ČJA 1

216 třísky (201) — mapa s. 395

1    M         třísky, tříški (trjéski 755, třoski 831, dřyzgy 84, stříški 214, 216, 221, 325, střiesky 801)

drački

dřínki (dřenki 107, 108, 114)

šťípky (ščepini 601, 628, šťípa 211, ščipy 808–810, 813, 814, 827, 833, 834, 836, 71, 81, 83, voščipke
511)

šťípánki (ščepánki 643)

loučki, louče

špánki (šponki 676) — švánki

lejšpánki (laj- 152, 218, 220, 234, lešpánki 155, lišpánki 234, 676, 71)

blički

fakulki

špílky (špélki 621, 637, 652)

špički (špice 512)

špandle (špangle 612, 613, 52, 61, španglički 75, špandliky 807)

skolky (skolíčki 645, kolíčki 137, 644, 656, kołečky 817, 83, kołki 733)

smolňički

S          třešťífki 251, 422, ščelinky 835, 92, ščaliny 750, žďeliny 749, ivorki 755

N          potpalka 704, 724, 739, 742, 835, 95, potpalki 644, 645, potpala 828, potpalačka 704, potpaleňi 815, přýpał 706, přýpala 702,
křipal 668, drobné na potpalku 739, drobisko 628, rosklátka 751, chábí 725, krnáły 725, rozdží 726, filipusy 818, lučyvo 805,
špaličky 806, ščakílki 509, ščagle 723, ščeble 817, ščambice 749, ščambičky 749, ďipki 623, tenké dřevo 720, ščerbini 709,
šlajfky 802, šlajsňe 802, spálki 682, oťinky 71, špidlene 633

2                 Mapa zachycuje nářeční pojmenování pro tence rozštípané dříví na podpálení ohně. Ne všude se však
takto upraveného dřeva užívalo. V některých oblastech se oheň zpravidla podpaloval pomocí klestí nebo na-
lámaných drobných větviček. Nebyla také mapována pojmenování neterminologické povahy (podpalka,
připal, dipky, spálky aj.).

Pojmenování jsou rozrůzněna především lexikálně, objevují se však též rozdíly slovotvorné (štípky ×
štípánky) a hláskoslovné (špánky × švánky); rozdíl třísky × tříšky bude sledován v oddíle věnovaném hlás-
koslovným diferencím.

Motivace názvů je několikerého druhu. Nejvýrazněji se vyděluje skupina jmen vyjadřujících způsob po-
řizování (třísky, třeštívky, dračky, dřínky, štípky, špánky, skolky). Některá pojmenování ukazují na charak-
ter dřeva (smolničky), jiná na podobu (špičky, špandle, špilky). V řadě případů došlo k vzájemnému přená-
šení pojmenování pro sledovanou reálii a pro louč na svícení, např. bličky, dračky, loučky, smolničky,
štípánky, švánky, třísky, dřínky, špánky, štípky.

3                 Základní protiklad představuje rozdíl mezi většinovým a nově pronikajícím spisovným výrazem třísky,
vyskytujícím se zejména v Čechách a na větší části Moravy, a ostatními pojmenováními, jež zpravidla tvoří vý-
razné areály v okrajových oblastech.

V svč. nář. skupině dominuje areál názvu dračky, k němuž se přimykají malá území lexémů dřínky
(především na Náchodsku), fakulky (na Mělnicku), lejšpánky (na Královéhradecku a Kolínsku) a bličky (na
Hlinecku). Zejména pro sv. část Čech je charakteristická častá dubletnost s výrazem loučky, který se rozptý-
leně objevuje i v již. a záp. Čechách (tam častěji ve formě louče), na Moravě pak tvoří menší souvislé území
na již. Slovácku. Na širším Jihlavsku s výběžkem až k Táboru a s přesahem na sev. Třebíčsko je běžné po-
jmenování špičky.

Na okraji jzč. nář. skupiny je rozšířen výraz špánky (na Chodsku a Klatovsku) a jeho hláskoslovná vari-
anta švánky (na Prachaticku a Doudlebsku). Na sev. Českobudějovicku a na Jindřichohradecku se objevuje
název štípánky, z již. Čech je doložen též lexém smolničky.

