ČJA 1

214 suk (204) — mapa s. 391

1    M         suk (synk)

hrč f.

hrča

krkoška

krkoš 706, 801

N          hrčák 701

2                 Mapa sleduje zeměpisné rozšíření nář. názvů pro suk, tj. část větve zarostlou do dřeva kmene, tvrdou
částku zbylou po ní ve dřevě. Byly zjištěny diference lexikální (suk × hrč × krkoška), slovotvorné (krkoška
× krkoš) a morfologické (hrč × hrča). Uvedené nář. ekvivalenty mají místy i jiné významy. Ty nebyly sledo-
vány (srov. I-68 boule, I-80 uzel).

3                 Základní protiklad představuje většinový název suk a regionalismy krkoška a hrč. Výraz suk se vysky-
tuje v Čechách a na převážné části Moravy. V sv. části vm. dialektů a v již. Slezsku bylo zachyceno pojmeno-
vání hrč (na Frenštátsku a Frýdecku v podobě hrča). Ve střední části Slezska s přilehlým úsekem vm. nářečí
převládá název krkoška. Pojmenování suk proniká i do těchto oblastí, zejména do městské mluvy. Objevuje
se zvláště na styku areálů hrč a krkoška. Je též doložen ze sev. okraje slez. nářečí; zde navazuje na souvislou
oblast v polských dialektech. Výraz hrč pokračuje na sousedním Slovensku.

4    hrč  jen nář.; Jg, SSJ hŕč — Z psl. *gъrčь, *gъrča, a to patrně
znělá varianta psl. *kъrčь. Příbuznost s krkoš(ka) není
vyloučena.

hrča  jen nář.; Jg, SSJ — Viz hrč.

krkoš  jen nář. — Viz krkoška.

krkoška  jen nář.; Jg mor., SSJČ nář. (SSJ nář. ,suchá větev, kou-
sek sukovitého dřeva‘, pol. dial.
karkosz(ka) ,palivové
dříví‘) — Slovo málo jasné. Srov. hrč.

suk  stč., Jg, SSJČ, SSJ, pol. sęk — Psl. *sN.

5    suk Po 1, Ju 1–6, Ru 2–5 — hrč (f.) Ju 7

6    ASJ IV 202, OLA 369

Pl