní forma sláček je charakteristická pro sz. Čechy.

Jiné nář. ekvivalenty byly zachyceny jen zcela ojediněle: maslak na Bučovicku, spinka v úseku ostravic-
kém a povuj v přechodných nářečích česko-polských.

4                 Nářeční ekvivalenty pro svlačec začínající na sl- vznikly zjednodušením náslovné skupiny svl-.

bičík  v sled. významu jen nář.; Bš — Přenesením dem. od bič na zá-
kladě podobnosti.

gramofonek  jen nář. — Přenesením dem. od gramofon podle podob-
nosti květu svlačce a gramofonové trouby.

chlapská zlost  jako sousloví jen nář. — Motivačně nejasné, snad mo-
tivováno záporným vztahem k obtížnému pleveli.

kloboučky  v sled. významu jen nář.; Kt klobúčky, ALJ
Českomoravská vrchovina, Třešť, Telč — Přenesením plurá-
lové formy dem. od substantiva klobouk na základě podob-
nosti tvaru květu.

maslak  jen nář.; ALJ — Patrně přes sloven. nář. maslak, masliak,
mašlak ‚durman‘, to z maďarského maszlag ‚durman‘ na zá-
kladě zvukové shody druhé části tohoto výrazu s nář. pojme-
nováním svlačce slak.

milovník  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování (svla-
čec se ovíjí kolem jiné rostliny).

opratě  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování na zá-
kladě délky a pružnosti rostliny.

otáčka  v sled. významu jen nář. (Jg ‚všechno, čím se něco otáčí, oví-
jí‘) — Od slovesa otáčet.

povuj  jen nář.; pol. powój, powójka ‚svlačec rolní‘ — Přejato z pol.


slačec  jen nář.; Jg — Viz svlačec.

sláček  jen nář. — Dem. od nář. výrazu slak; viz tam.

slačes  jen nář. — Hláskovou obměnou nář. výrazu slačec, viz tam.

slačesť  jen nář. — Hláskovou obměnou nář. výrazu slačes; viz tam.

sladec  jen nář.; Bš — Hláskovou obměnou nář. výrazu slatec (podle
nepřímých pádů) a příklonem k adj. sladký.

slak  jen nář.; Jg, Bš słak; SSJČ nář. — Viz svlak.

slatec  jen nář.; Jg, Kt Policko, Bš záp. Morava — Patrně disimilační
změnou z nář. výrazu slačec.

spinka  v sled. významu jen nář. (SSJČ říd. ‚něco, co slouží ke spí-
nání‘) — Od slovesa spínat ‚obemknout, obepnout‘.

stlačec  jen nář. — Hláskovou obměnou výrazu svlačec a příklonem
ke slovesu stlačit.

svlačec  stč., Jg, SSJČ — Specifikační příponou -ec z výrazu svlak;
viz tam.

svlak  stč., Jg, SSJČ zast. a nář. — Podle Mch. z psl. *sъ-vol-kъ, po-
dle Jg a Holuba-Kopečného souvisí s vléci („že se vleče
a pne po plotech, stromech“ Jg).

šlatec  jen nář.; Jg, Bš záp. Morava — Hláskovou obměnou nář. výrazu slatec, viz tam.

5    slak Ju 1, 3, 4, 6 — slačec Ru 4 — slatec Ju 3 — šlatec Po 1, Ju 2, 3, 5, Ru 2, 3 — šlačec Ru 4 — šlojc Ru 4 — puzavec Ju 2 — puzavac Ju 5

6    —

Ši