ČJA 1

45 šilhavý (1608 b) — mapa s. 139

šilhat (1609)

1    M         šilhavý (še- 301, 514, 610–614, 646, šь- 301, 307, 309, 310, 325, 431, 603)

švidravý — švirgavý — švigravý — šmidravej

švidratý (svi- 808, 820, 826) — švirgatý (čvirgatí 74) — švigratý — šmidratý

šmirkavej (šmerkavej 214)

šurý

blikavý

brejlavej

šmouravej

brikslavej (briksavej 418)

šoulavej 253, 254

překoukanej

S          pidravé 64, križohledí 737, číkavej 109, švirkatej 52, švidralej 130, brdlovoké 605, trdlovokej 504, fi-
dlovokej 451, pidlovokej 22, 42

2                 Mapa zachycuje zeměpisné rozšíření nář. ekvivalentů spis. výrazu šilhavý, tj. postižený takovou vadou,
při níž se jedno oko nebo obě oči odchylují od oční osy. Základní lexikální diferenciaci představují adjektiva

šilhavý a švidravý. Ostatní pojmenování (šurý, blikavý, brejlavý, šmouravý, brykslavý, šoulavý, překouka-
a všechna sporadická označení) se vyskytují obvykle v dubletě s jedním ze dvou základních výrazů, často
jsou vzhledem k němu v různé míře expresivně zabarvená a nezřídka jsou méně jednoznačná. Vedle námi sle-
dovaného významu vyjadřují mnohdy ještě např. ,mžikající, slabě vidící‘, tj. ,mající nějakou oční vadu‘.

V získaném nář. materiálu se projevil výrazný slovotvorný rozdíl švidravý × švidratý. Obě uvedené va-
rianty se dále bohatě hláskově diferencují.

3                 Základní lexikální protiklad představují adjektiva šilhavý × švidravý⁄-atý. Výraz šilhavý, shodný se
spisovným jazykem, se vyskytuje v Čechách a na záp. Moravě; dále na východ proniká jen zřídka (soustavněji
byl zaznamenán pouze na Moravskokrumlovsku a u mladé generace ve městech). Pro Moravu a Slezsko jsou
typická adjektiva se základem švidr- (na již. Moravě švirg-). V uvedeném areálu převládá podoba švidratý
(v různých hláskových obměnách, z nichž největší území zaujímá švirgatý na Kyjovsku a Uherskobrodsku).
Pouze na záp. a již. okraji této rozsáhlé oblasti byla zachycena její slovotvorná varianta švidravý (a obměny;
největší areál zabírá podoba švirgavý na Břeclavsku a podél sloven. hranice). Regionalismus šurý je doložen
z již. části Slezska a z přilehlého okraje Valašska. Ostatní nář. ekvivalenty tvoří rovněž areály: blikavý (sev.
a vých. Čechy), šmirkavý (již. okraj svč. dialektů), brykslavý, brejlavý, šmouravý (již. Čechy), překoukaný
(záp. Čechy).

Ve městech je vcelku podobná situace jako v blízkém venkovském okolí.

4    blikavý  v sled. významu jen nář.; Jg (stč. blíkavý ,chybného zra-
ku‘) — Od blikat ,mžourat, mžikat‘ (stč. ,špatně vidět‘).
Význam ,šilhat‘ vznikl specifikací pův. významu. Přejato
z něm.

brdlooký  Jg, SSJČ zast. (stč. brlooký ,chybný na zrak‘) — Podoba
brdl- vznikla vložením -d- mezi dvě likvidy. Viz brejlavý.

brejlavý  jen nář.; stč. brýlavý, brlavý, Jg — Od brýlavý, brlavý,
psl. *wьrlavъ ,hloupý, zuřivý‘, snad i ,šilhavý‘, kontami-
nací s výrazem brejle.

brykslavý  jen nář. — Odvozeno od nář. brykslat, to nejasné; snad
expr. obměna slovesa brýlat.

číkavý  jen nář.; Kt — Nejasné.

fidlooký  jen nář. — Expr. hlásková obměna adj. pidlooký, viz
tam.

křižohledý  jen nář. — Ze spojení hledět křížem, tj. šikmo.

pidlooký  jen nář. — Slovo ne zcela jasné. Na jeho podobu patrně
měly vliv formy pidravý, bidlooký, brdlooký.

pidravý  jen nář. — Od nář. pidrat, jež vzniklo záměnou retnic ze
šmidrat, viz šmidravý.

překoukaný  jen nář. — Od nář. překoukat ,koukáním opotřebo-
vat‘, příp. ,koukat přes něco‘ (srov. překoukat a překouk-
nout v PSJČ). U adj. překoukaný je tedy možná dvojí mo-
tivace: ,hledící za odezíraný objekt‘ nebo ,mající
opotřebovaný zrak‘, později i ,šilhavý‘.

šilhavý  stč., Jg, SSJČ, hluž. šělhawy — Od šilhat, to ze střhn.
schilhen.

šmidratý  jen nář. — Viz šmidravý.

šmidravý  jen nář. — Od nář. šmidrat, expr. hláskové obměny švi-
drat
, viz švidravý.

šmirkavý  jen nář. — Od nář. šmirkat, jež jistě souvisí s šilhat a
švirgat, viz švirgavý, šilhavý.

šmouravý  jen nář. — Od nář. šmourat, jež snad lze spojit
s žmúřit ,mhouřit oči‘ (Jg slc., SSJ žmúriť). Význam ,šil-
hat‘ by pak byl sekundární (Bš žmúrat laš. a val. ,mžikat‘).

šoulavý  jen nář. — Nejasné. Snad souvisí se sloven. škúlavý ,šil-
havý‘, jež Mch pokládá za přejaté z nějakého něm. dialek-
tu.

šurý  jen nář. — Základem je stč. adj. uvirý ,křivý‘, psl. *virъ.
(Val. šuřiť znamená křivě něco dělat, např. řezat, šurý
pak ,křivý, nerovný, šilhavý‘.)

švidralý  jen nář. — Od nář. švidrat, viz švidravý.

švidratý  jen nář.; Jg mor., SSJČ nář. — Viz švidravý.

švidravý  jen nář.; Jg mor., SSJČ nář. — Od nář. švidrat, srov.
pol. świdrować oczami ,vrtět očima‘, popř. ,pronikavě
hledět‘.

švigratý  jen nář. — Viz švigravý.

švigravý  jen nář. — Od nář. švigrat, expr. hláskové obměny slo-
vesa švidrat, viz švidravý.

švirgatý  jen nář. — Viz švirgavý.

švirgavý  jen nář. — Od nář. švirgat, expr. hláskové obměny slo-
vesa švidrat, viz švidravý. (SSJ nář. expr. švirgať ,prudce
se pohybovat‘.)

švirkatý  jen nář. — Od nář. švirkat, expr. hláskové obměny slo-
vesa švirgat, viz švirgavý.

trdlooký  jen nář. — Expr. hlásková obměna adj. brdlooký, viz
tam.

5    šilhavej Po 1, Ju 1–4, Ru 3, 4 — švirglaví Ru 5 — švidratý Ju 7 — švidratej Ju 4 — zrakavej Ju 3

6    AJŚ 672, AJPP 258, OLA 1908, ALE 191

7                 Na dotazníkovou otázku šilhavý navazovala otázka šilhat. Ta však není mapována, protože jednotlivá slovesa (šilhat, hláskové
obměny slovesa švidrat, křižohledit, číkat) mají stejné územní rozšíření jako adj. od nich odvozená.

Slovesa šuřit, blikat, brykslat, brejlat, šmourat, šmirkat mají poněkud řidší výskyt a menší rozsah ve srovnání s příslušnými ad-
jektivy. Naším výzkumem nebylo zjištěno sloveso překoukat.

Všechna slovesa jsou v oddíle 4 vyložena zároveň s příslušnými adjektivy.

Atlasy: —

Pl

ďunslo  jen nář.; pol diąslo, dluž. źěsło — Podoba s rozloženou
nosovkou a sufixem -ło. Viz dáseň.

jásno, jisno, zjasno  jen nář. — Viz dáseň.

5    dáseň Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — dásno Ju 4 — dásna pl. Po 1 — jásna pl. Ju 6, 7

6    MAGP 302, AJŚ 619, PLPJ 287, AJPP 238, SSA 6.21, OLA 1393

Bh

gyglá se  jen nář.; Bš gygłat — Z kyklá se záměnou souhlásky k
za expresivní g. Viz kejklá se.

henglá se  jen nář.; Bš — Viz hyklá se. Nepravidelná hláskoslovná
obměna -y- > -en- je patrně důsledkem expresivního za-
barvení.

hýbá se  stč., Jg, SSJČ, SSJ, hluž. hibać so — Z psl. *gybati.

hyklá se  jen nář.; Bš — Snad kontaminací viklá se a hýbá se. Viz
tam.

kejklá se  Kt, SSJČ ob., Bš kéklat (Kunštát) — Souvisí s kývá se a
viklá se.

klátí se  stč., Jg též kláceti, koláceti, Bš kołdycať (laš.), kołatať
(val.), kałacat (Zlínsko), SSJ — Z psl. *koltiti.

klinká se  SSJČ říd. ,kývat se, houpat se‘ — Patrně přeneseno
z klinkat ,pohybovat zvonkem‘.

kolébá se  stč. kolébati, Jg, SSJČ, SSJ kolembať sa, kolimbať sa,
pol. kolebać się, hluž. kolebać so — Významově blízké
s kolísat. Obě z ide. základu *leib- a předpony *ko-. Psl.
*kolěbati.

kývá se  Jg, SSJČ, SSJ kývať sa, pol. kiwać się, hluž. kiwać so
Psl. *kyvati.

kyvlá se  jen nář.; Bš kyvłat, kyvłovat (Zlínsko) — Patrně konta-
minací kývá se a viklá se, viz tam. Infinitivní zakončení
souhláska + -lat je silně expresivní (stejně jako u sloves
šmatlat, patlat).

mele se  v sled. významu jen nář.; (SSJČ ob. ,neklidně se pohybo-
vat, vrtět se‘) — Přeneseně.

miklá se  jen nář. — Patrně z původního viklá se záměnou retnic.
Viz viklá se.

niklá se  jen nář. — Patrně z miklá se záměnou počáteční nosové
souhlásky. Viz miklá se.

rušá se  jen nář.; Kt, SSJ rušať sa ,pohybovat se‘, tak i pol. ruczać
się
— Z psl. *gruchati.

viklá se  Jg, SSJČ, SSJ (čes.) kniž. zast. — Příbuzné je staronordic-
ké a islandské hvika ,viklati se‘, něm. wackeln (Mch).

5    viklá se Ju 2, 4, 6 — hiklá se Po 1, Ju 2 — hengle se Ju 6 — kejklá se Ru 4 — kýve sa Ju 7 — kejvá se Ru 4 — kivle sa Ru 5 — hejbá se
Po 1, Ju 1–5, Ru 2, 3 — klinká se Ju 5, Ru 3 — kláťí se Ju 5 — klímá se Ju 2 — klimbá se Ju 1

6    —

Pv

5    tejl Ru 4 — tílo Ju 3 — tejlo Po 1, Ju 1, 3, 4, Ru 3 — tyło Ju 7 — tílek Ju 6 — zátyłek Ju 7 — zátilek Ju 2 — genik Po 1

6    SSA 6.32

Mj

razný hláskoslovný protiklad moravsko-český velikánský × velikáncký. Na Moravě a ve Slezsku byly zapsá-
ny další rozptýleně nebo řídce se vyskytující podoby.

Varianta velikáncký zaujímá celé Čechy (v Polabí, na Roudnicku, Příbramsku, Ledečsku a Novoměst-
sku má podobu velikancký) a roztroušeně byla zachycena i ve Slezsku. Na záp. Moravě byla řídce zazname-
nána obměna velikanácký.

Označení shodné se spisovným jazykem velikánský zabírá celou Moravu, pro Slezsko jsou typické výra-
zy se sufixem -úcný: nejčastěji v podobě velúcný, na Těšínsku a Jablunkovsku velkúcný, na sev. Ostravsku
a sv. okraji vm. nářečí velikúcný.

Vedle základního pojmenování velikánský se na Moravě objevují i podoby s expresivním zakončením
-čánský, -čajzný, -kajzný (rozptýleněji v obl. střm. dialektů, soustředěněji na Valašsku). Ve Slezsku byl za-
znamenán ojedinělý výskyt dalších neobvykle tvořených podob (velijazný, velicajnský apod.).

Situace ve městech se v podstatě shoduje s venkovským okolím.

4    veličajzný  jen nář.; Jg a SSJČ veličizný slc., SSJ veličizný, veli-
čazný
(obě expr.) — Expresivní obdoba k velikánský.

velikajzný  jen nář.; Jg velikanzný mor. — Viz veličajzný.

velikanácký  jen nář. — Z velikánský/-cký příklonem k expr. sufi-
xu -ácký.

velikancký, velikáncký  jen nář. — Z velikánský nář. hláskoslov-
nou změnou -ns- > -nc-.

velikánský  Jg, SSJČ, SSJ — Augmentací z veliký zesilujícím in-
terfixem -án- a příponou -ský.

velikúcný, velkúcný  jen nář. — Kontaminací vel(i), resp. -án-
ský
a velúcný.

velúcný  jen nář. — Augmentací ze zákl. vel- složeným sufixem
(-úcí + -ný).

velicajnský, velicarný, veličajský, veličánský, veličanzdrý, veli-
jancký, velijaný, velijazný, velikanzdrý, velikatý, velku-
cerný, velukacný
  jen nář. — Augmentací ze zákl. vel-/
vel(i)k-
.

5    velikánskí Ru 5 — velikanský Ju 7 — velikánckej Po 1, Ru 4 — velikanckej Ju 1–4, Ru 2 — veličanskí Ru 5 — dočista, hrozňe velkej Ru 3

6    —

7                 Lexikálně zaměřená položka velký nebyla kartograficky zpracována, poněvadž výzkumem byly zachyceny pouze dva lexémy,
velký a hrubý, které navíc ani netvoří výrazný územní protiklad. Lexém velký je běžný na celém zkoumaném území; v Čechách (kro-
mě jz. okraje a středního Posázaví) a na širším Brněnsku je pravidelně doložen v dubletě s hláskovou variantou veliký, ta pak byla jako
jediná zaznamenána zejména na vých. Moravě a centrální Hané. Označení hrubý se vyskytuje zpravidla dubletně a řidčeji v oblasti vm.
dialektů a na sz. Moravě s přesahem na vých. a sev. okraj Čech, odděleně pak v již. Čechách. Třetí zapsaný výraz hodný (objevující se
rozptýleně v jzč. a svč. nář. oblasti) nelze považovat za plně ekvivalentní, existuje totiž většinou jen v idiomu „hodný kus cesty“.

Atlasy: PLPJ 144, AJPP 449, AJK 91 : 1, SSA 8.4, OLA 1918 (3279 hrubý), ALE 140

Či

záda  Jg, SSJČ — Základem je subst. *zadъ ,zadní část‘ souvisící
s předložkou
za (tvar podle nad, pod aj.), v plt. přešlo po-
dle
prsa, bedra.

5    záda Po 1, Ju 1–7, Ru 2–5 — hřbet Ju 3 — řbet Ju 1, 2, 4, 5, 7, Ru 4 — chrbát Ju 6 — hrbát Ru 2

6    MAGP 393 (i zvířete), AJŚ 485, PLPJ 232, SSA 6.36, ALE 176

Fi

5    nehet Po 1, Ju 1–3, 6, Ru 3, 4 — necht Ju 5, 7, Ru 2 — pahnost Ju 5

6    MAGP 392, AJŚ 626, AJPP 248, AJK 57, SSA 6.30, OLA 1536

Pl

3                 Výrazná je dichotomie pojmenování nárt proti příhybí.

Slovo nárt zabírá většinu zkoumaného území a v současné době se šíří i do lokalit s jiným tradičním vý-
razem a do mluvy měst. Pokud jde o jeho hláskové obměny, v již. Čechách se vyskytují pozměněné podoby
nárut, kolem Strakonic pak náryt, na Plzeňsku náryť. Horský typ střm. nářečí a přechodný pás česko-morav-
ský s přesahy do jv. Čech se odlišují formou náhrt. Pojmenování nart (se zkrácenou samohláskou) jsou poně-
kud častější při sz. a záp. okraji Čech a na malém území již. od Uh. Brodu. (Jsou přirozeně i ve Slezsku, ale tu
podoby nort ukazují na pův. kvantitu.)

Pojmenování příhybí má centrum výskytu na Třebíčsku a Znojemsku, sporadicky je doloženo též ze stř.
Moravy, v slovotvorné variantě přehybí vzácně z Ledečska. Forma přehyb má hlavní areál výskytu na Opav-
sku.

4    náhrt, nart, nárut, náryt, náryť  jen nář.; Kt nárut, Jg náruť
Viz nárt, přisunutá hláska k usnadnění výslovnosti. Starší
literatura dokládá z jzč. oblasti i náret.

nárt  stč. nártie, Jg též nártí, nárytí, SSJČ — Nárt původně po-
jmenovával část obuvi, která kryla *rъtъ > ret ,špičku no-
hy‘, přeneseně pak označuje i vrch nohy.

přehyb  v sled. významu jen nář.; hluž. přehib — Deverbativum
od hýbat.

přehybí, příhybí, přihýbí  jen nář. (Jg příhbí „kde se přehybují
kosti“) — Viz přehyb.

příhrbí  jen nář. — Viz přehyb. Příklonem k hrb-.

5    nárt Ju 3, 4, 7, Ru 3 — nart Ju 2 — přehyb Ju 7 — prohib Ju 6 — vohib Ju 5, Ru 2 — špon Po 1

6    AJŚ 641, AJPP 401 (i u boty)

Bh

kostka  v sled. významu jen nář.; stč. kóstka, kůstka, pol. — For-
mální dem. od kost, psl. *kostь, specifikací významu.

kotík  jen nář.; Jg mor. ,kotník u ruky‘ — Od nář. kot ,lýtková
kost‘ dem. příponou se specifikujícím významem.

kotník  stč. koten, Jg též koten, SSJČ — Formální dem. od kot-en
(forma podle hlezen).

kustka  jen nář. — Viz kostka, sekundárním dloužením samohl. o
a následnou změnou v u (vlivem polštiny).

kůtek  Jg, SSJČ říd. — Kontaminací kůtko a kloubek.

kůtko  jen nář.; SSJČ nář. — Viz kotík, forma neutra podle syno-
nyma hlezno, které též bylo m. (hlezen).

5    kotňík Ju 5 — kotňik Ju 2, 3, Ru 2, 4 — koťik Ru 4 — kútko Po 1, Ju 2, 4 — kostki Ju 6

6    ASJ IV 434, AJŚ 642, SSA 6.45

Hl

kud zast., pol. pośpieszać się, říd. pospieszać się, pośpie-
szyć
, hluž. pospěchovać — Psl. *pospiechati (z *pospiešiti,
to prefixací z *spěšiti). Viz spěchat.

spěchat  stč. též spěšiti, Jg, SSJČ, SSJ spechať kniž. zast., pol.
śpieszać zast., śpieszyć, říd. spieszyć, hluž. spěchać, spě-
chować
, spěšić — Psl. *spěchati/spěšiti ,snažit se, pospí-
chat‘, z psl. *spěchъ (to z psl. *spěti ,prospívat‘).

spíchat  stč. též spiešiti, Jg, SSJČ zast. a nář., SSJ spiechať kniž.
zast. — Deprefixací z pospíchat, viz tam.

tumlovat se  Jg, SSJČ poněkud zast. ob. — Přejato z něm.

uvíjat se  jen nář.; Kt uvíjať se (SSJ uvíjať sa ,rychle se pohybovat
při práci, usilovně pracovat‘, pol. uwijać się ,rychle se otá-
čet při práci‘) — Iter. k víti; přenesením významu z uvíjet se
,vinout se, otáčet se‘.

zavodit se  jen nář. (Kt ,pospíšiti si s něčím‘, Jg zavodati ,cválati‘)
— Přenesené. K psl. kořeni *ved-/vod-.

5    pospíchat Ju 1–3, 5, Ru 2, 3 — spíchat Ju 6 — spjechat Po 1, Ju 2–4 — ponáhlať Ju 7 — tumlovat se Ju 2–3, Ru 2, 4, 5 — žúrit se Ju 1 —
jít brzi Ju 5

6    AJK 250, OLA 756

Fi

4    čerstvě, čerstvo, (z)čerstva  Jg čerstvě, čerstvo, z čerstva, za čer-
stva
, SSJČ čerstvě, čerstva, čerstvo, SSJ čerstvo, pol.
czerstwo — Od adj. čerstvý (psl. *čьrstvъ).

fryško  jen nář.; Jg friško, SSJČ nář., SSJ friško — Přejato z něm.

honem  stč., Jg, Kt též hony, SSJČ ob. — Z instr. subst. hon
(z psl. *gonъ ,hnaní‘).

hvito  jen nář. — Z adj. hbitý (psl. *gъbitъ).

hybko  jen nář.; SSJ hybko — Přejato z pol.

hybno  jen nář.; Jg hybně — Z adj. hybný (k psl. *gъ(b)nN).

chutě  v sled. význ. jen nář.; stč. chutně, Jg též chutně, SSJČ nář.
— K psl. *chotěti ,chtíti‘.

ostro  jen nář.; Jg též z ostra, SSJ — Z adj. ostrý (psl *ostrъ).

ostře  Jg, SSJČ — Viz ostro.

pilno  v sled. význ. jen nář., pol. — Z adj. pilný (psl. *pilbnъ).

ražno  jen nář.; Kt též ražně, SSJČ nář., SSJ nář., pol. raźno ,sviž-
ně‘ — Z nář. adj. ražný ,rychlý‘, původ nejasný.

ruče  stč. rúče, vrúčě, Jg též rouče, SSJČ kniž., SSJ rúče — Ze stč.
adj. rúč, rúčí ,rychlý‘, snad souvisí s ruka (srov. adv. zruč-
).

rychle  Jg, SSJČ, SSJ rýchle — Z adj. rychlý, to snad zkrácením
z psl. *rychalý, jež je z psl. *rychati ,být činný‘.

rychlo  Jg, SSJČ zast. a nář., SSJ rýchlo — Viz rychle.

skok  v sled. význ. jen nář.; Kt, hluž. w skoku — Adverbializací
substantiva (psl. *skokъ).

spěšně  Jg, SSJČ, SSJ spešne, hluž. spěšny ,rychlý‘ — Z psl.
*spěšьnъ, odvozeného ze subst. *spěchъ.

spěšno  SSJČ říd. — Viz spěšně.

vrtko  jen nář.; Jg též vrtce a vrtně, Kt též vrtky, vrtkem, SSJ,
pol. a dluž. wartko — Z adj. vrtký ,nestálý, kolísavý, vrat-
ký‘.

5    richle Ju 3 — čerstva Ju 1–5, Ru 2, 4 — honem Ju 7 — honemej Ju 4 — friško Ju 6, 7, Ru 5 — prutce Ru 3 — brzi Ju 5 — cwálem Po 1

6    ASJ IV 324 chytro, MAGP 575, AJPP 414 fryśko (410 adj.), OLA 757

Fi

4    pokartit  jen nář.; Jg — Viz zkartit.

pokazet  jen nář. — Nář. morf. obměnou od pokazit, viz zkazit,
viz též mračit se I-41.

pokazit  stč., Jg, SSJČ, SSJ pokaziť — Viz zkazit.

popsut  Jg popsovati, nedok. psouti, SSJČ popsout ob. expr., SSJ
popsuť pejor. — Viz zepsut.

zepsut  Jg zepsovati, SSJČ ob. expr. zepsout, nedok. psout zast.
a nář., SSJ zopsuť expr. (stč. psovati, psúti ,tupit, trápit‘)
— Souvisí s pes (srov. stsl. pьsovati ,láti jako na psa‘), pak
posunem významu přes ,potupit práci, snažení‘ na ,zkazit‘.

zkartit  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Patrně přenesením významů po-
míchat karty‘ a ,zmásti připravenou hru‘.

zkazet  jen nář. — Nář. morf. obměnou od zkazit, viz tam, viz též
mračit se I-41.

zkazit  stč., Jg, SSJČ, SSJ skaziť — Od kazit, psl. *kaziti.

zmařit  stč., Jg, SSJČ, SSJ zmariť — Od mařit (psl. základ *mar-,
souvisí s psl. *merti ,mřít‘ a s psl. *moriti ,mořit‘), které
má sémantické odstíny ,usmrcovat‘ a ,kazit‘.

5    skazit Po 1, Ju 2, 3, Ru 2, 3 — skaziť Ju 7 — pokazit Ju 1, 2, 5, 6, Ru 4 — expresiva sfušovat Ju 5, spízdřit Ju 7

6    —

2                 Otázka byla původně zaměřena na zjištění morfologických diferencí imperativu neporaz v kontextu
„srazit člověka“ (byl zaznamenán rozdíl neporaz × neporaž), ale navíc se zjistily i rozdíly lexikální (např. ne-
poraz
× nesval × nepřevrať) a slovotvorné (např. nesval × nepoval).

Na mapě jsou uvedeny kladné imperativní formy, třebaže v běžném úzu se častěji vyskytují formy zá-
porné.

Mapovaný imperativ neshoď nemusí být vždy plným ekvivalentem sledovaného slovesa; užívá se ho
spíše ve spojení s neživými věcmi.

Dubletnost, případně tripletnost výrazů je obvyklá především na Moravě a plyne patrně z různé míry
expresivity.

3                 Pestrost pojmenování na vých. polovině Moravy výrazně kontrastuje s malou diferencovaností ostatní-
ho území. Slovo neporaz/neporaž zabírá Čechy a záp. polovinu Moravy. Tvar neporaž je rozšířen v jz. polovi-
ně Čech (kromě záp. okraje) a na jz. Moravě. Přitom obě formy byly zaznamenány i dále na Moravě.

Na vých. polovině Moravy se užívá imperativu nesval (na větší části území vm. nářečí v podobě ne-
zval
). Slovotvorná obměna nepoval byla soustavněji zjištěna pouze v již. Čechách a v přechodném pásu čm.
Slezsko se výrazně odlišuje slovem nepřevrať (popř. slovotvornou variantou nevyvrať). Pouze na Hlučínsku
a na vých. Ostravsku vytváří malý areál imp. neobul (popř. nevybul). Zejména na vých. Moravě byl roztrou-
šeně zaznamenán nespecifikovaný výraz neshoď.

Stav v mor. městech se v podstatě shoduje s jejich venkovským okolím, u mladé generace však proniká
pojmenování neporaz. Na záp. a sev. okraji Čech je běžnější forma neporaz.

4                 Doklady ze slovníků uvádíme v infinitivu kladného slovesa; sloveso záporné ani jeho imp. tvar se ve slovnících obvykle nevy-
skytují.

obulit  jen nář.; pol. obalić (jiného původu) — Přenesením význa-
mu slovesa boulit ,vyvalovat‘, např. stěnu, z toho ‚převrá-
tit‘ (i o člověku).

porazit  stč., Jg, SSJČ imp. poraz, hluž. porazyć — Prefixací
slovesa razit, to z psl. *raziti ,tlouci‘. Forma poraz plyne
ze snahy o zachování stejné koncové souhlásky slovního
základu u sloves typu prosí v tvarech imp., příčestí trpné-
ho a podst. jm. slovesného.

povalit  stč., Jg, SSJČ, SSJ povaliť, pol. i hluž. powalić — Předpo-
na po- snad podle porazit. Viz svalit.

převrátit  stč., Jg, SSJČ, pol. przewrócić, hluž. přewróćić — Prefi-
xací slovesa vrátit, to z psl. *vortiti ,obracet‘.

shodit  v sled. významu jen nář.; SSJ zhodiť — Prefixací slovesa
hodit, to z psl. *goditi ,hodit‘.

svalit  stč., Kt, SSJČ — Prefixací slovesa valit, to z psl. *valiti ,va-
lit, tlouci‘.

zvalit  jen nář.; stč., SSJ zvaliť, pol. zwalić — Forma zv- patrně
splynutím prefixů s- a z-. Viz svalit.

5    neporaz Po 1, Ju 1, 2, 4, 6, Ru 3, 4 — neporaž Ju 3, 5, Ru 2

6    —

Mj

v neutrálním kontextu a ve formě dokonavé („zakopl o kámen a upadl“). Jak se ukázalo, mají obě spis. slova
oporu v tradiční nářeční vrstvě. Ojedinělé doklady na výraz
klopýtnout mimo jeho vlastní areál byly z mapy
vypuštěny, neboť jsou vesměs přejaty ze spis. jazyka. Při prolínání obou výrazů na hranicích styku se starší
slovo váže spíše na kontexty vztahující se k tradičnímu způsobu života (např.
zakopnout × kůň klopejtne 257,
411, 418, 419). Výraz
zakopnout je poměrně mladý (v sledovaném významu není ještě doložen ani u Jung-
manna, poprvé v r. 1835 u Máchy), dnes má však tendenci stát se bezpříznakovým výrazem celonárodním.
Stč. ekvivalent
potknúti sě byl doložen už jen jako sporadický ve vm. oblasti (756).

Také slovesa brknout a kobrtnout jsou spisovná, ale hodnotí se – stejně jako ob. škobrtnout – jako vý-
razy expresivní; v nářeční vrstvě jsou však plně ekvivalentní. Zbývající lexikální ekvivalenty (např. mor. za-
packovat
a slez. přepadnout) jsou slovy jen nářečními.

3                 V lexikální rovině se zkoumané území rozpadá na několik výrazných, ale mnohdy už ústupových areá-
lů. V široké jz. polovině Čech dominuje výraz zakopnout, který se dnes vyskytuje jako dubleta i téměř na ce-
lém ostatním území. Hranice protilehlého areálu, zahrnujícího sv. polovinu Čech a přilehlou jz. část Moravy,
je dosud poměrně ostrá a vytvářejí ji na pozadí pronikajícího výrazu zakopnout pozitivní doklady staršího po-
jmenování klopýtnout. Směrem do nitra vymezené oblasti však tento výraz nepravidelně a v různé míře u-
stoupil a střídá se nebo se prolíná s regionalismy brknout (zvl. ve vých. Čechách s přesahem na Moravu),
kobrtnout (v širším Podkrkonoší) a škobrtnout (na Podorlicku a Moravskokrumlovsku). Na okrajích svého
nevýrazně vymezeného areálu (130, 137, 234, 246) bývá slovo brknout doloženo už jen v posunutém význa-
mu (např. brkla mu noha ,poklesla v koleně‘ apod.). Při střetávání slov zakopnout a klopýtnout vznikla kon-
taminovaná forma zaklopejtnout (127, 213, 217).

Pro Moravu jsou příznačné slovotvorné obměny nedokonavého slovesa packat, packovat, zabírající
souvislé a vnitřně diferencované území ve středu a na východě Moravy. Jádro tohoto areálu tvoří podoby
s předponou o- (opacknout ve středu a opackovat na okrajích), které jsou věncovitě obklopeny podobami
s předponou za- (zapackovat, s variantou zapackat na záp. a vých. okraji). Ve Slezsku se rozptýleně vyskytu-
je výraz přepadnout. Val. ekvivalent zachoptat sa byl zachycen už jen ve dvou bodech na vm. okraji.

