ČJA 1

75 líný (1768b) — mapa s. 183

lenoch (1768a)

1    M         líný

leňivý (ly- 831, 84)

lenošný

lenošivej 118

lenošitej 114, 118

lenochatej 119 (linochatej 118)

lenosťivej 133

shni (též 520, 603, 644) — hňi

zdech (též 630, 632)

N          lechťivé 627, nedbalý 407, 658

2                 Výzkum byl zaměřen především na slovotvornou diferenciaci přídavného jména vyjadřujícího vlastnost
člověka, který nerad pracuje, je líný. Kromě slovotvorných rozdílů (líný × lenivý × lenošný) byly zachyceny
též diference lexikální (líný × shnilý × zdechlý). Tam, kde koexistují výrazy lenošný a shnilý nebo shnilý a
zdechlý, je druhý výraz zpravidla expresivně zabarven.

3                 Základní lexikální protiklad vytvářejí adjektiva odvozená od základu len-/lín-, která převažují v Če-
chách a na záp. polovině Moravy. Pro celé Čechy je typické pojmenování líný. Z jeho oblasti se vyděluje jč.
slovotvorná varianta lenivý. Ta se jako jediná forma vyskytuje rovněž v přechodných nářečích česko-pol-
ských. Ze záp. poloviny Moravy a z vých. výběžku Čech je doložen desubstantivní výraz lenošný. Jeho slovo-
tvorné obměny lenošivý, lenošitý, lenochatý byly zaznamenány především na Kladsku a sporadicky na přile-
hlém svč. okraji, forma lenostivý byla zachycena ojediněle v podorlickém úseku.

Pro vých. polovinu Moravy a větší část Slezska je charakteristický lexém shnilý, který se dubletně s vý-
razem lenošný vyskytuje též v centrálním úseku střm. nářečí, zvláště na širším Boskovicku, a dále jv. od Brna.
Forma hnilý je doložena z úzkého pruhu podél moravsko-slovenských hranic. Pojmenování zdechlý tvoří ne-
velkou oblast na Valašsku.

Situace ve městech je shodná s venkovským okolím, na Moravě pronikla do měst hojně pojmenování lí-
a lenivý, shodná se spisovným jazykem.

4    hnilý  jen nář.; stč., Jg, SSJ hovor. pejor. — Přeneseně od nář.
hnilý ,hnitím rozložený‘, to od psl. *gniti ,hnít‘.

lenivý  stč., Jg, SSJČ, SSJ, pol. leniwy, hluž. lěniwy — Stsl. lě-
nivъ
. Derivací z i-kmenového substantiva lěnь ,lenost‘
pomocí sufixu
-ivъ. Viz líný.

lenochatý  jen nář.; Jg lenochovatý, lenochovitý — Od lenoch.

lenostivý  jen nář.; stč., Jg — Od lenost.

lenošitý  jen nář. — Od lenoch.

lenošivý  Jg, SSJČ — Od lenoch.

lenošný  Jg, SSJČ — Od lenoch.


líný  stč. léný, léní, Jg též léný, léní, lení, SSJČ, hluž. lěni Psl.
adjektivum
*lěnъ, z toho substantivum lěnь ,lenost‘ a ad-
jektivum
lěnь-jь. Později stahováním léní a úžením líní,
to však do nové češtiny neproniklo, zachovalo se už v stč.
paralelně existující tvrdé adjektivum.

shnilý  stč. jen shnilost ,lenost‘, Jg, SSJČ expr., SSJ zhnitý hovor.
pejor., hluž.
zhniły — Přeneseně od shnilý ,hnitím rozlo-
žený‘, to od psl.
*sъ-gniti ,shnít'.

zdechlý  v sled. významu jen nář.; Bš val. — Přeneseně od zdechlý
,pošlý‘.

5    líný Po 1, Ju 1–6, Ru 2–4 — lenivý Ru 3, 5 — lenošný Ju 4, 6 — shnilý Ju 7 — zdechlý Ju 5

6    SSA 7.57, OLA 1988, ALE 251

7                 Paralelně s adjektivním pojmenováním se zjišťovaly i výrazy substantivní označující líného člověka, které však nejsou samostat-
ně kartograficky řešeny. Ze srovnání vyplývá, že se základy substantivních pojmenování územně zhruba shodují se svými adjektivními
protějšky. Substantivní označení vykazují vyšší míru expresivity a jsou slovotvorně bohatěji diferencována (např. shnilák × shniloň ×
shnilan × shnilaň × shniloch). U jednotlivých výrazů pojmenovávajících lenocha se objevují především sufixy -och, -ák (-ok), -an,
-aň, -oň, -ina.

Od základu len- je tvořeno subst. pojmenování pomocí sufixu -och (lenoch). Týž základ má podoba leň- (lyň-) (s nulovým su-
fixem), která je typická pro přechodná nářečí česko-polská. Všechny výše uvedené sufixy se připojují k základům shnil- a zdechl-.  V dubletě
se sufixem -och se objevuje především sufix -oň, a to zvláště na Olomoucku a jv. od Brna, a sufix -ák, kterého se užívá zejmé-
na jižně od Vsetína, na již. Uherskobrodsku a porůznu na Opavsku, Frýdecku a Frenštátsku. Ostatní sufixy se objevují sporadicky.

Atlasy: OLA 1989, SSA 7.59.

Pv