ČJA 2

74 kůra (1303) — mapa s. 191

1    M         kúra (též kora 222, kvóra 755) — skúra

koráb (korábi 105, 109, 135, 137)

korába f. 633, 652

koruna (korona 830, korunka 810, 827)

N          koža 807, 815, upka 833

2                 Výzkum zjišťoval nář. pojmenování pro kůru jehličnatých stromů. Zejména v svč. oblasti se vedle názvu
kůra s obecným významem užívá výrazu koráb. Ten však označuje kůru odpadlou ze stromů. Týž významový
odstín má často ve Slezsku označení koruna, popř. korunka.

3                 V podstatě na celém zkoumaném území je výraz kůra, ve Slezsku a v malém areálu v sv. Čechách v hlás-
kové obměně skůra.

Téměr celá slez. nář. a sev. Valašsko dokládají též pojmenování koruna (často ve významu ‚oloupaná kůra‘).
Svč. okrajové úseky a Podorlicko mají v témže významu označení koráb (na Boskovicku a Litovelsku spora-
dicky též v rodové obměně korába).

Ve městech bylo zaznamenáno pouze slovo kůra.


4    koráb  v sled. významu jen nář.; stč., Jg ‚již nezelená kůra‘, SSJČ
nář. ‚velký kus sloupnuté kůry‘, Bš ‚suchá kůra odlupující se
ze stromů‘, též ALJ han. — Nejasné. Podle Mch je slovo ko-
rub
(a) příbuzné se skorupa, nelze vyloučit též vliv slova
kora.

korába  jen nář.; ALJ ‚vyschlá kůra stromu‘ han. (Kl korava ,nej-
vrchnější část kůry‘) — Změnou rodu, viz koráb.


koruna  v sled. významu jen nář.; Kl i Bš jen ‚kůra‘ — Souvisí patrně
s kora, jinak nejasné.

kůra  stč. kóra, Jg též kora, SSJČ též kora zast., SSJ kôra, pol. kora
— Podle Holuba-Kopečného psl. dubleta *(s)kora souvisí s ide.*(s)ker- ‚řezat, krájet‘.

skůra  jen nář.; Jg skora, ALJ též skůra, hluž. skora — Druhotvar
s pohyblivým s-, viz kůra. Srov. I-106 škraloup.


5    kúra Po 1, Ju 1–7, Ru 2–5

6    MAGP 547, AJPP 314, OLA 352

Mj