Situace ve městech je vcelku shodná s venkovským okolím, u mladé generace však slovo zakopnout
proniká i do měst s regionálními výrazy moravskými. Z některých moravských měst bylo u mládeže též častěji
doloženo nemapované expresivum škobrtnout.

4    brknout  Jg, SSJČ expr. — Zvukomalebné, příbuzné s kobrtnout,
viz tam.

klopýtnout  Jg klopejtnout, zaklopejtnout, SSJČ — Dok. ke klo-
pýtat
, to přesmykem z psl. *klypotati (srov. rus. klypať
,kulhat‘).

kobrtnout  Jg kobrtat, SSJČ expr. — Jde o t-ové iterativum, snad
příbuzné s brkati (lit. kaburti ,klopýtat‘).

opacknout  jen nář. — Viz zapackovat.

opackovat  jen nář. — Viz zapackovat.

podygnout  jen nář. (pol. dygnąć ,poklesnout v koleně‘) — Snad
přejaté.

potknout se  stč. potknúti sě, Jg, SSJČ zast. a nář., SSJ potknúť sa
— Od psl. *potykati sę.

potrknout se  jen nář. — Viz potknout se, snad připodobněním
k trkat.

přepadnout  v sled. významu jen nář. — Derivací z psl. *padnNti,
přenesením významu.


škobrtnout  SSJČ ob. expr. — Viz kobrtnout.

ukopnout se  jen nář.; SSJČ nář. — Viz zakopnout.

zachoptat se  jen nář.; Bš, SSJČ (vzít) pochopa — Snad od kořene
chop- nebo od interjekce hop (Mch).

zakopnout  SSJČ, SSJ zakopnúť — Dok. ke kopati ,tlouci nohou‘,
to už psl.

zakopnout se  SSJČ říd. — Viz zakopnout.

zakupnout  jen nář. — Viz zakopnout.

zapackat  jen nář.; SSJČ též nedok. packat, obě nář. — Viz zapac-
kovat.

zapackovat  jen nář.; Jg nedok. packovat mor., SSJČ též zapack-
nout
a nedok. packovat, vše nář. — Dok. protějšek k do-
mácímu zvukomalebnému expresivu packovat, packat
,klopýtať, málo jasné.

5    zakopnout Ju 4, Ru 3 — zakopnout se Ju 5, Ru 2 — ukopnout se Po 1 — klopejtnout Po 1, Ju 1, 4, Ru 2 — brknout Ju 2, 3, Ru 4 —
škobrtnout Ju 2 — zapackovat Ru 5 — zapackovať Ju 7 — vovaďit Ru 2

6    —

bouchnout se (buchnout se 332)

bacit se (bácnout se 222)

(h)udeřit se (též 808, 828, 831, 43, 81, -et) — uderit se

piznout se (též 703, 83)

zinknout se

křápnout se (řápnout se 115, 129, chrapnuč se 809)

štochnout se

drbnout se

drcnout se

řnut se (řeznut se 811, 824)

S          bercnout se 301, 307, uvalić se 818

N          klupnuć se 822, tyknuć se 819, dymnuť se 817, piznót se 628, hňápnót se 681, ťapnút se 703, rypnuč se 813, rochnuť se 816,
hibnout se 217, 810, fláknout se 410, 502, břinknout se 213, ďahnout se 43, mlácnout se 02, klepnót se 622, máznout se 624,
82, řvanknout se 323, drbnout se 135, drcnout se 149, 245, zinknout se 08

2                 Mapa znázorňuje zeměpisné rozšíření nář. ekvivalentů zvratného slovesa uhodit se ,prudce na něco na-
razit a tím si způsobit bolest‘. Při hodnocení ekvivalence zachycených výrazů bývá obtížné zjistit míru jejich
expresivity, která je regionálně proměnná. Výrazy jinde silně expresivní jsou v určitých vyhraněných oblas-
tech nepříznakové, a tudíž jsou (jakožto plně ekvivalentní) mapovány.

Problematické je též stylové zařazení některých výrazů, a to zvláště sloves uhodit se a udeřit se, která
bývají místy jen výpůjčkou z vyšší stylové vrstvy (tak bývá např. hodnoceno sloveso uhodit se ve střč. oblasti,
zejména u mladé generace).

Sledovaný kontext (uhodit se do hlavy) vyloučil případy forem nereflexivních, které jsou u mnohých
ekvivalentů doloženy jako formy jediné (Jg aj.). Mapovány jsou tedy pouze případy významu neakčního.

Kromě základních diferencí lexikálních se v mapě výrazně uplatňují i rozdíly slovotvorné (např. uhodit
se
× hodit se, praštit se × prasknout se) a hláskoslovné (lexikalizovaná hlásková varianta uderit se, rozšířená
nad obvyklou míru podob bez ř).

V případě mor. podoby udeřet se obdobné zakončení srov. I-41 mračit se.

3                 Mapa znázorňuje dosti komplikované členění. Základní lexikální trichotomii vytváří rozdíl mezi výrazy
uhodit se (v Čechách), udeřit se (na Moravě) a piznout se (ve Slezsku). V Čechách je sloveso uhodit se (na je-
hož užití i ve vrstvě tradiční ukazuje jeho regionální nedubl. výskyt v szč. a okrajově též v svč. oblasti) doplně-
no slovesem praštit se, které je potenciální na většině území a objevuje se místy i ve střm. oblasti a ve Slezsku.

Při protilehlých okrajích jazykového území jsou další vyhraněné areály menšího rozsahu, a to zč. oblast
slovesa štochnout se a jablunkovský areál slovesa řnout se. Jen rozptýleným výskytem se vyznačuje výraz
zinknout se (při okraji svč. oblasti) a též jč. sloveso drbnout se (se zč. variantou drcnout se).

Hojnější výskyt slovesa bouchnout se, potenciálního všude v Čechách, je soustředěn do jzč. a střč. ob-
lasti, často spolu s méně frekventovaným výrazem bacit se.

Členění slovotvorné představují dvě výrazné oblasti na jihu území; na areál slovesa uhodit se navazuje
v již. Čechách oblast bezpředponové formy hodit se; druhou, méně výrazně vydělenou oblastí je zm. areál
formy prasknout se, která zeměpisně navazuje (s přerušením kontinuity v čm. oblasti) na české praštit se.

Hlásková podoba uderit se vytváří velký areál, který pokrývá vých. polovinu Moravy se sev. Boskovic-
kem a Zábřežskem.

4    bacit se  SSJČ hovor., expr., SSJ bacnúť sa — Perfektivum k psl.
*bacati (s-ové intenzívum od batati).

bercnout se  jen nář. (SSJČ nář. bercat ,tlouci hlavou‘) — Onoma-
topoické expr. sloveso.

bouchnout se  stč. buchati, buchnuti, Jg, SSJČ, SSJ buchnúť sa,
pol. buchać — Perfektivum k s-ovému intenzivu (od ono-
matopoického bukati, dále ks > ch).

drbnout se  stč. drbati, SSJČ expr. — Perfektivum k psl. *drьbati,
příbuzné s dráti.

drcnout se  Jg, SSJČ, SSJ drcnúť — Onomatopoického původu.

hodit se  v sled. významu jen nář.; stč. hoditi sě koho ,vrhem za-
sáhnout‘, Jg — Viz uhodit se, sekundární nář. deprefixace.

křápnout se  jen nář.; Jg chřápnout, SSJČ řápnout, nář. expr.,
SSJ chrapnúť i chrapiť nář. expr. — Onomatopoického
původu.


piznout se  jen nář.; Jg mor. a slc., SSJČ nář. expr., pol. piz(d)nąć
—  Expr. původu.

prasknout se  jen nář.; Jg (SSJČ prásknout ,uhodit‘) — Dok. od
praskati (sk-ového intenziva od nezachovaného slovesa
výchozího), formálním i významovým přiblížením k slove-
su prásknout, to dok. od práskat, viz praštit se. Nelze
však vyloučit ani staré moravské krácení kmenové samo-
hlásky. Nář. reflexivizace.

praštit se  Jg, SSJČ, SSJ praštiť — Perfektivum k práskat, sk-ové-
mu intenzivu k prát, psl. *pьrati.

řnout se  jen nář. — Přenesením, nář. podoba perfektiva od řezat,
psl. *rězati, reflexivizace.

štochnout se  jen nář.; SSJČ nář. — Expr. původu, základ nejasný,
souvisí snad s *tukati, to k týkati.

uderit se  jen nář.; SSJ uderiť sa, udrieť sa — Viz udeřit se.

udeřit se  stč., Jg, SSJČ — Od udříti, psl. *uderti.

uhodit se  Jg, SSJČ, SSJ uhodiť — Od starého významu uhodit
,vrhem oštěpu ranit‘.

uvalit se  jen nář. — Od valit.

zinknout se  SSJČ říd. expr. zinknout — Onomatopoické sloveso.

5    uhoďit se Po 1, Ju 1-4, Ru 2, 4 — prašťit se Ju 1, 3, 4, Ru 3, 4 — bouchnout se Ru 4 — udeřit se Ru 3 — udeřit se Ju 6 — uderiť sa Ju 5

6    —

Hl

4    bakule  stč., Kt, SSJČ ob. — Snad z bambule zkřížením s kule.
Viz gula.

baňa  jen nář. — Snad souvisí s báň, báně ,vypouklá, baňatá věc‘,
nebo vzniklo přenesením expr. onomatopoického pojme-
nování pro plesknutí (SSJČ nář. baňa ,políček, pohla-
vek‘).

bolda  jen nář. (Bš i ve Slezsku) — Nejasné.

boule  stč. búla, Jg, SSJČ, Kl buľa — Z ide. *bheu- ,dmouti se‘,
l  je příponové, srov. bouliti.

gruča  jen nář. — Patrně varianta výrazu hrča. Viz hrča.

guča  jen nář.; SSJČ nář. — Patrně kontaminací výrazů hrča a gu-
la
. Viz tam.

gula  jen nář.; hluž. kula — Metaforickým přenesením nář. kula,
gula ,koule‘.

hamule  jen nář. — Původ nejasný.

hrbol  v sled. významu jen nář. — Specifikací. (Slovo vzniklo patr-


ně kontaminací z hrb a hrmol, později se přeneslo na jiné
druhy vyvýšenin.)

hrč, hrča  jen nář.; Jg i hrče, SSJČ hrča nář., SSJ hrča, hŕč, hrčí
f. — Původ nejasný, snad přenesením ze starého pojmeno-
vání pro ,suk ve dřevě‘ (srov. I-214 suk). Náslovné hr- je
možno spojit s hrb či hrmol.

hrmol  jen nář.; Bš zm. hrmulec, Mch zm. hrmulec, han. též hr-
molec
, hrmola — Specifikací. (Psl. asi *grъmolъ).

hruška  v sled. významu jen nář.; Kt — Metaforickým přenesením.

mozol  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

pejl  v sled. významu jen nář. — Přejato patrně z něm. (Beule
,boule‘).

pukel  jen nář.; Kt — Přenesením z přejímky z něm. (Buckel
,hrb‘).

roh  v sled. významu jen nář. — Metaforickým přenesením podle
zvířecího rohu.

5    boule Po 1, Ju 2, 3, 5, Ru 3, 4 — bulka Ru 2 — bulela Ju 1 — bakule Ju 2, 4 — hrč  f. Ju 7 — guča Ju 6, Ru 5 — mozol Ru 5

6    ASJ IV 416, AJŚ 660

Či

hlavními příznaky této nemoci: zarudnutím kůže (spalničky) a osypáním celého těla vyrážkou (osýpky, osud-
ny
, ospice). Dále se objevuje přejatý výraz frýzle a subst. mozgry.

Kromě těchto základních lexikálních diferencí zachycuje mapa i některé rozdíly slovotvorné (osýpky ×
ospice, mozgry × mouzrlata atd.) a hláskoslovné (mozgry × mouzdry, frýzl × frýz).

Většinu názvů tvoří podst. jména pomnožná, v sg. bývá častěji subst. osýpka a frýzl/frýz – jen ojediněle
byly zaznamenány i formy spalnička a osutina.

3                 Typickým názvem této nemoci je v Čechách subst. spalničky, které se objevuje porůznu i na Moravě,
častěji v městské mluvě. Základním moravským označením jsou osýpky vyskytující se také (většinou v sg. for-
osýpka) s různou hustotou ve vých. polovině Čech, ojediněle i při jejich záp. okrajích. Sporadická podoba
osutiny pl./osutina sg. byla zachycena v Podještědí a v Podkrkonoší. Etymologicky příbuzné ospice jsou cha-
rakteristickým názvem především v ostravickém úseku a v sousedních polských lokalitách.

V Kladsku a v náchodském výběžku se užívá dialektismu mouzrlata, vých. od Vysokého Mýta a na Li-
tovelsku mouzdry, na Zábřežsku mózary a v okolí Opavy a v přilehlých vesnicích v Polsku mozgry.

Přejaté pojmenování frýzle bylo zaznamenáno na Roudnicku a Doudlebsku, podoba frýzl s obměnou
frýz roztroušeně v okrajových úsecích čes. nářečí a na jz. Moravě.

Do mluvy všech měst proniká název spalničky, shodný se spis. jazykem, ve starší vrstvě se však i zde
dosud zachovávají tradiční regionální pojmenování.

4    frýz  jen nář. — Nejspíše zjednodušením z frýzl, viz tam.

frýzl  jen nář. — Přejato z něm. Friesel.

frýzle  jen nář. — Formantem -e (jako neštovice, příušnice)
z frýzl, viz tam.

mouzary, mouzdry, mouzrlata, mozgry  jen nář. — Nepříliš jasné,
snad ze starobylého domácího pl. *mosyry, spíš však pře-
jato z něm.

ospice  jen nář.; Jg též ošpice sg., mor. „palčivá neštovička“, hluž.


wospice (pol. ospa ,neštovice‘, ospica zast. ,plané neštovi-
ce‘) — Od psl. *(o)suti ,(ob)sypať. Viz osýpky.

osýpka  sg. jen nář. — Viz osýpky.

osýpky  Jg mor., SSJČ zast. ob., SSJ — Od o-sypat z psl. kořene
*-syp-.

spalničky  SSJČ, SSJ zast. (Jg spalnička sg. ,vyraženina na těle, po
níž loupá se kůže‘) — Od spálit.

5    osípki Ju 7 — vosejpka Ju 1-4, Ru 4 — mouzerki Po 1 — fríz Ru 2 — požár Ru 2

6    AJŚ 654, SSA 7.33

a dále ve stř. Polabí a ve vých. Čechách. Další forma padit se byla zapsána na širším Klatovsku a Sušičku. Do
zč. oblasti zapadá i areál zvrat, slovesa
hubnout se.

4    houbnout (se)  jen nář. — Podoba s jzč. dloužením základové sa-
mohlásky. Viz hubnout.

hubenět  Jg, SSJČ (stč. jen ,stávat se ubohým‘) — Od hubený.

hubnout  Jg, SSJČ — Od hubenět analogicky podle chudnout ne-
bo tloustnout.

hubnout se  jen nář. — Viz hubnout.

choudnout  jen nář. — Podoba s jzč. dloužením základové samo-
hlásky. Viz chudnout.

chudnout  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ nář., SSJ chudnúť,
hluž. chudnyć, pol. chudnąć (stč. jen ,stávat se nemajet-
ným‘) — K chudý ,hubený‘, psl. *chudъ.

churnout  jen nář. — K nář. churý ,hubený‘.

padit se  jen nář.; Jg — Viz spadávat se.

padnout se  SSJČ říd. — Viz spadávat se.

schnout  Jg, SSJČ, SSJ schnúť, hluž. suchnyć, pol. schnąć — Od
psl. *sъch-.

spadávat se  Jg padati se, SSJČ též spadati se — Psl. kořen pad-,
iterat. k padu, pásti. — Výrazy spadávat se, padit se spoju-
je podle Zubatého (J. Zubatý, Nahoru, dolů, NŘ 4, 1929,
s. 65–72) dávná metafora vyjadřující, že tu člověk sestu-
puje z výše své síly. Podobně by bylo možno vysvětlit
i další nemapované výrazy (ztrácet se, scházet). — Alois Zís-
kal (Spadnout se, Jaz. koutek Čs. rozhlasu I, 1949, s. 140)
vysvětluje zvratný tvar působením sloves stavových, jež
mívají zvratné zájmeno.

5    hubnout Ju 1, 5, Ru 1–4 — hubnout se Ju 3 — hubeňit Ru 2 — hubeňet Ju 2 — chudnout Ju 4, 6, 7 — chudnúť Po 1

6    —

Bh

pořádný

šikovný

mravný

S          belé 643

N          rozumný, dobrý, fortelný, chytrý, šikovný 448, 65

2                 Mapa znázorňuje územní rozložení nář. výrazů ekvivalentních obecně českému kloudný, tj. ,dosti dob-
rý, pořádný, způsobilý‘. Pro přesnější významové výmezení byly tyto výrazy zjišťovány v stanoveném kontex-
tu „provést něco kloudného“, „kloudně něčemu nerozumět“, který byl zaměřen na nejobvyklejší užití.
Všechna zachycená adjektiva patří k ustupující části slovní zásoby, mládež jich už užívá málo. Jediným přibliž-
ným spis. ekvivalentem je adjektivum pořádný, jehož se v slezské oblasti užívá i ve vrstvě nářeční. Mapa tedy
zachycuje ustupující nář. ekvivalenty, na něž byl výzkum zaměřen především, a také stanoví hranici obecněji
užívaného výrazu kloudný.

Původní výzkum této položky byl regionalizací omezen na Čechy, výskyt slova kloudný však sledova-
nou hranici značně překročil; východní polovina území pak přinesla i další nář. výrazy, třebaže co do ekviva-
lence poněkud problematické (šikovný, řádný, slez. pořádný). Všechny sledované výrazy mají totiž vůbec
málo přesné významové vymezení, objevují se častěji jen ve větách záporných (srov. etymologický výklad
o jejich původu namnoze ze záporných forem) a obvykle též v kontextu s abstrakty. Jen v nejstarší nářeční vr-
stvě je doloženo i spojení s konkréty (mravný kámen, mravné zelí) a též výskyt ve větách kladných (např.
svč. taky jsem poměl jednu překalou holku).

3                 Kromě Slezska, části vých. Moravy a svč. okrajového úseku podkrk. vyskytuje se na ostatním území adj.
kloudný. Na tomto nivelizovanějším podkladě se vydělují ustupující areály dalších nář. výrazů. Největší
z nich je území adj. kalý, pokrývající s výjimkou vých. okraje celou svč. oblast (v sev. okrajových úsecích je
výraz kalý dosud jediným užívaným pojmenováním). Archaické adj. plechý se zachovalo pouze v již. části
čm. oblasti a na Pelhřimovsku. Další nář. ekvivalenty jsou soustředěny do vm. oblasti, zejména na Valašsko.
Na sev. Valašsku je rozšířeno v sledovaném významu slovo mravný, na sv. Vsetínsku řádný, jižně od Vsetína
šikovný, kterého se vedle dalších ekvivalentů užívá i na Frenštátsku. Pro Slezsko je i v tradiční vrstvě charak-
teristický jinde nemapovaný výraz pořádný.

Města se shodují zhruba s územ nář. okolí, výrazně však proniká, zejména u mladé generace
v Čechách, spis. výraz pořádný.

4    belý  jen nář. — Nejasné.

kalý  Jg, SSJČ ob. — V sled. významu až nč., snad ze stč. záporné-
ho nekajilý ,nekajícný‘. Z toho pak i kalý (kladné).

kloudný  Jg též nekloudný a subst. kloudnost ,hodnost, způsob-
nost‘ i sloveso klouditi, zklouditi ,kloudně činiti‘, SSJČ
ob. — Z postverbálního psl. *kljudъ ,pořádek, čistota,
řád, pokoj‘ (stč. kľudný ,klidný, pořádný‘), posunem vý-
znamu a hláskovou změnou (zdloužením a diftongizací
kmen. samohlásky).

mravný  v sled. významu jen nář. — Od stč. nrav ,chování‘, nejas-
ného původu; posunem významu.

plechý  Jg „plechá žena se má pleše v hospodářství, miluje ple-
chotu", SSJČ zast. též neplechý ,nekalý, špatný‘ — Z ne-
plechý
, souviselo patrně s plachý (stč. ,chabý, špatný‘, Jg
plaché krajky). Srov. též rus. plochoj, psl. *plochь. Ad-
jektivum nabylo opačného (kladného) významu.

pořádný  v sled. významu jen nář. — Posunem významu, viz řád-
ný.

řádný  v sled. významu jen nář. — Posunem významu. Od řád,
psl. *rędъ.

šikovný  v sled. významu jen nář.; Jg slc. (Bernolák), SSJ expr. —
Posunem významu, od stč. šik, šikovat.

5    kloudnej Po 1, Ju 1, 2, 4, 6, Ru 4 — kalej Po 1, Ju 1 — plechej Ju 2

6    —

Hl

75 líný (1768b) — mapa s. 183

lenoch (1768a)

1    M         líný

leňivý (ly- 831, 84)

lenošný

lenošivej 118

lenošitej 114, 118

lenochatej 119 (linochatej 118)

lenosťivej 133

shni (též 520, 603, 644) — hňi

zdech (též 630, 632)

N          lechťivé 627, nedbalý 407, 658

2                 Výzkum byl zaměřen především na slovotvornou diferenciaci přídavného jména vyjadřujícího vlastnost
člověka, který nerad pracuje, je líný. Kromě slovotvorných rozdílů (líný × lenivý × lenošný) byly zachyceny
též diference lexikální (líný × shnilý × zdechlý). Tam, kde koexistují výrazy lenošný a shnilý nebo shnilý a
zdechlý, je druhý výraz zpravidla expresivně zabarven.

3                 Základní lexikální protiklad vytvářejí adjektiva odvozená od základu len-/lín-, která převažují v Če-
chách a na záp. polovině Moravy. Pro celé Čechy je typické pojmenování líný. Z jeho oblasti se vyděluje jč.
slovotvorná varianta lenivý. Ta se jako jediná forma vyskytuje rovněž v přechodných nářečích česko-pol-
ských. Ze záp. poloviny Moravy a z vých. výběžku Čech je doložen desubstantivní výraz lenošný. Jeho slovo-
tvorné obměny lenošivý, lenošitý, lenochatý byly zaznamenány především na Kladsku a sporadicky na přile-
hlém svč. okraji, forma lenostivý byla zachycena ojediněle v podorlickém úseku.

Pro vých. polovinu Moravy a větší část Slezska je charakteristický lexém shnilý, který se dubletně s vý-
razem lenošný vyskytuje též v centrálním úseku střm. nářečí, zvláště na širším Boskovicku, a dále jv. od Brna.
Forma hnilý je doložena z úzkého pruhu podél moravsko-slovenských hranic. Pojmenování zdechlý tvoří ne-
velkou oblast na Valašsku.

Situace ve městech je shodná s venkovským okolím, na Moravě pronikla do měst hojně pojmenování lí-
a lenivý, shodná se spisovným jazykem.

4    hnilý  jen nář.; stč., Jg, SSJ hovor. pejor. — Přeneseně od nář.
hnilý ,hnitím rozložený‘, to od psl. *gniti ,hnít‘.

lenivý  stč., Jg, SSJČ, SSJ, pol. leniwy, hluž. lěniwy — Stsl. lě-
nivъ
. Derivací z i-kmenového substantiva lěnь ,lenost‘
pomocí sufixu
-ivъ. Viz líný.

lenochatý  jen nář.; Jg lenochovatý, lenochovitý — Od lenoch.

lenostivý  jen nář.; stč., Jg — Od lenost.

lenošitý  jen nář. — Od lenoch.

lenošivý  Jg, SSJČ — Od lenoch.

lenošný  Jg, SSJČ — Od lenoch.


líný  stč. léný, léní, Jg též léný, léní, lení, SSJČ, hluž. lěni Psl.
adjektivum
*lěnъ, z toho substantivum lěnь ,lenost‘ a ad-
jektivum
lěnь-jь. Později stahováním léní a úžením líní,
to však do nové češtiny neproniklo, zachovalo se už v stč.
paralelně existující tvrdé adjektivum.

shnilý  stč. jen shnilost ,lenost‘, Jg, SSJČ expr., SSJ zhnitý hovor.
pejor., hluž.
zhniły — Přeneseně od shnilý ,hnitím rozlo-
žený‘, to od psl.
*sъ-gniti ,shnít'.

zdechlý  v sled. významu jen nář.; Bš val. — Přeneseně od zdechlý
,pošlý‘.

5    líný Po 1, Ju 1–6, Ru 2–4 — lenivý Ru 3, 5 — lenošný Ju 4, 6 — shnilý Ju 7 — zdechlý Ju 5

6    SSA 7.57, OLA 1988, ALE 251

7                 Paralelně s adjektivním pojmenováním se zjišťovaly i výrazy substantivní označující líného člověka, které však nejsou samostat-
ně kartograficky řešeny. Ze srovnání vyplývá, že se základy substantivních pojmenování územně zhruba shodují se svými adjektivními
protějšky. Substantivní označení vykazují vyšší míru expresivity a jsou slovotvorně bohatěji diferencována (např. shnilák × shniloň ×
shnilan × shnilaň × shniloch). U jednotlivých výrazů pojmenovávajících lenocha se objevují především sufixy -och, -ák (-ok), -an,
-aň, -oň, -ina.

Od základu len- je tvořeno subst. pojmenování pomocí sufixu -och (lenoch). Týž základ má podoba leň- (lyň-) (s nulovým su-
fixem), která je typická pro přechodná nářečí česko-polská. Všechny výše uvedené sufixy se připojují k základům shnil- a zdechl-.  V dubletě
se sufixem -och se objevuje především sufix -oň, a to zvláště na Olomoucku a jv. od Brna, a sufix -ák, kterého se užívá zejmé-
na jižně od Vsetína, na již. Uherskobrodsku a porůznu na Opavsku, Frýdecku a Frenštátsku. Ostatní sufixy se objevují sporadicky.

Atlasy: OLA 1989, SSA 7.59.

Pv

až k Brnu) a dále v záp. polovině Slezska (jako dubletní přesahuje i dále na jih a východ). V jz. polovině Čech
a na jz. a stř. Moravě bylo zaznamenáno pojmenování
bázlivý, vých. polovina Slezska a téměř celá vm. nář.
skupina má podobu
bojazlivý. Ve slezských nářečích bylo na malém území zachyceno označení bojatý. Vý-
skyt ostatních slovotvorných variant je ojedinělý.

Ve městech se zpravidla objevují oba výrazy shodné se spis. jazykem, tj. bázlivý i bojácný, ve vm. ob-
lasti se ještě uchovává tradiční označení bojazlivý.

4    bázlivý  stč. též báznivý, tak i Jg, SSJČ, SSJ kniž. a zast. — K bá-
zeň
(< stč. bázn < *boja-znь). Starší je podoba na -nivý;
-livý patrně analogicky podle adjektiv s tímto zakonče-
ním, např. strachlivý. Srov. též bojazlivý.

bojací  jen nář.; Jg zast. — Posunutím významu (stč. jen ,bojící
se‘), viz bojácný.

bojácný  Jg též bojácký, SSJČ, SSJ (čes.) kniž., hluž. bojazny
K
báti se, z psl. *bojati sę.

bojatý  jen nář.; stč., Jg mor. — Viz bojácný.


bojavý  jen nář. — Viz bojácný.

bojazlivý  jen nář.; Jg, SSJ, pol. bojaźliwy, bojazniwy — Existen-
ce podoby s nestaženou hláskovou skupinou
-oja- je posi-
lována prézentními tvary slovesa
bát se s kořenem boj- a
oslabením tendence ke stahování skupiny
-oja- ve vm.
dialektech (srov.
moja, mojeho, mojemu). — Viz bázlivý.

bojuncí  jen nář. — Střídnice -un- za pův. -ę-. Viz bojací.

strachlivý  jen nář.; SSJČ nář., SSJ strachovlivý, pol. strachliwy,
dluž.
tšachośiwy — K subst. strach.

5    bázlivej Ru 2, 3 — bojazlivý Ju 7 — bojazliví Ru 5 — bojazlivej Ru 4 — bojazlivé Ju 6 — bojácnej Po 1, Ju 2, 3 — strašlivej Ju 1, 5 —
strašlivé Ju 6 — strachoprdný Ju 7 — plachej Ru 3 — plašivej Ju 2 — plašlivej Ju 1 — lekavé Ju 8

6    OLA 1965

Mi

77 lhát (1763) — mapa s. 185

lhář (1764)

1    M         lhát (hát 207, 323) — lhat (hač 830, huac’ 801) — vhát

vrdlouhat (vrdlolhát 220, vrlouhat 209, vorlouhat 203, vodlouhat 203) — hrdlouhat (hrlouhat
117, 118, horlouhat 117–119, hodlouhat 116, 117)

cigáňit (cigáňet 637, 658, 663, 664, 676)

N          naváďet 307, valit 67, šolet 65

2                 Mapa zachycuje nář. výrazy pro sloveso lhát, tj. ,vědomě mluvit nepravdu‘. Byly zaznamenány rozdíly
lexikální (lhát × cigánit), slovotvorné (lhát × hrdlouhat/vrdlouhat) a hláskové (např. lhát × lhat × vhát).

Při výzkumu byly zjištěny u slovesa cigánit různé významové odstíny. V pruhu podél slovenských hra-
nic jsou výrazy lhat a cigánit významem shodné, lhat je tu však označováno za slovo novější. Směrem na zá-
pad nabývá pojmenování cigánit expresivního zabarvení a dochází i k posunu významu (,šidit‘, ,lhát u dětí‘,
popř. ,vymýšlet si pro pobavení společnosti‘; tak zejména Opavsko). V těchto případech nebylo slovo cigánit
explorátory často ani zapisováno. Přesnou hranici výrazu cigánit jen ve významu ,lhát‘ nelze vést.

Nář. pojmenování vrdlouhat, hrdlouhat a cigánit byla běžná především v mluvě starší generace, ale
i zde často vedle slovesa lhát, popř. lhat. Podoba lhát (s dlouhou kmenovou samohláskou) proniká do mo-
ravských měst.

3                 Sloveso lhát (s hláskovými obměnami lhat a vhát) je rozšířeno téměř po celém zkoumaném území. Izo-
glosa kvantitativního rozdílu (lhát × lhat) sleduje s nepatrnými odchylkami bývalou zemskou hranici. Podoba
lhát, charakteristická pro Čechy, chybí místy v svč. nář. oblasti (zvláště v areálu slovesa hrdlouhat); morav-
ská varianta se zkrácenou samohláskou lhat není obvyklá na Jablunkovsku, sev. Valašsku, Holešovsku
a Břeclavsku. Hlásková obměna vhát vytváří malý areál v Podještědí a v Podkrkonoší. Sloveso vrdlouhat zau-
jímá rozsáhlé území, jehož středem prochází hranice mezi střč. a svč. nář. oblastí. Jeho hlásková varianta hr-
dlouhat
pokrývá zbývající část vých. Čech.

Slovo cigánit je hlavním pojmenováním ve vm. a slez. nářečích. Do střm. nář. oblasti zasahuje dvěma
výběžky: jeden směřuje k Brnu a druhý se táhne od Lipníku nad Bečvou až za Boskovice. Hlásková varianta
cygánit postihuje kromě území s pravidelnou regionální obměnou celé Slezsko (srov. PRO F2c).

