ČJA 1
70 vřed (1918) — mapa s. 175
1 M vřed — vřid (vřied 801) — vřud — břed (též břid 813)
nežid
krťica
suchár (suchan 713)
vržéňí 727, 743
S hláze 124, zbiračka 647
N bolák, hovňák, mrzák 301
2 Mapa
zachycuje nářeční pojmenování pro vřed, ,onemocnění kůže nebo sliznice, spojené s rozpadem‘.
Výzkum byl původně zaměřen na zjištění hláskoslovných rozdílů, materiál však vykazuje též diference lexi-
kální. Vedle pojmenování vřed (s hojnými hláskovými obměnami břed × vřid × vřud) se objevily výrazy ne-
žit (v hláskové variantě nežid), suchár, krtica, vržéní aj. Slovo nežit označuje častěji vřed
na povrchu těla,
s ním dubletní název vřed pak většinou znamená vřed vnitřní.
3 Hlavní
lexikální protiklad tvoří celoúzemní výraz vřed (s variantami) a
regionalismy nežit, suchár,
krti-
ca a vržení, která se objevují většinou dubletně jako výrazy starší
vrstvy.
Název nežit se vyskytuje v
široké západní polovině Čech, a to vždy pouze v podobě nežid (2. p.
neži-
da). Ostatní názvy jsou doloženy z vých. poloviny Moravy: suchár
pokrývá poměrně malé území na již. Slo-
vácku, krtica se nachází rozptýleně ve vých. části střm. nářečí,
vržéní bylo zaznamenáno ojediněle na sev.
Uherskobrodsku.
Výrazné areály tvoří také hláskoslovné varianty slova
vřed. Nejrozsáhlejší území zabírá podoba břed,
jež se dokládá z vých. poloviny Čech a z větší části Moravy. Forma vřed je
jako jediná ve vých. polovině vm.
nářečí a jako dubletní s výrazem nežit v záp. polovině Čech; proniká také
do mluvy měst. Pro Slezsko je cha-
rakteristická podoba vřid a pro česko-polský přechodný pás varianta
vřud.
4 břed jen nář.; Kt, hluž. brjód — Z vřed záměnou retnic.
hláze jen
nář. (stč. hláza, hlíza ,žláza
onemocnělá, hlíza‘, Jg ,žlá-
za, bakule, hlíza‘, SSJČ hlíza ,absces, vřed‘) — Příbuzné
s pol. guz ,boule, nádor‘, l
vkladné; hláza podle žláza.
krtice f., sg. v sled. významu jen nář. (stč. krticě pl. ,neduh
—
scrophulae‘, Jg krtice pl. „vřed poněkud krtovým cestám
a kopcům podobný“, SSJČ krtice pomn. zast. ,skrofuló-
za‘) — Rozšířením významu, k psl. *krъtъ ,krtek‘.
nežid, nežit stč. nežit, říd. nežid, Jg nežit, v jednom dokladu též
v nežidu, SSJČ nežit, ob.
nežid, nář. žid, K1
nežiť, pol.
nieżyt — Od psl. kořene *ži-
(žít), tj. e-ová podoba ke
goj- (srov. hojiti).
Nežit je tedy ,vřed nehojící se‘. Forma
nežid přikloněním k subst. žid
,něco podřadného‘.
sbíračka jen nář.; Kt, SSJČ též sbíranina, oboje nář. — Od
slove-
sa sbírat se.
suchár v
sled. významu jen nář.; Jg též suchář mor. ,malý vřed
netekoucí‘ (Bš suchan ,vřed (bolák) na tváři‘, dol., horň.)
— Od adj. suchý.
vržení jen nář.; Jg též vrženina, Bš ,veliká hnisající boule na
kr-
ku‘ val. — Snad k vrhnout.
vřed Jg, SSJČ, SSJ vred — Psl. *verd.
vřid jen nář. — Monoftongizací a krácením z vřied. Viz vřed.
vřud jen nář. — Dispalatalizací a změnou ó > u. Viz vřed.
5 vřed Ju 1, 7 — břed Po 1, Ju 2, 3, Ru 2, 4 — nežid Ju 5, Ru 2, 3 — krťice Ru 2
6 ASJ IV 417, PLPJ 140, SSA 7.36
Fi
