ČJA 2

58 škvor (1389) — mapa s. 159

1    M         škvor (škvour 419, 429, škor 755, škfur 834–836) — škvoř — škmor (škmour 103, 105)

škvorák 107, 644 — škmorák 102, 109

škvorec — škmorec 108

pkvor — piškvoř 705

piškvorec

pískafka 680–683 (piskafka 680, 681, 703, 704, 747)

(h)ušák

(h)ušál (hošal 658)

ušňík 307 (hušňík 307, ušňak 71)

uchavec (huchavec 304, hluchavec 323, ušavec 441, 02, též 13, uchatec 308)

uchál 718, 743

uchár 737

ucháč 31, 44

uchovář 734, 757

ucholář — chochoář 731

záušák 162, 501

záušňík 162, 337

chocholouš

stříhavka (střihavice 141, 144, střiháč 407)

ščipka (též 95, ščiplafka 809, ščypufka 833)

klíščák (klešťák 105, 813, klišč 819, klyšč 836)

vidlička

vidličák

vidličkař 804, 805

vrták 115, 129 (vrťák 117, 129)

roháč 732, 755 (rohál 755)

šťír

žyžała 806, 814

aurích 306, 307 (haurích 307, hauríksl 307)

S          ornknajpr 801

N          klíňhák 94, hudeček 730

2                 V nářečních názvech pro škvora, tj. hmyz se zkrácenými křídly a pohyblivými klíšťkovitými přívěsky na
zadečku (zool. řád Dermaptera), se projevuje vedle četných rozdílů lexikálních i bohaté členění slovotvorné
(např. škvor × škvorec × škvorák; ušák × uchavec × uchál × ucholář, vidličák × vidličkař), doplněné rozdíly ro-
dovými (vidličák × vidlička) a hláskoslovnými (škvor × škmor × škvoř). Jednotlivá pojmenování vytvářejí po-
měrně výrazné areály.

Motivace nář. ekvivalentů pro škvora je několikerého druhu. Výrazný okruh tvoří pojmenování vycházejí-
cí z pověry, že škvor leze ležícímu člověku do ucha (např. uchavec, ušák, ušál, ucháč, ušník, záušák, ucholář).

Celá řada označení je motivována základním znakem škvora, klíšťkovitým přívěskem, nebo projevem tohoto
druhu hmyzu: vidličák, klíšťák, štír, roháč, vrták, stříhavka, štipka. K specifikaci obecného významu došlo u slo-
va žížala. Výrazy pískavka a škvor jsou onomatopoického původu; jejich kontaminací vznikl ekvivalent piškvor.
Označení chocholouš a chocholář chápeme jako samostatné lexémy; jejich souvislost se základovým substanti-
vem ucho byla hláskovým vývojem zastřena.

Protetické h- u výrazu ušák má poněkud větší rozsah, než jak je uvedeno v PRO E3. Uplatňuje se navíc
především na Telečsku, širokém Novoměstsku a již. Svitavsku.

3                 Bohatá lexikální, slovotvorná a hláskoslovná diferenciace se projevuje na celém zkoumaném území.
Většinové pojmenování škvor, shodné se spisovným jazykem, se vyskytuje v Čechách s výjimkou zč. a vč. okra-
jů, na jz. Moravě, dále pak zejména v sev. a stř. části vm. nář. a na Jablunkovsku. Původní hlásková podoba škvoř
se dochovala na záp. Valašsku. Podkrkonoší a Novopacko se vydělují hláskoslovnou obměnou škmor a spora-
dickými slovotvornými variantami škmorák, škmorec, škvorák a škvorec. Forma škvorec je typická pro sev. část
zč. nářečí; ojediněle je doložena též z úseku volyňského a ze Sušicka.

Druhým nejrozšířenějším pojmenováním je ušák; zaujímá stř. část nář. střm. s přesahy na Vysokomýtsko
a na Táborsko. Zaznamenán byl též na Kladsku a v Pošumaví. Z dalších slovotvorných variant tvoří výrazný are-
ál pouze označení uchavec, charakteristické pro již. úsek zč. nářečí. Na Břeclavsku vytváří mikroareál forma
ucholář (uchovář); z Uherskobrodska, záp. Prostějovska a ojediněle i odjinud z Moravy jsou doloženy podoby
ušál a uchál; mezi Svitavami a Novým Městem na Moravě a sporadicky v záp. Čechách byly zachyceny ekvi-
valenty záušák a záušník. V Plzni a Prachaticích byla zaznamenána varianta ucháč.

Ve vých. Čechách se vyděluje areál maximálního rozsahu slova stříhavka, které je doloženo také z jz.
Táborska. Ve Slezsku převládá výraz štipka.

Ostatní názvy vytvářejí menší oblasti: vidličák na Zábřežsku, již. a jz. Ledečsku; vidlička na Jemnicku; vi-
dličkař
na záp. okraji středoopav. nář. typu. Na Holešovsku a v sev. úseku vm. nář. bylo zapsáno označení pís-
kavka
. Kontaminovaná podoba piškvor se vyskytuje zejména na Uherskohradišťsku, její slovotvorná varianta pi-
škvorec
na Přerovsku, jv. od Kroměříže a odděleně odtud na Strakonicku. (Materiál ze staršího nářečního
výzkumu dokládá výraz pískavka hojně též z Přerovska a Hranicka, podobu piškvor zejména z Přerovska
a Zlínska, variantu piškvorec z Holešovska a Zlínska.) Mikroareály vytvářejí výrazy vrták (úsek náchodský), štír
(mezi Táborem a Jindřichovým Hradcem) a chocholouš (zvl. na Chodsku).

