ČJA 2

90 kozák (1341) — mapa s. 219

1    M         kozák

kozár (kojzár 437, 440, 451, 452, 459, 460, 45, kouzár 453, kouzar 461)

koza 143, 144, 153, 219

sivy kozák (syvák 722, šedy k. 824, hňedy k. 828)

biły kozak 805, 807, 812

březovy kozak 810, 820

špičňík (též 602)

špičák

březák (březňák 512, březovák 301, 415, březináč 644, podbřezák 106, 318, 423, 439, 440, 752, podbří-
zák 107, 136, podbřezňák 654)

vosikáč (vosečňik 120)

hrabovňík 727 (hrabeuňák 757, hrabovjok 826)

koloďej 325, 328, 329 (koloďeják 425, 427)

křemenáč 434, 435 (křemeňák 416)

N          polok 825, kravák 305, modrák 337, kožeňák 416, kožešňík 464, kolouch 426, honzík 630, puťič 701, synál 722, jalofčák 750

2                 Nářeční názvy pro kozáka, houbu příbuznou hřibu, s hladkým hnědošedým kloboukem na štíhlém černě
skvrnitém třeni (bot. kozák březový, Leccinum scarbum), jsou poměrně pestré a mají vztah k pojmenování pro
blízce příbuzný křemenáč (viz II-91). Většinou se obojí názvy rozlišují, a to buď jako ve spis. jazyce (čes. ko-
zák
× křemenáč, mor. kozák × janek), nebo se různí atributem (slez. sivý kozák × červený kozák). V některých ob-
lastech, zvl. např. na území jzč. výrazu špičník, se názvy pro obě houby často shodují (např. březák, osikáč, ko-
loděj
‚kozák‘ i ‚křemenáč‘), nebo se různě zaměňují (dokonce i křemenáč ‚kozák‘ × kozák ‚křemenáč‘ – 434).

Přes tuto nejistotu v pojmenování jsou nářeční názvy pro kozáka ještě poměrně výrazně zeměpisně vyhraněny.
Časté jsou mezi nimi názvy motivované symbiózou s kořeny stromů, u nichž houba roste (březák, osikáč, hra-
bovník
), některá označení byla přenesena od jiných hub (koloděj). Některé regionální názvy (např. jzm. švec,
vm. plzák a migoň) doložené v KLA nebyly už naším výzkumem potvrzeny.

Vedle rozdílů lexikálních se na mapě sledují i diference slovotvorné (kozákkozárkoza, špičníkšpi-
čák
); varianty hláskoslovné (kojzár, kouzár) se jen připomínají.

3                 Z území českého jazyka s většinovým pojmenováním kozák se vyčleňuje jzč. oblast výrazu špičník (s řid-
ší variantou špičák). Tato oblast však nezahrnuje Českobudějovicko, kde se – stejně jako na szč. okrajovém úse-
ku lounském a v centrální skupině střm. nářečí – užívá varianty slova kozák, a to kozár. Ostatní ekvivalenty jsou
většinou dubletní a nevytvářejí ostře vymezené areály. Z nich nejrozšířenější je výraz březák (je soustředěn zvl.
v jč. oblasti a na čes.-mor. přechodu); pojmenování osikáč (na Strakonicku a Táborsku) a koloděj (zvl. na
Plzeňsku a již. Táborsku) se vyskytují jen řídce.

Ze slovotvorných a jiných obměn základního výrazu byla (vedle už zmíněné obměny kozár) zachycena vč.
varianta koza (mezi Kolínem a Hradcem Král.), zejména pak slez. souslovná pojmenování sivý kozák, bílý kozák
a březový kozák, která stojí v protikladu k sousloví červený kozák ‚křemenáč‘ (viz mapu II-91).

U mladé generace ve městech pronikl téměř všude název kozák, shodný se spis. jazykem.

4    bílý kozák  jako sousloví jen nář. — Slovní spojení z adj. bílý a subst.
kozák, viz tam.

březák  SSJČ říd. — Od březový, k bříza, nebo univerbizací z březo-
vý kozák
.

březový kozák  SSJČ bot. kozák březový — Sousloví; adj. od bříza,
subst. kozák, viz tam.

hrabovník  jen nář. — Od hrabový k nář. hrab ‚habr‘ nebo univerbi-
zací spojení hrabový kozák.

koloděj  v sled. významu jen nář. — Přenesením (stč. ‚křemenáč‘, Jg
a SSJČ bot. ‚hřib koloděj‘).

koza  v sled. významu jen nář. — Patrně nář. změnou rodové charak-
teristiky ke kozák, viz tam.

kozák  stč., Jg též kozáč, SSJČ, SSJ — Od koza; metonymií, patrně


podle toho, že roste i na neúrodných paloucích, kde se pásá-
valy kozy.

kozár  jen nář.; stč. kožár (?), Jg též kožar — Od koza, viz kozák.

křemenáč  v sled. významu jen nář. — Přenesené pojmenování pří-
buzné houby (stč., Jg, SSJČ bot. ‚křemenáč osikový‘).

osikáč  jen nář. — Od osikový, k osika, nebo univerbizací spojení osi-
kový kozák
.

sivý kozák  jako sousloví jen nář. — Slovní spojení z adj. sivý ‚šedý‘
a subst. kozák, viz tam.

špičák  v sled. významu jen nář.; Jg — Viz špičník.

špičník  jen nář., stč. špička, Jg, SSJČ ‚lid. název jedlých hub s vy-
sokým třeněm (zvl. kozáka)‘ — K špice, špička ‚hrot‘, meta-
foricky podle tvaru plodnice.

5    kozák Po 1, Ju 1–4

6    ASJ III 248, AJŚ 169