ČJA 1

86 navléci (600) — mapa s. 197

1    M         navlíct (navlíc 327) — navléct — navlect

navléc — navlyc (navlic 829)

navlíknout

naďít (též nadz’oć 831) — naďejt (proďejt 317)

strčit (nastrčit)

N          navlect 601, 04, nastrčit 137, provlíct 14

2                 Mapa sleduje nář. ekvivalenty slovesa navléci ve spojení se subst. nit (n. nit do jehly ,protažením umís-
tit‘), popř. se subst. jehla (n. jehlu ,protáhnout nití, tím připravit k šití‘).

Tyto kontextové rozdíly však nejsou vyhraněny ani zeměpisně, ani po stránce vývojové. Navíc se týkají
jen nář. variant slovesa navléci, sloveso nastrčit se užívá jen ve spojení se subst. nit.

Kromě diferencí lexikálních (navléci × nadít × nastrčit) registruje mapa u slovesa navléci též rozšíření
jeho morfologické varianty navlíknout, rozdíly v zakončení infinitivu navléct × navlec a dále též diference
hláskoslovné (-vléct × -e- × -í- × -y-).

3                 Lexikální zeměpisná diferenciace vytváří protiklady v nerovnoměrné trichotomii. Oblast variant slovesa
navléct, zaujímající kromě zč. oblasti celé Čechy a většinu Moravy, stojí proti zč. areálu slovesa nadít a proti
slez. mikroareálu slovesa nastrčit.

V rovině morfologické se projevují výrazné zeměpisné rozdíly mezi formou navlíknout (v sev. polovině
Čech), formou navlíct (na ostatním území) a arch. formou navlec/-yc ve Slezsku a v nář. kopaničářských.

Rozdíly hláskoslovné se týkají zejména kmenové samohlásky slovesa navléct. Kromě vm. oblasti (na-
vléct
) a Opavska (navlec) je nezúžená podoba (se sekundárně zkráceným e: navlect) též v části jč. oblasti.
V přechodových nář. čes.-pol. je pak podoba navlyc. V zč. areálu slovesa nadít na sev.
Plzeňsku je mikroareál s diftongem -ej- (nadějt).

Města se v úzu shodují s nář. venkovským okolím, do zč. pohraničí výrazněji pronikla forma navlík-
nout
.

4    nadějt  jen nář. — Hláskovou nář. změnou z nadít, viz tam.

nadít  v sled. významu jen nář.; Jg (též 1. sg. proději), SSJ nadieť
— Od
díti z *dějati ,klást, umístit‘, specifikací.

navlec  jen nář.; Jg navléci, n. jehlu, n. nit do jehly, SSJČ navléci,
pol.
nawlec iglę, n. nitkę, hluž. jehlu nawlec — Ztrátou
koncového
-i z formy navléci.

navlect  jen nář. — Zkrácením kmenové samohlásky z navléct, viz
tam.

navléct  stč. navlačiti — faktitivum, SSČ, SSJ navliecť

Z navléci (to od vléci, psl. *velkti), tvar na -t vznikl ana-
logií podle většinového zakončení infinitivu čes. sloves.

navlíct  jen nář. — Úžením kmenového é > í z navléct, viz tam.

navlyc  jen nář. — Změnou kmenové samohlásky a ztrátou konco-
vého
-i z navléci.

navlíknout  Jg, SSJČ ob. — Přechodem k 2. třídě slovesné, viz na-
vléct.

strčit  v sled. významu jen nář. — Perfektivum k strkat, psl. *stъrkati,
specifikací významu.

5    navlíct Ru 3 — navlict Ju 6 — navlécť Ju 7 — navljéct Ru 5 — navlíknout Ju 2–4, Ru 4 — navliknout Po 1, Ju 1, 2, 5, Ru 2, 4

6    ASJ IV 314:16a, AJK 296, SSA 6.87, OLA 1238

Hl

87 obuv (605)— mapa s. 197

oděv (525)

1    M         boty pl. (botky)

(v)obuv f.

vobuj f.

(v)obuv m.

vobuj m.

obuví n.

obuvo n. 708, 742

(v)obuťí

(v)obuťina 438, 459

N          střevíce, jančáry, krpce, škrampy, škrpály aj.

2                 Heslo obuv patří v dotazníku ČJA mezi nečetné příklady slov s kolektivním významem. Nářečními
ekvivalenty tohoto spisovného pojmenování jsou vedle kolektiv (obuv, obuví, obutí) i původní výrazy druho-
vé (zvl. plurálová forma boty). Ostatní méně častá druhová pojmenování, jako např. střevíce (doložená zvl.
v záp. části střč. nář.), jančáry (ve vm. nář.) a krpce (ve Slezsku), a výrazy expresivní (škrampy, škrpály aj.)
nebyly do mapy pojaty. Současný vývoj směřuje k tomu, že primární kolektiva přestávají být aktivní součástí
slovníku mluveného jazyka.

Kromě druhových názvů boty se na mapě sledují především obměny slova obuv (včetně změn v rodo-
vém zařazení) a další podoby související se slovesem
obout (zvl. podst. jm. slovesné obutí). Výrazné oblasti
vytvářejí zejména
obuj a obuví. Naproti tomu sama podoba obuv je na značné části území charakteristická
spíše pro vrstvu spisovnou. Tyto výpůjčky ze spis. jazyka, které se nemapovaly, se v našem materiálu obtížně
odlišovaly od mapovaných dokladů ze staré vrstvy nářeční, které jsou přesvědčivé zejména v jzč. a zm. oblasti
(o tom zde svědčí už sama forma
vobuv s protetickým v-) a ve vm. nářečích (zde srov. i podobu obuvo).

3                 Nejrozšířenější druhové označení, pl. forma boty (na vých. Moravě a ve Slezsku často v podobě formál-
ního dem. botky – hranici však nelze vymezit, viz I-88), přejala funkci kolektiva prakticky na celém jazyko-
vém území. Jen tam, kde se ještě výrazněji drží stará nářeční kolektiva (např. v Podkrkonoší, na vých. Moravě
a ve Slezsku), je uplatnění plurálových forem poněkud omezenější.

Z podob souvisejících se slovesem obout se na mapě nejvýrazněji vyčleňuje široká oblast morfologizo-
vaných hláskových variant obuj, která zahrnuje celou sv. polovinu Čech a přesahuje až na Jindřichohradecko.
Vých. hranice areálu sleduje zhruba býv. zemskou hranici; podle dokladů z literatury (u b. 518, 603) se do té-
to oblasti dříve začleňoval i celý jz. cíp Moravy. Protějškem tohoto areálu je rozptýlený výskyt podoby obuv
v jzč. a zm. oblasti. Forma obuv se řídce vyskytuje též v stř. úseku vm. nářečí.

Na rozdíl od spisovného jazyka, v němž je slovo obuv vždy jen žen. rodu, je možno v nářečích doložit
změny v rodovém zařazení. Jako sporadické maskulinum byla podoba obuj zachycena při svč. okrajích a for-
ma obuv v záp. části střč. oblasti a ve vm. nářečích. Neutra byla zaznamenána na východě zkoumaného úze-
mí. Varianta obuví vytváří menší areál v záp. části Slezska, forma obuvo byla sporadicky zachycena na Valaš-
sku.

Podst. jméno slovesné obutí je většinou pojmenováním alternativním a je doloženo na značné části
zkoumaného území, ovšem často rozptýleně a v různé intenzitě. Častěji se ho užívalo zvl. tam, kde navázalo
na formu obuv, do vyhraněných areálů variant obuj, obuví však téměř neproniklo. Dnes forma obutí ustupu-