4    cigánit  jen nář.; Jg též cikániti ,šidit, lhát‘, SSJČ nář., též cikánit
ob. expr. ,lhát, obelhávat, podvádět, klamat‘, SSJ cigáňiť
(pol. cyganić ,podvádět, šidit, překrucovat slova‘) — Od
nář. cigán ,lhář‘, vzniklého přenesením pojmenování pří-
slušníka etnické skupiny na pojmenování negativního lid-
ského typu. Slovo cigán je všesl.

hrdlouhat  jen nář.; stč. a Jg jen v hrdlo lháti, Kt, SSJČ nář. ,silně,


velmi lhát‘ — Ze spojení v hrdlo lháti, to podle Mch nejas-
né, původně snad ,o hrdlo lháti‘ (tak i v němčině). U Ho-
luba-Kopečného znamená asi ,lhát nehorázně, co hrdlo
stačí‘. Zánik počátečního
v- souvisí s tendencí zjednodu-
šovat složitější souhláskové skupiny. Forma se zkráceným
-lhat (hrdlouhat) vznikla analogií podle předponových
sloves (např.
zalhat).

lhat  jen nář.; SSJ luhať, pol. łgać, hluž. łhać — Stará moravská
krátkost (dříve ve dvojslabičných infinitivech).

lhát  stč., Jg, SSJČ — Z psl. *lъgati.

vhát  jen nář. — Ze lhát; změnou pův. ł > u > v se odstranila po-
bočná slabika.

vrdlouhat  jen nář.; Kt, SSJČ nář. ,silně, velmi lhát‘ — Viz hrdlou-
hat. Zánikem
-h- před -r- se zjednodušila souhlásková
skupina.

5    lhát Ju 2–5, Ru 2–4 — hát Ju 5 — lhat Ju 6 — łhať Ju 7 — vhát Ju 2 — vrdlouhat Ju 1, 2, Ru 1, 4 — hrdlouhat Po 1 — cigánit Ru 5 — cigá-
niť Ju 7

6    AJK 26 : 1, SSA 7.70, OLA 1979 (3. os. sg.), ALE 247 (3. os. sg.)

7                 Na dotazníkovou položku lhát navazuje položka lhář.

Základní protiklad tvoří výrazy lhář × cigán. Ve srovnání se slovesem lhát má substantivum lhář řidší výskyt ve vm. nář. oblas-
ti a ve vých. Slezsku (zde častěji cigán). V Podkrkonoší byla zaznamenána hlásková varianta vhář a ve Slezsku ojediněle podoby lžař
(832) a lžoch (820). V areálu slovesa cigánit je pro lháře pojmenování cigán (na Kopanicích cigáň).

Všechny ostatní výrazy jsou dubletní se substantivem lhář. I když se u nich objevuje slovotvorná pestrost, frekvence jednotli-
vých ekvivalentů je malá. Proto bylo od mapování této položky upuštěno. Poněkud soustředěněji se vyskytuje ve vých. Čechách (zvláš-
tě na Litomyšlsku a Podorlicku) pojmenování prolhanec. Sz. od Plzně byl zapsán řídce výraz vylhanec, na Moravě (např. na Brněn-
sku) ojediněle ulhanec. V areálech sloves vrdlouhat a hrdlouhat se udržují ve zbytcích příslušná deverbativa vrdlouhář a hrdlouhář,
popř. hrdlouživec a vrdlouživec (od adj. hrdlouživý a vrdlouživý). Zcela sporadicky byly zachyceny slovotvorné varianty vrdlouhák,
vrdlouhavec, vrdloležník, vrdlouživka a hrdloužka.

Atlasy: SSA 7.73, OLA 1984

Om

4    galaty, galety  jen nář.; SSJČ nář., SSJ galoty hovor. — Přejato
přes pol. patrně z fr. culotte, viz kalhoty.

galúty  jen nář. — Viz galaty.

gatě  SSJČ ob. zpravidla ,spodní kalhoty‘, SSJ gate hovor. expr.
(stč.
hácě, hacě ,spodky‘, Jg ,spodky‘, též hace ,spodní
oděv‘, pol.
gacie ,spodní kalhoty‘) — Psl. *gatja ,chodící
(tj. pracovní) šaty‘; zpětné přejetí z maďar.
gatya.

kahloty  jen nář.; Hruška — Viz kalhoty.

kalhoty  stč. kalihoty, kalioty, gal-, SSJČ (Jg též kalihoty, kalio-
ty
, galioty ,spodní kalhoty‘) — Přejato z it. (caligotte).

kalhouty  jen nář. — Viz kalhoty.

katě  jen nář.; SSJČ poněk. zast., zpravidla ,spodní kalhoty‘ — Viz
gatě.

5    kalhoti Po 1, Ju 2–6, Ru 1–4 — gatě Ju 6, 7, Ru 4 — pantalóni Ju 1, Ru 5 — pajtalóni Ru 5

6    ASJ IV 300 : 2a, MAGP 565, PLPJ 350, AJPP 384, AJK 83 : I, SSA 6.69

drhlička  jen nář. (Jg drh ,uzel, klička‘) — Souvisí se zadrhnout
,utáhnout, stáhnout‘.

haklička  v sled. významu jen nář. — Snad přeneseně (SSJČ dem.
zast. ,kovové poutko pro háček šatního spínadla‘). Přejato
z něm.

klička  stč. kl’účka ,klička, háček‘, Jg, SSJČ, pol. kluczka — Pře-
neseně. Původně ,hák, hákovitý předmět‘.

kyčka  jen nář.; Kt val., laš. — Nejasné. (Nář. ,kštice, střapec‘, ky-
ča
,kytice‘; SSJ ,uzel z dlouhých vlasů pod čepcem‘. Psl.
*kuča, *kyka, *kъka ,kadeř, zvlněný chomáč vlasů‘.)

kystka  jen nář. — Dem. od psl. *kystь ,střapec, kštice, hrozen‘,
příbuzného s psl.
*kyta, srov. stč. kyta ,hrozen, svazek,
kytice‘ (nář.
kýstka ,trs, svazek‘, SSJ kystka ,střapec‘).

mašlička  v sled. významu jen nář.; Jg dem., SSJ mašla — Přene-
seně (SSJČ ob. dem. ,stuha, zpravidla ozdobně uvázaná‘).
Přejato z něm.

oklísko  jen nář. — Nejasné, snad přenesně (Kt okliska f. ,oko na
zvěř‘).

pentlička  v sled. významu jen nář.; pol. pętelka — Přeneseně
(SSJČ dem. ,ozdobná stuha‘). Přejato z něm.

putlina  jen nář. — Přeneseně (Jg putlina i putlo mor. ,uzlík‘).
Souvisí s
pouto.

růžička  v sled. významu jen nář. — Přeneseně. (Vázat na růžičku
znamená i ozdobné vázání s více očky připomínající vzhle-
dově květinu.)

slučka  v sled. významu jen nář.; stč. sluka ,smyčka, klička na
spojení něčeho‘ (Mch), Jg slc., SSJČ nář., K1 — Psl.
*slN-
ka
. *SlNk- je příbuzné s *lęk-/*lNk-, které je v stč. léceti,
nč. líčiti (na zvěř).

smečka  stč., Jg mor., SSJČ zast. a nář. — Od smekati, to od koře-
ne
*mъk- (s iter. dloužením myk-) ,provádět náhlý po-
hyb, který způsobí nepředvídanou změnu‘.

smyčka  Jg mor., SSJČ — Od smýkati, viz smečka.

šlajfka  v sled. významu jen nář. — Souvisí s mor. šlajfka vázan-
ka‘. Přejato z něm.

šmyčka  jen nář. — Viz smyčka.

uši  v sled. významu jen nář. — Přeneseně.

zadrhlice  jen nář. (stč. zadrhlitý ,na uzel zavázaný‘) — Viz drhlič-
ka.

ženglička  v sled. významu jen nář. — Snad přeneseně (SSJČ ob.
dem. ,šněrovací jehla‘,
ženkle kdysi ,ozdoba žen. šatu‘).
Přejato z něm. (Mch něm.
Senkel ,stuha‘, pak by šlo
o stejnou motivaci jako u pojmenování
na mašličku).

5    na kličku Ju 3 — na smičku Ju 4 — na šmičku Ju 2 — na šmički Po 1 — na mašličku Ju 1–3, 5, 6, Ru 3, 4 — na mašlu Ru 5 — mašle Ru
2 — na drhličku Ju 7 — na hakličku Ru 4 — šlejfa (např. u mašle do vlasů) Po 1

6    —

Hd

X          oprátka 756, 757

N          kaloun, kalounek, kalunka 307, kalounka 450

2                 Byla zjišťována pojmenování úzké tkaničky u prádla. Nářeční ekvivalenty tkanička × šňůrka předsta-
vují výraznou lexikální dichotomii.

V již. polovině Čech se liší pojmenování pro tkaničku u prádla (tj. spodků, spodní sukně) od označení
širší tkanice u zástěry a svrchní sukně. Název pro širší tkanici (kaloun) nebyl mapován.

Nář. materiál přinesl též neobvyklé rozšíření redukované formy kaňčka/-nčka a hláskové alternace
u přejatého slova šňůrka. O uvedených hláskoslovných jevech viz hláskosloví.

3                 Základní územní protiklad tkanička × šňůrka je ostře vymezen. Pojmenování tkanička se vyskytuje
v Čechách a na záp. polovině Moravy, název šňůrka pak na ostatním území Moravy a ve Slezsku. Tento výraz
byl též zachycen na sz. a již. okraji Čech, téměř vždy v dubletě s označením tkanička.

4    kanička  Jg „lépe tkanička“, SSJČ ob., SSJ tkanička — Dem. od
kanice, tkanice, to od tkaná (z tkát, psl. *tъkati).

oprátka  v sled. významu jen nář. (Jg ,provázek jakýkoli‘, SSJČ
,provaz, šňůra vůbec‘, SSJ ,provázek, šňůra‘) — Dem. od
stč.
opratí(a). Nejasné.

šňůrka  jen nář.; Jg jen šnora, šnůra, SSJ šnúrka, starší i šnôrka,
pol.
sznurka, hluž. šnórka — Dem. od šnůra (stč. šnóra),
to přejato z něm.

šňůrka  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ,provázek z několika
stočených pramenů‘) — Dem. od
šňůra, to přejato z něm.

5    kaňička Po 1, Ju 1–3, 4, 5, Ru 2–4 — šňúrka Ju 6 — šnúrka Ju 7 — gatňák/-ak Ru 5

6    —

Pl

souslovného pojmenování a slovotvorných variant spodňáky a spodnice (na Vyškovsku). Většinová je v této
oblasti podoba
spodňáky, kdežto výchozí sousloví spodní gatě je koncentrováno zvláště do vých. části střm.
nářečí, do nář. kopaničářských a odděleně na hraniční okraj slez. nářečí. Ostrůvky vm. výrazů
podzuvačky
(na Vsetínsku a Frenštátsku) a
podzuvky (na Těšínsku), dochovaných ve zbytcích, jsou motivační paralelou
k čes.
podvlékačky.

V oblasti výrazu podvlékačky lze ještě dnes — přes značnou rozkolísanost a hojné užívání dublet – po-
stihnout zeměpisné rozložení jednotlivých variant. Hláskoslovné obměny vytvářejí velké oblasti a zasahují
i varianty slovotvorné. V sz. pásu Čech se skupina -dvl- zjednodušuje na -vl- (povlíkačky, povláčky), kdežto
na ostatním území je -dl-. Slovotvorné varianty užívané dubletně k základnímu výrazu podlíkačky, jsou ze-
měpisně méně vyhraněné a koncentrují se zvl. na určitých úsecích: svč. podlečky (Jičínsko a Novopacko –
navazují na podkrkonošský výraz podlekačky), střm. podlíčky (Novoměstsko a Boskovicko), jzč. podláčky
(na přechodu mezi zč. a jč. oblastí). V centrální části českomoravské oblasti je pak malý ostrov variant podlí-
kače
.

Města ve staré generaci většinou korespondují se svým venkovským okolím, s ústupem staré reálie však
ustupují její tradiční názvy a v mluvě mládeže mívají často expresivní zabarvení. Do aktivního úzu mladé
městské generace pronikl všude spis. výraz spodky, který se však na mapě už neuvádí.

4    katě, kaťata  Jg gatě, SSJČ ob., SSJ gate hovor, expr., pol. gacie
(Jg hace ,spodní oděv‘) — Nář. specifikace širšího význa-
mu ,kalhoty‘ (psl. *gatja — viz I-78). Forma kaťata příklo-
nem k typu kuře.

podláčky  Jg podvláčky, SSJČ podvláčky zast. — Od nedok. pod-
vláčet
, viz podlíkačky.

podlečky  SSJČ podvléčky, podvlečky obě říd. — Od podvléci, viz
podlíkačky.

podlekačky  jen nář.; Jg podvlekačky — Od podvlékat, viz podlí-
kačky.

podlíčky  jen nář.; SSJČ podvlíčky nář. — Od nář. formy podvlíct,
viz podlíkačky.

podlíkače  jen nář. — Od nář. formy podvlíkat, viz podlíkačky.

podlíkačky  Jg podvlíkačky, SSJČ podvlékačky, podvlíkačky, ob.
podlíkačky — Od nář. formy podvlíkat, spis. podvlékat


,oblékat dospod, pod něco‘, to z psl. *velkti ,vléci‘; též
zjednodušení souhl. skupiny
-dvl-.

podzuvačky, podzuvky  jen nář. — Od zouvat, to z psl. *z-uti
,svléci, stáhnout‘ (srov. mor. nář.
zúť gatě).

povlíkačky  jen nář. — Od nář. formy podvlíkat, viz podlíkačky.

spodky  Jg, SSJČ, SSJ — Pl. od spodek, to od adv. *ispodu.

spodňáky  jen nář. — Univerbizací sousloví spodní gatě, viz spod-
ky a katě.

spodnice  v sled. významu jen nář. (Jg ,spodní sukně‘) — Univer-
bizací sousloví
spodní gatě, popř. přenesením významu
paralelního sousloví
spodní sukně. Viz spodky a katě.

spodničky  v sled. významu jen nář. — Pův. demin. od spodnice,
viz tam.

spodní gatě  jako sousloví jen nář. (SSJ spodné nohavice) — Viz
spodky a katě.

5    podlikački Ju 1–4 — podlíčki Ju 7, Ru 3 — podlički Ju 1, Ru 4 — povláčki Ru 2 — spotki Ju 6 — spodňi kalhoti Po 1 — kalhoti Ju 1 —
gatě Ju 5, Ru 2, 4, 5 — untrhouzi Po 1

6    AJŚ 249

3                 Výrazný je protiklad většinového českého a na celé území pronikajícího pojmenování (k)šandy proti
moravskému šráky. Ostatní lexémy šle, šíry i hozentregy zabírají území nepoměrně menší.

Výraz (k)šandy je doložen téměř z celých Čech, ze záp. Moravy, ze Zábřežska a z Litovelska. (Podoba
kšandy tvoří souvislou oblast v záp. polovině Čech.) Pronikl nejednou jako dubleta do měst na území s jiným
tradičním pojmenováním. Vých. polovina Moravy je charakterizována slovem šráky. Uvedený výraz si po-
držuje i mluva moravských (též pohraničních) měst.

Téměř v celé svč. oblasti se jako slovo starší nářeční vrstvy uchovává označení šle, shodné se spis. jazy-
kem (to se mimo své tradiční území šíří překvapivě málo, a to pouze do městské mluvy mladé generace na
Moravě). Na tuto oblast na čes.-mor. pomezí navazuje území se slovem šlehy. Jádro jeho výskytu se nachází
na sev. Novoměstsku.

V opavské nářeční skupině s malými přesahy do sev. okraje vm. nářečí je běžný výraz šíry. V podstatě
na přechodná nářečí česko-polská se omezuje výskyt přejatého a bohatě hláskově obměněného slova hozen-
tregy
.

4    hozentregy  jen nář. — Přejato z něm.

(k)šandy  Jg kšandy i šandy (vedle sg. -a), SSJČ kšanda ob., šan-
da
nář., zprav. pomn. kšandy, hluž. šanda ,popruh přes ra-
meno‘ — Forma
šandy z něm. nář. Schande, forma kšan-
dy
z něm. Geschande.

šíry  jen nář. — Přejato z něm.

šle  Jg, SSJČ, pol. szelka (kdežto szla ,řemen přes ramena, např.
od trakaře‘), hluž.
slě — Pův. ,řemen nebo popruh u koň-
ského postroje‘, tak už stč. Přejato z něm.

šlehy  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ nář. (stč. ,popruhy‘) —
Snad přitvořeno k
šle podle popruhy (Mch). Nelze vylou-
čit příklon lid. etymologií k
šlehati. Viz šle.

šlindy  jen nář. — Patrně odvozeno od šle. Nelze vyloučit konta-
minaci se sousedním výrazem
šandy.

šráky  Jg mor., SSJČ zast. ob. — Přejato z něm., změtením
s
tráky (stč. traky ,popruhy‘).

5    kšandi Ju 3, 5, Ru 2, 3 — šandi Po 1, Ju 1, 2, 4, 6, Ru 4, 5 — šráky Ju 7 — hózentreger Ju 6 — trégery Ju 7 — trégeri Ju 2, 6

6    SSA 6.72

Bh

4    nadějt  jen nář. — Hláskovou nář. změnou z nadít, viz tam.

nadít  v sled. významu jen nář.; Jg (též 1. sg. proději), SSJ nadieť
— Od
díti z *dějati ,klást, umístit‘, specifikací.

navlec  jen nář.; Jg navléci, n. jehlu, n. nit do jehly, SSJČ navléci,
pol.
nawlec iglę, n. nitkę, hluž. jehlu nawlec — Ztrátou
koncového
-i z formy navléci.

navlect  jen nář. — Zkrácením kmenové samohlásky z navléct, viz
tam.

navléct  stč. navlačiti — faktitivum, SSČ, SSJ navliecť

Z navléci (to od vléci, psl. *velkti), tvar na -t vznikl ana-
logií podle většinového zakončení infinitivu čes. sloves.

navlíct  jen nář. — Úžením kmenového é > í z navléct, viz tam.

navlyc  jen nář. — Změnou kmenové samohlásky a ztrátou konco-
vého
-i z navléci.

navlíknout  Jg, SSJČ ob. — Přechodem k 2. třídě slovesné, viz na-
vléct.

strčit  v sled. významu jen nář. — Perfektivum k strkat, psl. *stъrkati,
specifikací významu.

5    navlíct Ru 3 — navlict Ju 6 — navlécť Ju 7 — navljéct Ru 5 — navlíknout Ju 2–4, Ru 4 — navliknout Po 1, Ju 1, 2, 5, Ru 2, 4

6    ASJ IV 314:16a, AJK 296, SSA 6.87, OLA 1238

Hl

87 obuv (605)— mapa s. 197

oděv (525)

1    M         boty pl. (botky)

(v)obuv f.

vobuj f.

(v)obuv m.

vobuj m.

obuví n.

obuvo n. 708, 742

(v)obuťí

(v)obuťina 438, 459

N          střevíce, jančáry, krpce, škrampy, škrpály aj.

2                 Heslo obuv patří v dotazníku ČJA mezi nečetné příklady slov s kolektivním významem. Nářečními
ekvivalenty tohoto spisovného pojmenování jsou vedle kolektiv (obuv, obuví, obutí) i původní výrazy druho-
vé (zvl. plurálová forma boty). Ostatní méně častá druhová pojmenování, jako např. střevíce (doložená zvl.
v záp. části střč. nář.), jančáry (ve vm. nář.) a krpce (ve Slezsku), a výrazy expresivní (škrampy, škrpály aj.)
nebyly do mapy pojaty. Současný vývoj směřuje k tomu, že primární kolektiva přestávají být aktivní součástí
slovníku mluveného jazyka.

Kromě druhových názvů boty se na mapě sledují především obměny slova obuv (včetně změn v rodo-
vém zařazení) a další podoby související se slovesem
obout (zvl. podst. jm. slovesné obutí). Výrazné oblasti
vytvářejí zejména
obuj a obuví. Naproti tomu sama podoba obuv je na značné části území charakteristická
spíše pro vrstvu spisovnou. Tyto výpůjčky ze spis. jazyka, které se nemapovaly, se v našem materiálu obtížně
odlišovaly od mapovaných dokladů ze staré vrstvy nářeční, které jsou přesvědčivé zejména v jzč. a zm. oblasti
(o tom zde svědčí už sama forma
vobuv s protetickým v-) a ve vm. nářečích (zde srov. i podobu obuvo).

3                 Nejrozšířenější druhové označení, pl. forma boty (na vých. Moravě a ve Slezsku často v podobě formál-
ního dem. botky – hranici však nelze vymezit, viz I-88), přejala funkci kolektiva prakticky na celém jazyko-
vém území. Jen tam, kde se ještě výrazněji drží stará nářeční kolektiva (např. v Podkrkonoší, na vých. Moravě
a ve Slezsku), je uplatnění plurálových forem poněkud omezenější.

Z podob souvisejících se slovesem obout se na mapě nejvýrazněji vyčleňuje široká oblast morfologizo-
vaných hláskových variant obuj, která zahrnuje celou sv. polovinu Čech a přesahuje až na Jindřichohradecko.
Vých. hranice areálu sleduje zhruba býv. zemskou hranici; podle dokladů z literatury (u b. 518, 603) se do té-
to oblasti dříve začleňoval i celý jz. cíp Moravy. Protějškem tohoto areálu je rozptýlený výskyt podoby obuv
v jzč. a zm. oblasti. Forma obuv se řídce vyskytuje též v stř. úseku vm. nářečí.

Na rozdíl od spisovného jazyka, v němž je slovo obuv vždy jen žen. rodu, je možno v nářečích doložit
změny v rodovém zařazení. Jako sporadické maskulinum byla podoba obuj zachycena při svč. okrajích a for-
ma obuv v záp. části střč. oblasti a ve vm. nářečích. Neutra byla zaznamenána na východě zkoumaného úze-
mí. Varianta obuví vytváří menší areál v záp. části Slezska, forma obuvo byla sporadicky zachycena na Valaš-
sku.

Podst. jméno slovesné obutí je většinou pojmenováním alternativním a je doloženo na značné části
zkoumaného území, ovšem často rozptýleně a v různé intenzitě. Častěji se ho užívalo zvl. tam, kde navázalo
na formu obuv, do vyhraněných areálů variant obuj, obuví však téměř neproniklo. Dnes forma obutí ustupu-

je. Na mapě je to výrazně patrné např. v centrální oblasti střm. nářečí, kde plurálové formy boty, botky jsou
už jediným prostředkem vyjádření kolektivního významu. V již. Čechách byla sporadicky zachycena varianta
obutina.

Údaje z městské sítě ukazují, že proces zániku původních kolektiv v mluveném nespisovném jazyce je
vlastně dovršen. U mladé generace byla ve všech zkoumaných městech zjištěna jen plurálová forma boty.

4    boty  pl. stč., Jg, SSJČ (SSJ obl. ,druh vysoké obuvi‘) – Přejaté.

obuj  f. i m. jen nář.; SSJČ nář. — Morfologizovaná podoba; kon-
cové
-j je za palatální bilabiální -w, viz obuv f.

obutí  stč. obutie, Jg, SSJČ ob., pol. obucie zast. a nář., hluž. wo-
buće
— Podst. jm. slovesné od obout.

obutina  jen nář. — Od obout.

obuv  m. stč. říd., Jg, SSJČ říd., zast. — Viz obuv f.

obuv  f. stč., Jg též obuva f., SSJČ, SSJ — Deverbativum, základ
*-u-ti, -u-jN, v slov. jazycích jen s předponami.

obuví  n. jen nář.; Jg, pol. obuwie — Viz obuv f.

obuvo  n. jen nář. — Viz obuv f.

5    boti Ju 3, 6 — botki Ju 7, Ru 4 — vobuj Ju 1–4, Ru 4 — wobuj Po 1 — vobuv Ru 3 — obuv Ju 6, 7 — vobuv m. Ru 2 — obuv m. Ju 5, Ru
5 — střevice Ju 1 — střevíce Ju 3 — třevice Ju 1 — třevíce Ju 6 — křápi Ru 4

6    —

7                 Zkoumaly se i souhrnné nář. názvy pro oděv, územní rozdíly mezi ekvivalenty však téměř neexistují. Kromě ustupujících celo-
českých kolektiv
šatstvo, popř. oblečení, je možno z nář. variant uvést jen slez. oblečí (dolož. v b. 804–808, 822, 827, 830, 832, tedy
zhruba v obdobném rozsahu jako areál
obuví) a jednotlivé doklady chod. a podkrk. feminina (v)obleč a jzč. okrajového maskulina šat (301,
321, 443, 445). Slovo
oděv náleží jen vrstvě spisovné. Jinak jsou možná i pojmenování expresivní (hadry a slez. lunty, doložené i v b.
118). Nejběžnějším typem označení sledovaného významu je však plurálová forma
šaty.

Jč-Bá

5    bota Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 1–3, 5 — botka Ju 3, Ru 4 — bot Ju 4, 6, 7, Ru 5 — polobotka Ru 4

6    AJPP 400 (pl., nad kotník), AJK 143 (holinky), SSA 6.74

Hd

5    opatek Ju 7 — kramflek Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — kramflík Ju 6, Ru 5

6    ASJ III 96 (opätok), IV 320 (podpätok), SSA 6.77

Bh

a na větší části Slezska převažuje podoba pomaly, její hlásková obměna pomály je rozšířena na území vm.
nář. s přesahem na Holešovsko. Na styku areálů výrazů pomalu a pomaly (na záp. Moravě) se objevuje for-
ma pomale. Ve městech výrazně převládá spisovná podoba pomalu.

4    pomale  jen nář.; Jg pomále — Nelze s určitostí říci, kdy jde o vý-
sledek pravidelné hanácké změny y > e, která mohla mít
původně větší rozsah, a kdy o analogický příklon k adver-
biím typu rychle.

pomalu  Jg, SSJČ, pol. i hluž. pomału — Z pův. dativu po málu.

pomalu  Jg, SSJČ zast. — Viz pomalu.

pomaly  jen nář.; SSJČ nář., SSJ, hluž. pomały — Z předložkové-
ho spojení
po maly (analogicky podle nář. typu po česky).

pomaly  jen nář.; SSJČ nář. — Viz pomaly.

5    pomalu Po 1, Ju 1-4, Ru 4 — pomálu Ju 5, Ru 2, 3 — pomali Ju 3, 4, 6 — pomály Ju 7 — pomáli Ru 5

6    OLA 723

Fi

v Čechách na Prachaticku a Strakonicku forma čečka, doložená též ze širšího Příbramska (tam jako starší du-
bletní varianta vedle novější podoby
čočka). Podoba čučka zabírá rozsáhlé území střm. nářečí (mimo jejich
centrální úsek) a pak jižní a střední část východomoravských nářečí. Pravidelná hanácká změna
u > o se proti
očekávání nerealizovala (snad v důsledku expresivity počátečního
čuč-) na širším Brněnsku (621–625, 627,
634, 636).

Hlavní slovotvorné rozdíly jsou soustředěny na Moravu. Čechy jsou po této stránce téměř bezpříznako-
vé (sč. a svč. formy čočolka a čečelka se vyskytují už jen zcela sporadicky). Slovotvornou formou čečůvka se
ostře vyčleňuje centrální skupina střm. nářečí. Další sufixální varianta čečovice (čočovice, šošovice) je dolože-
na jen z několika lokalit od slovenských hranic (v návaznosti na sloven. výraz šošovica).

4                 Slovní základ zjištěných výrazů je etymologicky málo jasný. Patrně jde o derivát psl. *sokъ ,šťáva‘, srov. hluž. sok ,čočka‘ (Hav-
lová).

čečelka  jen nář.; Jg

čečka  jen nář.; Jg mor.

čečovice  jen nář.; Jg mor.

čečůvka  jen nář.

čočka  stč., Jg, SSJČ

čočolka  jen nář.


čočovice  Jg, SSJČ zast. a kniž.

čučka  jen nář.; Jg mor.

linza  jen nář. — Přejato z něm.

šoška  jen nář. — Kontaminací podob šošovica a čočka.

šošovice  stč. šošovicě, sočovicě, sočěvicě, Jg též sočovice, SSJČ
zast. a nář., SSJ
šošovica, pol. soczewica

5    čočka Po 1, Ju 2–7, Ru 2, 4 — čučka Ru 5 — čečka Ru 3 — lenča Ru 4

6    ASJ IV 59:21 b

Bh

Šumperku a na západ od Nového Města na Moravě a obměna zásmážka (v realizaci zosmoška) se vyskytuje na východ
od řeky Ostravice.

Situace ve městech většinou odpovídá venkovskému okolí.

4                 Sousloví (za)pražená mouka a (za)smažená mouka se v excerpovaných slovnících nevyskytují jako terminologicky ustálená
označení sledované reálie (uplatňují se pouze příležitostně v opisech vysvětlujících význam jednoslovných názvů), proto u těchto hesel
neuvádíme slovníkové doklady.

jícha  SSJČ zast. (ve významu ,omáčka, polévka, šťáva apod.‘: stč.
jícha, júcha, Jg jícha, jicha, SSJ jucha, tak i pol. a hluž.)
— Přeneseně. Psl.
*jucha ,hustá polévka vařená s krví
a masem‘.

jíška  Jg, SSJČ (stč. juška i jiška dem. ,omáčka, polévka, šťáva‘,
v obdob. významu hluž.
juška) — Formál. dem. od jícha.
Viz tam.

pražení  v sled. významu jen nář.; Jg — Podstatné jméno slovesné
od
pražit, druhotný význam označující výsledek děje.

praženka  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ob. ,pražená polév-
ka‘) — Sufixem
-ka k základu pražen(ý).

pražínka  jen nář. — Viz praženka.

zapařka  jen nář. — Od zapařit.

(za)pražená mouka  jako terminologizované sousloví jen nář.

zápražka  Jg, SSJČ, SSJ, pol. zaprażka — Od zapražit. (V ojedi-
nělých případech spojuje lid. etymologie na základě fone-
tické příbuznosti slovo
zápražka a především jeho varian-
tu
zaprážka se slovesem zaprášit.)

(za)smažená mouka  jako terminologizované sousloví jen nář.

zásmažka  Jg ,řidší zápražka‘, SSJČ, SSJ, pol. zasmażka Od za-
smažit
.

5    jíška Ju 1–3, Ru 4 — zápraška Ju 2, 5, Ru 4 — zapraženka Po 1 — praženka Ru 3 — pražení Ru 2 — zapražená mouka Po 1 — zásmaška
Ju 4, 6, 7, Ru 5 — zasmažeňí Ju 6

6    ASJ IV 245:19a

Hd

2                 Mapa sleduje zeměpisné rozdíly v označování knedlíku, tj. vařeného moučného jídla válcovitého tvaru,
které se krájí jako příloha k masu (ne tedy samostatného jídla sladkého).

Vedle diferencí lexikálních byly zjištěny rozdíly slovotvorné (knedlík × knedle, haluška × halečka)
a také morfologický rozdíl knedle/-a.

Podoba knedle/-a má poněkud větší rozsah, než je uvedeno v PRO E6 (zasahuje až na Zábřežsko a Jevíč-
sko). Fakultativní nář. atributy (např. knedle žemlová, šiška kvasená apod.) nebyly mapovány. U výrazu
buchta pro odlišení od významu ,sladké pečivo‘ býval připojován atribut obligatorní (vařená buchta).

