ČJA 1

148 lžíce (332) — mapa s. 291

1    M         lžíce — žíce (též 508, 645, 53, 61, 79, 94) — žce (též 79) — vžíce — užica (též 679, 712, 728, 737) —
łužyca (łužička 684) — ližica (ly- 703, 723, ližička 681)

lžička — žička (též 73) — žlička — užička (též 725, 745, 752)

lyška — leška

2                 Zjišťovaly se slovotvorné diference v pojmenování lžíce, tj. mírně prohloubeného kuchyňského náčiní
k nabírání tekutin a sypkých látek.

Na celém území se užívá jediného, často značně obměňovaného názvu lžíce. S nečetnými slovotvornými
variantami (lžíce × lyžka × lžička) se kombinují hláskové změny spočívající především v odlišném vývoji po-
čáteční pobočné slabiky (žíce × žlíce × vžíce × užice × lužice × lyžka × ležka). Na Moravě se výrazně pro-
jevují rozdíly v uplatnění základních podob a v užití formálních deminutiv. Podoby s krátkou samohláskou
(žice, žlice) mají poněkud větší územní rozsah, než je uvedeno v PRO A1b, d.

3                 Hlavní slovotvorná diference spočívá v rozšíření základní podoby lžíce a jejích četných hláskových vari-
ant (v Čechách, na záp. Moravě a na Valašsku) proti formálním deminutivům vzniklým hláskovými obměna-
mi pojmenování lžička (v centr. a již. části Moravy, na Kroměřížsku a Kyjovsku). K nim se formantem -ka
(připojeným v tomto případě nikoli už k sekundárnímu základu zakončenému na -ic(a), ale k psl. kořeni
*lъž-) řadí i slezský areál variant lyžka a ležka.

S těmito základními slovotvornými variantami se kříží obměny hláskoslovné: Je to převládající česká,
jzm. a centrálně mor. zjednodušená podoba s počátečním ž- (žíce, žička), výrazná vč. a jzm. přesmyčka žlíce,
žlička, okrajový podkrk. a náchodský dialektismus vžíce, jenž má jistou paralelu v plně vokalizovaném užice,
užička na Valašsku a Slovácku. Místy, především na sev. Valašsku, došlo dále k odstranění pobočné slabiky
vsunutím vkladných vokálů (srov. lužice, lyžice); na tyto formy navazují podoby lyžka (na Ostravsku) a lež-
ka
(na Opavsku).

Situace ve městech vcelku odpovídá venkovskému okolí, jako progresivní se jeví podoba lžíce, shodná
se spis. jazykem.


4    ležka  jen nář. — Pravidelným hláskovým vývojem z psl. *lъžьka.

lužice  jen nář. — Viz lyžice a lžíce.

lyžice  jen nář.; Jg zast., SSJ lyžica — Odstraněním pobočné slabi-
ky z
lžíce, viz tam.

lyžka  jen nář.; SSJ obl., pol. łyżka — Stará hlásková varianta po-
doby
ležka, viz tam.

lžíce  stč. lžícě, Jg, SSJČ, hluž. łžica Psl. *lъžica.


lžička  stč. dem., Jg dem., SSJČ dem. — Formální dem. k lžíce, viz
tam.

užice  jen nář. — Změna u- < ł-, viz lžíce.

užička  jen nář. —  Formální dem. k užice, viz tam.

vžíce  jen nář. — Změna v- < u- < ł- viz lžíce, srov. též I-77 lhát.

žíce  jen nář. — Z lžíce odstraněním pobočné slabiky.

žička  jen nář. — Formální dem. k lžíce, viz tam.

žlíce  jen nář.; Jg mor., SSJČ žlice nář. — Přesmykem z lžíce, viz
tam.

žlička  jen nář.; stč. — Přesmykem z lžička, viz tam.

5    žíce Ju 3, 5, Ru 1–3 — žice Po 1, Ju 4, Ru 1 — žlíce Ju 2, 3 — žlice Ju 1–3, Ru 4 — žlica Ju 1, 2 — užica Ju 7 —  łužica Ju 7 — ližica Ju 7
— łyžica Ju 7 — užička Ru 5

6    ASJ III 253, MAGP 147, OLA 1184, ALE 422