Pojmenování klíšťák, které bylo zachyceno na Prostějovsku, Kroměřížsku a porůznu i jinde na Moravě, je
charakteristické také pro část moravských měst. Ostatní města se shodují s nářečním okolím; výraz škvor proni-
ká jen pozvolna u mladé generace.

4    aurích  jen nář. — Souvisí s něm. Ohr ‚ucho‘.

chocholář  jen nář.; Kl chucholák, chuchálek — Patrně hláskoslovná
obměna výrazu ucholář; viz tam.

chocholouš  v sled. významu jen nář. — Zřejmě odvozeno od ucho;
příklonem ke slovu s podobným základem.

klíšťák  v sled. významu jen nář.; Jg kléšť mor., hluž. klěšćak
Derivací z psl. *klěščь, to z psl. základu *klěsk-, který je i ve
slově kleště; viz II-60 klíště.

ornknajpr  jen nář. — Přejato z něm. (*Ohrenkneiper ‚ten, který štípe
do uší‘).

pískavka  jen nář.; Jg piskavka mor. — Od zvukomalebného slovesa
pískati, psl. *pi-skati, na základě vrzavého zvuku, který
škvor vydává.

piškvor  jen nář.; Bš — Kontaminací pojmenování škvor a pískavka;
viz tam.

piškvorec  jen nář. — Od piškvor; viz tam.

piškvoř  jen nář. — Kontaminací pojmenování škvoř a pískavka; viz
tam.

roháč  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování na zá-
kladě podobnosti brouka s velkými kusadly a škvora.

stříhavka  jen nář. — Odvozeno od adj. stříhavý ‚kdo stříhá, stříhající‘.

škmor  jen nář.; Kt též škmour u Jilemnice — Hlásková obměna zvu-
komalebného základu slova škvor; viz tam.

škmorák  jen nář. — Od škmor; viz tam.

škmorec  jen nář. — Od škmor; viz tam.

škvor  Jg, SSJČ, SSJ, Kl čkor, pol. skorek — Patrně ze zvukomaleb-
ného skvor-, podle vrzavého zvuku, který škvor údajně vy-


             dává. Pův. asi *skvoŕь ze *skvor-jь, v nové češtině je r disi-
milací měkkosti proti š. Podle Holuba-Kopečného patrně
příklonem ke koř. *sker-b ‚štěrbina, škvíra‘, protože škvor si
libuje v temných škvírách.

škvorák  jen nář. — Od škvor; viz tam.

škvorec  jen nář. — Od škvor; viz tam.

škvoř  jen nář.; stč. — Starší, náležitá podoba za psl. *skvor-jь; viz
škvor.

štipka  v sled. významu jen nář.; Kt, pol. szczypawka — Od slovesa
štípat (*ščipati).

štír  v sled. významu jen nář. — Z psl. *ščurъ. Přenesením pojmeno-
vání pro členovce s klepítky a s jedovatým trnem na zadečku
na škvora podle podobnosti, popř. specifikací významu štír
‚drobnější, zprav. velmi hbitý živočich vůbec‘ Srov. též II-29
potkan, krysa, II-62 dešťovka, II-63 červ (v ovoci).

ucháč  v sled. významu jen nář.; hluž. wuchač — Od ucho.
Pojmenování motivováno pověrou, že škvor leze do ucha.

uchál  v sled. významu jen nář. — Od ucho; viz ucháč.

uchár  jen nář. — Od ucho; viz ucháč.

uchavec  jen nář.; Kt slov., Kl — Od ucho; viz ucháč.

ucholář  jen nář.; Jg ucholák slc.; Kt ucholář, ucholaz, ucholez (vše
slc.), SSJ ucholak, Kl ucholár, ucholáš, ucholaz, ucholez
Přetvořením kompozita ucholaz; viz ucháč.

uchovář  jen nář.; Jg uchovár slc. — Z ucholář (viz tam); -v- patrně
hyperkorekcí z bilabiálního -
-.

ušák  v sled. významu jen nář.; Jg „škvor, jenž do uší leze“, Bš — Od
ucho; viz ucháč.

ušál  jen nář. — Odvozeno od duálové formy uši; viz ucháč.

ušník  jen nář.; Jg ušní červ — Od adj. ušní; popř. od duálové formy
uši; viz ucháč.

vidličák  jen nář. — Od substantiva vidlička; viz tam.

vidlička  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování na zá-
kladě podobnosti.

vidličkař  jen nář.; Bš vidličkář (sev. Mor.) — Od substantiva vidlič-
ka
; viz tam.


vrták  v sled. významu jen nář. — Pojmenování motivované otáčivým
pohybem (škvor se prý zavrtá do dřeva, do ucha).

záušák  jen nář. — Z předl. spojení za uchem, za ucho.

záušník  jen nář.; Kt záušnice Policko — Od adj. záušní nebo přímo
od předl. spojení za uchem, za ucho.

žížala  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu žížala ‚drob-
né, zprav. obtížné zvířectvo‘. Viz II-62 dešťovka.

5    škvor Ju 3, Ru 1–3 — škwor Po 1 — ušák Ju 2 — uchavec Ju 5 — ucholaža Ju 3 — střihaka Ju 1 — stonohál Ju 6

6    ASJ IV 84, SSA 3.74

Ši