ČJA 1

67 uhodit se (1777) — mapa s. 169

1    M         uhoďit se

hoďit se

prašťit se (prašťet se 665, 667)

prasknout se

bouchnout se (buchnout se 332)

bacit se (bácnout se 222)

(h)udeřit se (též 808, 828, 831, 43, 81, -et) — uderit se

piznout se (též 703, 83)

zinknout se

křápnout se (řápnout se 115, 129, chrapnuč se 809)

štochnout se

drbnout se

drcnout se

řnut se (řeznut se 811, 824)

S          bercnout se 301, 307, uvalić se 818

N          klupnuć se 822, tyknuć se 819, dymnuť se 817, piznót se 628, hňápnót se 681, ťapnút se 703, rypnuč se 813, rochnuť se 816,
hibnout se 217, 810, fláknout se 410, 502, břinknout se 213, ďahnout se 43, mlácnout se 02, klepnót se 622, máznout se 624,
82, řvanknout se 323, drbnout se 135, drcnout se 149, 245, zinknout se 08

2                 Mapa znázorňuje zeměpisné rozšíření nář. ekvivalentů zvratného slovesa uhodit se ,prudce na něco na-
razit a tím si způsobit bolest‘. Při hodnocení ekvivalence zachycených výrazů bývá obtížné zjistit míru jejich
expresivity, která je regionálně proměnná. Výrazy jinde silně expresivní jsou v určitých vyhraněných oblas-
tech nepříznakové, a tudíž jsou (jakožto plně ekvivalentní) mapovány.

Problematické je též stylové zařazení některých výrazů, a to zvláště sloves uhodit se a udeřit se, která
bývají místy jen výpůjčkou z vyšší stylové vrstvy (tak bývá např. hodnoceno sloveso uhodit se ve střč. oblasti,
zejména u mladé generace).

Sledovaný kontext (uhodit se do hlavy) vyloučil případy forem nereflexivních, které jsou u mnohých
ekvivalentů doloženy jako formy jediné (Jg aj.). Mapovány jsou tedy pouze případy významu neakčního.

Kromě základních diferencí lexikálních se v mapě výrazně uplatňují i rozdíly slovotvorné (např. uhodit
se
× hodit se, praštit se × prasknout se) a hláskoslovné (lexikalizovaná hlásková varianta uderit se, rozšířená
nad obvyklou míru podob bez ř).

V případě mor. podoby udeřet se obdobné zakončení srov. I-41 mračit se.

3                 Mapa znázorňuje dosti komplikované členění. Základní lexikální trichotomii vytváří rozdíl mezi výrazy
uhodit se (v Čechách), udeřit se (na Moravě) a piznout se (ve Slezsku). V Čechách je sloveso uhodit se (na je-
hož užití i ve vrstvě tradiční ukazuje jeho regionální nedubl. výskyt v szč. a okrajově též v svč. oblasti) doplně-
no slovesem praštit se, které je potenciální na většině území a objevuje se místy i ve střm. oblasti a ve Slezsku.

Při protilehlých okrajích jazykového území jsou další vyhraněné areály menšího rozsahu, a to zč. oblast
slovesa štochnout se a jablunkovský areál slovesa řnout se. Jen rozptýleným výskytem se vyznačuje výraz
zinknout se (při okraji svč. oblasti) a též jč. sloveso drbnout se (se zč. variantou drcnout se).

Hojnější výskyt slovesa bouchnout se, potenciálního všude v Čechách, je soustředěn do jzč. a střč. ob-
lasti, často spolu s méně frekventovaným výrazem bacit se.

Členění slovotvorné představují dvě výrazné oblasti na jihu území; na areál slovesa uhodit se navazuje
v již. Čechách oblast bezpředponové formy hodit se; druhou, méně výrazně vydělenou oblastí je zm. areál
formy prasknout se, která zeměpisně navazuje (s přerušením kontinuity v čm. oblasti) na české praštit se.

Hlásková podoba uderit se vytváří velký areál, který pokrývá vých. polovinu Moravy se sev. Boskovic-
kem a Zábřežskem.

4    bacit se  SSJČ hovor., expr., SSJ bacnúť sa — Perfektivum k psl.
*bacati (s-ové intenzívum od batati).

bercnout se  jen nář. (SSJČ nář. bercat ,tlouci hlavou‘) — Onoma-
topoické expr. sloveso.

bouchnout se  stč. buchati, buchnuti, Jg, SSJČ, SSJ buchnúť sa,
pol. buchać — Perfektivum k s-ovému intenzivu (od ono-
matopoického bukati, dále ks > ch).

drbnout se  stč. drbati, SSJČ expr. — Perfektivum k psl. *drьbati,
příbuzné s dráti.

drcnout se  Jg, SSJČ, SSJ drcnúť — Onomatopoického původu.

hodit se  v sled. významu jen nář.; stč. hoditi sě koho ,vrhem za-
sáhnout‘, Jg — Viz uhodit se, sekundární nář. deprefixace.

křápnout se  jen nář.; Jg chřápnout, SSJČ řápnout, nář. expr.,
SSJ chrapnúť i chrapiť nář. expr. — Onomatopoického
původu.


piznout se  jen nář.; Jg mor. a slc., SSJČ nář. expr., pol. piz(d)nąć
—  Expr. původu.

prasknout se  jen nář.; Jg (SSJČ prásknout ,uhodit‘) — Dok. od
praskati (sk-ového intenziva od nezachovaného slovesa
výchozího), formálním i významovým přiblížením k slove-
su prásknout, to dok. od práskat, viz praštit se. Nelze
však vyloučit ani staré moravské krácení kmenové samo-
hlásky. Nář. reflexivizace.

praštit se  Jg, SSJČ, SSJ praštiť — Perfektivum k práskat, sk-ové-
mu intenzivu k prát, psl. *pьrati.

řnout se  jen nář. — Přenesením, nář. podoba perfektiva od řezat,
psl. *rězati, reflexivizace.

štochnout se  jen nář.; SSJČ nář. — Expr. původu, základ nejasný,
souvisí snad s *tukati, to k týkati.

uderit se  jen nář.; SSJ uderiť sa, udrieť sa — Viz udeřit se.

udeřit se  stč., Jg, SSJČ — Od udříti, psl. *uderti.

uhodit se  Jg, SSJČ, SSJ uhodiť — Od starého významu uhodit
,vrhem oštěpu ranit‘.

uvalit se  jen nář. — Od valit.

zinknout se  SSJČ říd. expr. zinknout — Onomatopoické sloveso.

5    uhoďit se Po 1, Ju 1-4, Ru 2, 4 — prašťit se Ju 1, 3, 4, Ru 3, 4 — bouchnout se Ru 4 — udeřit se Ru 3 — udeřit se Ju 6 — uderiť sa Ju 5

6    —

Hl