ČJA 1

170 bidýlko nad kamny (278) — mapa s. 327

bidlo (299)

1    M         bidílko (bidéłko 721–724, 740, 747–750, 817, 821, bidełko 728, videłko 728, 747, didilko 161) — vidíl-
ko (též 109, 236, 501)

bidélce (bidélco 742, vidélce 752, vidélco 753)

bidlo —  bídlo —  vidlo

tička — tejčka

tič

rahínko (též 430, ráhínko 623, 632, 635, 636)

rahno (ráhno 640, 642, 643)

žertka (žrtka 755, žhrtka 756)

hambálek (hambalek 666)

N          věšák, sušák, lišta, lištva, rohaťina 144, žehilko 126, hřadlo 311, hradbička 418, žerď 640, žrď 743, polyň 833

2                 Vodorovně zavěšená žerď umístěná pod stropem nad kamny nebo v jejich blízkosti, na kterou se věšely
utěrky nebo mokré šaty, patřila dříve k běžným součástem vnitřního zařízení venkovských světnic. Dnes se ta-
to stará reálie pamatuje místy jen ve vzpomínkách. Výzkum osvětlil, že její označení nemělo původně povahu
termínu. Zároveň se ukázalo, že slova bidlo a tyč, která jsou ve spis. jazyce synonymy, a sémanticky blízké
výrazy rahno a žerď, které mají dnes ve spis. jazyce zpravidla významy specifické (žerď ,delší tyč k praporu‘
a rahno je termín loďařský), byly původně diferencovány především oblastně.

Na rozdíl od názvů pro bidlo, užívané např. na větrání peřin na dvoře (viz odd. 7), se sledovaná reálie
označuje zpravidla formou deminutivní. Tento vztah mezi dem. a nedem. formou pojmenování, který se opírá
o rozdíl věcný, není však vždy formálně vyjádřen (např. zč. a mor. bidlo a jzč. dem. tyčka vystupují v obou
významech).

V místech, kde se sledovaná reálie nedochovala, bylo už obtížné tradiční název bezpečně zjistit. Zřejmě
se k ní vztahuje i přejatý výraz hambálek, který jinak obvykle označuje příčný trámek krovu. Výrazy věšák,
lišta, sušák a další byly jako neadekvátní z mapy vyloučeny.

Ve městech se položka nezjišťovala.

3                 Oblastní rozčlenění základních lexémů je výrazné. Centrální pojmenování bidýlko a jeho varianty za-
hrnují celou svč. a střč. oblast a většinu Moravy. Od něho se odděluje jzč. výraz tyčka (s doudl. variantou tejč-
ka
), zm. označení rahýnko a slez. ekvivalent žerdka (a ojedinělá kopanič. varianta žrdka). Obraz lexikálních
rozdílů doplňuje ještě mor. výraz hambálek, jehož sporadické doklady se poněkud více soustřeďují na širším
Brněnsku.

V každém z vymezených lexikálních areálů jsou i podoby nezdrobnělé. Zeměpisně vyhraněné jsou však
jen oblasti s podobami bidlo (jsou příznačné zvl. pro Moravu a pro část zč. oblasti). Na Valašsku se dochova-
lo (vedle základní podoby bidélko s nezměněným -é-) i archaické formální deminutivum bidélce. Z hlásko-
slovných variant tohoto nejrozšířenějšího slova vytvářejí ucelené oblasti zč. okrajová podoba bídlo a svč. ob-
měny vidlo, vidýlko (podoby s v- jsou porůznu doloženy i z Valašska).

Na některých úsecích (zvl. v okolí Prahy, na Přerovsku, Holešovsku a na části Slezska) se už ani před-
mět, ani jeho pojmenování nezná.

4                 Údaje zachycené ve slovnících se většinou týkají obecného, nespecifikovaného významu.

bidélce  stč. dem., též bidlce, Jg dem., SSJČ dem. říd., SSJ bidiel-
ce
dem. — Derivací starobylým sufixem -ce od bidlo, viz
tam.

bidélko, bidýlko  Jg, SSJČ, SSJ bidielko, u všech dem. — Formál-
ní dem. k
bidlo, viz tam.

bidlo  stč., Jg, SSJČ (SSJ jen specif. významy ,hřad‘ a ,součást
krosny‘) — Z psl.
*biti (bidlo ,nástroj, kterým se bije‘).

bídlo  jen nář. — Zdloužením kmenové samohlásky, viz bidlo.

hambálek  jen nář.; SSJČ nář., SSJ hambalok, hambálok — Pře-
nesením významu slova
hambalek ,vodorovný trám spo-
jující krokve střechy‘, přejatého z něm. a dolož. už v stč.

rahno  Jg ráhno mor., SSJČ též ráhno, obě obl. — Přejato z něm.
Rahe, domácí formant -no podle břevno.


rahýnko  Jg a SSJČ též rahénko dem. — Formální dem. k rahno
se specifikujícím významem, viz tam.

tejčka  jen nář. — Formální dem. k tyč (viz tam), zdloužením
kmenové samohlásky a změnou
ý > ej.

tyč  stč., Jg, SSJČ, SSJ — Souvisí s týkat se, dotýkat (z psl. *tyk-,
Holub-Kopečný).

tyčka  Jg, SSJČ, SSJ, u všech dem. — Formální dem. k tyč, viz
tam.

vidlo, vidýlko  jen nář. — Změnou b- > v- (pův. obouretné w-),
viz bidlo.

žerdka  stč. nedem. žrd, žerd, žerď, Jg žerďka i žírďka dem.,
SSJČ
žerďka říd. dem., SSJ žŕdka dem. — Formální dem.
k
žerď se specifikujícím významem, psl. *žьrdь, souvisí
s
hrázka a hřada.

5    bidlo Ju 1, 2, Ru 1, 3 — vidlo Ru 4 — bidílko Po 1, Ju 3, 4 — bidéłko Ju 7 — vidéłko Ju 7

6    —

7                 Paralelně se zjišťovala (v Čechách na řídké síti) nářeční pojmenování pro bidlo, vodorovnou žerď na větrání peřin apod. Různí-
cí se slovní základy zhruba odpovídají lexikálním oblastem vymezeným na této mapě. Pojmenování jsou však zpravidla v základní, ne-
dem. formě (bidlo, rahno a žerď), jen jzč. podoba tyčka má i v tomto významu formu deminutivní.