V horských oblastech jsou knedlíky jakožto moučné jídlo patrně pokrm novější, jinak šiška i knedlík
jsou slova v sledovaném významu už středověká.

Srovnáním s nářečními názvy knedlíků ovocných (samostatného pokrmu sladkého) bylo zjištěno, že
v tomto významu se slovního spojení vařená buchta užívalo častěji (též 301, 316 a body na Náchodsku a
na Kladsku). Pak patrně přeneseno i na sledovaný význam (,knedlík k masu‘).

3                 Mapa znázorňuje lexikální a slovotvorné rozdíly, vytvářející nestejně velké ohraničené oblasti. Rozlo-
hou výrazně převažuje areál slova knedlík, jež se užívá v této formě v celých Čechách a na Novoměstsku; na-
vazuje na něj slovotvorná varianta knedle (na záp. polovině Moravy). Východní polovinu Moravy pak zaují-
má oblast slova šiška, na niž navazuje ve Slezsku areál názvu haluška (na Příborsku, Frýdecku-Místecku a
v přechodových nář. čes.-pol.) s variantou halečka (v opavské nář. skupině). Areál názvu knedlík je v již. Če-
chách dubletně doplněn archaickým pojmenováním buchta (často jen v úzu staré generace), jež se reliktně
dochovalo též na Chodsku a na Kladsku. Slovo knedle proniklo, patrně později, i na sev. Valašsko a do pře-
chodových nář. čes.-pol.

V mluvě měst se užívá téměř výhradně název knedlík, ve střm. oblasti častěji ve formě knedle.

4    buchta  v sled. významu jen nář.; Jg „k Bavorům knedlíkům říkají
buchty, jinde toliko pečenému těstu na pekáči“, SSJČ va-
řené buchty
nář. — Nejasného původu, snad z psl. *buch-,
*puch- ,zvětšovat se, kynout‘ nebo přejato z něm., přene-
sením.

halečka  jen nář. (Jg hálečka nespecif. ,kulička‘) — Dem. od hál-
ka
z psl. *gala ,koule‘, specifikací významu.

haluška  jen nář.; Jg slc., SSJČ obl. ,různá jídla z těsta, např.
knedlíky‘, SSJ ,druh vařeného moučného jídla‘ — Viz ha-
lečka.

knedle  Jg mor., SSJČ pomn., ob., často expr., SSJ knedl’a ,vaře-


né moučné jídlo‘, např. ,ovocný knedlík‘, pol. knedel
Viz knedlík.

knedlík  stč., Jg, SSJČ, SSJ knedlík „správně knedl’a“, hluž.
knedlík — Přejato z jihoněm. nář.

knofel  jen nář.; Kt — Přejato z něm., přenesením významu ,kno-
flík‘.

šiška  v sled. významu jen nář.; stč., Jg mor., SSJČ nář. (SSJ
,moučník z jemného kynutého těsta‘) — Z psl.
*šišьka (od
*šъka reduplikací pro krátkost slova), specifikací význa-
mu.

5    knedlík Ru 3 — knedlik Ju 1–6 — knedle Ju 6 — knedla Ju 6 — křesná knedla Ru 5 — šiška Ju 7

6    —

Hl

vě a ve Slezsku. Na sev. Valašsku a v ostravickém typu slezských nářečí jej v návaznosti na sousední Sloven-
sko nacházíme v podobě
kyslé z.

Na vých. polovině Moravy je vedle výrazu kyselé z. časté rovněž pojmenování kvašené z., místy též v po-
době kvasené z. V přechodových nářečích čes.-pol. má uvedené adjektivum formu kvasné. Ve stř. a sev. úseku
vm. nářečí byly porůznu zachyceny výrazy bečkové z. a zelí z bečky.

Do měst pronikají výrazy shodné se spis. jazykem, a to kyselé, do měst moravských též kvašené.

4    bečkové z., z. z bečky  jen nář.; Bš bečkové z. — Od subst. bečka,
tj. od pojmenování nádoby, v níž zelí kvasilo.

kvasené z.  jen nář. Jg (SSJ kvasené uhorky × kyslá kapusta) —
Od
kvasit, -s- analogické, nepůvodní. Viz kvašené z.

kvasné z.  jen nář.; pol. kwaśny — Od kvasit sufixem -ný. Viz
kvašené z.

kvašené z.  SSJČ, pol. kwaszona kapusta (stč. i Jg ve spojení
s
chléb) — Od kvasit, to z kořene *kvas-.

kysané z.  SSJČ (stč. kysati, Jg kysání, kysati, SSJ kysnúť, pol.
kiśnieć, kiśnienie, hluž. kisać) — Od kysat. Vedle psl. *kysa-
ti
též *kysěti a *kysnNti.

kyselé z.  Jg, SSJČ, hluž. kisały kał (stč. kysělý není doloženo ve
spojení se subst. zelí) — Od psl. *kysěti. Viz kysané z.

kyslé z.  jen nář.; SSJ kyslá kapusta (Jg — není ve spojení se subst.
zelí) — Od kysnout. Viz kysané z.

5    kiselí z. Ju 1, 3, 5, 6, Ru 2, 3, 4 — kiseli z. Po 1, Ju 2, 4 — kysełé z. Ju 7 — kysłé z. Ju 7 — kiselé z. Ru 5 — kvasené z. Ju 7

6    OLA 1 150 kyselý, kvašený (o zelí)

Ln

2                 Mapa zachycuje nář. ekvivalenty pro vaječnou skořápku, tj. tvrdý vápenitý obal vejce. Pojmenování
jsou diferencována lexikálně (škořápka × šupka), slovotvorně (škořápka × škařupina, šupka × šupa × šlu-
pina
) i hláskoslovně (škorápka × škařoupka × škaroupka). Podoba skořápka, shodná se spis. jazykem, byla
výzkumem hojněji zjištěna zejména v Čechách, jen ojediněle jako nedubletní. Protože jde o nepravidelný prů-
nik z vrstvy spisovné, na mapě se nesleduje.

Výrazy pro vaječnou skořápku mají obvykle i jiné významy; bývají též pojmenováními pro slupku, obal,
popř. lasturu apod.

3                 Lexikální rozdíl škořápka × šupka je ostře ohraničen: proti základnímu pojmenování škořápka v ce-
lých Čechách a na většině Moravy stojí regionalismus šupka v sv. části Hané a ve Slezsku.

U variant slova škořápka má diferenciace slovotvorná jen význam okrajový. Forma škořupa je rozptý-
lena zejména ve vých. části Slezska, ojediněle se vyskytuje podoba škarupina (Zábřežsko, kopaničářská náře-
čí). Z hláskových diferencí je závažný česko-moravský rozdíl mezi variantami škořápka (Čechy)
a škařoupka. Hlásková obměna škaroupka tvoří souvislé území ve stř. části střm. dialektů s přesahem na No-
voměstsko.

Výraz šupka se rozpadá do tří slovotvorných variant: forma šupka byla zachycena ve větší záp. části
oblasti (ojediněle v Podkrkonoší a Podorlicku v podobě šlupka); v záp. skupině slezských dialektů převládá
výraz šlupina (šupina), ve vých. části je dominantní pojmenování šupa.

Do mluvy moravských měst často proniká spis. výraz skořápka.

4    škaroupka  jen nář.; SSJČ nář. — Viz škořupa.

škařupina  stč. škořipina, skeřipina, Jg skořepina, škořepina, Kt
též
škořepina, škařupina, SSJČ skořepina poněk. zast.,
skořapina říd., škořepina zast., SSJ škarupina, škrupina
— Derivací od
škarupa, viz škořupa. Kolísání sko-/ska-/
šče- je dáno izolovaností slova ve slovní zásobě.

škařoupka  jen nář.; Kt skařúpka, SSJČ nář., SSJ škarúpka — Viz
škořupa.

škořápka  Jg dem., též skořépka, skorápka, skořípka, škořípka,
Kt navíc
škořépka, SSJČ skořápka, škořápka zast. ob.,
skořepka zast., skořípka zast., pol. skorupka — Viz ško-
řupa. Ze stč.
skořipina disimilací vzešlo skořepina; sko-
řápka
příklonem k jinému slovotvornému typu a hlásko-
vou analogií podle případů s
-ře-/-řá-, jež jsou z -rę-
(
kuře, kuřátko ap.).


škořupa  Jg škořepa, skeřepa, Kt škařupa, SSJČ skořepa zast.,
SSJ
škarupa, Kl škorupa, pol. skorupa, hluž. skorpizna
Patrně z psl.
*skorlupa, to z raně psl. *skolo-lupa, lexém
bývá spojován též s psl.
*skora ,kůže‘ nebo *kora ,kůra‘.
Srov. I-106 škraloup.

šlupina  v sled. významu jen nář. — Specifikačním sufixem -ina od
základu
šlup-. Viz šupa.

šupa  jen nář. — Z *luspa, s přesmyknuto vlivem loupati, s > š
snad podle slova
šupina nebo podle něm. Schale ,slupka‘
a zjednodušením
lu > u.

šupka  v sled. významu jen nář. (SSJČ nář. ,slupka‘, tj. ,pevnější,
zpravidla tenká a loupáním oddělitelná vrstva plodů nebo
hlíz‘, říd. ,obal, kryt apod. podobného vzhledu‘) — Speci-
fikací nář.
šupka ,slupka‘, to nepravidelným hláskovým
vývojem ze
slupka, viz šupa.

5    skořápka Ju 2, Ru 4 — škořápka Po 1, Ju 1–5, Ru 3 — škorápka Ru 1 — škuřápka Ru 2 — škařúpka Ju 7, Ru 5 — škařópka Ju 6

6    AJŚ 2.104, OLA 1 146, ALE 295

Fi

žloutko  jen nář. — Gramatický rod snad analogicky podle vajíč-
ko
, viz žloutek.

žĺtek  jen nář.; SSJ — Uchování a prodloužení starého sla-
bičného
l. Viz žloutek.

žĺtko  jen nář. — Viz žloutko, žĺtek, žloutek.

žultek  jen nář.; Kt — Skupina -ul- odlišným vývojem původního
slabičného
l. Viz žloutek.

žultko  jen nář.; pol. żółtko — Viz žloutko, žultek, žloutek.

5    žlótek Ju 6 — žloudek Po 1, Ju 1–5, Ru 2-4 — žlútko, žłútko Ju 7, Ru 5 — žłutko Ju 7 — žutko Ju 7

6    MAGP 437, SSA 2.106, OLA 1148, ALE 297

Fi

ní na vých. Moravě a ve Slezsku. Ve stř. úseku vm. nářečí se uplatňuje výraz škvařežina, na Kyjovsku, Kro-
měřížsku a kolem Lipníka
škraka a škrak (se slovotvornou variantou škračenice na Hranicku), na Valašsku
a ve Slezsku kromě Opavska
vaječina (se slovotvornou variantou vaječnice na Vsetínsku, Těšínsku a Jablun-
kovsku) a na Opavsku
smažinka.

Na Litomyšlsku je malý ostrůvek pojmenování slítek a na Doudlebsku škvára.

Ve městech je situace shodná s nářečním okolím.

4    míchané v.  Jg, SSJČ míchaná v. — Od míchat.

pečené v.  jen nář.; stč., hluž. wopjacone jajo — Od péci.

praženice  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář. a sloven., SSJ praženica
Derivací od
pražený.

slítek  jen nář. — Od stč. svítek příklonem k slovesu slít.

smažák  jen nář. — Derivací od smažit.

smažené v.  jen nář.; Jg — Od smažit.

smaženice  SSJČ — Derivací od smažený.

smažinka  jen nář. (SSJČ nář., též smaženka — obojí ,smažené
jídlo, nejčastěji z kašovitého těsta‘) — Derivací od
smaže-
.

škračenice  jen nář. — Derivací od nář. škračený, to od nář. škra-
čit
(Kt škračiti „roztápěti (máslo)“, škračiti vejce ,škvařit‘). Viz škraka.

škrak  jen nář. — Viz škraka.

škraka  jen nář. — Přenesením nář. pojmenování škraka ,škvarek‘.


To podle Mch z nář. škvarka f. metatezou a ztrátou v.
Lze vyložit i z psl.
*skvor-ka/kъ. Od toho je nové sloveso
škračit.

škvára  v sled. významu jen nář. — K škvařit.

škvařenice  jen nář.; Jg, SSJ škvarenica nář. — Derivací od škva-
řený
.

škvařežina  jen nář.; Kt škvařenina, SSJ škvarenina, nář. -elina,
-erina — Derivací od škvařit.

škvařinka  jen nář., Kt též škvařenka — Derivací od škvařený.

šmahula  jen nář. — Od smažit, počáteční š- expres. původu.

vaječina  jen nář.; Kt, SSJČ nář. — K vejce.

vaječnice  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ nář., SSJ vaječnica,
pol.
jajecznica — Derivací od vaječný.

v. na másle  jen nář.

v. na rendlíku  jen nář.

5    smažení v. Ju 5, Ru 2, 4 — usmažení v. Ju 2 — míchaní v. Ju 4 — rozmíchaní v. Ru 3 — pečení v. Po 1, Ju 1, 3 — pražení v. Ju 6 — v. na
kotlíku Ru 3 — vaječňica Ju 7 — škvařenka Ju 7 — škvrak Ru 5 — kajgana Ju 2 — kajgána Ru 5

6    ASJ IV 255

Či

Hojná dubletnost plyne zejména z pronikání výrazu škraloup do oblastí s jiným tradičním lexémem
a dále též ze snahy vyjádřit různou míru expresivity.

Některé výrazy jsou místy specifikovány na ,souvislý povlak přes celou nádobu‘ (kožich, beran), pří-
padně na ,drobné kousíčky škraloupu‘ (pastýř, škrunka, pavučina).

3                 V sledovaném významu byla zapsána řada různých lexémů, většinou ostře územně ohraničených. Vedle
velkých oblastí (zvl. v Čechách a na stř. Moravě) se vyskytuje několik mikroareálů (zejména na vých. Moravě
a ve Slezsku).

Celou záp. a sev. polovinu Čech zabírá výraz škraloup. Ten se dokládá hojněji též z Kroměřížska
a dále v podobě škarloup, škadloup zvláště ze stř. části vm. nářečí a z přilehlého Holešovska. Rozsáhlejší are-
ál vytváří slovo škrabán (škrábek) – část svč. nářečí se Zábřežskem (zde škraban) s přesahy na Novoměst-
sko a Žďársko.

Na značně velké oblasti s centrem na Táborsku a s přerušením dále na Znojemsku a Třebíčsku se vy-
skytuje slovo otápek.

Výraz blana (blanka), blaňa (blaňka) je rozšířen zejména v centrální skupině střm. nářečí (forma -ňa
je v již. úseku uvedené oblasti), výraz kůže je běžný v doudlebském úseku, na již. Moravě od Brna po Břeclav
a dále též v západoopavském okrajovém úseku (tam a na Břeclavsku v podobě koža).

Mikroareály vytvářejí pojmenování čáp (jz. Morava), svršek (Podkrkonoší), kožich (sev. Prachaticko
a část vých. Slezska), čmarouch (Náchodsko), škrabka (sev. okrajový úsek vm. nářečí), beran (Frenštátsko
a Frýdecko-Místecko), býk (stř. a již. Opavsko), pastýř (záp. Opavsko), skura (záp. Hlučínsko a Jablunkovsko s částí
Těšínska), škára (Valašsko), šupka (v úzkém pruhu od Brna ke Kyjovu a dále na Kopanice), škařupa (ojedi-
něle ve vých. Slezsku a na jv. Moravě).

Městská mluva se neliší od venkovského okolí, u ml. generace převládá slovo škraloup.

4    baran  jen nář. — Přeneseně (Jg beran ,kožich‘).

blana  jen nář. — Nář. specifikací (SSJČ blána ,tenký povlak‘).

blaňa  jen nář. — Viz blana.

býk  v sled. významu jen nář. — Přeneseně.

čáp  v sled. významu jen nář. — Přeneseně.

čmarouch  jen nář. — Nejasné, snad souvisí s čmárati, to jako sy-
nonymum k
škrabat, viz škraban.

kože  jen nář.; SSJ kožka — Podoba s -o- je výsledkem starého
krácení. Viz kůže.

kožich  v sled. významu jen nář.; pol. kożuch — Přeneseně.

kůže  v sled. významu jen nář. — Přeneseně.

otápek  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — K topiti ,potápět‘ (Havlová).

pastýř  v sled. významu jen nář. — Přeneseně.

pavučina  v sled. významu jen nář. — Přeneseně.

skura  v sled. významu jen nář. — Přeneseně (SSJČ skura zast.
a nář. ,kůže‘). Viz škraloup.

svršek  v sled. významu jen nář. — Přeneseně.

škadloup  jen nář. — Viz škraloup.

škára  v sled. významu jen nář. — Přeneseně (Jg mor. a slc. ,nevy-
dělaná kůže i škraloup na ráně‘). Viz škraloup.

škarloup  jen nář. — Viz škraloup.


škařupa  jen nář. — Přeneseně (SSJČ nář. škaroupka ,skořápka‘).
Viz škraloup.

škraban  jen nář., SSJČ nář. škrabánek — K škrábat.

škrabán  jen nář. — Viz škraban.

škrábek  v sled. významu jen nář. — Viz škraban.

škrábka  jen nář.; SSJ škrabka — Viz škraban.

škraloup  Jg ,mázdra na něčem vařeném n. na čemkoli‘, SSJČ
(stč.
škralúp ,strup, skvrna‘) — Už psl. *skorlupa, -pъ
,vytvořivší se blána, ztvrdlý povrch‘. V jeho první části se
vidí psl.
*skora ,kůra, kůže‘, druhá část se vykládá různě
(Havlová). Formy
škadloup, škarloup připomínají formy
typu
kadlátko; o nich bude pojednáno v oddíle věnovaném
hláskosloví. Slovu
škraloup bylo blízké slovo skololupa
,skořápka‘, proto mezi oběma slovy docházelo k vzájem-
nému ovlivňování formy i k přenášení významu. (Srov.
pol.
skarłup ,skořepina‘.)

škrunka  jen nář. — Nejasné.

šupka  v sled. významu jen nář. — Přeneseně (SSJČ nář. ,slupka‘).

tele  v sled. významu jen nář. — Přeneseně.

žbloňa  jen nář. — Nejasné, snad přeneseně (Jg žbluňa mor. ,bu-
blina‘).

5    škraloup Po 1, Ju 2–5, Ru 2–4 — škára Ju 5 — kúža Ju 6 — koža Ru 5 — škrabán Ju 1, Ju 3 — škrabán Ju 1, Ru 4

6    ASJ IV 276, OLA 1 128

Bh

S          šlikar 650

N          zašťavlí, našťavlí m. 252, 418, zakejslí m., zabřesklí m. 336, 246, 414, 418, náviní, návinaví m., navinulí m., nakisaní m. 205,
226, nákislí m. 257, nakislí m. 465, namňeňení m. 113, namňeňelí m. 142, zdrclí m. 418, zbrzglé m. 749, 750, cvik 447

2                 Mapa zobrazuje nář. ekvivalenty pro kyselé mléko určené k pití. Základní lexikální rozdíly vyjádřené
souslovími (typu přídavné jméno + substantivum mléko, např. kyselé mléko × sedlé mléko) doplňují proti-
klady povahy slovotvorné (kyška, sedlina). U slova kyška bylo zaznamenáno nepravidelné střídání kvantity
kmenové samohlásky (kyška × kýška).

Pojmenování kyselé m. bylo zachyceno poměrně často i dále na východ, zde však obvykle
v posunutém významu ,nakyslé mléko‘. V tomto případě nebylo mapováno, stejně jako výrazy nakyslé, navi-
nulé
, našťavlé m. v témže významu. Dále byla z mapování vyloučena slova označující mléko sražené ohřátím,
např. zbrzglé m. (pojmenování sražené m. v záp. Čechách je však pojmenováním plně ekvivalentním).

3                 Výrazný protiklad tvoří pojmenování kyška zhruba ve vých. polovině Moravy a ve Slezsku (na Litovel-
sku a Valašsku v hláskoslovné obměně kýška) a v přívlastkové části lexikálně se diferencující souslovné ozna-
čení kyselé mléko a sedlé mléko na ostatním území. Na styku areálů kyselé m. a kyška je značná oblast du-
bletního výskytu obou výrazů, což svědčí o tom, že územní rozsah pojmenování kyška byl patrně dříve
mnohem širší (Archiv lidového jazyka dokládá jeho výskyt také v sv. Čechách a na Jihlavsku). Ve stř. a jz. Če-
chách se sousloví sedlé m. a kyselé m. vzájemně překrývají. Označení sedlé m. pak převládá ve stř. úseku jč.
nář. skupiny (zde je doložena i slovotvorná varianta sedlina). Souvislou oblast nedubletního výskytu tvoří dá-
le v dialektech svč. (s výjimkou sev. archaických okrajů) s přesahem do střč. nář. oblasti a na Moravu, zejmé-
na na Zábřežsko.

Nedubletní pojmenování kyselé m. převažuje na zč. a sč. okrajích a téměř na celé záp. polovině Mora-
vy. Jazykovou situaci dále dotvářejí lexikální mikroareály výrazů husté mléko na záp. Plzeňsku a sražené mlé-
ko
na Manětínsku; nářečí česko-polská se vydělují souslovím kvasné mléko.

Pojmenování sledovaného jevu ve městech se shodují s venkovským okolím. Výraz kyselé mléko se ja-
ko termín obchodní nově šíří po celém území českého národního jazyka.

4    husté m.  jako sousloví jen nář. — V návaznosti na něm. (Dick-
milch
).

kvasné m.  jen nář.; Jg slc., pol. kvaśne m. Sousloví. Adj.
k
psl. *kvasiti.

kyselé m.  stč., Jg, SSJČ — Sousloví. Adj. z psl. *kysělъ.

kyška  jen nář.; Jg i kyžka, mor., slc., SSJČ nář., SSJ — Deminucí
z psl.
*kyša.

kýška  jen nář. — Viz kyška.

sedlé m.  Jg, SSJČ, pol. zsiadłe m. — Sousloví. Adj. od kořene
*sed-.

sedlina  v sled. významu jen nář. — Derivací od adj. sedlé (mlé-
ko
). Viz sedlé m.

sražené m.  v sled. významu jen nář.; Jg — Sousloví. Adj. k psl.
*raziti.

šlikar  jen nář. — Přejato z něm.

5    kiselé m. Ru 5 — kiselí m. Ju 1, 5, 6, Ru 2–4 — kýška Ju 7 — sedlí m. Ju 1, 3–5, Ru 1, 2, 4 — sedli m. Ju 2 — sedloch Po 1

6    ASJ IV 277 : 51a, MAGP 130, AJŚ 285, PLPJ (41 kwaśne), AJPP 366, SSA 2.83, OLA 1133, ALE 332

Kl

4    kapálka  jen nář.; Jg mor., slez. a pol. — Odvozeno od slovesa ka-
pat
(tekutina, jež odkapává při tvoření tvarohu).

molka  jen nář. — Přejato z něm.

podmiščanka  jen nář.; Kt — Z předložkového spojení pod míš-
kem
(nář. ,pytlíkem‘).

sivjolka  jen nář. — Viz sivula.

sivula  jen nář. — Odvozeno od adjektiva sivý (podle zabarvení).

syrovátka  Jg též syrobatka, servátka slc., Kt též syrovadka, syr-
vodka
mor., SSJČ, SSJ srvátka, pol. serwotka, hluž. syro-
watka
. — Psl. *syrovatъka. Etymologie nejasná, základ
teprve druhotně upravován podle
sýr.

5    sirovátka Ju 1–4, Ru 2–5 — sírovátka Ju 5, 6 — syrovátka Ju 2 — sirowátka Po 1

6    AJŚ 283

Fi

ležák 102 (uležák 105)

kakánek (kakán 207)

čapčoch

S          uhňilej tvaroh 130, uhňiłý s. 744, 757, zezdřany s. 832, 84

N          naložený s., mazlavý s., smradlavej s. 325, smradatej s. 315, 323, skařenej s. 234

Význam ,tvaroh‘

M         sýr — sr

sejra (též 237)

sireček ,bochánek tvrdého tvarohu‘

X          tvaroh

2                 Mapa je založena na zjištěných nářečních pojmenováních k dvěma tematicky příbuzným položkám do-
tazníku, a to pro tvaroh, získávaný podomácku z ohřátého kyselého mléka, a pro naložený domácí sýr, při-
pravovaný z tvarohu, který se nechal „uležet“. Na mapě se postihuje především sémantický vztah mezi slovy
sýr a tvaroh, který spočívá v tom, že v některých oblastech se slovem sýr označuje tvaroh (srov. např. spojení
buchty ze sejrem, sejrový koláče 241, 248 aj.). Výraz tvaroh proniká do nářeční vrstvy těchto oblastí až nověji
a bývá spojen s významovým posunem (tvaroh ,připravená tvarohová náplň do bucheť × sýr ,tvaroh v nor-
málním stavu‘ 237, 248). V souvislosti s tím má v jiné oblasti dem. syreček specifikovaný význam ,bochánek
tvrdého tvarohu‘ a tvaroh zde znamená ,měkký tvaroh‘. Jinak označuje dem. syreček v Čechách zpravidla
tzv. ,olomoucký syreček‘ (viz I-111).

Naložený domácí sýr se tedy v nářečích označoval slovem sýr. Tam, kde sýr znamená ,tvaroh‘ – a to
zřejmě odpovídá i staršímu stavu –, bylo však často třeba tento druhý význam odlišit, zpravidla určujícím ad-
jektivem (starý sýr, hořký sýr, peprný sýr aj.). Někdy se atributem odlišují oba významy navzájem (kyselej
sejra
,domácí sýr‘ × sladkej sejra ,tvaroh na koláče‘ 448).

V svč. oblasti bývá naopak základem těchto sousloví subst. tvaroh (starej t., pernej t., voklihlej t. × tva-
roh
,sladký tvaroh‘). Některé tyto přívlastky jsou zřejmě motivovány spíše počátečním stadiem kvasného pro-
cesu (voklihlej t., „třetí den už tvaroh perná“ 116) a pro výsledné stadium bývá určen spíše výraz sýr („sejr,
když to zkysalo“ 123, 161). Místy však v této oblasti patří slovo sýr k výrazům méně užívaným a je vyhrazeno
spíše pro mlékárenské výrobky („sejr, tj. v tom zlatém papíře“ 127).

Jednoslovná pojmenování (perňák, klihák) jsou většinou paralelní k výrazům dvojslovným; je však za-
jímavé, že výrazy hořčák a perňák se vyskytují v jiných areálech než odpovídající sousloví se základem sýr.
Střč. výrazy kakánek a čapčoch dvojslovné paralely nemají a jsou expresivní („když už moc teče“ 210, hodně
starý, uleželý 227).

Na mapě se jednoslovná a dvojslovná pojmenování odlišují plnými a dutými značkami. Zeměpisně ne-
vyhraněná sousloví, která mají spíše popisný charakter (naložený, mazlavý, smradlavý sýr), nebyla do mapy
pojata.

Jinak se na mapě sledují i některé obměny slova sýr (pův. gen. tvar sýra ve funkci nominativu a hlásko-
vá varianta sr). Slovo tvaroh není na mapě z technických důvodů vyznačeno.

3                 Území s hlavním sémantickým rozdílem – kde slovo sýr znamená ,tvaroh‘ – je poměrně ostře vyhraně-
no a na mapě je vyznačeno šrafováním. Jsou to dvě oddělené oblasti, jednak v Čechách v uzavřené enklávě na
přechodu mezi střč. a jč. nářečími (s jádrem na Příbramsku a Benešovsku), která přechází až na pošumavské
okrajové úseky, jednak na vých. Moravě a ve Slezsku (s výjimkou záp. Opavska). Českou část doplňuje ještě
navazující areál sémanticky příbuzného dem. syreček s významem ,bochánek tvrdého tvarohu‘ v záp. části
střč. nářečí.

Zhruba na témž území se význam ,naložený domácí sýr‘ vyjadřuje zpravidla souslovími. Z nich nejrozší-
řenější je střč. a vm. označení starý sýr, další dvojslovná označení (jč. kyselý sýra, slez. zaležený sýr, hořký
sýr
a val. peprný sýr) vytvářejí menší úseky. Sousloví se základem tvaroh jsou zase soustředěna do svč. oblas-
ti; je to především rozptýleně se vyskytující označení oklihlý tvaroh (v b. 138 a 149 oslizlý t.), dále starý t. (v
Podještědí) a perný t. (v okrajovém úseku náchodském).

Celkový obraz těchto lexikálních variant doplňují v Čechách ještě úseky s jednoslovnými pojmenování-
mi, a to podkrk. ležák a hořčák, svč. klihák a perňák, jzč. peprňák (na Sušicku) a expresiva čapčoch a kaká-
nek
(v záp. části střč. nář.).

Nevyšrafovaná území jsou zároveň oblastmi, kde se významy slov sýr a tvaroh odlišují jako ve spis. ja-
zyce. Přitom nemapované slovo tvaroh proniká v současné době i do archaických oblastí výrazu sýr s významem
,tvaroh‘; jen na Slovácku se slova tvaroh v nářeční vrstvě ještě neužívá.

Pokud jde o rozdíly slovotvorné a hláskoslovně, představuje se na mapě ještě výrazná oblast podob sý-
ra
, zahrnující víc než záp. polovinu Čech (zde všude jen v hláskové podobě sejra); přesahy do vč. oblasti mají
patrně charakter inovační. Malý ostrůvek těchto podob na záp. Vsetínsku není na mapě zachycen. Vyznačen
je však areál hláskové varianty sr ve Slezsku.

