ČJA 1

177 kouř (190) — mapa s. 339

kouří se z komína (192)

1    M         kouř (kuř 116, 118, 127)

dým (dim 430, 463, 755, 756)

čoud — čud — čmud (čmoud 10, 12, 145, 665)

hulán

2                 Otázka byla zaměřena na lexikální rozdíly v nář. pojmenování pro plyny a saze vznikající při hoření.
Kromě diferencí lexikálních byly zachyceny též rozdíly hláskoslovné (zejména čoud × čud × čmud).

U dubletních výrazů byly někdy zaznamenány odlišnosti ve stupni expresivity (hulán a čoud byly ne-
zřídka hodnoceny jako více nebo méně expresivní) a rozdíly významové (čoud i dým někdy znamenají ,zplo-
diny spalování pronikající z kamen do místnosti‘ na rozdíl od kouře, který uniká komínem, jindy je slovo
kouř spojováno pouze s ohněm menšího rozsahu, např. ,kouř z dýmky‘, dým může označovat ,hustý kouř‘
apod.). Hranice těchto diferencí jsou však plynulé a nemohly být na mapě zachyceny.

3                 Téměř na celém zkoumaném území (bez Kopanic a jv. Slezska) bylo zaznamenáno pojmenování kouř;
k němu se přidružují oblasti výrazů dým a čoud, jež jsou s ním zpravidla dubletní.

Slovo dým mělo patrně původně větší rozsah, postupně však bylo zatlačeno expandujícím výrazem
kouř na okraje; vyskytuje se dnes v nejarchaičtějších okrajových nářečích. Největší areál souvislého výskytu
slova dým je v jzč. nář. oblasti (s přesahem až na Lounsko); dále byl tento výraz zapsán v hor. Pojizeří, na
Moravě pak na Zábřežsku, ve stř. úseku vm. nářečí a téměř v celém Slezsku.

Označení čoud se s kolísající hustotou vyskytuje v sv. polovině Čech; v hor. Pojizeří a na nejvýchodněj-
ším okraji svč. nář. oblasti byla zaznamenána podoba čud, odděleně pak na Moravě mezi Prostějovem a Li-
tovlí varianta čmud (ta se sporadicky objevuje též v náchodském výběžku i jinde).

Na Chrudimsku je malý ostrůvek slova hulán.

Situace ve městech se shoduje s venkovským okolím.


4    čmud, čoud, čud,  Jg též čmoud, čad, SSJČ čoud, čmoud ob.
obojí ,hustý kouř, dým se sazemi a pachem něčeho pálící-
ho se‘, SSJ čmud ,čierny, hustý, dusivý, štiplavý dym‘ —
Patrně zkřížením slov čad a smud, smoud (podobně čmu-
dit
, čmoudit zkřížením z čadit ,dýmem něco černit‘
a smudit, smoudit ,opalovat na povrchu‘; tak Mch).

dým  stč., Jg, SSJČ, SSJ dym, tak i pol. a hluž. — Psl. *dymъ, to
z ide.
*dhúmos.


hulán  v sled. významu jen nář. — K hulit ,silně čadit, mocně vy-
dávat kouř, dýmat‘, snad žertovně přikloněno
k názvu vo-
jáka.

kouř  stč. jen kúřenie, Jg též kúř říd., SSJČ, SSJ kúr, hluž. kur
Psl.
*kurь, *kurъ, deverbativum od psl. *kuriti.


5    kouř Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — kóř Ju 6 — kúř Ju 7, Ru 5 — dím Ru 5 — dim Ju 5 — dejm Ju 5, Ru 3 — čoud Ru 4

6    MAGP 557 (a) z komína, (b) z pece, AJŚ 399, SSA 5.136, OLA (989 dymъ)

7                 Položka kouří se z komína nebyla zařazena do souboru map pro malou odlišnost nář. materiálu od položky kouř. Slovesné ekvi-
valenty substantivních lexémů se však více hláskově (příp. slovotvorně a morfologicky) diferencují: kouří se; čoudí se × čudí se ×
čmudí se × čmoudí se × čmadí se × čedí se × čadí se; dýmá se × dýmí se × dymčí se × dymuje se; hulí se. Jednotlivé varianty však
netvoří výrazné oblasti. Územně se slovesa v podstatě shodují se svými substantivními protějšky, jen z jz. Čech (kromě Chodska) už
sloveso dýmá se téměř vymizelo; sloveso hulí se má naopak větší rozsah než substantivum hulán. Na Moravě se zřídka vyskytují i po-
doby bez zvratného se.

Atlasy: ASJ (IV 187 dymiť sa)

Či