3                 Výrazný protiklad představuje většinový výraz brouci a regionalismy chrobáci, škrobáci a babouci (po-
slední v různých hláskoslovných variantách). Pojmenování brouci, shodné se spisovným jazykem, se vyskytuje
v celých Čechách, na záp. polovině Moravy a odděleně odtud na Valašsku a porůznu i ve zbývající části vm. ná-
řečí.

Pojmenování babouci se vyskytuje na Doudlebsku a na širokém Znojemsku (zde většinou nedubletně).
Jeho hlásková obměna brabouci je doložena především ze záp. části střm. dialektů západně od řeky Svitavy.

Slezsko s přilehlými úseky vm. nář. a sv. úsek nář. střm. se vyděluje výrazem chrobáci; ten byl zachycen
také z moravskoslovenského pomezí.

Pojmenování škrobáci vytváří areál zabírající zhruba jižní polovinu vm. nářečí a zasahující až
k Prostějovu a Vyškovu.

Podoby se zdlouženou koncovou samohláskou se vyskytují kromě areálu formy broucí v záp. Čechách
s přesahem do středních Čech také v úseku severozápadně od Brna (braboucí, broucí), v již. části vých. okraje
střm. nářečí (broucí) a konečně na Kroměřížsku a Holešovsku (chrobácí, broucí, škrobácí).

Funkci nom. pl. místy přebírá původní akuz. pl. Tak je tomu na samých okrajích českých nářečí (brouky),
na Hlučínsku a v přechodných nářečích česko-polských (chrobáky).

Situace ve městech se v podstatě shoduje s blízkým venkovským okolím, u mladé generace proniká výraz
brouci.

4                 Doklady ve 4. oddíle uvádíme v nom. sg., neboť takto jsou běžné i v slovnících.

babouk  jen nář. — Zobecněním nář. výrazu babouk ‚pavouk‘.

brabouk  jen nář. — Kontaminací výrazu brouk s nář. pojmenováním
pavouka; srov. II-57.

brouk  stč. brúk, Jg též slc. brúk, SSJČ, hluž. bruk — Pravděpodobně
ze střlat. brūcus, které znamenalo to stadium jihozemských
žravých sarančí, které je ještě neokřídlené (Mch). Není vy-
loučena ani souvislost se slovem bručet, broukat (Holub-
Kopečný).

chrobák  v sled. významu jen nář.; Jg slc., SSJČ obl. mor., SSJ, pol.

chrabąszcz, chrząszcz, robak ‚červ‘, v neodborném vyjadřo-
vání i ‚brouk‘ — Patrně souvisí s řeckým kārabos ‚druh brouků‘, popř. s onomatopoickým chrobati ‚chřestit krovkami‘podobně jako bručet – brouk, chřestit – chroust (Holub-Kopečný) nebo s pol. chrobotać ‚šramotit‘ (Mch).

škrobák  jen nář.; SSJČ nář. — Mch (vydání z roku 1957) spojuje se slovesem škrobat, psl. *skrobati ‚škrab(ot)at‘. (Týž základ je
i v pol. chrobotać, srov. chrobák.)