4    čapčoch  jen nář. — Expresivum nejasného původu.

hořčák  jen nář.; Kt podkrk., SSJČ nář. — Univerbizací, viz hořký
sýr.

hořký sýr  jen nář.; Kt podkrk. — Sousloví; adj. hořký (psl.
*gorьkъ) a subst. sýr, viz tam.

kakánek  jen nář.; Jg — Od kakat ,kálet‘, to z psl. *kakati.

klihák  jen nář. — Univerbizací, viz oklihlý tvaroh.

kyselý sýra  jen nář. — Sousloví; adj. kyselý (psl. *kysělъ)
a subst. sýra, viz tam.

ležák  jen nář. — Univerbizací, viz uleželý sýr.

oklihlý tvaroh  jen nář. — Sousloví; adj. oklihlý (od slovesa oklih-
nout
) a subst. tvaroh, viz tam.

oslizlý tvaroh  jen nář. — Sousloví; adj. oslizlý (od slovesa osliz-
nout
) a subst. tvaroh, viz tam.

peprný sýr  jen nář. — Sousloví; adj. peprný (od přejatého pepř)
a subst. sýr, viz tam.

peprňák  jen nář. — Univerbizací, viz peprný sýr.

perný tvaroh  jen nář. — Sousloví; adj. perný (SSJČ zast.) z pepr-
(viz tam) a subst. tvaroh, viz tam.

perňák  jen nář. — Univerbizací, viz perný tvaroh.

sr  jen nář. — Sekundární slabikotvorné r, vzniklé hyperkorekcí,
viz sýr.

starý sýr  Jg, SSJČ ,uleželý sýr‘ — Sousloví; adj. starý a subst. sýr,
viz tam.


starý tvaroh  jen nář. — Sousloví; adj. starý a subst. tvaroh, viz
tam.

sýr  stč., Jg, SSJČ též ob. sejr, SSJ syr, pol. ser, hluž. sydr
Z psl. *syrъ. Předslovanská podoba nepochybně souvisí
s
*tvar-ogъ.

sýra  SSJČ ob. sejra — Pův. látkový genitiv ve funkci nominativu,
viz sýr.

sýr  ,tvaroh‘ stč. (sled. význam nelze bezpečně ověřit ani vyloučit),
Kt han. a val., SSJČ zast. a nář. ,tvrdý tvaroh‘ (!) — Viz
sýr.

sýra  ,tvaroh‘ SSJČ zast. a nář. ,tvrdý tvaroh‘ — Viz též sýr, sýra.

syreček  ,bochánek tvrdého tvarohu‘ SSJČ zast. a nář. ,tvrdý tva-
roh‘ — Dem. od
sýr, viz tam.

tvaroh  stč., Jg, SSJČ, SSJ, pol. twarog — Z psl. *tvar-ogъ, nejas-
ného původu, patrně přejaté.

uhnilý sýr/tvaroh  jen nář. — Sousloví; adj. uhnilý od slovesa hnít
(z psl. *gniti) a subst. sýr/tvaroh, viz tam.

uleželý sýr  jen nář. — Sousloví; adj. uleželý (tj. ,ležením změně-
ný‘) od slovesa
ležet (psl. *ležati) a subst. sýr, viz tam.

zezdřaný sýr  jen nář. — Sousloví; adj. k zralý (od slovesa zrát,
psl. *zьrěti) a subst. sýr, viz tam.

5    ,naložený domácí sýr‘: starej sejra Ju 3, Ru 3 — staré sír Ju 6 — syr na staro Ju 7 — sejr Ju 2, 4, Ru 4 — sejra Ju 2, 3, Ru 1 — sír Ju 6,
Ru 5 — sir Ru 5 — naloženej sejr Ju 1 — kézeopfol Po 1 — homolka ,sýr‘ Po 1

,tvaroh‘: tvaroh Po 1, Ju 1–4, 6, Ru 4 — sejra Ju 5 , Ru 2, 3 — syr Ju 7 — sír Ju 6, Ru 5 — sir Ru 5

6    sýr: SSA 2.88, OLA 1138

tvaroh: ASJ IV 281, AJŚ 287, AJPP 367, AJK 137

s dlouhým vokálem v základu (sýrečky) vedle slovotvorných variant sýrky a sýřičky. Forma sýrečky je také
běžná v malém okrajovém úseku v horním Pojizeří a na Chodsku.

Výraz homolky se v sledovaném významu dokládá ze sev. okrajů svč. a slez. nářečí.

4    homolky  stč. ,bochánky sýra‘, Jg homolka „mor. tvarožek“, SSJČ,
pol. gomółki ,bochánky sýra‘ — Přenesením na základě
tvarové podobnosti, dem. k homole ,hromádka‘, psl. *go-
mol
(j)a.

syrečky  Jg, SSJČ (též ,bochánek tvrdého tvarohu‘), SSJ syrček
— Dem. k
sýr, psl. *syrъ.

sýrečky  jen nář. — Viz syrečky.

sýrky  jen nář. — Viz syrečky.

sýřičky  jen nář. — Viz syrečky.

tvargle  jen nář. — Přejato z něm. (Quargel), skupina kv- změ-
něna na
tv- podle tvaroh, tvarůžky.

tvarůžky  v sled. významu jen nář.; Jg mor., SSJČ obl. mor., SSJ
tvarožtek expr. — Od tvaroh, původ tohoto slova nejasný.

5    tvarúški Ju 7, Ru 5 — tvaruški Ju 6 — sirečki Ju 4 — homolki Ju 5, Ru 1 — homúlki Ru 5 — homolka (jakýkoli sýr) Po 1

6    —

Bh

2                 Mapa sleduje rozdíly v názvech máselnice, zařízení na stloukání másla. Věcné rozdíly dané vývojem re-
álie (od máselnice stojaté, tj. „tlukací“, k houpavé a točicí) rozdíly v pojmenování vždy neodrážejí (např. 421
belík ,točicí i stloukací‘, 450 belík ,točicí‘, pak ,houpací‘ apod.). Původní způsob práce však výrazně motivo-
val slovesná pojmenování odlišné činnosti (vrtět, stloukat, srov. též Jg vrtilko „vrtidlo na máslo, máslnice“
z krkonošského úzu). Významový posun je častý (srov. 149 točicí tlukačka).

Základní rozdíly lexikální doplňují diference slovotvorné, a to formálně deminuční (masnička, patrně
též maslenka, maslinka), rozdíl v morfologické charakteristice (másnic) a rozdíly hláskoslovné, vzniklé po
odstranění pobočné slabiky ve slově máslnice (máselnice, maslenice, másnice). Sledován je též zeměpisně
vyhraněný rozdíl v kvantitě kmenové samohlásky (más- × mas-).

3                 Na mapě jsou zachyceny především rozdíly lexikální, a to v základní trichotomii pojmenování bečka
(sz. Čechy) – belík (jz. Čechy) – deriváty od základu subst. máslo (na ostatním jaz. území). Tento obraz do-
plňují drobné areály ekvivalentů tlukačka (v Podještědí a v Pojizeří) s variantou stloukačka (při jv. okraji
Čech), faslík (na Doudlebsku), korbel (na Chodsku a v úseku volyňském) a soudek (rozptýleně v jč. a zm.
oblasti).

Slovotvorné rozdíly reprezentují různé formy odvozené od subst. máslo (zhruba ve vých. polovině Čech
a na celé Moravě). Vnitřní slovotvorná diferenciace se týká pouze mor. části území (zde se zkrácenou kmeno-
vou samohláskou -a-). Část česká je jednotná (formou másnice), odchylkou je pouze tvarová varianta más-
nic
na Náchodsku a v Kladsku.

Středem Moravy směrem severojižním prochází velký areál formálních deminutiv, a to masnička v cen-
trální skupině střm. nářečí, ve vých. části Slezska a rozptýleně též zvl. na Valašsku, maslinka v již. polovině
tohoto areálu (od Boskovic a Prostějova na jih) a její varianty maslenka (na záp. Brněnsku) a maslénka (na
Slovácku). Na jz. Moravě se vyděluje výrazná oblast formy maslenice.

Ve městech tato tradičně venkovská reálie nebyla předmětem výzkumu.

4    bečka  v sled. významu jen nář. — Nejasného původu, přenesením
bečka ,soudek‘.

belík  v sled. významu jen nář.; Kt gbelík Pravděpodobně staré
přejetí z germ., specifikací.

faslík  jen nář.; hluž. butrobas Přejato z něm., odvozeno přípo-
nou
-ík, přenesením významu.

korbel  v sled. významu jen nář. — Snad pův. od kbel příklonem
ke slovu
korbel ,nádoba k pití‘ nebo přímo přejato
z něm.
Körbel ,nádoba, okov‘, přenesením.

máselnice  Jg máslnice, SSJČ, SSJ maselnica, pol. masielnica,
maślnica — Odstraněním pobočné slabiky z maslnice, to
z psl.
*maslьnica, od máslo.

maslenice, maslenice  jen nář.; Jg máslenice mor. a slc., Kt más-
lenice
, máslnice — Viz máselnice.

maslenka, maslénka, maslinka  jen nář.; Kt máslenka, maslinka
— Od máslo.

másníc  jen nář. — Příklonem k morfolog. typu píseň, viz másnice.

masnice  jen nář.; Kt — Viz másnice.

másnice  jen nář.; Jg lidově, SSJČ nář. — Viz máselnice, odstraně-
ním pobočné slabiky.

masnička  jen nář.; Kt — Formální dem. k masnice, viz másnice.

soudek  v sled. významu jen nář. — Přenesením, dem. k sud.

stloukačka  SSJČ říd. — Od stloukat.

tlukačka  jen nář.; SSJČ nář. — Od tlouci.

5    másňice Ju 1–3, 5, Ru 3 — másňička Ju 4 — masňička Ju 7 — maslenka Ru 5 — maslinka Ju 6

6    ASJ IV 278, MAGP 115, AJŚ 282, PLPJ 246, AJPP 91

Hl

moutvice (moutvička 330) — motvice (motfice 307, mokvice 306, motlice 306)

šťuchadlo

šťocháč (šťoucháč 432)

S          trdlo 665, 676, 824, trdleca 661

N          píst 510, mustluvák 628, krožidlo 638, švrdlák 670, šťuchadlo 720, toporo s kolečkem 666, štíl 441

2                 Mapa znázorňuje zeměpisné rozložení nář. termínů pro tlukadlo, pohyblivou součást stojaté máselnice.
V již. Čechách a přilehlé záp. části Moravy se užíval jiný typ máselnice; proto zde název této reálie chybí.
Problémy ekvivalence zjištěných názvů vyplývají místy z nedostatečného rozlišování částí a celku. Častý je ná-
zev pars pro toto, a to jednak podle pojmenování držadla (topárka), jednak podle názvu dírkovaného kotou-
če (kotůlka). Časté je i užití formy deminutivní vedle nezdrobnělé (moutvička, tlouček). Některá pojmeno-
vání bývají zároveň názvy nástrojů k jinému účelu (na zelí, brambory, uhlí apod.).

Diferenciaci lexikální doplňují rozdíly slovotvorné, realizované především bohatými derivačními pro-
středky deverbativ. Hláskoslovný rozdíl -tl- × -kl- nebyl na mapě sledován.

3                 Základní lexikální protiklad tvoří většinový centrální areál deverbativ od základu tluk- a periferní ob-
last s názvy derivačně neživými (zč. moutev, moutvice) nebo se jmény, která nejsou názvem činnosti motivo-
vána. Tato pojmenování vytvářejí souvislou oblast zejména na vých. Moravě. Je to slezské, valašské a kopani-
čářské označení topárka (s variantami topárko a topůrko zejména na Hranicku) a slovácké kotůlka, která
mají paralelu ve dvojici střm. a val. názvu hůlka a čm. výrazu kotouč. V lexikálním areálu deverbativ od slo-
vesa tlouct se v jzč. oblasti rozptýleně objevují též pojmenování motivovaná jiným názvem činnosti (šťocháč,
šťuchadlo). Z deverbativ od slovesa tlouct převládá maskulinum tlouk (na Zábřežsku a Opavsku zdrobnělé
tlouček), větší szč. areál neutra tlukadlo má obdobu v okrajovém areálu deminutiva tloučko na Valašsku. Fe-
minina jsou mezi deverbativy zastoupena východobrněnským mikroareálem odvozeniny tloučka.

Ve městech se tato položka nesledovala.

4    hůlka  v sled. významu jen nář. — Přenesením dem. od hůl.

kotouč  v sled. významu jen nář. — Přenesením, od kotálet se
,koulet se, valit se‘.

kotůlka  jen nář. — Viz kotouč.

motvice  jen nář.; SSJČ nář. — Viz moutvice, hlásková varianta.

moutev  jen nář.; stč. mútev, Jg, SSJČ nář. (pol. mątew, mątewka
,kvedlačka‘) — Deverbativum od stč. mútiti ,míchat teku-
tinou‘ (starý termín pro stloukání másla).

moutvice  stč. mútvicě, SSJČ (Jg ,palička, tlouk, trdlo‘) — Viz
moutev.

šťocháč  jen nář. (SSJČ ob. šťouchačka ,mačkadlo‘) — Od expr.
šťo(u)chat nejasného původu.

šťuchadlo  jen nář. (Jg šťuchadlo ,čím se šťouchá zelí‘) — Od šťu-
chat
, viz šťocháč.

tlouček  v sled. významu jen nář. (Jg slc. a mor. ,palička‘, SSJČ
dem. od
tlouk, též tluček zast. a nář. ,tlouk od prádla, na
brambory‘, pol.
tłuczek ,nářadí, kterým se něco tluče‘) —
Formální dem. od
tlouk, viz tam.


tloučka  jen nář.; SSJČ tlučka zast. a nář. — Příponou pro ženská
jména prostředků od
tlouct.

tloučko  jen nář. — Dem. od tlouk, viz tam.

tlouk  stč. tlúk, Jg, SSJČ — Od tlouct, psl. *tlъkN, tlъkti.

tlukáč  jen nář. — Derivací od tlouct, slovotvorné krácení kmeno-
vé samohlásky.

tlukadlo  Jg též tloukadlo, SSJČ — Viz tlukáč.

topárka  jen nář.; Jg mor. a slc., SSJ — Od psl. *toporъ ,sekera‘,
později v někt. slovanských jazycích ,rukojeť sekery‘. Pře-
nesením ,rukojeť tlukadla‘ a dalším přenesením název ce-
lého tlukadla.

topárko  jen nář. — Viz topárka.

topůrko  v sled. významu jen nář. — Viz topárka.

trdlice  v sled. významu jen nář. — Derivací od trdlo, viz tam.

trdlo  jen nář. — Psl. *tьrdlo, od třít, přenesením.

5    tlouk Po 1, Ju 1–3, Ru 2, 4 — tlúk Ru 5 — tlouček Ju 1–4, Ru 4 — tlukadlo Ju 3, Ru 1, 2, 5 — sklukač Ru 5 — sklókadlo Ju 6 — kotulka
Ru 5 — topárka Ju 7 — moutvice Ru 2, 3 — motvice Ju 5

6    ASJ IV 279, MAGP 116, AJŚ 116, AJPP 92, AJK 140

Hl

Slezsko je charakteristický výraz masař (< -ář, -ař); (na Bohumínsku a Těšínsku žije ve hláskové variantě
masoř, na Jablunkovsku masor). Sporadicky byl tento lexém zachycen též na moravsko-slovenském pomezí,
kde tvoří okraj rozsáhlé oblasti, která pokračuje dále na Slovensku a ve Slezsku. O ústupu uvedeného názvu
svědčí situace ve městech: tradiční pojmenování se udržuje už jen u staré generace, zatímco do mluvy mláde-
že již výrazně proniká označení
řezník.

4    masář  stč., Jg, SSJČ zast., SSJ mäsiar — K maso.

řezník  Jg, SSJČ, pol. rzeźnik, hluž. rěznik — K řezat.

5    řezňík Ju 5, 7, Ru 2, 5 — řezňik Po 1 — Ju 1–3, 6 — Ru 3, 4 — masář Ru 5 — henteš Ru 4

6    —

Pl

2                 Zjišťovala se nář. pojmenování pro ovar, tj. tučné vařené vepřové maso z hlavy a z krku. Vedle rozdílů
lexikálních se vyskytují též rozdíly slovotvorné (ovar × obvar × odvar, podhrdek × podhrdlí × podhrlina),
rozdíly v rodě (ovar × ovara) a diference hláskové. Zvláštní pozornost byla soustředěna na hláskovou podo-
bu výrazu ovar. Územní rozsah protetického v- u uvedeného slova je v Čechách mnohem menší než u jiných
slov s počátečním o- (zcela chybí na jzč. a svč. okraji); na Moravě je jeho rozšíření pravidelné. (Podrobněji
viz hláskosloví.)

Z hlediska motivace pojmenování se výrazy pro ovar dělí do dvou skupin: první tvoří deverbativa od o-
vařit
, obvařit a odvařit (ovar, obvar, odvar), do druhé skupiny patří slova související s názvy pro část těla
vepře (podbradek, podhrdlí, podkrčí).

Ve staročeském ani Jungmannově slovníku nejsou slova z první skupiny v námi sledovaném významu
uvedena. Výraz ovar Jg vůbec nemá. Domněnku o novosti slova ovar podporuje malý rozsah protetic-
kého v-.

Pojmenováním ovar bývá místy označováno ,vařené vepřové maso a vnitřnosti při zabijačce‘. Tento širší význam byl však za-
chycen jen rozptýleně (na celé Moravě, ve Slezsku a ojediněle ve vých. Čechách), přestože se na něj pamatovalo při výzkumu doplňují-
cí otázkou. Ve Slezsku byly zapsány výrazy ovara a ovary též ve významu .výslužka ze zabijačky‘. V bodech 732 a 755 je obar ,voda
z vaření knedlíků‘. Ve vm. nář. oblasti se říká zabijačkové polévce ovarovica (apod.) i tam, kde pro ovar slouží pojmenování podbra-
dek
a podhrdek. Na vých. Moravě bývá slovo ovar pociťováno jako nové, stejně jako v některých svč. a jzč. obcích.

Ve skupině slov tvořených od pojmenování částí těla zaujímají významné postavení odvozeniny od vý-
razu hrdlo (podhrdlí, podhrdek, podhrlina) označující jednoznačně ,vařený vepřový podbradek‘ na rozdíl od
názvů podbradek a lalok, které mohou být užity i pro pojmenování hlavových a krčních partií u člověka.

3                 Základní protiklad tvoří většinové pojmenování ovar (a jeho varianty) proti ostatním výrazům (lalok,
podbradek, podhrdlí aj.), zaujímajícím menší, velmi členité areály zvl. na stř. a vých. Moravě a ve Slezsku.

Slovo ovar je rozšířeno v celých Čechách, na Moravě pak ve střm. nář. oblasti s přesahy do vm. nářečí.
Jeho varianta obar se objevuje soustředěně podél řek Svitavy a Svratky, jinde je ojedinělá; v sv. Čechách bývá
v podobě obvar. S rodovými obměnami ovara, obvara, obara se setkáváme rozptýleně v sev. Čechách, na
Brněnsku a ve vých. Slezsku. Na Novopacku se řídce vyskytuje slovotvorná varianta odvar.

Výraz podbradek vytváří na Moravě tři areály: hlavním pojmenováním je ve vm. nář. oblasti (vyjma
sev. Valašska, části Uherskobrodska a Břeclavska) a na Litovelsku a Prostějovsku; mezi Novým Městem na
Moravě a Moravským Krumlovem se nachází zpravidla v dubletě s výrazy jinými.

Na záp. Moravě na území vymezeném přibližně Novým Městem na Moravě, Znojmem a Brnem je rozšíře-
no slovo lalok, laloch, a to většinou jako dubletní s názvy podbradek nebo obar.

Od slova hrdlo vznikly tři odvozeniny: nejčastější je výraz podhrdlí (téměř celé Slezsko); na Jablunkov-
sku se objevuje varianta podhrlina. Na sev. Valašsku s přesahy do Slezska je areál výrazu podhrdek.

Na Královéhradecku byla řídce zaznamenána pojmenování podkrčí a kotlové (maso).

Ve městech se tato otázka nezkoumala.

4    běl  m. jen nář. (stč. f. ,tuk‘, Jg m., f. ,slanina; jelení lůj‘, SSJČ f.
mysl. slang. ,tuk spárkaté zvěře‘, SSJ beľ f. nář. ,vepřový
tuk (slanina) pod kůží‘, hluž. f. ,syrové sádlo‘ — Substanti-
vum k adj. bílý, to z psl. *bělъ.

kotlové (maso)  jen nář.; častěji jako substantivizované adj. kotlo-
— Patrně kalk něm. Kesselfleisch.

laloch  Jg též lalouch říd., SSJČ poněk. zast., též lalouch říd. —
Viz lalok.

lalok  Jg též lalouk, SSJČ, SSJ (pol. łałok ,visící kůže na krku vo-
la‘) — Specifikací významu ,ztučnělé maso n. visící kůže,
zejm. na krku‘.

lícata  jen nář. — Přenesením z líce ,tvář‘. Plurálová forma lícata
příklonem k typu
kuře.

obar  jen nář. (SSJ ,ovarová polévka‘ nebo ,zabijačková hostina‘)
Obar < obvar. Viz obvar.

obara  jen nář. — Obara < obvara. Viz obvara.

obvar  jen nář. (Jg ,voda z něčeho uvařeného‘, Kt ,odvar‘) — De-
verbativum z
obvařit.

obvara  jen nář. (Jg obvárka ,obvaření např. masa‘) — Deverbati-
vum z
obvařit.

odvar  v sled. významu jen nář. — Deverbativum z odvařit.

odvárka  jen nář. (stč. otvářka ,povařená omáčka‘, Jg „co odvaře-
no“, SSJČ též
odvářka ,omáčka — zvl. ze sušeného ovoce‘)
— Deverbativum z
odvařit.


ovar  Kt ,ovařené maso vepřové‘ (též ,droby do jitrnic‘), SSJČ (Jg
mor. ,polévka z jitrnic‘, Bš „ovařené v kotle droby vepřo-
vé“; ,výslužka‘) — Deverbativum z
ovařit.

ovara  jen nář. — Viz ovar.

podbradek  v sled. významu jen nář. (stč., Jg ,lalok‘, SSJČ ,lalok
pod bradou‘, SSJ
podbradok ,tukem vyplněný lalok pod
bradou‘, pol.
podbródek jen u člověka, tak i dluž. pód-
broda
) — Přenesením výrazu označujícího část lidského
těla na tělo vepře a následnou specifikací — uvařený pod-
bradek.

podhrdek  jen nář.; Bš laš., též podhrdłek laš., val. (stč. a Jg pod-
hrdlek
,předek hrdla‘) — Specifikací. Z vazby pod hrdlem
a zánikem
-l-.

podhrdlí  v sled. významu jen nář.; Jg slc., SSJČ nář., SSJ pod-
hrdlie
(stč. podhrdlé ,spodek hrdla‘, pol. podgarle, pod-
gardle
,přední část krku u lidí a někt. zvířat‘, tak i hluž.
podgordło). — Specifikací výrazu s významem ,místo pod
hrdlem‘.

podhrlina  (podgarlina) jen nář.; SSJ podhrdlina — Specifikací
výrazu s významem ,místo pod hrdlem‘.

podkrčí  v sled. významu jen nář. (SSJČ ,masitá dolní část krku‘)
— Z
podkrčí ,místo pod krkem‘, specifikací významu.

5    ovar Ju 6 — vovar Ju 2, 3, 5, Ru 2 — obvar Ru 4 — vobvar Ru 4 — vobar Ju 1 — ouvar Ju 4 — podbradek Ju 2 — potkrči Ju 2

6    ASJ IV 282

Om

2                 Mapa zachycuje nář. rozdíly v pojmenováních pro libové, tj. netučné maso. Názvy jsou v naprosté větši-
ně dvojslovné, adj. + maso. Mapa sleduje jen adjektivní část pojmenování. Kromě lexikálně diferencovaných
označení dvouslovných (libové m. × chlebové m. × chudé m. × ščikané m.) bylo zachyceno jen jedno lexi-
kálně odlišné pojmenování jednoslovné (čerstvina). Vedle dvouslovných názvů je možné i eliptické označení,
tj. substantivizované adjektivum (libové, chudé apod.).

Slovo libové se objevuje ve variantách hláskoslovných (libové × líbové × lubové) i slovotvorných (li-
bové
× libivé). Střm. hláskové změny li > le (lib- × leb-) a u > o (lub- × lob-) jsou provedeny jen v centru
pravidelného rozsahu.

3                 Slezsko a větší část vm. dialektů s Holešovskem má pojmenování chudé m., na ostatním území bylo za-
znamenáno označení libové m. a jeho varianty.

Na vých. okraji svč. oblasti je areál variant výrazu libové s prodlouženým kmenovým vokálem, v sev.
části s příponou -ové, tedy líbové, v již. části pak s příponou -ivé, tedy líbivé. Hlásková obměna
s počátečním lu- zaujímá značnou oblast na střední a již. Moravě; na Brněnsku a při vých. hranici má podobu
s příponou -ivé, tedy lubivé, na ostatním území s příponou -ové, tedy lubové. Spisovná podoba libové proni-
ká často do oblastí svých variant i dále na východ a do většiny měst. Ostatní lexikální varianty zaujímají jen
malá území: chlebové m. na Zábřežsku, ščikané m. na Valašsku a čerstvina na mor.-sloven. pomezí.

4    čerstvina  jen nář. — Od adj. čerstvý, to Jg i ve významu ,tuhý, sil-
ný‘, tj. ,maso tuhé, nemastné‘.

chlebové m.  jen nář. — Patrně z lebové (po střm. změně li > le)
adideací k subst. chléb, metaforicky ,maso jako chléb‘, tj.
,maso suché, netučné‘.

chudé m.  v sled. významu jen nář. — Přenesením z chudý ,hube-
ný, netlustý‘ (srov. I-73 hubený).

libivé m., líbivé m., libové m., líbové m., lubivé m., lubové m.
stč.
libový, libivý, liběvý, tak i Jg, SSJČ libové — Z psl.

*libivъ/libovъ ,slabý, hubený‘. Pův. ,hubený‘ (o lidech
i zvířatech), později jen ,netučný‘ (o mase). Mor.
lubový,
lubivý u- v základu mylnou analogií s lúbit se ,líbit se‘.

niťané m., nitkové m.  jen nář. — Derivací od nit, nitka, tj. ,vlák-
nité maso‘.

ščikané m.  jen nář. — Snad souvisí se slovesem štikat ,štípat pruty
(vrbové) po vláknech (k vázání košťat)‘, tj. ,vláknité ma-
so‘.

5    libové Ju 7, Ru 5 — łybové Ju 7 — liboví Ju 1,3, Ru 2-4 — libovi Ju 2 — líbovi Ju 6 — líbowi Po 1 — líboví Ju 4, Ru 1 — leboví Ru 3 —
líbák Po 1 — ščikané Ju 7 — hubení Ru 3

6    ASJ IV 291 chudé (mäso), SSA 2.100

Či

Na tomto rozsáhlém území se vyčleňují dva menší areály se slovotvornou variantou škvířit (v jzč. nář. oblasti
zhruba mezi Příbramí, Strakonicemi a Klatovy, kde byla zapsána i podoba
škvírat, a dále mezi Novým Měs-
tem na Moravě a Boskovicemi). V úzkém pruhu od Znojma přes Moravský Krumlov až k Židlochovicům se ob-
jevuje tvar
škvařet (nebyl mapován na Zábřežsku, kde jde o pravidelnou hláskovou změnu) společně s odvo-
zeninou
vyškvářet. Ta je i na záp. Brněnsku a Tišnovsku, dále v Čechách mezi Mladou Boleslaví a Kolínem
a řídce jižně od Tábora.

Pojmenování rozpouštět je charakteristické pro centrální úsek střm. nářečí s přesahy k Brnu a ke Kyjo-
vu (dále na jih pokračuje varianta vypouštět). Vm. nář. oblast je rozdělena mezi dva výrazy: záp. část patří
slovesu škvračit (na severu škračit, na jihu vyškvračovat), vých. část slovesu topit; s ním se setkáváme také
na Jablunkovsku, kde se vyskytuje spolu s výrazy smažit a spouštět.

Ve městech se šíří vedle tradičních nář. pojmenování sloveso škvařit.

4    pražit  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu ,prudkým
žárem upravovat na pánvi‘. Z psl. *pražiti.

rozpouštět  Jg, SSJČ, SSJ (stč. rozpúštěti v nespecifikovaném vý-
znamu) — Od
pustit.

smažit  v sled. významu jen nář.; pol. smażyć (słoninę) — Specifi-
kací významu ,opékat v rozpáleném tuku‘. Faktitivum
k psl.
*smagnNti. Srov. I-105 míchaná vejce.

spouštět  v sled. významu jen nář. (stč. spúščěti ,spouštět, vypouš-
tět‘, Jg ,rozpouštět‘, SSJ ,taviť, rozpúšťať‘) — Viz rozpouš-
tět.

škvařet  jen nář. — Viz škvařit. Morfologizovaná hlásková změna
-it > -et, srov. I-41 mračit se.

škvařit  Jg, SSJČ, SSJ škvariť, pol. skwarzyć — Z psl. *skvariti, to
původně faktitivum k stavovému
skvřieti (obdobně jako
vařiti k vříti). Viz škvířit. Srov. I-105 míchaná vejce
a I-122 škvarek.


škvírat  jen nář. — Od škvířit přechodem k 5. třídě.

škvířit  stč. jen skvřieti, škvřieti, Jg, SSJČ říd., hluž. škrěć
Z pův. základu psl. *skvьr-; skverti > skvřieti > škvířit;
-i- vloženo pro usnadnění výslovnosti.

škvračit  jen nář.; Kt — Od psl. *škvraka, to ze stejného kořene
jako
škvířit a škvařit.

topit  v sled. významu jen nář.; Jg slc., SSJČ nář., SSJ topiť
Specifikací významu ,zahřívat‘.

vypouštět  v sled. významu jen nář. — Viz rozpouštět.

vyškvářet  jen nář. — Nedokonavý protějšek k předponovému vy-
škvařit.

vyškvračovat  jen nář. — Nedokonavý protějšek k předpono-
vému
vyškvračit.

5    škvařit Po 1, Ju 2–6, Ru 2–4 — viškvářet Ju 1 — viškračovat Ru 5 — topit Ju 1 — topiť Ju 7 — smažiť Ju 7

6    —

Om

4    slámka  v sled. významu jen nář. — Viz slánka.

slanička  jen nář.; stč. též slanicě, Jg dem., též slanice, SSJ —
Dem. od
slanice, viz slánka.

slánka  Jg, SSJČ, SSJ — Od adj. slaný, psl. *solnъ.

sláňka  jen nář. — Viz slánka.

solák  jen nář. — Od subst. sůl.

solenka  SSJČ říd. — Od subst. sůl.


solnice  jen nář.; Jg mor. a slc., hluž. sólnik — Od adj. solný, psl.
*solnъ.

solnička  Jg dem. mor. a slc., SSJČ obl. mor., SSJ soľnička říd.,
pol.
solniczka — Dem. od solnice, viz tam.

5    slánka Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 3, 4 — sláňka Ju 3 — slámka Ju 1, 3, Ru 2 — solňička Ju 4, 6, Ru 3, 5 — solenka Ju 3, 7 — solénka Ju 7

6    ASJ III 102

2                 Pojmenování měchuřiny, tj. vysušeného močového měchýře vepře, jsou výrazně územně diferencována,
a to především v rovině lexikální a slovotvorné.

Lexikální rozdíly (měchýř, puchýř, pouk a buben) jsou způsobeny různou motivací vycházející z pří-
znaku oblosti, vypouklosti a možného zvětšování objemu. Neobvyklé jsou rozdíly slovotvorné – sufixy -ýř,
-ařina a -eřina se totiž shodně pojí s oběma nejrozšířenějšími základy měch- i puch-; k základu měch- se na-
víc připojuje přípona -uřina. Místy bylo zachyceno formální deminutivum pouček.

Z méně podstatných variant hláskových mapa postihuje pouze obměnu pukeřina.

3                 Na většině území se užívá pojmenování tvořených od základu měch-, proti nim stojí výrazné východo-
moravské ekvivalenty se základem puch-, dále středomoravské označení pouk a ojedinělý jč. a jm. název bu-
ben
.

Téměř po celých Čechách bylo zaznamenáno maskulinum měchýř, objevující se rovněž v centrálním
střm. nářečí s přesahem až na Kyjovsko. Ve vých. a jv. polovině Čech (od Šumperka až k Českým Budějovi-
cím) se vyskytuje odvozenina měchuřina, která zasahuje v úzkém pruhu od Kolína podél Labe až na Loun-
sko. Na vých. Doudlebsku se vedle ní užívá také derivátů měchařina (podél řek Vltavy a Malše) a měcheři-
na
(v přilehlém vých. příhraničním úseku).

