ČJA 2

72 spadané suché jehličí (1310) — mapa s. 187

(zelené jehličí 1309)

1    M         jehličí (-íčí 162, 211, 710, 729, -éči 650–653, jahličí 306, 722, 812, johličie 801)

jehličky

jedłek 804, 805

špendlíčí (-íčí 136, 162, 701, -éči 647, 648, 652, špendli 802)

špendlíki

bodličky (bu- 637, bodle 609, 610, 614)

bodličí

špenčí (špinčý 723, 739, též 814, též špenka 743, též špiňi 822, 830)

četyňi (čeťi 814, ščeťini 754)

četyna (též ščeťina 726, 742, 753, četyňok 834, 835, též ščeť 683)

pichleči 638, 656, 658

pichličky

stlaňí (stíla 454)

stelivo

strouhanka (též strouhánki 307, též struhánki 308, 321)

hrabanka (hrabánka 331, hrabánki 229, hrabačka 312, 334)

padanka 449, 450, 455

padlafka 455, 459, 460 (padafka 460)

prša 741, 742 (prš 751, p’yršči 836)

suťina (suť 238)

škuťina 744 (škucina 755)

prask 116, 117

mour (též 645, 714, cmur 816, 817, též morek 822) — chmour (též 124) — hmour (též 511, 619, mhour 411,
462, 606)

mrť (mrt 410)

mrťí

mrva

vatra 742, 752

S          škrabačka 334, peručí 304, špičí 137, špili 831

N          neřád 660, pohrabúfka 733, chvóina 744, chamčí 711, leśny trus 833

2                 Mapa zachycuje nář. pojmenování spadaného suchého jehličí, tj. listí jehličnatých stromů. Materiál je roz-
různěn především lexikálně; zaznamenány byly též rozdíly slovotvorné; ty se projevují i protikladem kolektiv
a tvarů plurálových, popř. i singulárových (např. jehličí × jehličky, bodličí × bodličky, stlaní × stelivo, četyní × če-
tyna
, mrtí × mrť aj.), a hláskoslovné (např. mour × hmour × chmour).

Při specifikaci na spadané jehličí byla mnohdy informátory užita spojení se zpřesňujícími adjektivy, např.
spadané jehličí, suché špendličí, opadlá četyna; ta však jako neobligátní, v komunikaci namnoze redundantní,
na mapě zaznamenána nejsou.

Co se týče motivací pojmenování sledované reálie, vycházejí mnohé z nich z metaforického přenášení na
základě podobnosti s jehlou, popř. špendlíkem nebo jiným špičatým předmětem, např. jehličí, špendličí, četyní,
špenčí. Vlastnost listů jehličnatých stromů, tj. schopnost píchat, bodat, je naznačena v názvech bodličky, pich-
lečky
.

Zvláštní skupinu tvoří názvy, jež souvisejí s někdejší funkcí suchého jehličí. Označení stlaní, stelivo uka-
zují na jeho dřívější užívání k podestýlce pod dobytek. Způsob získávání tohoto steliva je zachycen ve výrazech
hrabanka, škrabačka.

Pojmenování mrť, mrva (patrně i mour) odrážejí vyšší stupeň rozkladu spadaného jehličí, které bylo v mi-
nulosti užíváno také ke kypření polí nebo k množení hnoje.

Výsledek děje – to, co spadlo ze stromů – označují názvy padanka, sutina, prše.

3                 V bohaté nářeční diferenciaci vytváří nejrozsáhlejší území výraz jehličí, ten dominuje téměř v celé sev.
části Čech a odděleně ve vých. polovině Moravy. Jako novější dubleta proniká zejména v Čechách i do oblastí
jiných lexémů. Slovotvorná varianta jehličky byla nejčastěji zapsána v Podkrkonoší.

Ve třech oddělených areálech se vyskytuje pojmenování špendličí, a to v záp. Čechách, ve vých. Čechách
se Zábřežskem a v záp. části Slezska; obměna špendlíky je doložena z Klatovska.

