ČJA 1

49 týl (1629) — mapa s. 145

1    M         týl (ťíl 308, 327, tyl 729, 736, 746, 72)

týlo — tylo

ťilík (ťelík 312, 314)

télek (tílek 616, 618, 640) — tylek

zátylek (zátilec 642, 667, 73)

zátylí (zátyle 724)

S          tejla f. 459, tejle f. 437, tile n. 450

N          šíje, šíj, knak 447, 456, knik 306

2                 Mapa zachycuje nář. obměny slova týl. Tento výraz není ani ve spis. jazyce dostatečně sémanticky vy-
mezen: vedle významu sledovaného naším výzkumem, tj. ,zadní část hlavy‘, znamená totiž také ,zadní část kr-
ku‘, tj. šíji. Výzkumem ojediněle zachycené označení šíje, šíj jsme ovšem nemapovali.

Mapa znázorňuje především rozdíly slovotvorné (např. týl × tilík × zátylek), ale též rodové (např. týl
× týlo) a hláskoslovné (např. týlo × tylo). Význam žádného nář. výrazu nelze přesně stanovit; místy zname-
nají také ,část hlavy mezi týlem a krkem‘.

Při výzkumu byla též zjištěna různá opisná pojmenování, především častý obrat za krkem (zhruba
v záp. polovině Čech). Tato pojmenování byla jako ne zcela ekvivalentní z mapování vyloučena. Rovněž ne-
byl do mapování zařazen výraz knak (ojediněle zapsaný na Českobudějovicku). Hruška jej sice dokládá
i z Chodska (kňak), ale podle našich zápisů má posunutý význam, a to ,část zad, zadní část hlavy vepře‘.

3                 Nejvýraznější je rodový protiklad mezi formami týlo (vyskytující se zhruba v sv. polovině Čech a v po-
době tylo na východní polovině Moravy a ve Slezsku) a týl (v jz. polovině Čech a na jz. Moravě); k nim při-
stupují slovotvorné obměny tilík (v záp. Čechách) a týlek (na širším Brněnsku). Izoglosa starého krácení vede
od severu k jihu po čes.-mor. hranici na Svitavy, Boskovice a dále k Mikulovu.

Další slovotvorné varianty zátylek a zátylí nevytvářejí výrazné areály, objevují se většinou promíšeně
a jako dubletní po celém území Moravy a řídce i v jz. polovině Čech.

Situace ve městech se v podstatě shoduje s jejich venkovským okolím.


4    tilík  jen nář. — Formální dem. od týl. Podoba s náslovným ť- ne-
jasná. Viz týl.

tyl  v sled. významu jen nář.; stč., Jg, pol. i hluž. tył — Viz týl.

týl  stč., Jg i tejl zast., SSJČ —  Psl. *tylъ ,široká část předmětu‘,
přenesením na tvrdý mozolovitý zátylek, kterým vůl tlačí
jho, dále přenesením na část lidského těla.

týla f., týle f., tyle n.  jen nář. — Rodové varianty k týl, viz tam.

tylek, týlek  jen nář. — Formální dem. od týl, tyl, viz tam.


tylo  jen nář.; SSJ, hluž. tyło — Z týlo starým mor. krácením
(srov. blato).

týlo  Jg též tejlo, SSJČ zast. a nář. — Rodová varianta k týl, viz
tam.

zátylek  Kt, SSJČ, SSJ zátylok, pol. zatyłek — Derivací od týl, viz
tam.

zátylí  SSJČ, SSJ zátylie — Derivací od týl, viz tam.

5    tejl Ru 4 — tílo Ju 3 — tejlo Po 1, Ju 1, 3, 4, Ru 3 — tyło Ju 7 — tílek Ju 6 — zátyłek Ju 7 — zátilek Ju 2 — genik Po 1

6    SSA 6.32

Mj