Východomoravská pojmenování se základem puch- korespondují po stránce slovotvorné se situací
v Čechách. Na moravský areál názvu měchýř navazuje označení puchýř užívané na Valašsku a sev. Slovácku.
Na Valašsku a v záp. slez. skupině existuje femininum pucheřina (při horním toku Odry v hláskové obměně
pukeřina), v přechodném pásu česko-polském pak pachařina – všechny tyto podoby byly zaznamenány i na
přilehlém území Polska.

Na Brněnsku, Třebíčsku a Boskovicku se objevuje pojmenování pouk s formálním deminutivem pou-
ček
. Okrajový dialektismus buben byl zachycen na Břeclavsku, odděleně pak v již. Čechách, záp. od Českých
Budějovic.

Protože jde o reálii spjatou převážně s venkovským prostředím a celkově ustupující, zjišťovala se situace
ve městech pouze u staré generace. Vesměs odpovídá venkovskému okolí.

4    bachořina  jen nář. — K bachor (slovo ne zcela jasné, souvislost
s puchýř, puchnout není vyloučena).

bróza  jen nář. — Změnou likvidy z dial. blóza, to přejato z něm.
Blase.

buben  v sled. významu jen nář. (SSJ bubenica nář. ,váček, ná-
dobka na tabák‘) — Metaforické pojmenování.

měchařina  jen nář.; pol. macharzyna — Od základu měch-, viz
měchýř.

měcheřina  jen nář.; Jg měchejřina ,močový měchýř‘ — Od zákla-
du
měch-, viz měchýř.

měchuřina  SSJČ — Od základu měch-, viz měchýř.

měchýř  stč. ,močový měchýř‘, Jg, SSJČ, SSJ mechúr — K psl.
*měchъ.

pachařina  jen nář. (Kt pachořiti se sloven. ,nadouvat se, nafuko-
vat se‘) — Od základu
puch-, viz pouk.


pouček  v sled. významu jen nář.; Kt dem. k pouk — Form. dem.
k
pouk, viz tam.

pouk  v sled. významu jen nář. (Kt ,širší konec vejce‘, přeneseně
,hlíza, hrouda‘, SSJČ nář., zast. ,širší tupý konec vejce, vy-
fouknuté vejce‘, sporadicky ,něco vypouklého‘). Buď sou-
visí s
puchnout (snad příbuzné i něm. Bauch), nebo z psl. *pNk- ,pukat‘.

pucheřina  jen nář.; Jg puchořina slc. — Od základu puch-, viz
pouk.

puchýř  v sled. významu jen nář.; pol. pęcherz — Viz pouk.

pukeřina  jen nář. — Hláskovou obměnou základu puch-, viz
pouk.

5    mňechejř Ju 1–6, Ru 1-3 — mňechuřina Ru 4 — puchejř Ru 2 — pucheřina Ju 7 — blouza Po 1 — bubec Ru 5

6    AJŚ 630 (,zvířecí vůbec‘)

sousek

kostna (mélkostna 306)

kisna (moučná k., k. na mouku) 202, 203, 315

fachufka 826, 833 (fakufka 825, fach 832)

štrych

S          stravňa 752, špajstrun 722, špajza 116

N          násipka 256, 418

2                 Sledovala se lexikální diferenciace nář. pojmenování pro truhlu na mouku. Kromě výrazných rozdílů le-
xikálních (např. moučnice × truhla × špižírna × židle × sousek) byly – zejména u slova židle – zaznamená-
ny i bohaté diference hláskoslovné (židle × žíhle × žigle × žingle), řidčeji pak byly zachyceny rozdíly slovo-
tvorné (špižírna × špížerna, vařenice × vařenka). Morfologický rozdíl špižírna × špižírňa mapován není,
protože na těchto slovech není možno postihnout celý průběh izoglosy -na × -ňa. Ten viz I-212 dřevník (hra-
nice kůlna × -ňa).

Některá pojmenování jsou terminologickými označeními pouze pro sledovanou reálii (např. moučnice),
jiná znamenají prvotně truhlu na obilí (sousek) nebo na potraviny vůbec (špižírna, vařenka). Víceznačný ná-
zev truhla byl někdy zapsán se zpřesňujícím přívlastkem (moučná/-ní t., t. na mouku), jehož se však v kon-
textu zpravidla neužívá, proto byl mapován jen většinový holý výraz.

Velká část názvů jsou výpůjčky z němčiny; ke starší vrstvě přejatých výrazů patří židle, špižírna a truh-
la
, k mladší vrstvě fachuvka, štrych, kostna a kysna. Také u jmen domácího původu je možno rozlišit výrazy
velmi staré (sousek) a mladší, univerbizované (moučnice < moučná/-ní truhla, vařenice < truhla s vařením).

3                 Největší areály zaujímají pojmenování moučnice, špižírna, židle a truhla, k nim se přidružují menší ob-
lasti ostatních názvů.

Za základní výraz lze pokládat pojmenování moučnice; užívá se ho v rozsáhlé oblasti v sv. Čechách
a téměř na celé Moravě a v odděleném areálu v již. Čechách, kromě toho proniká i do oblastí ostatních výra-
zů. Slovo špižírna zaujímá velkou centrální část Čech s přesahem na Novoměstsko; na Chodsku, již. Jindři-
chohradecku a na sev. Třebíčsku byla zaznamenána varianta špížerna. Výraz židle zaujímá dvě protilehlé
kompaktní oblasti: jz. Čechy (zde má podobu s prodlouženým kmenovým vokálem žídle) a území záp. skupi-
ny slez. nářečí. Byly zaznamenány ještě další hláskoslovné varianty tohoto pojmenování: žigle (roztroušeně ve
vých. polovině Moravy), žingle (v malém kompaktním areálu mezi Vsetínem a Uh. Brodem), žíhle (na sev.
Plzeňsku). Pojmenování truhla má oblasti většího výskytu (často v dubletě s jinými výrazy) v sz. Čechách,
v jz. cípu Moravy a na Valašsku a Jablunkovsku, jinak se objevuje rozptýleně i jinde, zejména na širším
Brněnsku.

Ostatní lexémy zabírají jen malá území: sousek je doložen ze tří okrajových oblastí – z Rakovnicka,
Podkrkonoší a Moravskobudějovicka, vařenice se vyskytuje ojediněle na Hořovicku, vařenka v Podorlicku.
Mladší přejímky z němčiny byly zachyceny na územích sousedících s dřívějším něm. osídlením: kostna a kys-
na
v sz. Čechách, štrych v jv. části Slezska a fachuvka na Těšínsku.

4    fachuvka  jen nář. — Odvozeno z fach, to přejato z něm. (SSJČ
foch, fach ,přihrádka, oddělení‘, fachuvka je tedy ,truhla
s přihrádkami‘).

kostna  jen nář. — Přejato z něm.

kysna  v sled. významu jen. nář. — Specifikací (SSJČ poněkud
zast. ob. ,bedna‘). Přejato z něm.

moučnice  stč. múčnicě, Jg, SSJČ, SSJ múčnica, pol. mącznica
Univerbizací z
moučná truhla.

sousek  v sled. významu jen nář.; SSJ súsek — Specifikací (stč. sú-
sěk
a SSJČ zast. a nář. ,truhla na obilí‘, Jg ,truhla s příhra-
dami na vařivo‘). Psl. *
sNsěkъ ,schránka ze dřev dohro-
mady sroubených, sesekaných‘, to od
*sěkati.

stravně  jen nář. — Univerbizací a specifikací ze stravní truhla.

špajstrun  jen nář. — Přejato z něm.

špajza  jen nář. — Specifikací (SSJČ špajzka ob. ,skříň nebo truhla
na potraviny‘). Přejato z něm.

špížerna  jen. nář. — Viz špižírna.

špižírna  v sled. významu jen nář. — Specifikací (stč. šp-/spižérna,
šp-/spižierna ,zásobárna‘, Jg „truhla potravná“, SSJČ říd.
,truhla na zásoby vařiva‘). Podoby se
s- vznikly disimilací
š-ž > s-ž. Odvozeno sufixem -írna od stč. špížiti ,opatřo-


vat potravou‘, zákl. spíže z něm.; srov. i mladší přejetí
špajza.

štrych  v sled. významu jen nář.; Kt — Přejato z něm.

truhla  v sled. významu jen nář.; Jg moučná i mouční t. — Specifi-
kací (SSJČ ,někdejší kus nábytku v podobě bedny se sklá-
pěcím víkem, určený k úschově šatstva, potravin a jiných
předmětů‘, v témž významu SSJ, pol.
trugła, truhła,
hluž.). Přejato z něm.

vařenice  v sled. významu jen nář. — Specifikací (Jg „truhla pro
všeliké vařivo“).

vařenka  v sled. významu jen nář. — Specifikací (Jg „truhla pro
všeliké vařivo“, SSJČ nář. ,skříň nebo truhla na potravi-
ny‘).

židle  v sled. významu jen nář.; Jg — Přejato z něm. (střhn. si-
del
(e) — srov. I-154 židle).

žídle, žigle, žíhle, žingle  jen nář.; Jg žigla — Mor. a slez. varianty
zakončené na
-la se nacházejí v obl. neprovedené přehlás-
ky
’a > ’e a vznikly analogií podle nepřehlasovaných po-
dob. Podoba s
-h- vznikla snad kontaminací s truhla přes
deriváty
židlice truhlice > žihlice.

5    moučňice Ju 1, 4, Ru 4 — truhla Ru 2, 5 — truhła Ju 7 — špižírna Ju 2, 3 — kisna Ru 2, 4 — kisňa Ju 7 — kchisna Ju 6 — kisna na mou-
ku Ju 5 , Ru 3 — kchisňa, kchisna na múku Ru 5 — k’ista Po 1

6    ASJ (IV 211:37 a t. na šaty)

Či

(f)scházet (též 149, schazać 804, schodźić 805, vicházeť 104)

rušat (rušat se 808, 809, 832, 833, 84)

S          kvasit 14, 136, zvedať se 103

2                 Spisovné sloveso kynout, užívané o těstě ve významu ,kvašením se stávat pórovitým a tak nabývat na
objemu‘, má několik nářečních ekvivalentů. Výrazné rozdíly existují především v rovině lexikální (kynout,
kysat, vzcházet, rušat) a slovotvorné (kysat, kysnout, kýst). Méně podstatné a ojedinělé diference v hlásko-
vém skladu slov mapa nezachycuje.

Sémanticky se poněkud odlišují svč. slovesa kysat a kvasit – obě jsou specializována pouze na kynutí
chlebového těsta. Označení rušat (se) významově koresponduje se (v)zcházet a zvedat se, tj. pohybovat se
(vzhůru).

3                 Na mapě jsou patrny čtyři areály víceméně souvislého výskytu základních pojmenování. Je to většinové
české kynout, mor. a čes.-mor. kysat (přesahující ojediněle i dále do Čech), svč. (v)zcházet a slez. rušat (se).

Mor. označení kysat, vývojově příbuzné se slovesem kynout, se na území Čech většinou objevuje s uve-
deným významovým zúžením; ve vm. nářečích vytváří souvislý příhraniční pruh slovotvorná obměna kys-
nout
, na Uherskobrodsku a sev. Vsetínsku se užívá novotvaru kýst.

Jako progresivní se jeví sloveso kynout. Objevuje se téměř důsledně po celých Čechách a jako pojme-
nování nezřídka jediné se dokládá i z moravských měst.

4    kvasit  stč., Jg, SSJČ říd., pol. kwasić, dluž. kwasowaś, kwasyś
K psl. *kvasiti, specifikací významu.

kynout  stč., Jg, SSJČ — Souvisí s psl. *kypěti.

kysat  jen nář.; Jg, SSJČ nář., hluž. kisać, (stč. ,stávat se kyse-
lým‘ — Pravděpodobně pokračování psl.
*kysati (od zá-
kl.
*kys-).

kysnout  jen nář.; SSJ kysnúť, hluž. kisnyć — K psl. *kysnNti ‚stá-
vat se kyselým‘, specifikací významu.

kýst  jen nář. — Viz kysat.

rušat (se)  jen nář. (SSJ rušať sa i pol. ruszać się ,pohybovat se‘)
— Specifikací významu z nář.
ruchat, rušat ,hýbat‘.

vzcházet  (stč. vzcházěti ,pohybovat se vzhůru, stoupat‘), SSJČ
kniž. — Specifikací významu.

zvedat se  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu od vz-
-vésti
,zvedat se‘.

5    kinout Ju 2–5, Ru 1-3 — kisat Ju 1, 2, 4, 6, Ru 4, 5 — kisnúť Ju 7 — kísť i kisť Ju 7 — scházet Po 1, Ju 2

6    OLA 1065

podoba necvičky, v sev. úseku vm. skupiny roztroušeně i varianta necůlky. Záp. Čechy bez Plzeňska a vých.
polovina Moravy mají většinou nedem. formu
necky, jež se objevuje i na záp. polovině Moravy, na Doudleb-
sku a podél čes.-mor. hranice.

Ostatní lexémy se vyskytují na malých územích. V podkrk. úseku a na Sedlčansku vytváří dva ostrůvky
označení vanička (vana), v již. úseku čes.-mor. rozhraní jsou trůčky, z Břeclavska a z Kopanic je doloženo
označení korýtko.

4    korýtko  v sled. významu jen nář. — Dem. ke koryto. Specifikací
pův. významu ,dřevěná mělká nádoba podlouhlá, dlabaná
z jednoho kmene‘.

necičky  Jg též nečtičky, SSJČ zast. — Dem. od necky. Specifika-
ce původního významu. Viz necky.

necky  Jg, SSJČ zast., pol. niecka (sg. f.), hluž. mjecki, dluž. njac-
ki
Od necvice, plurál podle troky. Viz necvičky.

necúlky  jen nář. — Patrně z necúvky, záměnou bilabiálního v a ł.
Viz necvičky.

necvičky  jen nář. — Dem. od necvice, to od psl. *nьktva, *nig-
tva
. Zakončení na -ky podle necky. Specifikací původní-
ho významu (původně šlo o nádobu určenou k mytí —
srov. I-165 necky — která později místy sloužila i na pří-
pravu těsta).

trůčky  Jg, SSJČ tročky, trůčky — Dem. k troky. Přejato z něm.

vanička  v sled. významu jen nář. — Dem. k vana, to z něm.

5    necki Po 1, Ru 1 — necičky Ju 4–6, Ru 2–4 — nečičky Ru 3

6    AJPP 86, SSA 5/69

Mi

špint  — Přeneseně, přejato z něm. (,tkanička, cestička, klihovati-
na‘).

štráfek  — Přeneseně, přejato z něm. (,pruh‘).

zákalec  Jg mor. a slc., SSJČ zast. a nář., pol. zakalec i zakał
Patrně od kaliti ,utvrzovat, činit tvrdým‘, popř. od kal.

zákalek  Jg mor. a slc. — Viz zákalec.

zákalka  hluž. zakałka — Viz zákalec.

žíla  — Přeneseně.

5    brousek Po 1, Ju 2, 3, Ru 2 — zákalec Ju 5, 7 — zákalek Ju 4 — sražené chleba Ju 6 — sráška Ru 2 — prouška Ju 1 — bodak Ru 5

6    SSA 5.73

Bh

Výrazný areál tvoří slovo paníček na Valašsku a v přilehlém již. úseku slez. dialektů. Malý územní roz-
sah mají slova janek (Frýdecko-Místecko a sev. okraj Valašska) a krajíček (Jablunkovsko).

4    člebek  jen nář. — Patrně od šklebit se, viz šklebítko.

husička  v sled. významu jen nář. — Přeneseně na základě tvarové
podobnosti.

janek  v sled. významu jen nář. — Žertovně.

kolíbka  v sled. významu jen nář. — Přeneseně na základě tvarové
podobnosti.

krajíček  v sled. významu jen nář. (stč., SSJČ, SSJ — u všech jen
,naplocho ukrojený kus chleba‘) — V slez. nář. vlastně
v pův. význ. ,kus chleba od kraje‘. Dem. k slovu
kraj.

náčinek, náčínek, náčinka  jen nář.; Jg náčinek z Hradecka —
Deverbativum k
načít (psl. *načęti).

okolek  v sled. významu jen nář. — Od adv. okolo příponou -ek.

okrujek  jen nář.; Jg okrajek (SSJČ jen okrojek ,okrojená část ně-
čeho‘) — Deverbativum od
okrojiti.

opatek  v sled. významu jen nář. — Patrně z *ob patu sufixem -ek.

paníček  jen nář.; Jg mor. a slez. — Patrně přenesením.

patka  Jg, SSJČ (synonymum k skrojek), pol. piętka — Přenese-
ním a deminucí z
pata. Mch předpokládá psl. *pentna
v pův. významu ,puklina vybočující z bochníku jako nádor‘.

sklipánek  jen nář. — Dem. ke sklípek, viz tam.

sklípek  v sled. významu jen nář. — Lid. etymologií mylně přiklo-
něno ke
sklep. Viz slípek.

skrojek  Jg, SSJČ i ,poslední část bochníku‘ (SSJ skrojok ,odře-
zek‘) — K psl.
*skrojiti.

skrovek  jen nář.; Kt — Od nář. slovesa skrovať (to sekundární im-
perfektivum od
krať ,krájet‘).

skrumka  jen nář.; pol. kromka ,kousek chleba‘ — Přejato z pol.

slepička, slépka  v sled. významu jen nář.; pol. przylepka, dluž.
slibka (Jg slípka jen ,při kůrce chlebové sražená střída‘)
— Lid. etym. mylně přikloněno k
slepice, nelze vyloučit
ani metaforické přenesení. Viz slípek.

slipánek  jen nář. — Dem. k slípek. Viz tam.

slípek  jen nář.; Jg jen ,strana bochníku, kterou se k druhému
bochník v peci přilepil‘, hluž.
slěpk — K slepit.

šklebítko  jen nář. — Od zákl. šklebit se (psl. asi *sklebiti sę ,roz-
vírati se, zeti‘; v místě odkrajování bývala puklina).

5    skrojek Po 1, Ju 1–6, Ru 2–4 — otkrojek Ru 5 — janek, jaňíček Ju 7 — paňík Ju 7

6    ASJ IV 235, SSA 5.75, OLA 1089, ALE 358

Bh

3                 Základní protiklad tvoří metaforické pojmenování patka a deverbativa od sloves krojit a jíst.

Hranice mezi jednotlivými výrazy jsou málo ostré; častá je dubletnost i tripletnost pojmenování, která
plyne zvl. ze sílící tendence nerozlišovat v názvu obě reálie a z novějšího pronikání výrazů patka a skrojek.

Slovo patka je rozšířeno zejména v jz. polovině zkoumaného území, tj. především v oblasti jzč. dialektů,
nedubletně pak v záp. části střč. dialektů a v širším areálu na jz. Moravě. Odvozenina opatek byla zapsána
zcela sporadicky na jv. Klatovsku a na vých. Moravě (srov. I-90 podpatek).

Na většině území byly zaznamenány podobně tvořené deriváty od sloves krojit a jíst. Pojmenování
skrojek zaujímá značnou oblast v jz. Čechách a dále se vyskytuje na okraji sv. Čech, mezi Ledčí nad Sázavou a No-
vým Městem na Moravě, na Břeclavsku a Kyjovsku a ve Slezsku s přesahem na sev. Valašsko (v česko-polském
přechodném pruhu je jeho slovotvorná varianta skrovek). Podoba dokrojek se táhne středem Moravy v širo-
kém pruhu od jv. na sz. a přesahuje až na vých. okraj svč. nář. oblasti; dubletně se vyskytuje i v hor. Pojizeří.
Varianta nedokrojek je častá v horním Pojizeří a v Podkrkonoší, na Vysokomýtsku a zpravidla jako nedublet-
ní na Prostějovsku a Kroměřížsku.

Deriváty od slovesa jíst byly zaznamenány zejména ve vých. polovině Čech: forma dojedek vytváří
značnou oblast na jihu Čech (dubletně je i na Domažlicku, Břeclavsku a řídce i jinde); na ni navazuje směrem
k severu podoba nedojedek, která zaujímá velký areál v Polabí a v Posázaví, odděleně pak menší oblast již. od
Brna.

Ostatní lexémy vytvářejí jen malé areály na okrajích zkoumaného území: sklípek na záp. Opavsku, kra-
jíček
na Jablunkovsku, paníček na sev. Valašsku s přesahy do Slezska a okolek v Podkrkonoší. Výraz okro-
jek
je velmi řídce rozptýlen při sev. okraji Čech.

4    dojedek  jen nář. — Od (do)jíst.

dokrojek  SSJČ — Od (do)krojit.

nedojedek  jen nář. (Jg ,co se nedojedlo‘) — Od (nedo)jíst.

nedokrojek  jen nář. — Od (nedo)krojit.

okrojek  v sled. významu jen nář. — Viz okrujek (I-135 skrojek
chleba).

okřapek  jen nář. — Od okřápat ,otlouci‘ (tedy ,otlučené místo‘).

patička  v sled. významu jen nář. — Dem. k patka (I-135 skrojek
chleba).

prdelka  v sled. významu jen nář. — Přeneseně a žertovně.

vdovec  v sled. významu jen nář. — Přeneseně a žertovně.

zadeček  v sled. významu jen nář. — Pův. asi neexpresivně ,zadní část
chleba‘.

Ostatní výrazy (patka, opatek, skrojek, skrovek, paníček, krají-
ček
, sklípek, okolek, janek, skrumka, slepička) jsou vy-
loženy v komentáři mapy I-135 skrojek chleba.

5    patku Ju 2 — skrojek Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 2, 3 — dokrojek Ju 4, Ru 5 — nedokrojek Po 1 — nedojedek Ju 3 — paňík Ju 7 — zadeček Ju 1
— janek, jaňíček Ju 7

6    —

Či

3                 Česko-moravsko-slezskou trichotomii tvoří pojmenování houska (v celých Čechách), pletýnka (na vět-
šině Moravy) a bělka (ve Slezsku s přilehlou vých. částí Valašska a na Zábřežsku).

Na jz. Moravě se užívá formálního deminutiva žemlička, místy i žemle. Tato forma se roztroušeně objevuje
i jinde na Moravě a v menších úsecích také na Doudlebsku a Těšínsku. Sporadický je arch. lexém calta zazna-
menaný na Chodsku a na Doudlebsku.

Kromě mor. podoby pletýnka byly mapovány i hláskové obměny pleténka (převážně ve vm. dialektech)
a pletenka (při sev., již. a jv. okrajích Čech a ve Slezsku).

Městská mluva je v podstatě shodná s územ okolního venkova, do moravských měst navíc místy proni-
ká pojmenování houska a do měst ve Slezsku pletýnka.

4    bělka  jen nář.; SSJČ nář. — Od adj. bílý, psl. *bělъ.

calta  jen nář.; stč., hluž. całta (SSJČ nář. ,vánočka‘) — Přejato
z něm.

houska  stč. i húscě, Jg, SSJČ, hluž. huska — Pův. dem. od husa,
přenesením významu.

pletenka  Jg, SSJČ zast. a nář., SSJ, pol. plecionka, hluž. plećen-
ka
Od adj. pletený.

pleténka  SSJČ říd., zast. a nář. — Viz pletenka.

pletýnka  Kt, SSJČ i pletynka říd., zast. a nář. — Úžením z pův.
pleténka, viz pletenka.

žemle  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ ,bílé pečivo zprav. ku-
latého tvaru s rýhou uprostřed‘) — Přejato z něm.

žemlička  v sled. významu jen nář. (SSJČ dem. ,bílé pečivo zprav.
kulatého tvaru s rýhou uprostřed‘) — Formální dem. od
žem-
le
, viz tam.

5    houska Po 1, Ju 2, 3, Ru 2–4 — pletýnka Ju 4 — pletenec Ru 2 — spletenec Ru 3 — karásek Ju 3 — kolák Ru 5

6    PLPJ 44, SSA 5.84

4    drobečky  Jg, SSJČ — Od drobky, viz tam.

drobinky  jen nář.; Jg slc., SSJČ nář., pol. — K drobit, psl. *drobi-
ti
.

drobky  stč. drob, Jg, SSJČ, hluž. — Odvozeno od drob, psl.
*drobъ.

drobty  stč., Jg, SSJČ, SSJ kniž. a zast. — Viz drobky.

drochýtky  jen nář.; stč. drochtek, SSJČ nář. — Odvozeno od dro-
chet
, jež vzniklo křížením slov drobet a trochet.

drolky  v sled. významu jen nář. — Deverbativum od drolit < tro-
lit
,drobit, lámat‘ (d- vlivem drobit). Patrně utvořeno od
trochlit ,trousit, plýtvat‘ (podobně i Jg).

odrobinky  jen nář.; Jg, SSJČ nář., SSJ, pol. odrobiny — Odvoze-
no od
(o)drobit.


okrušiny  jen nář.; SSJ nář., pol. okruszyna, -nka (Jg okruch ,od-
lomek‘) — Od nář.
(o)krušit ,drtit, drobit‘.

omelinky  jen nář.; Jg slc., SSJČ nář., SSJ — K (o)mlít.

otrusinky  jen nář.; Jg, SSJ (stč. otrusek ,drobet, úlomek, odpa-
dek‘ — Odvozeno od
(o)trousit, psl. *trNsiti, iterativum
k
*tręsti ,třásti‘, tj. ,(p)otřásati něčím, vytřásat něco a tím
i drobně sypat‘. V češtině přibyl odstín ,sypání po jednom
nebo v malých množstvích‘, popř. ,ztrácení nevědomky‘.

stěřiny  jen nář. (Jg a SSJČ těřiny ,piliny‘) —  Souvisí patrně s tříti.

strousky  v sledovaném význ. jen nář. (Kt a SSJČ senné strusky
,odrolené nejjemnější části lučního sena‘) — Viz otrusinky.

zdrobky  jen nář. —  Od drobky, viz tam.

zdrolky  jen nář. — Od drolky, viz tam.

5    dropki Po 1, Ru 2, Ju 2–5 — drobečki Ju 1–3, Ru 4 — zdropki Ru 3 — odrobinky Ju 7 — odrobiny Ju 7 — otrusinky Ru 5

6    ASJ IV 237, SSA 5.79, OLA 1090

Pl

smažene slifky

vařene slivy 806

kotłoviny 742, 754

kotłovice pl. 743, 744

lekvar (-ár 75)

S          krédlich 650, kredlech 652, kolisarka 749

2                 Mapa zobrazuje zeměpisné rozšíření nář. pojmenování pro švestková povidla, tj. nahusto vařené švestky. Ma-
teriál přinesl rozdíly lexikální, slovotvorné (např. trnky × vařené trnky, kotloviny × kotlovice) a morfologic-
ké (povidla × povidlí).

K označení sledovaného denotátu slouží jednak speciální termíny (kotloviny, kotlovice, povidla), jed-
nak výrazy s běžnějším významem ,švestkové plody nebo příslušné stromy‘, jež byly specifikovány na sledova-
ný význam. Aby nedocházelo k nežádoucí homonymii, vznikala v areálech výrazů slíva, trnka ,švestka‘ sou-
sloví typu vařené trnky jako terminologická označení pro povidla. Je-li z kontextu příslušný denotát
dostatečně určen, mohou být tyto zpřesňující přívlastky elidovány.

3                 Základní lex. protiklad tvoří speciální termín povidla a názvy plodů trnky, smažené slívy, švestky. Vět-
šinové označení povidla je typické pro celé Čechy s přilehlým Zábřežskem a pro vých. část slez. nář. Neu-
trum povidlí bylo zachyceno v záp. části Moravy a na Vysokomýtsku a Náchodsku. Na střední Moravě pře-
vládá výraz trnky, ve vm. nářečích pak většinou sousloví smažené t. (sev. Valašsko), řídce i vařené t.,
ojediněle kotlové t. (zejména stř. pás vm. nář.). Sousloví smažené slívy se nachází v záp. části slez. nář.,
jeho slovotvorná varianta smažené slivky byla zaznamenána jižněji (zvl. na Frenštátsku). Na Litovelsku
se vyskytuje též pojmenování švestky. Univerbizované výrazy kotloviny, kotlovice byly zachyceny několikrát
na Uherskobrodsku v sousedství se souslovným termínem kotlové trnky. Výraz lekvar byl v sledovaném vý-
znamu doložen sporadicky z mor.-sloven. pomezí.

Do městské mluvy obou generací proniká pojmenování povidla.

4    kolisarka  jen nář.; Kt val. — Snad souvisí se slovesem kolísat
,houpavě pohybovat‘. Při vaření se musela povidla neustá-
le promíchávat.

kotlové trnky  jen nář. — Adj. v sousloví bylo zvoleno podle kot-
le, nádoby určené k přípravě povidel.

kotlovice  jen nář. — Univerbizací sousloví kotlové trnky. Viz
tam.

kotloviny  jen nář. — Viz kotlovice.

kredlech, krédlich  jen nář. — Přejato z něm.

lekvar  SSJČ i -ár zast. a nář., SSJ (stč. lektvař, letkvař, lekvař f.
,lék s medem, pamlsek‘, Jg
lektvař f., letkvař f., lektvár m.
,šťáva na kaši svařená‘) — Přejato z lat. (přes něm.).

povidla  plt., n. stč., Jg též povidlo, SSJČ, pol. powidła, též po-
widło
— Nejasné, slovo neprůhledné.


povidlí  Jg, SSJČ — Viz povidla.

smažené slivky  v sled. významu jen nář. — Dem. k slívy, viz sma-
žené slívy
.

smažené slívy  v sled. významu jen nář. — Sousloví. Přeneseně
z nář.
slívy ,švestkové plody‘. Adjektivum bylo motivová-
no tepelným zpracováním ovoce.

smažené trnky  jen nář. — Sousloví, viz trnky a smažené slívy.

švestky  v sled. významu jen nář. — Přeneseně ze švestky (pl.)
,druh peckovice‘.

trnky  jen nář.; SSJČ nář. — Přeneseně z nář. trnky ,švestkové
plody‘.

vařené slívy  jen nář. — Sousloví, viz smažené slívy.

vařené trnky  jen nář. — Sousloví, viz trnky. Adjektivum bylo mo-
tivováno tepelným zpracováním ovoce.

5    povidla Ju 2, 3, 5, 6, Ru 2–4 — povidli Ju 4 — trnky Ju 6, Ru 5 — smažené trnky Ju 7 — laňkvara Ru 4 — šmouř (m.) Po 1 — pekmes/-z
Ju 1, 7 — pegmez Ju 7

6    —

Pl

3                 Z mapy je patrné, že celé území českého jazyka lze rozdělit do čtyř oblastí lišících se navzájem uplatně-
ním slovotvorných předpon.

V střč. a svč. nářečích se vyskytuje prefix u-, v sev. části Moravy, na Kyjovsku a v záp. polovině Slezska
se užívá předpony po-. Pro jižní Čechy (s přilehlou částí zč. oblasti) jsou typické odvozeniny s předponou se-,
jež má na Moravě a ve vých. Slezsku podobu ze-. Na zč. okraji bylo zaznamenáno sloveso rozemlít, jež má
paralelu v kladském rozemlet.

Celé území Čech člení od severu k jihu hláskoslovná izoglosa, která odděluje převažující český základ
-mlít od vč., mor. a slez. podoby -mlet.

