ČJA 2

80 kácet stromy (1323) — mapa s. 203

1    M         kácet — káťet

kácyt — káťit

kácat

porážet

zvracet (zracet 106, 109, 120, 121, též 139)

vracet

zhazovat

bulat (bulic’ 801, 818)

valit

válat 755, 756

sťínat (s’c’-, šč- 828, 833–836, též 826)

rúbat

2                 Nářeční pojmenování pro činnost kácet stromy, tj. přivádět je k pádu (podtětím nebo přeříznutím u země),
se liší především lexikálně. Kromě toho vystupují rozdíly týkající se zařazení sloves do různých tříd a k různým
sloves. vzorům (valit × válat; kácet × kácit × kácat) a rozdíly hláskoslovné (např. kácet × kátět).

V pojmenování sledované činnosti se zračí jednak představa srážení stromů k zemi (kácet, bulit, valit, po-
rážet
, shazovat, srov. I-65 neporaz), jednak starší způsob kácení, tj. pomocí sekery (stínat, rubat). Tam, kde se
v tradičních nářečích užívá posledních dvou jmenovaných sloves, může se užít pro kácení stromů pilou sloves
speciálních, např. zřinat, zřezovat, řezat, podřezovat. Výrazy pro tuto specializovanou činnost nebyly výzkumem
soustavně sledovány a nejsou ani mapovány.

U formy kátět došlo k proniknutí koncového -ť- slovního základu dokonavých sloves do všech paralelních
tvarů nedokonavých (překotitkátět).

3                 Vedle dvou hlavních lexémů (kácet a porážet) se další nářeční ekvivalenty vyskytují spíš na okrajích a na
nepoměrně menších územích.

Sloveso porážet zabírá jz. Čechy se značnými přesahy do střč. oblasti (až na Roudnicko a Benešovsko),
odděleně se pak nachází ještě v Podkrkonoší a na Náchodsku. Výraz kácet se vyskytuje na zbylé části stř. Čech,
ve vých. Čechách a v podstatě na celé Moravě mimo širší Vsetínsko. Tento výraz nověji proniká také do všech
českých měst, v Čechách se navíc hojně šíří i na území s jiným tradičním pojmenováním. V oblasti lexému ká-
cet
vystupují též novější formy kátět (záp. Morava po Nové Město, Brno a Mikulov), kátit (jv. okraj Čech s ma-
lým přesahem na jz. Moravu), kácit (zvláště vých. od Lipníka nad Bečvou) a starší nepřehlasovaná podoba ká-
cat
(část vm. nářečí s Holešovskem).

Mladoboleslavsko se vyděluje podobou vracet, severně odtud je běžná podoba zvracet. V záp. části
Slezska se rýsuje území slovesa valit, v sev. části slez. nář. oblast slovesa bulat. Valašsko s jv. úseky Slezska cha-
rakterizuje sloveso stínat. Tuto poměrně složitou situaci doplňují malé enklávy sloves shazovat (sev.
Valašskomeziříčsko a úzký pruh moravskoslovenského pomezí) a rúbat (oblast mezi Vsetínem a Uherským
Brodem).

4                 U některých slovníkových dokladů nelze s určitostí stanovit, zda jde o sledovaný význam ‚kácet stromy, či o širší význam ‚házet dolů‘.

bulat  v sled. významu jen nář. — Z boulit (přeneseně i ‚vyvrátit)
kontaminac
í s bourat.

kácat  jen nář. — Viz kácet, neprovedením přehlásky a > ě.

kácet  Jg, SSJČ (stč. kácěti ‚převracet, válet, SSJ prekacovať ,převr-
h
ávat‘) — Iter. od kotit, viz kátit.

kácit  jen nář. — Viz kácet, přechodem k typu prosit.

kátět  SSJČ zast. a nář. — Viz kácet; souhl. -ť- analogií podle tvarů
dokonav
ých sloves (např. překotit).

kátit  SSJČ zast. a nář. — Iter. od kotit ke kořeni psl. *k’ot-.

porážet  stč. porážěti, Jg, SSJČ, hluž. dok. porazyć — Iter. od porazit
(psl. *poraziti).

rúbat  v sled. významu jen nář. (Jg roubati i rubati, SSJČ rubat
pon
ěk. zast., dále SSJ rúbať, hluž. rubać, pol. rąbać, u všech
zpravidla ‚sekat sekerou
) — K psl. *rǫbati, přenesením
v
ýznamu.


shazovat  v sled. významu jen nář. (Jg i SSJČ v nespecif. významu
‚hodit dol
ů, svrhnout) — Od shodit, specifikací významu.

stínat  v sled. významu jen nář.; stč. stienati, Jg, SSJČ nář., SSJ stí-
nať
, pol. ścinać, hlu
ž. sćinać, u všech zpravidla ‚porážet stro-
my sekerou‘ — Iter. k stít (z *tęti), roz
šířením významu ‚po-
r
ážet sekerou na ‚kácet.

válat  jen nář.; SSJ váľať nář. — Z psl. *valjati.

valit  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJ váliťřítit se, pol. walić ‚vy-
vracet
, např. stromy větrem) — K psl. *valiti.

vracet  v sled. významu jen nář. — Deprefixací ze zvracet, viz tam.

zvracet  v sled. významu jen nář. (stč. zvracěti ‚porážet, Jg i SSJČ
kni
ž. ‚vyvracet) — Iter. k zvrátit, z psl. základu *vortiti.

5    kácet Po 1, Ju 1–6, Ru 4 — káťit Ju 6 — kácat Ru 5 — porážet Ru 2, 3 — zracet Ru 1 — rušit Ju 1,2 — vindávat Ju 7

6    ASJ IV, 54:16b, OLA 869

Bh