Výraz stlaní je rozšířen porůznu zejména na záp. a již. okraji Čech, areál nedubl. výskytu vytváří v sev.
úseku čm. nář. a v přilehlém úseku střm. dialektů; v sev. Čechách a mezi Příbramí a Benešovem se objevuje
slovotvorná varianta stelivo.

Na velkém území zahrnujícím zhruba vých. polovinu střč. nář. je rozšířeno slovo mrť; podoba mrtí je běž-
ná zhruba v pásu mezi Kolínem a Novým Městem na Moravě.

Tři areály pokrývá též označení mour: na záp. Moravě (tam se objevují i formy hmour a chmour), na
Boskovicku, na sev. Valašsku a Frýdlantsku. Název mrva byl zaznamenán především na Manětínsku a dále na
Vyškovsku.

V již. Čechách je nejběžnější výraz strouhanka, v jeho sousední oblasti – mezi Plzní, Příbramí
a Prachaticemi – se vyskytuje pojmenování hrabanka, hojněji doložené i z jiných míst v Čechách. K deverbati-
vům tohoto typu náleží též slovo padanka zachycené na Českobudějovicku i se slovotvornou obměnou pa-
dlavka
.

Z dalších označení zaujímají větší areály výrazy bodličky na záp. Moravě, četyna ve střed. části slez. nář.
a v čes.-pol. smíšeném pásu (na Příborsku častěji v podobě četyní) a špenčí v oblasti mezi Lipníkem nad Bečvou
a Vsetínem.

Z ostatních regionalismů jsou zachyceny názvy sutina na Rakovnicku, prask na Náchodsku, pichličky
a pichličí na Prostějovsku, prše a vatra na již. Valašsku, jedlek na jz. Opavsku a škutina na Uherskobrodsku.

Výzkum ve městech nebyl prováděn.

4    bodličí  jen nář.; Kt bodlí mor., SSJČ nář. (stč. bodličie ‚co má bod-
liny, rostliny bodlavé‘) — K bodat, sufix -ličí analogicky po-
dle jehličí, viz tam, nebo kolektivum k bodličky, viz tam.

bodličky  jen nář.; Kt, SSJČ dem. nář., Bš též bodle — K bodat, sufix
-ličky analogicky podle jehličky, viz tam.

četyna  jen nář.; Kt četina, SSJČ též četina, obě nář. (Bš ‚chvojí‘) —
Viz II-75 chvojí.

četyní  jen nář. (Kt ‚chvojí‘) — Kolektivum k četyna.

hmour  jen nář.; Jg, Bš též mhour — Asimilace znělosti z chmour,
nebo expr. obměna tohoto výrazu, viz chmour.

hrabanka  v sled. významu jen nář.; Jg též hrabanina (SSJČ ‚shra-


bané zbytky obilí na poli, uschlá buřeň a mech‘) — K hrabat.

chmour  Jg a SSJČ ‚ztrouchnivělé jehličí‘, Bš — Podle Holuba-
Kopečného přesmykem z původního mchúr (*mъchurъ).

jedlek  jen nář. — Od jedle.

jehličí  stč. jehlicě sg. ‚úzký list borovice‘, Jg, SSJČ, SSJ ihličie, pol.
igliwie n., hluž. jehlina — Kolektivum k jehlice, přenesením.

jehličky  stč. jehlička dem., Jg, SSJČ dem. — Přenesením.

mour  v sled. významu jen nář.; Jg ‚lesní země‘ — Patrně z chmour
odsunutím ch, viz tam. Podle Mch psl. *murъ souvisí s lit.
máurás ‚špína, kal‘.

mrť  Jg ‚menší odumřelá část něčeho‘, SSJČ (stč. mrt ‚odumřelá část

něčeho‘, Bš ‚mrtvá země pod ornicí‘) — Psl. *mьrtь, to od
zákl. *mer-, srov. *merti ‚mřít‘.

mrtí  jen nář. — Kolektivum k mrť, viz tam.