Infinitivy s diftongem -ej- (-mlejt) byly zaznamenány ve všech zč. pohraničních městech, sporadicky i
v českých městech vnitrozemských. Při hodnocení situace ve městech lze při celoúzemním pohledu považovat
za většinový prefix u-, na Moravě pronikly do interdial. vrstvy podoby s předponami po- a ze-.

4                 Všechna slovesa vznikla perfektivizací sloves mlít (ze stč. mléti po změně é > í, to z psl. *melti) a říd. mlet (zkrácený
kmenový vokál je reflexem starého mor. krácení pův. dvojslabičných slov, které však má v tomto případě neobvykle velký rozsah; srov.
I-77 lhát).

pomlet  jen nář.; stč. pomleti, Jg.

pomlít  Jg, SSJČ, SSJ pomlieť.

rozemlet  jen nář.; Jg.

rozemlít  Kt, SSJČ, SSJ rozomlieť, říd. rozmlieť.

semlít  stč. semlíti, Jg, SSJČ.

umlet  jen nář.; Jg.

umlít  SSJČ, SSJ umlieť říd.

zemlet  jen nář.; Jg, pol. zemleć, hluž. zemlěć.

zemlít  jen nář.; Jg, SSJ zomlieť.

5    umlit Ju 1, 3, Ru 4 — umlet Po 1, Ju 2, 4 — pomlet Ru 5 — semlít Ju 3, 5, Ru 2, 3 — semlit Ju 1 — semlet Ju 2 — zemlet Ju 6 — zemleť
Ju 7 — rozmlet Po 1

6    —

ty, např. drobit, drolit, mlít (srov. eliška, pův. melíška), strouhat (též přejaté kerštl), žmolit a také od slovesa
sypat. K pojmenování sledovaného denotátu se užívá i názvů přenesených, původně označujících jiné sypké
potraviny (
mouka, krupice, jíška, zásmažka, strouhanka).

Zachycené nář. rozdíly jsou jednak lexikální (diferencované slovní základy deverbativ i slova neodvoze-
ná a metaforická pojmenování), jednak slovotvorné (byly zaznamenány zejména bohatě diferencované sufixy,
a to ženského a stř. rodu: -an/-an-ka, -en/-en-ka × -ní, -tko). U slovesného základu syp- lze uvažovat také
o regionálním rozdílu v odvozování od slovesa sypat, dok. posypat a sekundárního nedok. posýpat (popř.
vm. posypovat). U dokonavého slovesa posypat a nedokonavého slovesa posýpat je společná oblastně vyhra-
něná předpona po-. Slovotvorná kvantita kmenové samohlásky (posyp- × posýp-) je však rozdílná i tam, kde
se užívá nedokonavých slovesných forem shodně tvořených (posýpat, ale posypátko i posýpátko).

Technika zobrazení nář. rozdílů je poněkud odlišná; lexikální areály deverbativ vyznačené izoglosami
představují jen slovní základy, rozdílné sufixy zobrazuje šrafování; pojmenování metaforická znázorňují
v mapě značky.

3                 V zobecněné podobě představuje mapa zeměpisnou konfrontaci dvou základních lexikálních areálů:
Morava s přilehlou velkou částí svč. oblasti vytváří areál slovesného základu syp- a zbývající území Čech je
areálem odvozenin od základů žmol- nebo drob-, s výjimkou zč. areálu odvozenin od základu zvukově blíz-
kého trol- (s hláskovou variantou drol- v úseku manětínském). Různé deriváty od základu syp- (zejména for-
ma sypání) se rozptýleně vyskytují téměř po celých Čechách i za hranicí areálu, zejména v jihozápadočeské
oblasti.

Při okraji svč. regionu zasahuje do areálu deverbativ výrazně menší oblast pojmenování neodvozených,
metaforických. Je to zejména moučka, vyskytující se místy i v střč. oblasti (zvláště v prostoru jz. od Prahy).
Dalším pojmenováním tohoto typu je název jíška, užívaný v sled. významu rozptýleně v svč. a jč. oblasti, kde
se zároveň vyskytují i pojmenování eliška a krupička. Na Zábřežsku se vytvořil kompaktní areál výrazu zá-
smažka
.

Slovotvorná diferenciace je též značně komplikovaná. Při zeměpisně rozlišených slovních základech se
rozdílně uplatňují i četné sufixy. Přípony rodu ženského (-en-ka/-an-ka) převažují v centru Čech, na sev.
Moravě a ve Slezsku, sufixy rodu středního (-ní, -tko) se v Čechách soustřeďují do areálů periferních (zejmé-
na do oblasti svč., ale též do menších areálů jč. a zč.) a uplatňují se pak výrazně zejména ve střm. oblasti. Areál
sufixů rodu žen. začíná čes. sufixem -enka (drobenka), který přesahuje do zm. oblasti a pokračuje pak přípo-
nou -ka (posypka), jež je příznačná pro záp. a sev. Moravu a Slezsko.

Lexikální makroareál základu syp- je prefixací rozdělen na část větší (tj. celou Moravu a Slezsko s při-
lehlou vč. oblastí), jež je areálem odvozenin od slovesných základů s předponou po- (posypat, posýpat), a na
část zbývající, tj. areál se základem syp- bez předpony.

4    drobení  v sled. významu jen nář. — Viz drobenka.

drobenka  SSJČ — Od drobit, psl. *drobiti.

drolení  jen nář. — Kontaminovaná hlásková podoba od základů
trol- a drob-.

drolenka  jen nář. — Viz drolení.

eliška  jen nář. — Pův. melíška, od mlít žertovnou lid. etymologií
— připodobněním k ženskému osobnímu jménu.

jíška  v sled. významu jen nář. — Přenesením, psl. *jucha, označo-
valo pokrmy husté nebo k zahuštění určené.

kerštl, keřtl  jen nář. — Přejato z něm. Gerstel ,strouhanka‘ a pře-
nesením.

krupička  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

moučka  SSJČ, hluž. mučka — Dem. od mouka, specifikací.

posýpání  jen nář. — Od posýpat, to frekventativum k psl. *sypati.

posypátko  jen nář. — Od posypat, dok. k sypat.

posýpátko  jen nář. — Viz posýpání.

posypka  jen nář.; pol. — Viz posypátko.

posýpka  SSJČ, SSJ — Viz posýpání.

sypání  SSJČ — Od sypat.

sypanka  SSJČ též sypánka Viz sypání.

štrajzl, štrézl, štrýzl  jen nář. — Přejato z něm. Streusel.

trolení  jen nář. — Od trolit < trochlit, to patrně k psl. *trochati
,drobit‘.

trolenka  jen nář. — Viz trolení.

zasmážka  jen nář. — Od smahnout, smažit, psl. *smagnNti, pře-
nesením.

žmolenka  SSJČ — Od žmolit (k žmu, srov. I-167 ždímat).

5    drobečki Po 1, Ru 4 — sipáňí Ju 5 — sipáňi Ju 1 — posipáňi Ju 1 — posejpáňi Ju 2–4 — posípadlo Ju 7 — posípka Ju 7 — posipánki Ju 1
— jíška Ju 1

6    —

Hl

4    mýt  stč., Jg též mejti, SSJČ, SSJ myť, pol. a hluž. myć — Psl.
*myti.

omývat  stč., Jg, SSJČ, SSJ omývať, pol. omywać — Od mýt.

pomývat  stč., SSJČ říd., pol. pomywać arch., dluž. pomywaś
Od
mýt.

umývat  Jg, SSJČ, SSJ umývať říd. —  Od mýt.

5    mejt Ju 1–3, 5, Ru 2, 3 — myť Ju 7 — umejvat Ju 4, Ru 2, 4 — umévat Ju 6 — umývať Ju 7 — pomejvat Po 1

6    —

Bh

patrně kontaminací starého výrazu poklikev a přejatého
puklice.

poklička  Jg, SSJČ dem. — Dem. k poklice, viz tam.

poklopka  v sled. významu jen nář. — Příponou -ka od poklopit.

pokrývadlo  stč. pokryvadlo, Jg pokryvadlo, přikryvadlo, SSJČ
zast. — Viz pokrývka.

pokrývka  v sled. významu jen nář.; stč., Jg pokryvka slc., SSJ po-
krievka
, hovor, pokrývka, pol. pokrywka Od slovesa
pokrýt.


přikrývka  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJ prikrývka — Viz po-
krývka.

puklice  stč. pukla, puklicě, SSJČ říd. (Jg jen dem. od pukla ,ně-
co vypouklého‘) — Přejato z něm.

puklička  Jg, SSJČ říd. dem. — Viz puklice.

skřidélka, škřidélka  jen nář. (Jg škřidélka ,lupý kámen, kterým
se kryje střecha‘) — Viz skřidla.

skřidla, škřidla  jen nář.; Jg škřidla Přisunutím s-/š- ke křidla,
viz tam.

5    poklička Po 1, Ju 1–4, 6, Ru 1, 2, 4 — puklička Ju 5, Ru 3 — puklice Ru 2, 3 — křidla Ju 7 — křidílka Ju 6, 7 — křidelka Ru 5 — poklo-
pec Ju 7

6    ASJ IV 262:36b

chycen regionalismus butelka. Do dvou mikroregionů jsou soustředěny názvy plešna (Lounsko) a pleška
(Podkrkonoší).

Pestrá nář. situace v Čechách se odráží i ve městech.

4    banda  SSJČ ob. (Jg ,kulatý, hliněný, baňatý džbán s tenkým hr-
dlem, kulatá flaška kamenná nebo měděná, baňka‘) —
Patrně expr. obměna k baňka, viz tam.

bandaska  SSJČ — Patrně expr. obměna pojmenování baňka, viz
tam.

bandička  SSJČ dem. k banda — Viz banda.

banka, baňka  v sled. významu jen nář.; pol. bańka — Nář. speci-
fikace pojmenování
baňka (už stč. ,baňatá nádobka‘);
dem. od
báně (psl. *ban’a), označující rozličné baňaté vě-
ci.

butelka  v sled. významu jen nář. — Nář. specifikací výrazu butel-
ka
,láhev‘. Přejato z fr.

cénka  jen nář. (Kt ,plechová nádoba‘) — Patrně k základu cín.
Konvičky bývaly i pocínované.

džbánek  v sled. významu jen nář. — Nář. specifikací názvu džbán
(v dem. tvaru) ,baňatá nádoba s uchem‘ (už stč.).

komvice  jen nář. — Viz konvice.

komvička  jen nář. — Viz konvička.

konévka, konývka  SSJČ dem. — Specifikací výrazů konévka, ko-
nývka
,malá konvice‘; pův. dem. ke konev, viz konvice.

konvice  SSJČ — Specifikací výrazu konvice ,menší nádoba, baňa-
tá nebo zužující se směrem nahoru, uzpůsobená k snadné-
mu vylévání nějaké tekutiny‘ (už stč.); pův. dem. ke
ko-
nev
. Přejato z něm.

konvička  SSJČ dem., SSJ — Dem. ke konvice, viz tam.

pleška  jen nář. — K plech.

plešna  jen nář. — K plech.

pula  jen nář. — Nejasné. Snad souvisí s půl (stč. póla ,polovina‘).
Pův. mohlo pojmenování označovat nádobu s objemem
půlky nějaké větší míry.

5    komvička Ru 5 — baňka Po 1 — bandaska Ju 4 — kanta Ju 3, Ru 4 — kanťička Ju 1–5, 7, Ru 1–3 — kona, milchkóna Po 1

6    MAGP 105

Pl

ska a na Jablunkovsku. Vedle něho se však porůznu objevuje přejatý výraz šeblefla. Pro již. část ostravického
úseku je charakteristické označení fornefla.

Malé ostrůvky vytvářejí dva archaické dialektismy, a to vařecha na sev. Valašsku a odlívka/nálívka na
širším Chodsku.

4    fornefla  jen nář. — Přejato z něm.

lebaňa  jen nář. (Bš val. ,veliká hlava‘) — Přenesená expr. odvoze-
nina z
leb ,lebka, čelo, hlava‘.

naběračka  stč., Jg, SSJČ, SSJ naberačka, pol. nabierka říd. — Od
nabírat.

odlívka  v sled. významu jen nář. (SSJČ ,sklenička sloužící k odlé-
vání tekutiny z větší nádoby‘) — Od
odlívat.

sberačka, sbiračka  v sled. významu jen nář. — Viz sběračka.

sběračka  Jg, SSJČ — Od sbírat.

šaufel  jen nář. — Přejato z něm., expresivní přenesení významu
z
Schaufel ,lopata‘.

šeblefla  jen nář. — Přejato z něm.

šufánek  stč. jen šufan, šufán, Jg dem., též šufán, šufek, SSJČ
dem., též
šufan, obě obl. mor. — Přejato z něm.

vařecha  v sled. významu jen nář.; pol. warzecha nář., warząchew
(SSJČ nář. ,měchačka‘) — Od vařit.

velká ležka  jen nář. — Sousloví, viz ležka a velká lžíce.

velká lžíce  jen nář. (Jg velká lžice ,kuchařská lžíce‘) — Sousloví
specifikujícího adj.
velký a subst. lžíce, srov. I-148 lžíce.

žufánek  stč., Jg dem., též žufán, žufek, SSJČ dem., též žufan,
obě obl. mor., SSJ žufaňa nář., žufanka dem. — Viz šufá-
nek.

5    zbjeračka Po 1, Ju 3 — zbíračka Po 1, Ju 1, 3 — zbiračka Ju 1–4, Ru 4 — žbjeračka Ju 5, Ru 2 — žbíračka Ju 4 — žbiračka Ru 1, 3 —
žberačka Ru 2 — naberačka Ju 6 — šufánek Ju 4, 6, 7 — žufánek Ru 5

6    ASJ IV 261, AJK 65:1

žlíce  jen nář.; Jg mor., SSJČ žlice nář. — Přesmykem z lžíce, viz
tam.

žlička  jen nář.; stč. — Přesmykem z lžička, viz tam.

5    žíce Ju 3, 5, Ru 1–3 — žice Po 1, Ju 4, Ru 1 — žlíce Ju 2, 3 — žlice Ju 1–3, Ru 4 — žlica Ju 1, 2 — užica Ju 7 —  łužica Ju 7 — ližica Ju 7
— łyžica Ju 7 — užička Ru 5

6    ASJ III 253, MAGP 147, OLA 1184, ALE 422

5    vařečka Ju 2, 3, 5, Ru 1, 4 — wařečka Po 1 — vařajka Ru 5 — vařéka Ju 6 — vařejčka Ju 4 — vařecha Ju 7 — vařaška Ju 7 — mňechačka
Ru 2, 3 — dřevjená žíce Ru 3 — kuvača Ju 1

6    —

ně se vyskytujících zejména při okrajích Čech. Je to archaická moutvička v úseku manětínském, měchačka
v úseku volyňském a
vařečka v zeměpisně protilehlém úseku náchodském. Sporadický výskyt názvu rohačka
byl zaznamenán jednak na Zábřežsku, jednak v okolí Českých Budějovic. Paralelou tohoto pojmenování je
i výraz
rogalka, který je jediným názvem předmětu v přechodových nářečích čes.-pol. Frekvencí výraznější jsou
odvozeniny od slovesného základu
klecht-, rozptýleně se vyskytující v centrální části čm. oblasti a v nářečí
mezi Boskovicemi a Prostějovem.

Slovotvornou diferenciaci deverbativ představují velké areály sufixů. V Čechách převládá přípona -ač-
ka
. V rozsáhlém areálu tohoto sufixu se pak dubletně vyskytuje i přípona -ovačka, a to zejména ve vč. a jč.
oblasti. Severnější část svč. oblasti je areálem přípony -ík, který jižním okrajem navazuje na úzký pás
s příponou -ák. Jejím hlavním areálem je však většina území Moravy a Slezska.

Hláskové obměny se projevují hlavně v Čechách u slovesného základu kvedl-, a to kvadl- (ve vnitřním
jč. areálu), kvidl- (při zč. okraji), kvrdl- (v areálu vybíhajícím ze záp. Čech daleko do střč. oblasti) a kverl-
(ve vých. části svč. oblasti). Na Moravě se vydělil v rámci lexikálního makroareálu šprudl- malý dolský areál
podoby šprugl-.

4    klechták  jen nář.; Jg též klechtačka — Od zvukomalebného
klechtat, stč. klektati; obdobné formy jsou ve všech slov.
jazycích.

kvadlačka, kvadlovačka  jen nář. — Viz kvedlačka.

kvedla  jen nář. — Viz kvedlačka.

kvedlačka  Jg též kvedlička, SSJČ — Deverbativum od kvedlat, to
přejato z něm.

kvedlák  jen nář. — Viz kvedlačka.

kvedlík  jen nář.; SSJČ nář., též kverlík — Viz kvedlačka.

kvedlovačka  Jg — Viz kvedlačka.

kverlačka  Jg kverlička, SSJČ zast. a nář. — Viz kvedlačka.

kverlák, kverlík  jen nář. — Viz kvedlačka.

kverlovačka  jen nář.; Jg — Viz kvedlačka.

kvidlačka, kvidlovačka  jen nář. — Viz kvedlačka.

kvrdlačka, kvrdlák  jen nář. — Viz kvedlačka.


měchačka  v sled. významu jen nář. — Od míchat, přenesením vý-
znamu.

moutvička  jen nář.; stč. mútvicě, Jg, SSJ mútvice obl. — Od
moutiti ,míchat tekutinou a tím ji kalit‘, psl. *mNtiti.

rogalka, rohačka  jen nář. — Od roh, psl. *rogъ.

šprudlák, špriglák, šprudlovačka, špruglovačka  jen nář. — De-
verbativum od
šprudlovat, to přejato z něm.

štrudlovačka  jen nář. — Přejato z něm. strudeln.

švrlák  Jg též švrláček — Od švrlat, psl. *svьrdlo ,vrták‘ (kořen
znamenal ,kroužit, otáčet‘).

švrlovačka  jen nář. — Od švrlat, viz švrlák.

vařečka  v sled. významu jen nář. — Z psl. *varěja, od psl. *variti,
přenesením.

vrtěčka  jen nář. — Od vrtět, psl. *vortiti.

5    kvedlačka Ju 3, 4 — kvjedlačka Ru 3 — kvedlovačka Ju 2, 3 — kvedlák Po 1 — švrlák Ju 7 — klechtačka Ju 2 — klochtačka Ju 2

6    ASJ IV 260, SSA 5.116

Hl

souvislou oblast tvoří pouze na již. Slovácku a na Kopanicích, ojediněle proniká do nář. středomoravských
a do mluvy měst.

Pro okrajové úseky szč., jč. a větší část střm. nářečí jsou charakteristické odvozeniny s příponou -átko
(struhátko, strouhátko), z nichž struhátko bylo zaznamenáno i v Podkrkonoší a ve středních Čechách. Typic-
kým označením této reálie v části Moravy vymezené zhruba městy Prostějov, Vsetín a Kyjov je výraz struhál-
ko
. Dva kompaktní areály vytváří maskulinum stroužek, a to na jz. Moravě a v nář. slezských s přesahem na
Valašsko. Další sporadické maskulinum struhák bylo zachyceno roztroušeně zvláště v severomoravských
městech.

Podoby s dvojhláskou nebo s dlouhou samohláskou uvnitř slova se objevují v jz. polovině Čech (s vý-
jimkou oblasti Plzeňska, Strakonicka a Táborska) a v nářečích středomoravských.

Pojmenování odvozená od jiných základů jsou řídká, např. kružadlo, kružátko v centrální části čm. ná-
řečí, hachlička na jz. Moravě a tarluško na Těšínsku a Jablunkovsku.

Ve městech převládá označení struhadlo.

4    hachlička  jen nář. (SSJČ hachle nář. ,drhlen‘) — Derivací ze zá-
kladu přejatého z něm.

kružadlo  jen nář.; Jg i kruhadlo ,čím se krouhá‘, SSJČ nář., SSJ
kruhadlo nespis. — Od kroužit.

strouhadlo  jen nář.; SSJ strúhadlo — Diftongizací zdloužené
kmenové samohl., viz struhadlo.

strouhátko  SSJČ dem. říd. — Dem. od strouhadlo, viz tam.

stroužek  jen nář.; Jg dem. k struh ,nástroj na strouhání, struhad-
lo‘, SSJ
strúžik — Od základu *strugъ zdloužením a pří-
ponou
-ek, viz struhadlo.

struhadlo  stč., Jg, SSJČ, SSJ strúhadlo — Od strouhat, psl. *stru-
gati
.

struhák  jen nář.; Jg, SSJ hovor. (SSJČ ,stroj na strouhání bram-
bor‘) — Viz struhadlo.

struhálko  jen nář. — Viz struhadlo.

struhátko  jen nář.; Jg struhádko dem. — Dem. k struhadlo, viz
tam.

tarluško  jen nář.; pol. tarka, tarło zast. —  Přejaté z pol. tarło a
rozšířené domácím formantem
-uško.

5    struhadlo Ju 3 — struhadło Ju 7 — strouhadlo Ru 4 — struhátko Ju 1–4, 7 — strouhátko Ju 1, 2, 4, 5 — stróhátko Ju 6 — struhałko Ju 7
— strúhalko Ru 5 — strúžek Ju 7

6    ASJ IV 265:39b

2                 V názvech pro květináč, tj. okrouhlou hliněnou nádobu na pěstování květin, se projevuje bohatá lex. di-
ferenciace. Jako terminologicky jednoznačné fungují výrazy od základu květ-/kvít-. K označení sledované re-
álie se však užívá rovněž těch pojmenování, která původně označovala buď určitý druh kuchyňských nádob
(bábovka, baňka, bezkrejtka, koflík, látka, okrouhlík, pánvička, pucláček), nebo nádoby, nádobí obecně
(donička, hrnec, hrnek, karhanec, kšírek, pernice), případně byla volba některých dalších názvů motivována
skutečností, že se na venkově květiny často pěstovaly v poškozených (tedy svému původnímu účelu již nevy-
hovujících) nádobách různého typu (střep, čepaňa, snad i pukala). Uvedené názvy jsou na zkoumaném úze-
mí značně rozrůzněny a navzájem se mnohdy překrývají.

Pojmenování hrnek (hrneček, hrnec) mají často u sebe atribut na kvítka. Střč. výraz kořenáč byl pů-
vodně termínem zahradnickým.

3                 Základní protiklad představují terminologická pojmenování odvozená od základu květ-/kvít-, doložená
téměř na celém území (nejrozšířenější z nich je podoba květník), a názvy specifikované na sledovaný význam
jen na určité části zkoumaného území (největší areály vytvářejí označení hrnek, látka, pernice).

Výraz květináč, který proniká do nářečí ze spisovného jazyka, byl zachycen souvisleji na východní po-
lovině Čech a na záp. Moravě. Většinou se vyskytuje v dubletě s některým výrazem tradičním. Sporadicky
pak jej nacházíme téměř na celém zkoumaném území, především v mluvě ml. generace, zvl. ve městech. Starší
pojmenování květník vytváří rozsáhlý areál především v oblasti jzč. nářečí s hlubokými přesahy na území ná-
řečí středočeských. Odděleně se pak nachází v malém areálu v sev. Čechách a ve vm. nářečích. Jinak byly na
Moravě zachyceny ještě podoby květňák (širší Brněnsko) a kvítňák (již. úsek vm. nářečí). Zejména na záp.
Moravě je podoba květník vytlačována novějším pojmenováním květináč. Výrazy květník, květináč tvořívají
spolu dubletu ojediněle; v těchto případech pak představuje název květináč zřetelnou inovaci. V centru a na
severu Čech je řídce doloženo (rovněž v dubletách) pojmenování kořenáč.

Pojmenování hrnek zabírá rozsáhlý areál na sev. části střč. dialektu a přiléhajícím území nářečí svč.,
druhou velkou oblast tvoří na již. Moravě. Podoba hrnec se nachází v její části střední. Jižně od Tábora bylo
několikrát zachyceno formální deminutivum hrneček. Menší, zato kompaktnější areály vytvářejí některá po-
jmenování další: pucláček (sev. Královéhradecko a širší Náchodsko), pánvička (podorlický úsek), koflík
(Vysokomýtsko a Novoměstsko), vrhlík (Domažlicko a Klatovsko), bezkrejtka (již. a jv. Čechy), střep (část
centrálního střm. nářečí a Zábřežsko, ojediněle Uherskobrodsko); podoba třep je doložena z Doudlebska.
Výraz pernice byl zachycen na rozsáhlém území mezi Litovlí a Zlínem a na jihu Valašska, látka ve Slezsku.

Ojedinělý výskyt mají výrazy baňka (širší Pelhřimovsko), karhánek (již. od Hradce Králové), vokrou-
hlík
(Podkrkonoší), donička (přechodový pás čes.-pol.) a bábovka s obměnami (již. Čechy, Zábřežsko).

4    babolka  jen nář. — Snad k bábovka.

bábovka  v sled. významu jen nář. — Nář. specifikací pojmenová-
bábovka ,forma na pečení bábovky‘.

baňka  v sled. významu jen nář. — Nář. specifikací pojmenování
baňka ,baňatá nádobka‘.

bezkrejtka  jen nář. — Nář. specifikací pojmenování bezkrejtka
(SSJČ nář. ,nekrytý hrnec‘).

bulák  jen nář. — Nář. specifikací pojmenování bulák (Kt ,vy-
pouklý hrnec‘, Bš
buláček na Jevíčsku ,hliněná miska, ka-
strůlek‘). Patrně lze spojit s adj.
bulatý ,buclatý‘ (Jg).

čepaňa  jen nář. — Specifikací nář. čepaňa ,střep, poškozená ná-
doba‘, případně nář.
čepaně ,nádobí‘.

donička  jen nář.; Jg i donice mor., pol. —  Nář. specifikací arch.
výrazu
donice (v dem. tvaru) ,hliněná nádoba‘.

hrnec na květiny  Jg, SSJČ — Nář. specifikací výrazu hrnec, hr-
nek
,nádoba‘.

hrneček  v sled. významu jen nář.; dluž. kwětkowy gjarnyšk
Dem. od hrnek, hrnec, viz tam.

hrnek  SSJČ — Viz hrnec.

karhánek  jen nář.; SSJČ karhánek nář. — Nář. specifikací arch.
výrazu
karhan, karchan (v dem. tvaru) ,nádoba‘ (už stč.).

koflík  v sled. významu jen nář. — Nář. specifikací pojmenování
koflík ,nízký hrneček na nápoje‘.

kořenáč  Kt, SSJČ, SSJ korenáč — Ke kořen.

kšírek  jen nář. — Nář. specifikací názvu kšír (v dem. tvaru) nář.
,nádobí‘; z něm.

květináč  SSJČ, SSJ kvetináč — Ke květina, květ. Nazváno podle


účelu, jemuž nádoba slouží.

květňák  jen nář.; SSJČ nář. — Viz květník.

květník  Jg, SSJČ říd., SSJ kvetník Ke květ. Viz též květináč.

kvítňák  jen nář. — Viz květník.

kvítník  jen nář.; SSJ zast. kvietnik — Viz květník.

látka  v sled. významu jen nář. — Nář. specifikací arch. výrazu lát-
ka
,hrnec, zvláště na mléko‘.

muškát  v sled. významu jen nář. — Přeneseně z muškát ,pelargó-
nie s vonnými listy pěstovaná v květináči‘.

okrouhlík  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Nář. specifi-
kací pojmenování
okrouhlík ,okrouhlá nádoba na mléko‘.

pánvička  v sled. významu jen nář. — Nář. specifikací názvu pá-
nev
(dem. pánvička) ,mělká kulatá nádoba‘.

perlice  jen nář.; Kt ,nádoba na rostliny‘ —  Hláskovou obměnou
z
pernice, viz tam.

pernice  jen nář.; Kt mor., SSJČ nář. — Specifikací nář. pojmeno-
vání
pernice ,hliněná nádoba, mísa‘.

pucláček  jen nář. — Nář. specifikací pojmenování puclák (v dem.
tvaru) nář. ,široký baňatý hrnec‘.

pukala  jen nář.; Bš laš., Kt — Patrně k pukat; původně snad vý-
raz označující poškozené nádoby, které pak často sloužily
na venkově k pěstování květin.

střep  v sled. významu jen nář.; SSJ ,květináč‘ Nář. specifikací
pojmenování
střep ,poškozená nádoba‘. Viz i čepaňa, pu-
kala, třep.

třep  v sled. významu jen nář. — Nář. specifikací pojmenování
třep ,střepina, poškozená nádoba‘. (Stč. střěp, třěp, psl.

 

*čerpъ. Začáteční stř- je výsledkem analogie podle slov
s náležitým náslovným skupením
stř-. Srov též I-89 stře-
víc.)

vrhlík  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Souvisí s označením vrhlice ,ná-
doba na mléko‘.

5    kvjetňík Ju 3 — kvjetňik Ju 3, 4, Ru 3 — kvítňík Ju 7 — cvjetňák Ju 1 — hrnek Ju 3, Ru 1 — (hliňenej) hrnek Ru 2 — (kamenej) hrnek
Ru 4 — hrneček Ru 2 — (hliňenej) třep Ru 4 — kšírek Ju 6, Ru 5 — kachlik Ju 2 — plechovec Ru 3 — naple (n.) Po 1 — šóla Ju 5

6    —

Pl

židlí, zvláště v pokojích bývaly rozmanité lepší židle, namnoze i tovární výroby. Proto některé názvy označují
v určitých oblastech převážně staré selské židle (
židlice, židlička, stolice, stolička, lenoch), jiné (židle, sesle,
seslík) jak reálii starou, tak i novější její typy.

3                 Mapa zobrazuje bohatou lexikální diferenciaci projevující se na celém zkoumaném území. Do popředí
výrazně vystupuje protiklad mnohovrstevnosti pojmenování v Čechách proti většinou nedubletním termínům
na Moravě (kromě Valašska). Pravidelně bývá v Čechách členem dublet, triplet apod. výraz židle (pouze
v části svč. nář. byl zachycen jako výraz jediný). Ve spojení s jinými označeními vystupuje vždy jako pojmeno-
vání novější. Na Moravě však byl zachycen jen sporadicky, a to jako název nový, proto nebyl mapován (kro-
mě měst). Další člen dublet a triplet tvoří pojmenování specializovaná v určitých oblastech především na
označení staré venkovské židle: židlice (porůznu v oblasti střč. nář. a v sev. úseku nář. svč.), židlička (jzč.
nář.), stolice (severozápadní Morava s přilehlým úsekem vých. Čech), stolička (záp. Čechy). V dubletách
a tripletách bývají rovněž zastoupena pojmenování novějších typů židlí: sesle (severozápadní polovina Čech),
seslík (již. a jihovýchodní Čechy a přilehlá část Moravy). Některé názvy vyskytující se v Čechách pokračují
na Moravě, ovšem s tím rozdílem, že se stávají univerzálním označením všech druhů židlí. V návaznosti na
Čechy vytváří velký areál na záp. Moravě podoba sesel. Na Valašsku se užívá vedle jiných označení též výra-
zu stolička. Typicky moravské jsou názvy legát, legátka (soustředěné ve středním pásu Moravy), pro Slezsko
je charakteristický výraz stolek. Menší okrajové oblasti tvoří lenoch, lenůšek (Novoměstsko s přilehlým úse-
kem vč.), lenošek, lenoška (Valašsko).

