ČJA 1

76 bázlivý (1769) — mapa s. 185

1    M         bázlivý — bojazlivý (též 639, 641, bojaźlivý 819, 830, 833–836, bojázlivý 717, 729, 748–750, též 634,
639, 641, bojaslivy 808, bojáclivý 747, 809, 83, bojatlivy 815, též 805, též bojaklivy 805)

bojácný

bojaty 813, 823, 824

S          bojavy 801, bojacy 802, bojuncy 818, strachlivý 301, 818, 832

N          dolekanej 515, dolakaní 736, vylekany 825, strachoprdný 748, ustrašený, ustrašuny 831, ustrachované 673, lęklivy 832

2                 Zjišťovala se adjektiva s významem ,podléhající bázni, strachu‘. Materiál přinesl především výrazné roz-
díly slovotvorné (bázlivý × bojácný × bojatý) a dále diference hláskoslovné (bázlivý × bojazlivý).

3                 Základní protiklad tvoří pojmenování bojácný v sev. části a bázlivý v již. části zkoumaného území.

Výraz bojácný se jako téměř výhradní vyskytuje v sv. polovině Čech, na sz. a sev. Moravě (s přesahem

až k Brnu) a dále v záp. polovině Slezska (jako dubletní přesahuje i dále na jih a východ). V jz. polovině Čech
a na jz. a stř. Moravě bylo zaznamenáno pojmenování
bázlivý, vých. polovina Slezska a téměř celá vm. nář.
skupina má podobu
bojazlivý. Ve slezských nářečích bylo na malém území zachyceno označení bojatý. Vý-
skyt ostatních slovotvorných variant je ojedinělý.

Ve městech se zpravidla objevují oba výrazy shodné se spis. jazykem, tj. bázlivý i bojácný, ve vm. ob-
lasti se ještě uchovává tradiční označení bojazlivý.

4    bázlivý  stč. též báznivý, tak i Jg, SSJČ, SSJ kniž. a zast. — K bá-
zeň
(< stč. bázn < *boja-znь). Starší je podoba na -nivý;
-livý patrně analogicky podle adjektiv s tímto zakonče-
ním, např. strachlivý. Srov. též bojazlivý.

bojací  jen nář.; Jg zast. — Posunutím významu (stč. jen ,bojící
se‘), viz bojácný.

bojácný  Jg též bojácký, SSJČ, SSJ (čes.) kniž., hluž. bojazny
K
báti se, z psl. *bojati sę.

bojatý  jen nář.; stč., Jg mor. — Viz bojácný.


bojavý  jen nář. — Viz bojácný.

bojazlivý  jen nář.; Jg, SSJ, pol. bojaźliwy, bojazniwy — Existen-
ce podoby s nestaženou hláskovou skupinou
-oja- je posi-
lována prézentními tvary slovesa
bát se s kořenem boj- a
oslabením tendence ke stahování skupiny
-oja- ve vm.
dialektech (srov.
moja, mojeho, mojemu). — Viz bázlivý.

bojuncí  jen nář. — Střídnice -un- za pův. -ę-. Viz bojací.

strachlivý  jen nář.; SSJČ nář., SSJ strachovlivý, pol. strachliwy,
dluž.
tšachośiwy — K subst. strach.

5    bázlivej Ru 2, 3 — bojazlivý Ju 7 — bojazliví Ru 5 — bojazlivej Ru 4 — bojazlivé Ju 6 — bojácnej Po 1, Ju 2, 3 — strašlivej Ju 1, 5 —
strašlivé Ju 6 — strachoprdný Ju 7 — plachej Ru 3 — plašivej Ju 2 — plašlivej Ju 1 — lekavé Ju 8

6    OLA 1965

Mi

77 lhát (1763) — mapa s. 185

lhář (1764)

