ČJA 2

3 třešně (1171) — mapa s. 53

1    M         třešňe — střešňe — křešňe — čerešňa 755

višňe (též 219)

hamlara (hamlar 818)

N          třešeň, střešeň, višeň, satka v’išňa 801

2                 Zjišťovaly se názvy pro třešni, tj. pro malou (červenou, černou nebo žlutou) sladkou peckovici, plod stro-
mu se stopkatými, zpravidla bílými květy botanického rodu Cerasus. Výzkum ukázal, že v sledovaném význa-
mu se na části území užívá výrazu višně, označujícího jinak velmi podobné (zpravidla tmavočervené) plody stro-
mu téhož botanického rodu, jež jsou však nakyslé. Přitom na jistém teritoriu tento výraz buď označuje obě
rostliny a jejich plody bez rozlišení, nebo se ve významu ‚višně‘ užívá slovo kyselka či přejatého výrazu vajks-
le
;  ojediněle může být význam základních výrazů pro obě plodiny jen málo diferencovaný (višně ‚třešně‘ × třeš-
‚menší druh třešně‘), příp. obrácený (višně ‚třešně‘× křešně ‚višně‘). Změna významu slova višně je poměr-
ně mladá; nejen stará čeština, ale ještě i slovník Jungmannův obě blízké rostliny rozlišují. K obdobné změně
došlo i u slez. nář. ekvivalentu hamlara, což je varianta slova amarela, které jinak označuje druh višně tvořící
přechod k třešním. Impulz k zevšeobecnění některých těchto druhových názvů mohl vzejít z moderního ovoc-
nářství, neboť třešně a višně se dnes pěstují v četných, různě zkřížených odrůdách, z nichž některé mají velmi
blízké vlastnosti (např. tzv. sladkovišně s plody nasládlými aj.).

V spisovném jazyce se většinou odlišují formy třešeň, višeň pro strom a třešně, višně pro plod. Výzkumem
bylo ověřeno, že nářečí tyto dvojí formy nemají, v obou významech se užívá tvaru třešně, višně. Pokud se ve vý-
znamu ‚strom‘ formy třešeň a višeň rozptýleně a nepravidelně objevují, jde o průnik z vrstvy spisovné.

Kromě rozdílů lexikálních se na mapě sledují i závažné obměny hláskoslovné, zvl. střešně a křešně.

3                 Z území čes. jazyka s většinovým výrazem třešně se na západě vyděluje areál, v němž se v sledovaném
významu uplatňuje pojmenování višně (centrum střč. oblasti, okraj záp. Čech a Strakonicko). Také z nepravi-
delného členění a ze skutečnosti, že tento areál nedosahuje všude jzč. okrajů, lze soudit, že jde o významovou
změnu patrně mladou. Přejatý výraz hamlara se vyskytuje jen na širším Hlučínsku.

Rozsáhlý areál slova třešně je dále rozčleněn hláskoslovně. Nejvýznamnější variantou je podoba střešně,
která zahrnuje téměř celou Moravu se záp. částí Slezska, v Čechách je také na Budějovicku a ojediněle i jinde.
Podoba křešně je příznačná pro širší Chodsko a Klatovsko.

Příznakové regionální formy se ve vymezených areálech většinou dosud udržují i v mluvě měst, avšak jen
u staré generace.


4    čerešně  jen nář.; Bš a SSJ čerešňa, pol. czereśnia — Z psl. čeršьňa;
viz třešně.

hamlara  jen nář. (Jg amarelle f., lid. amrhele, hamrale, hamrle,
SSJČ amarelka, zast. amarele, ob. amrhele, SSJ amarela
,druh višně s nakyslou chutí‘) — Adaptací něm. Amarelle (to
z lat.).

křešně  jen nář. — Nář. disimilací pův. skupiny čř- v kř-, viz třešně.

střešně  jen nář.; Jg. SSJČ nář. — Zvratnou analogií podle slov, kde
stř- (např. střecha) je původní; na Moravě, kde podoby typu


             třecha neexistují, musel být impulz ke změně jiný; viz
třešně.

třešně  stč. třešně, Jg, SSJČ, pol. zast. trześnia — Z psl. *čeršьňa
(pův. psl. *čerša upraveno analogií podle višьňa), po metate-
zi změnou čř- v tř-.

višně  v sled. významu jen nář. (stč., Jg, SSJČ, SSJ višňa, pol. wiś-
nia
, dluž. wišnja — u všech ,višně‘) — Změnou významu slova višně.

5    třešňe Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — třešňa Ju 6 — střešňa Ju 6, 7, Ru 5

6    AJŚ 232, SSA 5.11, OLA 484