ČJA 1

217 studna (233) — mapa s. 397

1    M         studna (též 502)

studňe

studeň (též 139, 453)

stuice (stuňňic 119) — stunce

2                 Výzkum byl zaměřen na slovotvorné rozdíly v pojmenování studny, jámy vyhloubené a upravené k jí-
mám pramene. Kromě odvozeniny s příponou -ice (studnice) byly zjištěny diference morfologické (rozdíl
studně × studna je reflexem přechodu od původního měkkého typu k tvrdému, podoba studeň vznikla pře-
chodem k deklinačnímu typu píseň). Z rozdílů v rovině hláskoslovné mapa zachycuje pouze obměnu stunce.

3                 Základní územní protiklad dnes vytváří většinové pojmenování studně a novější zč. podoba studna.

Slovo studně se vyskytuje ve vých. polovině Čech a po celé Moravě, kde funguje jako jediný název. Je-
ho varianta studeň tvoří souvislý areál na Královéhradecku a Vysokomýtsku s přesahem k Jihlavě. Progresiv-
ní označení studna se objevuje jako základní soustředěně v záp. polovině Čech, roztroušeně pak (většinou ja-
ko dubletní) i jinde po Čechách (zejména v svč. nář. oblasti); proniká rovněž do městské mluvy.

Odvozenina studnice je charakteristická pro jzč. a sč. okrajové úseky a pro dolní Polabí, na širším Do-
mažlicku a Klatovsku byla zaznamenána její redukovaná obměna stunce.

Je příznačné, že v okrajových oblastech Čech, zachovávajících dosud archaické podoby, se často vedle
nich vyskytují jako dublety a triplety formy novější.


4    studeň  Jg, SSJČ zast., SSJ zast. — Přechodem od ja-kmene k de-
klinačnímu typu píseň.

studna  Jg, SSJČ — Ze studně příklonem k a-kmenům. Viz stud-
ně.

studně  stč., Jg, SSJČ převážně mor., SSJ studňa, pol. studnia,
hluž.
studnja — Psl. *studьnja, souvisí se studený.


studnice  stč. studnicě, Jg, SSJČ kniž., SSJ studnica — Staré for-
mální dem. k
studně, viz tam.

stunce  jen nář. — Zánikem -i- po změně > ňň. Viz studnice.


5    studna Ju 5, 6, Ru 2, 3 — studňe Po 1, Ju 1–5, Ru 1, 4 — studňa Ju 6, 7, Ru 5

6    SSA 5.127, OLA 1027, ALE 281