ČJA 2

43 brouci (1393) — mapa s. 123

1    M         brouci — broucí (-cý 682)

brouki

babouci — brabouci (brabóši 658, 662) — brabócí (brabrócí 636, brablócí 636, babrócí 637, brabácí 637)

chrobáci (chrobaňe 753) — chrobácí

chrobáky

škrobáci (též škrubáci 659) — škrobácí

2                 Sledovalo se zeměpisné rozšíření nář. názvů pro brouky, tj. hmyz s dvěma páry křídel, z nichž první pár je
tuhý (tzv. krovky) – řád Coleoptera. Vzhledem k tomu, že šlo o hromadné označení, byla zadána forma nom.
pl. Kromě rozdílů lexikálních přinesl materiál vedle hláskových obměn výrazu babouci (brabouci × brabló-
× babrócí × brabácí) zejména diference v rozsahu kvantity koncového -i/ v nom. pl. (brouci × broucí, bra-
bouci
× braboucí, chrobáci × chrobácí); viz IV-97 ptáčci nom. pl. m. Ve zbytcích a v omezeném rozsahu zachycuje mapa v nom. pl. původně akuzativní tvary brouky, chrobáky.

Ekvivalent škrobáci a chrobáci hodnotíme ze synchronního hlediska jako dva samostatné lexémy. Výraz
chrobák je mnohovýznamový: v podstatě na témž území slouží ještě k pojmenování červa a na sev. Valašsku
i dešťovky; srov. II-63 a II-62. Na Znojemsku a na Doudlebsku se k pojmenování brouka užívá nář. pojmenová-
ní pavouka – babouk; srov. II-57.

3                 Výrazný protiklad představuje většinový výraz brouci a regionalismy chrobáci, škrobáci a babouci (po-
slední v různých hláskoslovných variantách). Pojmenování brouci, shodné se spisovným jazykem, se vyskytuje
v celých Čechách, na záp. polovině Moravy a odděleně odtud na Valašsku a porůznu i ve zbývající části vm. ná-
řečí.

Pojmenování babouci se vyskytuje na Doudlebsku a na širokém Znojemsku (zde většinou nedubletně).
Jeho hlásková obměna brabouci je doložena především ze záp. části střm. dialektů západně od řeky Svitavy.

Slezsko s přilehlými úseky vm. nář. a sv. úsek nář. střm. se vyděluje výrazem chrobáci; ten byl zachycen
také z moravskoslovenského pomezí.

Pojmenování škrobáci vytváří areál zabírající zhruba jižní polovinu vm. nářečí a zasahující až
k Prostějovu a Vyškovu.

Podoby se zdlouženou koncovou samohláskou se vyskytují kromě areálu formy broucí v záp. Čechách
s přesahem do středních Čech také v úseku severozápadně od Brna (braboucí, broucí), v již. části vých. okraje
střm. nářečí (broucí) a konečně na Kroměřížsku a Holešovsku (chrobácí, broucí, škrobácí).

Funkci nom. pl. místy přebírá původní akuz. pl. Tak je tomu na samých okrajích českých nářečí (brouky),
na Hlučínsku a v přechodných nářečích česko-polských (chrobáky).

Situace ve městech se v podstatě shoduje s blízkým venkovským okolím, u mladé generace proniká výraz
brouci.

4                 Doklady ve 4. oddíle uvádíme v nom. sg., neboť takto jsou běžné i v slovnících.

babouk  jen nář. — Zobecněním nář. výrazu babouk ‚pavouk‘.

brabouk  jen nář. — Kontaminací výrazu brouk s nář. pojmenováním
pavouka; srov. II-57.

brouk  stč. brúk, Jg též slc. brúk, SSJČ, hluž. bruk — Pravděpodobně
ze střlat. brūcus, které znamenalo to stadium jihozemských
žravých sarančí, které je ještě neokřídlené (Mch). Není vy-
loučena ani souvislost se slovem bručet, broukat (Holub-
Kopečný).

chrobák  v sled. významu jen nář.; Jg slc., SSJČ obl. mor., SSJ, pol.

chrabąszcz, chrząszcz, robak ‚červ‘, v neodborném vyjadřo-
vání i ‚brouk‘ — Patrně souvisí s řeckým kārabos ‚druh brouků‘, popř. s onomatopoickým chrobati ‚chřestit krovkami‘podobně jako bručetbrouk, chřestitchroust (Holub-Kopečný) nebo s pol. chrobotać ‚šramotit‘ (Mch).

škrobák  jen nář.; SSJČ nář. — Mch (vydání z roku 1957) spojuje se slovesem škrobat, psl. *skrobati ‚škrab(ot)at‘. (Týž základ je
i v pol. chrobotać, srov. chrobák.)

5    brouci Po 1, Ju 1, 2, 4, Ru 3 — brouci Ju 3, 5, Ru 2 — brouki Ru 1 — brabouci Ru 4 — chrobáci Ju 7 — škrobáci Ju 6, Ru 5

6    AJŚ 575 (sg.), PLPJ 21 (sg.)

Ši