mrva  v sled. významu jen nář. (stč. ‚nepatrný kousek‘, Jg a SSJČ
‚hnůj‘) — Přenesením původ. významu mrva ‚rozdrobená slá-
ma‘.

padanka  v sled. významu jen nář. — Od padat.

padlavka  jen nář. — K padat.

peručí  jen nář. (Kt ‚čerstvá chvoj osekaná‘, SSJČ též pejručí, obě
nář. ‚větvoví jehličnatých stromů, chvojí‘) — Přenesením, viz
II-75 chvojí.

pichličí  jen nář. (Kt pichláčí ‚ostny, trní‘, SSJČ pichlák, nář. pichláč
expr. ‚trn, bodlina‘) — K píchat analogicky podle jehličí, viz
tam, nebo kolektivum k nář. pichlečka, viz pichlečky.

pichličky  jen nář. — K píchat, sufix -ličky analogicky podle jehličky.

prask  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář. (SSJČ též ‚drobné chras-
tí‘, Bš ‚suché roští‘) — Souvisí se slovesem praskat, to má pa-
trně onomatopoický základ (chrastí a suché jehličí při hoře-
ní vydává praskavý zvuk, chůze po něm je provázena
praskavým zvukem) nebo s expr. nář. praskat ‚shazovat‘.

prše  f. jen nář. — K pršet, to v širším významu ‚padat, roztrušovat‘.

stelivo  v sled. významu jen nář. (Jg a SSJČ ‚materiál k podestlání
pod dobytek‘). Od stlát.


stlaní  v sled. významu jen nář. (Jg a SSJČ ‚stelivo‘: nahrabat v lese
stlaní, tj. suché jehličí, listí) — Od stlát, srov. stelivo, viz
II-75 chvojí.

strouhanka  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář. — Od strouhat; patrně jde o metaforické vyjádření na základě podobné vlastnosti se strouhaným předmětem (sypkost).

sutina  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ‚něco sesutého, sypké
trosky‘) — K sesout se (stč. súti). Specifikace významu.

škrabačka  v sled. významu jen nář.; Kt škrabanka — Od škrabat.

škutina  jen nář. (Jg nář. ‚štětina‘, SSJČ škuť nář. ‚štětiny, srst, chlupy‘) — Přenesením.

špenčí  jen nář. (Jg špenka nář. mor. ‚stonek‘) — Kolektivum k nář.
špenka, patrně vlivem sousedícího výrazu špendličí; přene-
sením, viz II-202 pápěrka.

špendličí  Jg, SSJČ poněk. zast. a nář. — Kolektivum k špendlík, viz špendlíky.

špendlíky  v sled. významu jen nář.; Kt — Přenesením.

špičí  jen nář. — Přenesením, kolektivum k špice ‚ostrý hrot‘.

špílí  jen nář. (Kt špílek a Bš špíłek Zlínsko ‚špejle k jitrnici‘) —
Přenesením, kolektivum k nář. špílek.

vatra  v sled. významu jen nář. (Bš ‚hromada smetí‘) — Přenesením.

5    jehličí Ju 7 — suchi jehliči Po 1 — suchí jehliči Ru 3

6    AJŚ 190

7                 Pro zelené jehličí přinesl výzkum nářeční pojmenování jehličí, jehličky, špendličí, bodličí, bodličky (sev. hranici rozšíření tohoto le-
xému zachycuje izoglosa na mapě), pichlečky, pichlečí, četyna a četyní, jejichž územní rozsah s výjimkou slova jehličí se v podstatě shodu-
je s rozšířením názvů pro spadané suché jehličí; proto tato lexikální položka nebyla kartograficky zpracována samostatně.

Výraz jehličí, shodný se spis. jazykem, má téměř celoúzemní rozšíření. Jako dubleta proniká i na území jiných tradičních lexémů.
Jen ojediněle byla zaznamenána sporadická označení jedličí (již. od Brna), špenčí (Valašsko) a ostí (Kopanice).

Atlasy: AJK 312, AJŚ 187, MAGP 551, SSA 3.100

Fi