ČJA 1

171 lavice (271) — mapa s. 329

1    M         lavice —  lajce (laece 306, 307)

lavic f. 113, 115, 117, 501, 737 — lajc — lejc (lejce 456)

láfka — lafka

lava

N          kanape, stolice

2                 Zjišťovaly se především slovotvorné a hláskoslovné varianty slova lavice, označujícího prosté sedadlo
pro několik osob. Protože sledované nářeční varianty, odlišné od znění spisovného, dnes už značně ustupují,
zaměřil se výzkum ve venkovských lokalitách hlavně na označení tradičního kusu nábytku ve venkovských
světnicích. Základní slovotvorné varianty lavice a lávka (to i s krátkou kmenovou samohláskou na rozdíl od
čes. lávka) byly pův. deminutiva k starému slovanskému výrazu lava, který se dodnes zachoval v mor. a slez.
nářečích.

Kromě toho byly zachyceny ještě i další výrazné obměny, a to podoby s odlišnou morfologickou cha-
rakteristikou (lavic, lajc) a fonetické varianty lajce, lejc (se změnou skupiny -avi-). Tyto podoby však značně
ustupují a místy mají už expresivní povahu (317). Při ústupu tradičních podob dochází někdy k významové-
mu rozlišení, při němž pronikající spis. varianta označuje zpravidla i novější typ reálie (např. v oblasti mor.
lavka je lavice ,školní lavice‘).

Pokud jde o lexikální ekvivalenty, byly zachyceny jen nesoustavně, a nebyly proto mapovány. Vyskytují
se zejména v jz. Čechách a obvykle se jimi označují některé speciálnější typy (např. výrazem kanape novější
typ dřevěné lavice s opěradlem, popř. rozevírací lavici, na níž spávaly děti, jč. slovo stolice se zase naopak spí-
še vztahuje k staršímu typu selské lavice bez opěradla).

3                 Mapa představuje výrazný protiklad slovotvorných variant čes. lavice a mor. lavka. Mor. varianta za-
hrnuje vých. polovinu Moravy. Kromě toho je dosvědčena i podoba lávka, a to v sporadických zbytcích v jč.
oblasti. Arch. výraz lava se zachoval většinou už jen jako dubleta na Zábřežsku, vých. Slezsku a na Valašsku
a sporadicky též na Slovácku; jeho zeměpisný rozsah byl dříve zřejmě větší (v nář. slovnících je doložen i
z centrální střm. oblasti a ze Slavkovska).

Obměny výrazu lavice ustoupily v Čechách k okrajům. Podoba lajc je doložena na sev. a zvl. na vých.
okrajových úsecích (na Náchodsku spolu s říd. variantou lavic) a forma lejc na Doudlebsku; podoba lajce je
soustředěna na zč. okrajích a vyskytuje se i v Podkrkonoší.

Forma lavice, shodná se zněním spisovným, pronikla jako novější i hluboko na východ za vyznačenou
izoglosu. Je zcela běžná také v městské mluvě, a to i u mladé generace většiny mor. měst.

4    lajc  jen nář.; SSJČ nář. f. i m. — Změnou pův. bilabiálního w ve
skupině -avi- a změnou morfologické charakteristiky, viz
lavice.

lajce  jen nář.; SSJČ nář. — Viz lajc a lavice.

lava  jen nář.; stč., Jg, SSJČ nář., pol. a hluž. ława — Rozšířením
významu psl.
*lava ,prkno k sezení nebo spaní‘.

lavic  jen nář. — Změnou morfologické charakteristiky, viz lavice.


lavice  stč. lavicě, lavička, Jg, SSJČ, SSJ lavica, hluž. ławica
Psl.
*lavica, pův. dem. k psl. *lava.

lavka  jen nář.; pol. ławka, hluž. ławka dem. —  Krácením kmen.
samohlásky, viz lávka.

lávka  SSJČ, SSJ, Jg dem. k lava, mor. — Form. dem. k lava, viz
tam.

lejc  jen nář.; Jg lid., Kt též lejce Změnou aj > ej, viz lajc.

5    lavice Ju 1–4, Ru 3, 4 — łavica Ju 7 — lavic Ju 2 — lajc Po 1, Ju 4 — lafka Ru 5 — stolice Ju 5, Ru 1,2

6    ASJ III 252, AJPP 55, OLA 1005, ALE 417