Na okrajích Moravy se vyskytují pojmenování špandle (na Znojemsku) a skolky (v sev. úseku střm.
nář.), ve Slezsku pak výrazy štípky (na Opavsku, Příborsku a v česko-polském přechodovém pásu) a špilky
(na jz. Opavsku).

Do mluvy měst proniká spisovný výraz třísky, v oblastech tradičních názvů je charakteristický pro
mladší vrstvu.

4                 Slova, u kterých došlo k vzájemnému přenášení významů ,třísky‘ a ,louč‘, jsou vyložena v I-182 louč.

bličky  jen nář.

dračky  SSJČ poněkud zast., ob.

dřínky  v sled. význ. jen nář.; SSJČ nář.

fakulky  jen nář.; Jg fakle (SSJČ fakule, fagule ,pochodeň‘) —
Přejato z lat.

ivorky  jen nář.; Jg jivera, ivera slc. ,dřevěné odpadky, třísky‘,
SSJ
íver, íverok, íverček, nář. íverka, ívero ,tříska‘, pol.
wiór, wiorek, wiorka ,tříska‘ — Z psl. *jьverь ,tříska‘.

lejšpánky  jen nář. — Přejato z něm.

louče, loučky  stč. lúč, louč ,louč, tříska‘, dem. loučka, Jg louč,
loučka ,pryskyřičné dřevo sosny k podpalování a ke svíce-
ní‘, SSJČ
louč, dem. loučka, pol. łuczywa, łuczywo, łu-
czywko
,louč, tříska‘, hluž. łuč, łučwo.

skolky  Jg skolek ,krátké nadrobno rozštípané dříví‘, SSJČ zast.
a nář. ,odlomený, odseknutý kus dřeva‘ — Od ide. kořene
*skel- ,štěpiti‘.

smolničky  v sled. význ. jen nář.; Jg ,vše smolné k palivu‘.

špandle  jen nář.; (Kt špandle ,dřívka v jelitech‘ vých. Mor.) —
Přejato z něm. (z dem. ke
Span).

špánky  jen nář.; SSJČ špán nář. ,tence štípaná louč‘, dem. špá-
nek
.

špičky  v sled. význ. jen nář.; SSJČ nář. — Snad přenesením na zá-
kladě podobnosti s paprskem v kole vozu (stč.
stpicě,
z psl. *stьpica), nebo specifikací výrazu přejatého z něm.

špilky  jen nář. (stč. špajl, SSJČ špejlek, špejlka zdrob. k špejle,
špejl ,tenká dřevěná tyčinka‘, SSJ špilka ,dřívko‘) — Spe-
cifikací. Přejato z něm.

štěliny, štělinky  jen nář.; Jg štělina ,tyčka‘, SSJ štelina ,tříska‘ —
Ze základu
ščel-/žděl-, který je variantou ide. kořene
*skel-;  viz skolky.

štípánky  Jg, SSJČ říd. štípanka.

štípky  jen nář.; Jg štěpka, štípka mor., dem. od štípa, SSJ štiep-
ky
, pol. szczapka.

švánky  jen nář.; (Kt šván ,louč‘ již. Čechy).

třeštívky  jen nář.; Kt třeštivo ,dříví z polen naštípané‘ — Od slo-
vesa
tříštiti ,rozbít na zlomky, na třísky‘.

třísky, tříšky  SSJČ též říd. tříšťka, SSJ trieska, pol. drzazga,
hluž. třeška (stč. třieska, dřiezha, driezka, dřiezka ,úlo-
mek, kousek‘, Jg
tříska, zast. třístka, tříšťka ,kus odštípe-
ného dřeva‘).

žděliny  jen nář. — Viz štěliny.

5    tříski Ju 4, 5, Ru 5 — třísky Ju 7 — tříški Po 1 ,malé úlomky‘, Ju 1–3, Ru 2, 3 — tříška Ru 4 — drački Ju 2 — loučki Po 1 ,polínka‘—
louč Ru 2 — špangle Ju 6 — klacek Ru 1

6    ASJ (IV 201 kresanice), AJŚ 332 (sg.)

Fi