ČJA 2

39 vrabec (1438) — mapa s. 117

1    M         vrabec — brabec

vrapčák — brapčák

vrábel — vrubel

vrablc 757 — brablec 662, 666, 66 (brablic 735, 736) — brablc

šprcek

N          čimčarák 130, 142, 211, 212, 611, čabrák 220, čamrák 220, čibrk 142, čubrák 611, čibr 79, čibrák 79, čurbel 822, crlikáč 135, skud-
livec 128, škudlán 131, šprdlák 146, polak 801, čorpl 65

2                 Nářeční označení pro vrabce, tj. drobného šedohnědého ptáka žijícího v lidských sídlištích, vykazují dife-
rence slovotvorné (např. vrabec × vrábel × vrabčák) a zejména hláskoslovné (např. vrabec × brabec; brab-
lec
× brablc; vrábel × vrubel). Lexikální rozdíly byly zachyceny zcela výjimečně.

Ve spisovném jazyce slouží k označení sledovaného ptáka výraz vrabec a jeho slovotvorná varianta
vrabčák. Jako obecná jsou charakterizována pojmenování brabec a brabčák. Slovotvorné varianty vrabčák
a brabčák jsou ve spisovném jazyce hodnoceny jako expresivní. V nářečí se situace v tomto směru nezdá být
zcela jednoznačná. Podoby vrabčák, brabčák byly jako expresivní označeny jen výjimečně ve stř. a již.
Čechách, na záp. Moravě a Zábřežsku. Naopak v jzč. oblasti se podoba brabčák přímo uvádí jako bezpří-
znaková. Z těchto důvodů jsme formy vrabčák a brabčák do mapování zařadili; na mapě jsou znázorněny
šrafou.

Nářeční ekvivalenty vrablc, brablec a brablc lze chápat jako hláskové obměny základních pojmenování
vrabec, brabec (mohly vzniknout přisunutím souhlásky l mezi souhlásku retnou a následující samohlásku – srov.
např. výrazy brablenec ‚mravenec‘, hrable ‚hrábě‘ aj.), my se však vzhledem k jejich sporadickému výskytu prá-
vě v archaické nář. oblasti přikláníme k výkladu, že -l- je v těchto podobách spíše původní. Považujeme je tedy
podobně jako slezská označení vrábel (resp. vrabel, vrobel) a vrubel za varianty slovotvorné, odvozené od roz-
šířené podoby základu *vorbъl-jь.

U dubletní dvojice vrabecbrabec bývá nářeční mi mluvčími jako pronikající hodnocen výraz
vrabec.

Nemapována zůstala jednotlivá označení pocházející z dětské řeči (např. čimčarák, crlikáč apod.) nebo vý-
razy jednoznačně expresivní (např. škudlivec, šprdlák aj.).

3                 Na pozadí nevýrazné lexikální dichotomie vrabec × šprcek vystupuje na mapě českomoravsko-slezská
slovotvorná dichotomie vrabec × vrábel, doprovázená v Čechách a na Moravě výraznou hláskovou diferencí
vrabec × brabec; týž hláskový jev je v menší míře zachycen i na slovotvorných variantách vrabčák × brabčák;
vrablc × brablc).

Největší územní rozšíření vykazuje podoba brabec; s výjimkou zhruba svč. nář. zabírá celé Čechy a záp.
Moravu s enklávami na Olomoucko a jz. Kroměřížsko. Forma vrabec je rozšířená především na zbývajícím úze-
mí Čech a Moravy, porůznu je doložena i z oblasti výskytu výrazu brabec.

Slovotvorná varianta vrabčák se vyskytuje především v areálu výrazu vrabec, má však značně menší roz-
sah (zapsána byla zejména v svč. nář. s přesahem na Zábřežsko a v úseku mezi Boskovicemi a Brnem); její hlás-
koslovná obměna brabčák se zhruba kryje s oblastí výskytu výrazu brabec.

Slezsko se vyděluje slovotvornou variantou vrábel (v náležitých hláskových podobách vrabel a vrobel),
česko-polský smíšený pruh charakterizuje hlásková obměna vrubel.

Ostatní varianty vytvářejí menší oblasti: zhruba ze stř. úseku vm. nář. je doložena podoba brablc,
z Prostějovska varianta brablec.

Od celočeského výrazu vrabec se odlišuje pouze malá oblast v podorlickém úseku s výskytem citově ne-
utrálního regionalismu šprcek.

Do naprosté většiny měst pronikl výraz vrabec.


4    brabčák  Kt, SSJČ ob. expr. — Z vrabčák, záměnou pův. bilabiálního
v za bilabiální b.

brabec  stč.; Jg zast., Kt ob., SSJČ ob. — Z vrabec; změna v > b viz
brab
čák.

brablc  jen nář.; Kt, Bš — Viz vrablc a brabčák.

brablec  jen nář.; Kt, Bš — Viz vrablc a brabčák.

šprcek  jen nář.; Jg šprček ‚vrabec polní‘, Kt též šprček ‚vrabec skal-
n
í‘ — Přenesením z expr. výrazu šprček ‚malé dítě‘, ‚člověk
mal
é postavy.


vrabčák  Kt, SSJČ expr., SSJ vrabčiak hovor. expr. — Derivací od
vrabec.

vrabec  stč., Jg též vrab řidč., SSJČ, SSJ též vráb nář., Kl vrab,
vráb — Z psl. *vorbъ, vorbьcь metatez
í likvid; zvukoma-
lebn
ý základ vystihoval asi švitoření,

vrábel  jen nář.; stč., Kt vrabel i vrobel, SSJČ vrabel nář., Kl, hluž.
wrobl — Z podoby z
ákladu *vorъl-jь metatezí likvid; viz též
vrabec.

vrablc  jen nář.; Jg vrablec, Kt též vrablec — Patrně kontaminací psl.
podob *vorbьcь a *vorbъl-jь, viz vrabec a vrábel.

vrubel  jen nář.; pol. wróbel — Viz vrábel; -u- náležitou střídnicí za
psl. skupinu *tort.

5    vrabec Ju 1,2, 5–7, Ru 4 — vrabec Ju 5 — brabec Ju 2–6, Ru 2–5 — brapčák Ju 2, Ru 1,2 — škudlán Po 1

6    ASJ III 247, AJŚ 542, OLA 70, ALE 115

Šl