ČJA 1

47 dáseň (1621) — mapa s. 141

1    M         dáseň f. (-n 102, 248, 307, 401)

dásna f. sg. 113, 115, 116, 129, 307

dásno, pl. dásna (dásňa 635, 73) — ďásno, pl. ďásna (ďásňa 627–629, dźunsno 818, 830) — ďis-
no, pl. ďisna (džy-, též ďísno 754) — jásno, pl. jásna (jásňa 639, 662) — (j)isno, pl. (j)isna
811, 813

dźunsuo 831–836

S          zjasno 755

N          dáceň 103

2                 Otázka byla původně zaměřena na hláskoslovné diference nář. pojmenování pro vazivo a sliznici pokrý-
vající čelisti a krčky zubů (dásno × jásno × ďásno; změny kmenové samohlásky), shromážděný materiál však
ukázal též rozdíly v rodě (femininum × neutrum) a v čísle (plt./pl. × sg.). Protože v mnoha případech chybí
v zápisech informace o gramatické charakteristice tvarů, neodlišujeme na mapě pl. od event. plt. Z řady loka-
lit se dokládají vedle sebe tvary sg. i pl.; tvary pl. jsou zejména na Moravě explorátory hodnoceny jako obvy-
klejší, tvary sg. pak jako obtížně získaný konstrukt. Plurálové formy ostatně od nejstarších dob čes. jazyka
převládají.

3                 Jako nejzávažnější se jeví rozdíl rodový: dáseň (f.) × dásno, dásna (n. sg., pl., popř. plt.).

Větší část Moravy (kromě jejího záp. úseku), Slezsko, svč. okraj a Domažlicko s Klatovskem mají po-
jmenování rodu středního (dásno, dásna). Tvary sg. jsou přitom hojnější na východě této oblasti. Ostatní úze-
mí, tj. převládající část Čech a záp. Morava, mají pojmenování ženského rodu dáseň.

Kompaktní celek vytváří oblast výskytu podob s počátečním j- (jásno); zabírá střed, a vých. Moravu.
Slezsko, ale též nevelký úsek u slovenských hranic a malá oblast již. od Brna mají formy s počátečním palatál-
ním ď-. Forma s kmenovým -i- (ďisno) je ve skupině opavských nářečí. Na přechodný pás slezsko-pol. nářečí
je omezena podoba dźunsuo.

Z Náchodska je doložena forma f. sg. na -a: dásna.

Výraz dáseň, shodný se spis. jazykem, proniká do mluvy mor. venkovského obyvatelstva jen málo. Zato
je dost častý u ml. generace ve městech (až na města vm. a slezská).


4    dáseň  f. stč. i dásň, dásn, pův. ,hltan nebo patro‘, později také
v sled. významu, Jg vedle čast. dásně, SSJČ — Patrně
z psl. *detsna, *dęsno: v první části ide. název zubu (srov.
lat. dens, lit. dantis), druhá část -sna je nejasná.

dásna  f. jen nář. — Viz dáseň.


dásno  jen nář.; stč., Jg zast. — Viz dáseň.

ďásno  jen nář.; SSJ ďasno, čast. ďasná (pl.), hluž. dźasno — Viz
dáseň.

disno  jen nář. — Přehlasovaná, zúžená a zkrácená varianta pův.
ďásno.

ďunslo  jen nář.; pol diąslo, dluž. źěsło — Podoba s rozloženou
nosovkou a sufixem -ło. Viz dáseň.

jásno, jisno, zjasno  jen nář. — Viz dáseň.

5    dáseň Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — dásno Ju 4 — dásna pl. Po 1 — jásna pl. Ju 6, 7

6    MAGP 302, AJŚ 619, PLPJ 287, AJPP 238, SSA 6.21, OLA 1393

Bh