ČJA 2

42 čejka (1455) — mapa s. 121

1    M         čejka (čejčka 506, číjka 737, čojka 257, čojda 257) — čajka (též 432, 511, 629, 634)

kňíha (kňiha 239, 241, 250, 314, 315, 402, též ťíha 430)

kňíhafka (kňíhava 311, 313, kíňafka 303)

kňíhačka

kňíhora (kňíkora 417) — kňíhara (kňíharka 245, 323, 332)

kňíra 306 (kňírče n. 437)

koliha

kolajka

kiviska — piviska

kivis (též kibic 650)

kábícl 302, 307 (kabísl 301)

ďífka — ďefka (stará ďefka 315, 317, ďevečka 445)

pana 309 (pišná pana 309, stará pana 310)

S          kuvík, kujík 503, skujík 831, pizda 620, éheška 649, psí lud 736 (vše nedubl.)

2                 Zkoumala se nář. pojmenování pro čejku, tj. ptáka se špičatou chocholkou a s vysokýma nohama žijícího
u vod, zool. rod Vanellus. V některých výše položených oblastech s nedostatkem stojaté vody (zejména
v Podkrkonoší, v Jeseníkách a Beskydech) tohoto ptáka neznají. Pokud zde příslušné pojmenování zaznamená-
no bylo, pak většinou pouze u mladé generace, u níž obvykle nejde o znalost z autopsie, ale o vliv školní výuky
apod.; o tom svědčí výskyt podob s provedenou změnou aj > ej ve slově čejka i hluboko za hranicí této změny.
Příslušná izoglosa vede v tomto případě východněji než např. u slov nejdříve, vejce, dej apod., viz V-38 dávej, V-39 nej(hlubší), protože zpravidla prochází právě oblastmi, kde se čejka nevyskytuje, a výrazy zde zachycené jsou často přejaty ze spisovného jazyka.

Nář. pojmenování pro čejku se diferencují jak lexikálně, tak slovotvorně (např. kníha × kníhavka × kní-
hačka
× kníhora) a hláskově (např. čejka × čajka, dívka × děvka). Ve většině případů jde o výrazy onomatopoic-
kého původu, napodobující zvuk, který čejka vydává (podle Mch hlas čejky je kivit kivit – odtud kivis, kiviska,
piviska apod., nebo kníhy kníhy – odtud kníha, kníhora apod.); proto rozdíl mezi podobami kníhora × kníhara
a kiviska × piviska považujeme za hláskový, nikoli slovotvorný nebo lexikální (jako nový lexém hodnotíme slo-
vo kábícl, přejaté z něm.). Také pojmenování čejka je snad zvukomalebné; původně patrně patřilo rackovi (slo-
ven. a rus. čajka ‚racek‘) a na čejku se v některých slov. jazycích (češ., pol., ukr.) přeneslo. – Lexikální ekviva-
lenty dívka a panna jsou označení metaforická, motivovaná snad naříkavým hlasem čejky, který připomíná dívčí
pláč. (Bartoš: „V kolihy – čejky – zaklety prý jsou nezachovalé dívky. Odtud snad v některých osadách na
Dačicku čejkám říkají dívky.“)

3                 Zkoumané území je výrazně rozděleno na větší část severovýchodní se zcela jednoduchou jazykovou si-
tuací a na menší oblast jihozápadní jazykově velmi různorodou. V sv. polovině Čech (odděleně pak i jako no-
vější, přejaté, v již. Čechách), na většině Moravy a ve Slezsku bylo zaznamenáno pouze pojmenování čejka (ve
vm. nář. a ve Slezsku v podobě čajka), z jz. poloviny Čech a záp. Moravy je naopak doloženo množství lexémů
i slovotvorných a hláskových variant.

Největší areál v této diferencované oblasti zaujímá výraz kníha a jeho varianty: kníha mezi Roudnicí, Plzní
a Benešovem a dále na malém území jz. od Strakonic, kníhavka na Domažlicku a sz. Klatovsku a odděleně na
Doudlebsku, kníhačka v povodí Lužnice, kníhora na širším Táborsku, kníhara na již. a vých. Klatovsku. Na
Jindřichohradecku a v jz. cípu Moravy se užívá označení koliha, na Třebíčsku kiviska a kivis a na Znojemsku pi-
viska
. Zvlášť na Chodsku bylo zapsáno pojmenování kábícl.

V této jazykově rozrůzněné oblasti byla také porůznu zachycena označení dívka/děvka (na Plzeňsku, po-
dél Vltavy až k Příbrami a vých. od Jihlavy) a panna (na záp. Klatovsku). Výraz čejka se zde vyskytuje jen málo,
s výjimkou většího území mezi Příbramí, Táborem a Prachaticemi.

Ve městech se nář. výrazy pro čejku nezjišťovaly.

4    čajka  v sled. významu jen nář.; Jg, pol. czajka (SSJ ‚racek‘) — Patrně
přenesením pův. názvu racka.

čejka  stč. čějka, Jg, SSJČ — Z čajka změnou aj > ej. Viz čajka.

děvka  v sled. významu jen nář.; Jg stará děvka — Viz dívka.

dívka  v sled. významu jen nář.; Bš Dačicko — Přenesením (motiva-
ce srov. odd. 2).

éheška  jen nář. — Patrně onomatopoické pojmenování.

kábícl  jen nář. — Adaptací přejatého něm. dial. Keibitzel.

kivis  jen nář.; SSJ cíbik, hluž. kibut — Onomatopoické pojmenování
podle hlasu
čejky.

kiviska  jen nář. — Přechýlením od kivis, viz tam.

kníha  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Derivací od onomatopoického slove-
sa kníhat napodobuj
ícího hlas čejky.

kníhačka  jen nář.; SSJČ nář., Kt kníhatka — Viz kníha.

kníhara  jen nář. — Od kníhat, viz kníhora.

kníhavka  jen nář.; Jg kníhovka, Kt knihovka, SSJČ nář. – Derivací
od adj. kn
íhavý ,takový, který kníhá‘. Viz kniha.

kníhora  jen nář.; SSJČ nář. — Od kníhat (viz kníha), -ora snad podle
sýkora.

kníra  jen nář. — Snad kontaminací slov kníha a kníhara, viz tam, či

 

odvozeno od nář. slovesa onomatopoického původu knírat
‚na
říkat, ječet‘.

kolajka  jen nář.; Bš záp. Morava — Souvisí se slovem koliha; patrně
p
říklonem k slovu kolaj, kolej ‚stopa vyhloubená kolem
vozu
(po dešti se koleje zaplňují vodou a objevují se u nich
čejky).

koliha  v sled. významu jen nář.; Bš Dačice (SSJČ rod Numenius) —
K psl. *kuligъ. Podle Mch v
ýznam ‚čejka je u nás původní,
av
šak Preslem přeneseno na jiný rod, v souhlase s pol. a li-
tev
štinou.

kujík  jen nář. — Viz kuvík.

kuvík  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚sýček) — Přenesením názvu
pro s
ýčka nebo pojmenování onomatopoické.

panna  v sled. významu jen nář. — Viz dívka.

piviska  jen nář.; Bš Třebíčsko — Onomatopoické pojmenování podle
hlasu
čejky.

pizda  jen nář. — Snad též onomatopoické pojmenování, nebo přene-
sen
ím nář. mor. výrazu pro lehkou ženu.

psí lud  jen nář.; Bš — Sousloví. Nejasné.

skuvík  jen nář. — Viz kuvík.

5    čejka Ju 1, 3 — kibic Ju 6 — drčál Ju 2 — šljuka, šljoka Ju 5

6    —

Či