ČJA 2

77 kmen (1302) — mapa s. 197

1    M         kmen

kmeň

sňet m. (též 638, 656, sňeť 702, śňat 833–835, śňad 832, 84, smjet 642, skňet 825)

ťelo

peň m. (p’yň 835, 836, pjeň 161, pen 457, pťen 206, ťeň 206)

štam

vodeňek 509, 625, 628 (vodiňek 631, vodenek 625, (v)odemek 327, 720)

N          vodeňek a odzymek ‚spodní část kmene‘; kłapec’ 804, -č 806 a kt 701, 816, 817 ‚ležící kmen‘; strom 815, trom 835, tloušť 410,
štomenda 202, dřík 43

2                 Zjišťovala se nář. pojmenování pro kmen, tj. dřevnatý nerozvětvený stonek u neporaženého stromu. Vedle
rozdílů lexikálních byla zaznamenána morfologická diference kmen × kmeň a podružné rozdíly hláskové.

Některé nář. ekvivalenty pro sledovanou reálii mají ještě další významy. Např. slovo oddenek označuje
častěji ‚širší spodní část kmene‘, výrazy snět (f.) a kmen ‚větev‘ (srov. II-76 větev) a výraz peň ‚pařez‘ (srov. II-84 pařez). Místy se rozlišuje kmen stromu lesního (kmen) od ovocného (tělo 201, snět 704), jinde stojící kmen
od poraženého (tělo 228, klápeť 806).

Ve Slezsku se příslušné pojmenování zjišťovalo velmi obtížně. Někdy se vůbec nepodařilo starý nář. ekvi-
valent najít. Mluvčí zde užívají ze spis. jaz. přejatého a často hláskově modifikovaného slova kmen/kmeň nebo
peň, jež však tu má v prvé řadě význam ‚pařez‘. Výraz kmen bývá označován za nový i na jiných místech zkou-
maného území, je běžný ve všech městech, kde se jen ojediněle ve starší vrstvě uchovalo původní nář. pojme-
nování.

3                 Nejrozšířenější výraz kmen se vyskytuje v Čechách (vyjma vých. část střč. nář. oblasti), dále na Moravě
(kromě vm. nář. oblasti) a v záp. polovině slez. nář. Na stř. Moravě je zastoupen obměnou kmeň (především mezi
Brnem, Lipníkem nad Bečvou a Kroměříží). Pojmenování tělo bylo zaznamenáno téměř v celých Čechách, roz-
ptýleně v záp. polovině Moravy a ojediněle ve Slezsku, a to zpravidla v dubletě s výrazem kmen, nedubletně se
vyskytuje pouze v areálu ve vých. části střč. nář. oblasti.

Pojmenování snět zaujímá vm. nář. oblast, Holešovsko a vých. polovinu Slezska. Slovo peň je nesouvisle
rozšířeno především ve stř. části Moravy, ve Slezsku a na okrajích Čech. V oblasti nář. střm. byl zaznamenán říd-
ký výskyt výrazu oddenek. Na Hlučínsku a ve zkoumaných bodech na území Polska se setkáváme s názvem
štam.


4    kmen  stč., Jg, SSJČ, hluž. kmjen — Z psl. *kъmy, podoba kmen po-
dle nepřímých pádů.

kmeň  jen nář.; SSJ — Příklonem k měkkému skloňovacímu typu, viz
kmen.

oddenek  v sled. významu jen nář. (Jg i SSJČ ‚spodní část kmene
stromu
les.) — Podle Zubatého ‚co jest ode dna‘ (dno zde
,spodek stromu‘). Roz
šířením významu na celý kmen.

peň  m. stč., Jg též pěň, SSJČ též zast. f. kniž. a nář., Bš, SSJ les.
(‚pa
řez nář.), pol. pień (hluž. pjeńk ‚pařez) — Slovo izolo-
van
é. Psl. *pьnjь. Příbuzné s lit. pinas ‚větev.


snět  v sled. významu jen nář. (stč. ‚peň, špalek, Jg ‚to, co po snětí se
stromu ratolest
í zůstává, smět, peň, špalek, SSJČ sněť, říd.
snět f., ob
ě poněkud zast. a bás., snět, smět m. nář., vše ‚vě-
tev, haluz
; sněť, snět f., snět m., vše nář. ‚část kmene, ze kte-
r
é vyrůstají větve‘, pol. śniat m. zast. ‚pařez, Bš ‚peň bez ha-
luz
í nebo trup lidský‘ (val., laš.)) — Původně asi psl.
*snětъ m.

štam  jen nář. — Přejato z něm.

tělo  v sled. významu jen nář. (SSJ telo ‚podstatná část něčeho, bot.,
SSJ
Č ‚trup) — Přenesením významu trup.


5    kmen Ju 2, 6, Ru 3 — tělo Ju 3, 5, Ru 2–4 — štom Po 1 — stáblo Ju 1, 2, 5 — stablo Ju 5, 6 — stéblo Ju 5 — déblo Ju 1,2 — bulvan Ru 3

6    ASJ III 263, OLA 345, ALE 41

Om