1    M         lhát (hát 207, 323) — lhat (hač 830, huac’ 801) — vhát

vrdlouhat (vrdlolhát 220, vrlouhat 209, vorlouhat 203, vodlouhat 203) — hrdlouhat (hrlouhat
117, 118, horlouhat 117–119, hodlouhat 116, 117)

cigáňit (cigáňet 637, 658, 663, 664, 676)

N          naváďet 307, valit 67, šolet 65

2                 Mapa zachycuje nář. výrazy pro sloveso lhát, tj. ,vědomě mluvit nepravdu‘. Byly zaznamenány rozdíly
lexikální (lhát × cigánit), slovotvorné (lhát × hrdlouhat/vrdlouhat) a hláskové (např. lhát × lhat × vhát).

Při výzkumu byly zjištěny u slovesa cigánit různé významové odstíny. V pruhu podél slovenských hra-
nic jsou výrazy lhat a cigánit významem shodné, lhat je tu však označováno za slovo novější. Směrem na zá-
pad nabývá pojmenování cigánit expresivního zabarvení a dochází i k posunu významu (,šidit‘, ,lhát u dětí‘,
popř. ,vymýšlet si pro pobavení společnosti‘; tak zejména Opavsko). V těchto případech nebylo slovo cigánit
explorátory často ani zapisováno. Přesnou hranici výrazu cigánit jen ve významu ,lhát‘ nelze vést.

Nář. pojmenování vrdlouhat, hrdlouhat a cigánit byla běžná především v mluvě starší generace, ale
i zde často vedle slovesa lhát, popř. lhat. Podoba lhát (s dlouhou kmenovou samohláskou) proniká do mo-
ravských měst.

3                 Sloveso lhát (s hláskovými obměnami lhat a vhát) je rozšířeno téměř po celém zkoumaném území. Izo-
glosa kvantitativního rozdílu (lhát × lhat) sleduje s nepatrnými odchylkami bývalou zemskou hranici. Podoba
lhát, charakteristická pro Čechy, chybí místy v svč. nář. oblasti (zvláště v areálu slovesa hrdlouhat); morav-
ská varianta se zkrácenou samohláskou lhat není obvyklá na Jablunkovsku, sev. Valašsku, Holešovsku
a Břeclavsku. Hlásková obměna vhát vytváří malý areál v Podještědí a v Podkrkonoší. Sloveso vrdlouhat zau-
jímá rozsáhlé území, jehož středem prochází hranice mezi střč. a svč. nář. oblastí. Jeho hlásková varianta hr-
dlouhat
pokrývá zbývající část vých. Čech.

Slovo cigánit je hlavním pojmenováním ve vm. a slez. nářečích. Do střm. nář. oblasti zasahuje dvěma
výběžky: jeden směřuje k Brnu a druhý se táhne od Lipníku nad Bečvou až za Boskovice. Hlásková varianta
cygánit postihuje kromě území s pravidelnou regionální obměnou celé Slezsko (srov. PRO F2c).

4    cigánit  jen nář.; Jg též cikániti ,šidit, lhát‘, SSJČ nář., též cikánit
ob. expr. ,lhát, obelhávat, podvádět, klamat‘, SSJ cigáňiť
(pol. cyganić ,podvádět, šidit, překrucovat slova‘) — Od
nář. cigán ,lhář‘, vzniklého přenesením pojmenování pří-
slušníka etnické skupiny na pojmenování negativního lid-
ského typu. Slovo cigán je všesl.

hrdlouhat  jen nář.; stč. a Jg jen v hrdlo lháti, Kt, SSJČ nář. ,silně,


velmi lhát‘ — Ze spojení v hrdlo lháti, to podle Mch nejas-
né, původně snad ,o hrdlo lháti‘ (tak i v němčině). U Ho-
luba-Kopečného znamená asi ,lhát nehorázně, co hrdlo
stačí‘. Zánik počátečního
v- souvisí s tendencí zjednodu-
šovat složitější souhláskové skupiny. Forma se zkráceným
-lhat (hrdlouhat) vznikla analogií podle předponových
sloves (např.
zalhat).