ČJA 2

22 nezralý hrachový lusk (1132 b) — mapa s. 85

1    M         dlaška (dláška 160, 520, laština 116) — dlašťka (dlaštka 604, 609, 612, 615, 626) — dleška

tlaška (tlaska 451,453) — tleška

kleška (kleska 224, klištka 239, voklešek 403)

klešťice (klešťina 317)

klíšťe (klíšťák 334)

klepina (tlepina 407, 442)

S          deščička 660

2                 Při zjišťování nářečních označení hrachového lusku (srov. mapu II-21 hrachový lusk) byla navíc zazna-
menána i slova pojmenovávající nezralý, tj. tenký, ještě neplný hrachový lusk. Mapa pozitivně znázorňuje ze-
měpisné rozšíření právě těchto ekvivalentů, tj. výrazů, které svědčí o rozlišování názvů zralého i nezralého hra-
chového lusku. Nářeční materiál byl doplněn údaji z KLA. O situaci na území, na němž k uvedenému
diferencování nedochází, pojednává předcházející mapa.

Naprostá většina zaznamenaných výrazů je odvozena od sloves onomatopoického původu (dlaskat, dles-
kat
, tlaskat, tleskat, kleskat – všechna ‚vydávat pleskavý zvuk‘), a je tudíž problematické stanovit hranici, kdy
lze vztahy mezi jednotlivými slovy považovat za protiklad lexikální a kdy za hláskoslovný. Ve snaze vymezit
hláskové odlišnosti konsonantické a vokalické klademe do výchozí lexikální opozice základy dl(a)sk- × tl(a)sk-
× kl(e)sk- × klep-; vztah dlašk- × dlešk- aj. pokládáme za hláskoslovný.

V menší míře byly zjištěny i rozdíly slovotvorné (např. kleška × kleštice × kleština).

3                 Speciální označení nezralého hrachového lusku, jež mají povahu termínu, byla doložena ze západní
a střední části zkoumaného území. Největší rozsah byl zjištěn u výrazu dlaška. Toho se užívá v mikroareálu na
sev. Plzeňsku, hlavně však v nář. svč. a v již. úseku přechodného pásu čm. Pro záp. polovinu Moravy je pří-
značná obměna dlašťka. Na přilehlém Ledečsku a Jindřichohradecku je rozšířen výraz tlaška. Ve střč. nář. do-
minují podoby s kořenným -e-, a to dleška zejména podél hranice svč. a střč. dialektů a tleška ve střední části
střč. nářeční oblasti s centrem na Benešovsku. Na území na sz. od Prahy a na severním Příbramsku bylo zachy-
ceno pojmenování kleška, forma kleštice se vyskytuje v již. polovině zč. nář., odděleně pak na Písecku
a Prachaticku. Strakonicko se vyčleňuje regionalismem klepina, na úzkém pruhu území mezi Rakovníkem
a Strakonicemi byl zaznamenán ekvivalent klíště.

4    deštička  jen nář. — Z dlaštička adideací k nář. výrazu deštička ‚de-
stička‘ na základě zvukové podobnosti slov a pro etymolo-
gickou neprůhlednost slova dlaštička, to dem. od dlaška, viz
tam.

dlaška  jen nář.; Jg též dlasek, Kt též dlašek, SSJČ nář. — Z nář.
dlaščka zjednodušením souhláskové skupiny. Od zvukoma-
lebného slovesa dlaskat.

dlašťka  jen nář.; SSJČ dlášťka nář. — Od zvukomalebného slovesa
dlaskat sufixem -ka.

dleska  jen nář.; Jg též dleska, SSJČ nář. — Od zvukomalebného dles-
kat
sufixem -ka.

klepina  jen nář. — Nejasné, patrně souvisí s výrazem klípě ‚mládě
špatně vyvinuté‘ na základě konotačního příznaku ‚nezra-


lost‘. Není ani vyloučena příbuznost s něm. (nář. Schefe
‚lusk‘, to z ide. *(s)ken- ‚krýt, zahalovat‘).

kleška  jen nář.; Jg kléštka, klíštka — Od zvukomalebného slovesa
kleskat sufixem -ka.

kleštice  jen nář.; Jg — Od zvukomalebného slovesa kleskat sufíxem
-ice.

klíště  v sled. významu jen nář. — Od zvukomalebného slovesa kles-
kat
adideací k výrazu klíště na základě zvukové podobnosti
a etymologické neprůhlednosti slova.

tlaška  jen nář.; Jg — Od zvukomalebného slovesa tlaskat sufíxem
-ka.

tleška  jen nář.; Jg též tlešťka — Od zvukomalebného slovesa tleskat
sufíxem -ka.

5    —

6    —

Kl