V městské mluvě se málo odráží situace blízkého venkovského okolí. Tento stav je patrně způsoben vý-
skytem jiných typů židlí ve městech, a proto ve všech městech nacházíme převážně pojmenování židle, v Čechách
ještě navíc často i sesle.

Formální deminutiva vytvářejí územně navazující celky. Výrazy stolička, židlička, seslík byly zachyce-
ny v již. polovině Čech a přecházejí na Moravu (jihozápadní seslík a severozápadní lenůšek). Rozsáhlý areál
tvoří dále pojmenování lenošek a stolička na vých. Moravě a stolek ve Slezsku.

4                 Z dokladů v excerpovaných slovnících nelze vždy zjistit, zda přesně odpovídají sledované reálii.

legát  v sledovaném významu jen nář.; SSJČ nář. — Patrně přejato
z lat.

legátka  jen nář.; Jg též legátko, obojí mor. a slc. ,stolice dřevěná
neb slaměná‘, SSJČ nář. — Od
legát, viz tam.

lenoch  v sledovaném významu jen nář.; Jg (SSJČ ,opěradlo žid-
le‘, srov. I-155 opěradlo) — Přejato z něm.

lenošek  v sledovaném významu jen nář. — Dem. od lenoch, viz
tam.

lenoška  v sledovaném významu jen nář.; Jg ,sesle se zábradlím,
stolice se zábradlím‘, SSJ
leňoška ,stolička vzadu s opě-
radlem, obyčejně čalouněná‘ (SSJČ ,křeslo‘) — Od
le-
noch
, viz tam.

lenůšek  v sledovaném významu jen nář. — Viz lenošek.

sesel  v sledovaném významu jen nář.; Jg mor. — Přejato z něm.

sesl  jen nář. — Viz sesel.

sesle  Jg, SSJČ zast. ob. a nář. — Viz sesel. Formy s -a vznikly na
Moravě analogicky podle nepřehlasovaných podob.

seslík  Jg mor. dem., SSJČ zast. ob. a nář. — Dem. od sesel, viz
tam.

stolek  SSJČ zast. a nář. (hluž. stoł) — Dem. z psl. *stolъ, kde se
ještě funkce stolu a židle neodlišovala.

stolice  stč. stolicě, Jg, SSJČ, SSJ — Odvozeno suf. -ica od *stolъ,
snad už v psl.

stolička  v sledovaném významu jen nář.; Jg ,malá stolice‘ (SSJČ
,malé nízké sedátko bez opěradla‘, srov. I-156 stolička) —
Od
stolice, viz tam.

židle  stč. židla, Jg, SSJČ, pol żydla Přejato ze střhn. sidel(e),
to z lat. sedile. Formy s -a vznikly na Moravě analogicky
podle nepřehlasovaných podob. K čes. nář.
židla srov.
I-68 boule.

židlice  Jg, SSJČ poněkud zast. — Od židle, viz tam.

židlička  Jg dem., SSJČ dem. — Od židle, viz tam.

5    židle Po 1, Ju 1–4, Ru 1, 2, 4 — židla Ju 3 — židlice Ju 3, 5, Ru 1, 2, 4 — židlička Ju 2, Ru 2, 3 — stolac Ju 1 — stolice Ju 1, Ru 2 — le-
noška Ju 7 — legátka Ju 6, Ru 5

6    AJŚ 391, ALE 416

Pl

(v)opjeradlo (opjera 805) — opiradlo

křidlo (křídlo 302)

záda

řbet

mádlo 148, 161

legát 701, 707, 722

S          žydla 832

N          vopíradlo 118, 203, 211, 213, 457, 651, lojnštel 306

2                 Pro část dřevěné židle určenou k opírání se v nářečích užívá řada odlišných pojmenování, z nichž nej-
rozšířenější je přejatý výraz lenoch a jzč. ekvivalent zábradlí (s četnými variantami). Ještě podle Jungmanno-
va slovníku měla obě tato slova širší význam ,zábradlí‘, ale z dokladů je zřejmé, že se v něm zahrnoval i vý-
znam námi sledovaný. Oba významy podržuje také sporadický vč. výraz mádlo.

Při ústupu tradičních názvů dochází místy i k významovému rozlišení. Např. tradiční jzč. pojmenování
zábradlí se častěji udržuje jako ,opěradlo u lavice‘, kdežto pronikající výrazy označují spíše novější typ reálie
(opěradlo ,opěradlo u židle‘, lenoch ,čalouněné opěradlo‘).

Metaforického původu jsou výrazy záda, hřbet a křídlo. V ojedinělých případech se sledovaná část
označuje názvem užívaným jinak pro celou židli (např. vm. legát, slez. žydla), jindy se zase židle pojmenová-
vá výrazem běžným jinde pro opěradlo (např. lenoch a varianty lenůšek, lenošek, lenoška, viz I-154).

3                 Hlavní zeměpisný rozdíl vytváří slovo zábradlí, které výrazně vymezuje jzč. oblast, a přejatý výraz le-
noch
na téměř celém ostatním území. Tento základní lexikální protiklad je doplněn několika menšími ostrovy
nář. výrazů, a to chod. křídlo, čm. a val. záda a opavským hřbet. Výraz opěradlo – jak to dosvědčuje pro vm. ob-
last Jungmann – je nářečním označením jen na vých. Moravě a ve Slezsku (zde též v podobě opíradlo). Jinak
je to slovo v nářečích nové.

Jzč. výraz zábradlí má řadu variant. V rovině slovotvorné jsou to podoby se změněnou morfologickou
charakteristikou (zábradlo, žabřadlo), obměny v rovině hláskoslovné jsou mnohem pestřejší. Při detailnějším
pohledu, který už nemohl být na mapě podrobně zachycen, se hláskoslovné varianty vrství v soustředných
izoglosách zvl. na Strakonicku, a to -bř- (zábřadlí, žabřadlo), ř- (řabřadlo), -e- (žebřadlo, řebřadlo). Někte-
ré varianty (např. zábřahadlí a doudl. zavrhadlo) jsou od výchozí podoby už dost vzdálené.

Nový výraz opěradlo, shodný se spis. jazykem, proniká do nářeční vrstvy nerovnoměrně, v mluvě měst-
ské mládeže je však už na celém území zcela běžný. Mapa je zároveň výrazným příkladem situace, kdy mladá
generace nepřejímá žádné z nářečních slov, a to ani někdejší pojmenování územně nejrozšířenější.

4    hřbet  v sled. významu jen nář.; SSJ chrbát (stoličky) — Z psl.
*grьbьtъ, přenesením ob. významu ,záda‘, viz též záda.

křídlo  v sled. významu jen nář. — Přenesením významu slova
křídlo.

legát  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu přejatého
nář. slova
legát ,židle‘.

lena  jen nář. — Viz lenoch.

lenoch  Jg též ,zábradlí‘, SSJČ, SSJ leňoch zast. — Přejato z něm.,
též lid. etymologií k
lenoch ,líný člověk‘.

mádlo  SSJČ zast. a nář., též madlo (Jg madlo, jimadlo, jmadlo
,zábradlí‘) — Z psl.
*jьmadlo od *jьmati ,chytat‘, specifi-
kací významu.

opěradlo  SSJČ, SSJ operadlo, pol. oparcie (Jg slc. ,zábradlí') —
Od
opírat.

opíradlo  jen nář. (Jg ,zábradlí‘) — Viz opěradlo.

zábradlí, zábradlo  v sled. významu jen nář.; Jg též ,zábradlí‘ —
Specifikací pův. širšího významu, od
bradla n. pl. ,zábrad-
lí‘.

zábřadlí, žabřadlo  jen nář. — Viz zábradlí.

záda  v sled. významu jen nář. — Přenesením významu slova záda
(od psl.
*zadъ).

židle  v sled. významu jen nář. —  Specifikací významu slova židle,
přejatého z něm.

5    lenoch Po 1, Ju 1–5, Ru 1, 4 — zábradlí Ru 2, 3 — záda Ju 7 — legátka Ju 6 — léna Po 1 — naslaňač Ju 2

6    —

ryčla (rycla 807, 809, 810)

X          šamrle f. 30, 304, 305, 307–310, 318–324, 332, 333, 341, 420, 421, 431–433, 442 (šamrdle 322, 432,
433, 442), klekátko 432, 442, 443, klakátko 443

N          sesilek 627, -í- 634, trnoš 638, stoličko 658

2                 Mapa zachycuje označení pro nízké sedátko bez opěradla užívané v bytě (ne v chlévě; do mapy nejsou
rovněž včleněna pojmenování pro jiné, vyšší kusy sedacího nábytku, tj. pro židli s opěradlem nebo bez něho).
Byly zaznamenány lexémy stolička se slovotvornými variantami stolec, (malý) stolek, stůlek, stoleček, ryčla
(rycla) a šamrle. Znojemská redukce -li- > -lə, -l- (stolәčka, stolčka) je provedena v poněkud větším rozsa-
hu, než ukazuje mapa PRO C2a.

3                 Proti většinovému pojmenování stolička stojí regionalismy: lexémy ryčle a šamrle a deriváty od zákla-
du stol-. Výrazně se vyčleňuje Hranicko a vých. polovina Slezska, kde se často vyskytují dvě až tři pojmeno-
vání vedle sebe, proti ostatnímu území s jedním výrazem. Pojmenování stolička je běžné po celých Čechách
s výjimkou Klatovska a Strakonicka a po celé Moravě kromě sev. části vm. nář. skupiny a Slezska; tam převa-
žují odvozeniny mužského rodu: na sev. Uherskobrodsku a Vsetínsku je stolec, na Hranicku a ve vých. části
Slezska stoleček, (malý) stolek a stůlek. Západní část Slezska má označení ryčla. Pojmenování šamrle se vy-
skytuje především v zč. oblasti (Klatovsko a Strakonicko), dále většinou dubletně v úzkém pruhu na jihu Mo-
ravy podél slovenské hranice a na Hranicku a Frenštátsku, jen zcela ojediněle i jinde na Moravě, především
v mluvě starší městské generace.

Pojmenování ve městech se zpravidla shodují s venkovským okolím.

4    klekátko  v sled. významu jen nář. — Od klekat.

ryčla  jen nář.; Kt též ručla — Přejato z něm.

stolec  v sled. významu jen nář.; Kt — Dem. od psl. *stolъ ,stůl‘,
,židle‘.

stoleček  v sled. významu jen nář.; Kl stolček — Viz stolec.

stolek  v sled. významu jen nář.; SSJ stolok — Viz stolec.

stolička  Jg, SSJČ — Dem. od stolice, to od psl. *stolъ. Viz stolec.

stůlek  jen nář. — Viz stolec.

šamrle  f. Kt šamlice, SSJČ též šamrdle f., říd. šamrle n., vše zast.
ob., SSJ
šamel, šamlík, šamrlík, šamerlík hovor. zast. —
Přejato z něm.

5    stolička Po 1, Ju 1–6, Ru 1–4 — stolec Ju 7 — šamrla Ru 5 — rička Po 1

6    —

Mi

vání stáhnout ,sejmout, dostat dolů‘. Předponové sloveso
k psl.
*tęgnNti.

sundat  Jg, SSJČ — Prefigované a hláskoslovně obměněné sloveso
ondati, to patrně z ono + dieti (,dělati‘).

svundat  jen nář.; Jg též svondat — Prefixací vzniklá odvozenina,
v níž se uchovalo protetické
v (s- von(o) -dieti), viz sun-
dat.

zložit  jen nář.; SSJ — Přejato ze sloven.

5    sundat Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — zďelat Po 1, Ju 4 — zďelať Ju 7

6    —

Fi

zkřížením s mor. nář. lestvice příbuzného významu (pův.
,žebřík‘, etym. k
lézti), se přiklonila k deklinačnímu typu
v-kmenových feminin (mrkev, nář. mrkva). Viz lišta.

polička  v sled. významu jen nář. — Dem. od police (psl. *polica
,prkno na odkládání předmětů‘), specifikací významu.

rechle  jen nář. (SSJČ rechna zast. voj. slang ,police, polička na
zdi‘) — Přejato z něm.

rohatina  v sled. významu jen nář. (Jg ,police na šaty, na talíře‘)
— Od
rohatý (psl. *rogъ ,roh‘).


římsa  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu slova pře-
jatého z něm.

šrák  SSJČ zast. ob. ,věšák, police‘ (Jg šrák řeznický „kde se vy-
věšuje maso na prodej“) — Přejato z něm.

věšák  SSJČ, SSJ vešiak, pol. wieszak, wieszadlo, hluž. wěšadlo,
wěšatko (stč. věšadlo, Jg též věšadlo ,náčiní, na něž se ně-
co věší‘) — Od
věšeti, k psl. *věsiti.

5    vješák Ju 2–4, 7, Ru 3, 4 — lištva Ju 6, 7, Ru 5 — rohaťina Po 1, Ju 1, Ru 4 — hrabička Ju 3, Ru 1 — kulíki Ru 2

6    —

že ustláno‘. V mor. a slez. dial. se místy dosud rozlišuje
,lůžko‘ a jeho ,postel‘.


postel  m. jen nář. — Viz postel f.

postél  jen nář. — Viz postel f.

5    postel Ju 1–7 —  lúže Po 1 —  łúško Ju 6, 7

6    MAGP 238, AJŚ 244, PLPJ 184, AJPP 57

Bh

zhlavec (zlavec 502, 616, 631, 632, 709, 727)

zhlavek (též 92, zhavyk 818, zegłovek 831, złavek 810) — slavek

záhlavek (zohavyk 818, zoguvek 832–836)

2                 Mapovány jsou nář. ekvivalenty spis. slova polštář, označujícího měkce vycpanou podušku pod hlavu.
Zaznamenané rozdíly jsou jednak lexikální (polštář × deriváty od základu slova hlava × poduška × peřina),
jednak slovotvorné: od základu hlav- odvozeniny s předponami pod-, z-, zá- a s příponami -ec, -ek, od zá-
kladu hlav + n- odvozeniny se sufixy -ík, -ice a s předponou pod-; od slova peřina se vyskytuje dem. forma
peřinka a též ekvivalentní slovní spojení malá peřina.

Toto základní rozrůznění doplňují místní hláskové rozdíly u slova polštář (srov. podoby poštář a
po(l)čtář) a u výrazu zhlavek (též sla-).

U nář. ekvivalentů zhlavec, podhlavník (-ice) jsou místy věcné rozdíly: zhlavec býval tvrdší (vycpaný
pápěrkami nebo horším peřím) – srov. též vostenkáčpodhlavník býval někdy jen slaměný, tvrdší (kladl se
pod polštář) – stejně tak místy i podhlavnice. V těchto případech významových rozdílů nebyly tyto výrazy
mapovány, podobně jako slova bulán, podouště, popř. i poduška a poduštička (s významem ,malý polštářek
pod hlavu‘). Slovo podhlavnice často označovalo polštář větší, sahající až pod záda.

3                 Základní zeměpisný rozdíl tvoří nerovnoměrná trichotomie lexémů polštář × deriváty od základu hlav-
× peřina; ta je doplněna sporadickým výrazem poduška (v jč. oblasti, v nář. kopaničářských a v Kladsku).
Největší část území (Čechy s jz. Moravou včetně nář. znojemského typu) pokrývá areál přejatého slova pol-
štář
, většinu Moravy a Slezska pak areál výrazů odvozených od základu hlav- (dále rozčleněný slovotvorně;
ten má paralelu v jč. areálu dubletně se vyskytujících odvozenin od slovního základu hlav + n-). Třetí kom-
paktní oblast tvoří pojmenování peřina na již. Moravě, zasahující až k Prostějovu. S atributem (malá peřina)
se vyskytuje rozptýleně zejména v centrálním úseku střm. nář. (viz I-161 peřina).

Mor. areál derivátů od základu hlav- se dále člení slovotvorně. Proti obecně mor. výrazu zhlavec se ve
Slezsku užívá formy zhlavek, popř. slavek (na záp. Opavsku), na sev. a vých. okrajích s předponou zá- (zá-
hlavek
).

Jihočeská oblast odvozených názvů se základem hlav + n- se na základě rodového rozdílu dělí na dva
menší, na sebe navazující areály. Jižnější (Českobudějovicko) je areál formy podhlavník, severnější (Příbram-
sko a Táborsko) podhlavnice. Forma podhlavec se rozptýleně vyskytuje zejména na záp. Moravě.

Rozdíly hláskoslovné se týkají především slova polštář. Vytvářejí dílčí areály (poštář na Chodsku a Kla-
tovsku, v jzm. úseku a v Podkrkonoší, po(l)čtář v již. Čechách). Název polštář, shodný s pojmenováním spi-
sovným, pronikl do mluvy mladé generace i v mor. městech.

4    malá peřina  jako sousloví jen nář. — Slovní spojení specifikující-
ho adj. malý a subst. peřina, viz tam.

peřina  v sled. významu jen nář.; Kt — Od psl. *pero; specifikací
významu, popř. přenesením.

peřinka  v sled. významu jen nář.; Kt, Bš — Dem. k peřina, viz
tam.

podhlavec  jen nář.; Jg podhlaví, podhlavek slc., Kt, SSJ (SSJČ
nář. ,malá poduška‘, pol.
podgłówek, hluž. podhłowak
,podhlavník‘) — Z předložkového spojen
í pod hlavou,
specifikací.

podhlavnice  v sled. významu jen nář.; Jg též podhlavní peřina
nebo
poduška, SSJ podhlavnica (SSJČ ,malá poduška‘)
— Od adj.
podhlavní, patrně univerbizací z podhlavní pe-
řina
.

podhlavník  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJ (SSJČ říd. ,malá
poduška‘) — Od adj.
podhlavní, patrně univerbizací
z
podhlavní polštář.


poduška  stč., Jg též podušice zast., SSJČ kniž., SSJ, pol. podusz-
ka
Z předložkového spojení pod ucho.

polštář  Jg, SSJČ — Přejato z něm. (Polster).

po(l)čtář, poštář  jen nář. — Počtář, poštář zjednodušením sou-
hláskové skupiny, viz polštář.

slavek  jen nář. — Z nář. zhlavek patrně progresívní souhláskovou
asimilací a zjednodušením souhláskové skupiny (
zhlavek
>
schlavek > slavek). Viz zhlavec.

záhlavek  jen nář.; Jg též záhlaví, záhlavek, SSJČ nář., též záhla-
vec
nář., pol. zagłówek, hluž. zahłowk — Z předložkové-
ho spojení
za hlavou.

zhlavec  jen nář.; Jg mor., též zhlaví, SSJČ nář. — Odvozenina od
předložkového pádu (psl.
*vъz-golvьje ,co je proti hla-
vě‘), přikloněná k produktivnějšímu slovotvornému typu.

zhlavek  jen nář.; Kt, SSJČ nář. — Viz zhlavec.

5    polštář Ju 2, 3, Ru 1–4 — polstář Ju 4 — poštář Ju 7 — peřina Ju 4, Ru 5 — schlavek Po 1 — zhłavec Ju 7 —  vaňkuš Ju 1

6    ASJ IV 216, PLPJ 93

Hl

2                 Zjišťovaly se nářeční ekvivalenty pro označení pojmu ,celý se vměstnat‘. Výzkum byl zaměřen zejména
na zjištění hranice mezi formami se zvratným zájmenem a formami bez něho. Kromě uvedeného rozdílu uka-
zuje mapa výrazné rozdíly lexikální.

Otázka sledovala infinitivní formy; ty se však u těchto sloves vyskytují méně často, běžnější je forma 3.
os. sg. se záporem (nedá se, nevedá se, nevleze).

3                 Na mapě je patrná dvojí výrazná dichotomie: Proti většinovému českému a zm. vejít (se) má zbytek
Moravy a Slezska lexém vlézt (se). To na záp. Moravě prošlo starobylým krácením (vlezt se), na ostatním
území podléhalo pravidelným hláskovým změnám – úžení a krácení. O tom viz v oddíle věnovaném hlásko-
sloví. Ostatní slovesa s týmž významem tvoří jen malé ostrůvky: vydat se (Třebíčsko) a dát se (Břeclavsko).

Proti slovesům se zvratným zájmenem stojí slovesa bez něho. Formy se zvratným zájmenem zabírají té-
měř celé Čechy (mimo záp. a sev. okraj), na východě zasahují daleko na záp. Moravu. Vých. hranice zvrat-
ných forem se zhruba kryje s hranicí obou hlavních lexémů, pouze na jihu ji překračuje.

4    dat se  jen nář. — Specifikací významu, psl. *dati.

vdat se  jen nář. — K psl. *dati. Viz  NŘ 15, 1931, s. 72.

vejít (se)  Jg vjíti i vjíti se, SSJČ vejíti se, též řidč. vejíti, SSJ vojsť
K psl. *iti ,jít‘.

vlézt (se)  SSJČ vlézt, též říd. ob. vlézti se, SSJ hovor. expr.
vliezť, pol. wleźć — K *lězti ,plazit se, šplhat‘.

vydat se  v sled. významu jen nář. — Předpona vy- ve významu
vyplnění (srov.
vycpat, vyplnit), viz vdat se.

5    vejít se Ju 1, 2, 3, — vlésť Ju 7

6    —

Bh

trok  jen nář.; Jg — Přejato z něm. (Trog).

troka  jen nář. — Plt. od trok, viz tam.

troky  Jg též trůky, SSJČ ob. — Viz trok.

vana  v sled. významu jen nář.; stč. vanna, Jg též vaně — Přejato
z něm. (
Wanne).

vandle  jen nář.; SSJČ zast. a nář. (Jg ,vana‘) — Přejato z něm.

vandlička  jen nář.; SSJČ dem., zast. a nář. — Dem. k vandle, viz
tam.

vanštrok  jen nář. — Kontaminací přejatých slov vana a vaštrok.

vantrok  v sled. významu jen nář. — Hlásková obměna podoby
vanštrok, viz tam.

vaštrok  jen nář. — Jako složenina přejato z něm.

5    necki Ju 1–3, 6, 7, Ru 1–5 — vana Po 1 — korito Ju 6 — korýtko Ju 5

6    MAGP 101, AJŚ 424

Hl

V mladší vrstvě na Moravě byl zachycen významový rozdíl obou sloves. Výraz ždímat, pronikající jako
spis. inovace, se užívá o mechanizované činnosti (ždímání ve ždímačce), kdežto tradiční výraz kroutit označu-
je práci ruční.

Sloveso kroutit je plně terminologizováno, předmět (prádlo) není obligatorní.

3                 Základní lexikální protiklad tvoří celočeské, zm. a zábřežské sloveso ždímat proti lexému kroutit, uží-
vanému na vých. polovině Moravy a ve Slezsku. Tato základní diferenciace je doplněna rozdíly slovotvornými
a hláskoslovnými. Při okrajích areálu slovesa ždímat je zachována jeho archaická forma žmout (v úseku pod-
krk. a náchodském a na Jindřichohradecku). Tvarem žmýchat se vyděluje velký areál na Českobudějovicku.
Velký jzč. a zm. areál vytváří původní podoba žímat, která má hláskovou paralelu v podkrk. žmout.

V mor. areálu slova kroutit se vyčlenil ve vm. oblasti široký pruh s tvarovou variantou kroucat.

Města se shodují většinou s nář. okolím venkovským, ale v mluvě mladé generace mor. měst převládá
sloveso ždímat.

4    kroucat  jen nář. — Přechodem k 5. tř. slovesné od kroutit, viz
tam.

kroutit  v sled. významu jen nář.; Jg — Specifikací významu ,otá-
čet‘, psl.
*krNtiti.

ždímat  stč., Jg, SSJČ — Pův. žmu, žieti z psl. *žęti ,mačkat‘; zpra-
vidla s
-d-, pak proniká iterativní ž(d)ímat s formálním
přechodem k 5. tř. slovesné. Podoba s
-d- je z prefigova-


ného iterativa sъ-žimati nebo jьz-žimati (disimilací >
žž > žď).

žímat  jen nář.; stč. žmu, žieti, pol. wyżymać, hluž. žimać — Viz
ždímat.

žmout  jen nář.; Jg — Přechodem k 2. tř. slovesné, viz ždímat.

žmýchat  jen nář.; Jg žmíkat, SSJ žmýkať — Forma s intenzifikač-
ním sufixem od starého
žieti.

5    žďímat Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — krúcat Ru 5 — krúťiť Ju 7 — vikróťit, vikrócet Ju 6

6    ASJ IV 400:2a žmýkať (bielizeň), SSA 6.84

Hl

Na rozdíl od názvů pro bidlo, užívané např. na větrání peřin na dvoře (viz odd. 7), se sledovaná reálie
označuje zpravidla formou deminutivní. Tento vztah mezi dem. a nedem. formou pojmenování, který se opírá
o rozdíl věcný, není však vždy formálně vyjádřen (např. zč. a mor. bidlo a jzč. dem. tyčka vystupují v obou
významech).

V místech, kde se sledovaná reálie nedochovala, bylo už obtížné tradiční název bezpečně zjistit. Zřejmě
se k ní vztahuje i přejatý výraz hambálek, který jinak obvykle označuje příčný trámek krovu. Výrazy věšák,
lišta, sušák a další byly jako neadekvátní z mapy vyloučeny.

Ve městech se položka nezjišťovala.

3                 Oblastní rozčlenění základních lexémů je výrazné. Centrální pojmenování bidýlko a jeho varianty za-
hrnují celou svč. a střč. oblast a většinu Moravy. Od něho se odděluje jzč. výraz tyčka (s doudl. variantou tejč-
ka
), zm. označení rahýnko a slez. ekvivalent žerdka (a ojedinělá kopanič. varianta žrdka). Obraz lexikálních
rozdílů doplňuje ještě mor. výraz hambálek, jehož sporadické doklady se poněkud více soustřeďují na širším
Brněnsku.

V každém z vymezených lexikálních areálů jsou i podoby nezdrobnělé. Zeměpisně vyhraněné jsou však
jen oblasti s podobami bidlo (jsou příznačné zvl. pro Moravu a pro část zč. oblasti). Na Valašsku se dochova-
lo (vedle základní podoby bidélko s nezměněným -é-) i archaické formální deminutivum bidélce. Z hlásko-
slovných variant tohoto nejrozšířenějšího slova vytvářejí ucelené oblasti zč. okrajová podoba bídlo a svč. ob-
měny vidlo, vidýlko (podoby s v- jsou porůznu doloženy i z Valašska).

Na některých úsecích (zvl. v okolí Prahy, na Přerovsku, Holešovsku a na části Slezska) se už ani před-
mět, ani jeho pojmenování nezná.

4                 Údaje zachycené ve slovnících se většinou týkají obecného, nespecifikovaného významu.

bidélce  stč. dem., též bidlce, Jg dem., SSJČ dem. říd., SSJ bidiel-
ce
dem. — Derivací starobylým sufixem -ce od bidlo, viz
tam.

bidélko, bidýlko  Jg, SSJČ, SSJ bidielko, u všech dem. — Formál-
ní dem. k
bidlo, viz tam.

bidlo  stč., Jg, SSJČ (SSJ jen specif. významy ,hřad‘ a ,součást
krosny‘) — Z psl.
*biti (bidlo ,nástroj, kterým se bije‘).

bídlo  jen nář. — Zdloužením kmenové samohlásky, viz bidlo.

hambálek  jen nář.; SSJČ nář., SSJ hambalok, hambálok — Pře-
nesením významu slova
hambalek ,vodorovný trám spo-
jující krokve střechy‘, přejatého z něm. a dolož. už v stč.

rahno  Jg ráhno mor., SSJČ též ráhno, obě obl. — Přejato z něm.
Rahe, domácí formant -no podle břevno.


rahýnko  Jg a SSJČ též rahénko dem. — Formální dem. k rahno
se specifikujícím významem, viz tam.

tejčka  jen nář. — Formální dem. k tyč (viz tam), zdloužením
kmenové samohlásky a změnou
ý > ej.

tyč  stč., Jg, SSJČ, SSJ — Souvisí s týkat se, dotýkat (z psl. *tyk-,
Holub-Kopečný).

tyčka  Jg, SSJČ, SSJ, u všech dem. — Formální dem. k tyč, viz
tam.

vidlo, vidýlko  jen nář. — Změnou b- > v- (pův. obouretné w-),
viz bidlo.

žerdka  stč. nedem. žrd, žerd, žerď, Jg žerďka i žírďka dem.,
SSJČ
žerďka říd. dem., SSJ žŕdka dem. — Formální dem.
k
žerď se specifikujícím významem, psl. *žьrdь, souvisí
s
hrázka a hřada.

5    bidlo Ju 1, 2, Ru 1, 3 — vidlo Ru 4 — bidílko Po 1, Ju 3, 4 — bidéłko Ju 7 — vidéłko Ju 7

6    —

7                 Paralelně se zjišťovala (v Čechách na řídké síti) nářeční pojmenování pro bidlo, vodorovnou žerď na větrání peřin apod. Různí-
cí se slovní základy zhruba odpovídají lexikálním oblastem vymezeným na této mapě. Pojmenování jsou však zpravidla v základní, ne-
dem. formě (bidlo, rahno a žerď), jen jzč. podoba tyčka má i v tomto významu formu deminutivní.

Kromě toho byly zachyceny ještě i další výrazné obměny, a to podoby s odlišnou morfologickou cha-
rakteristikou (lavic, lajc) a fonetické varianty lajce, lejc (se změnou skupiny -avi-). Tyto podoby však značně
ustupují a místy mají už expresivní povahu (317). Při ústupu tradičních podob dochází někdy k významové-
mu rozlišení, při němž pronikající spis. varianta označuje zpravidla i novější typ reálie (např. v oblasti mor.
lavka je lavice ,školní lavice‘).

Pokud jde o lexikální ekvivalenty, byly zachyceny jen nesoustavně, a nebyly proto mapovány. Vyskytují
se zejména v jz. Čechách a obvykle se jimi označují některé speciálnější typy (např. výrazem kanape novější
typ dřevěné lavice s opěradlem, popř. rozevírací lavici, na níž spávaly děti, jč. slovo stolice se zase naopak spí-
še vztahuje k staršímu typu selské lavice bez opěradla).

3                 Mapa představuje výrazný protiklad slovotvorných variant čes. lavice a mor. lavka. Mor. varianta za-
hrnuje vých. polovinu Moravy. Kromě toho je dosvědčena i podoba lávka, a to v sporadických zbytcích v jč.
oblasti. Arch. výraz lava se zachoval většinou už jen jako dubleta na Zábřežsku, vých. Slezsku a na Valašsku
a sporadicky též na Slovácku; jeho zeměpisný rozsah byl dříve zřejmě větší (v nář. slovnících je doložen i
z centrální střm. oblasti a ze Slavkovska).

Obměny výrazu lavice ustoupily v Čechách k okrajům. Podoba lajc je doložena na sev. a zvl. na vých.
okrajových úsecích (na Náchodsku spolu s říd. variantou lavic) a forma lejc na Doudlebsku; podoba lajce je
soustředěna na zč. okrajích a vyskytuje se i v Podkrkonoší.

Forma lavice, shodná se zněním spisovným, pronikla jako novější i hluboko na východ za vyznačenou
izoglosu. Je zcela běžná také v městské mluvě, a to i u mladé generace většiny mor. měst.

4    lajc  jen nář.; SSJČ nář. f. i m. — Změnou pův. bilabiálního w ve
skupině -avi- a změnou morfologické charakteristiky, viz
lavice.

lajce  jen nář.; SSJČ nář. — Viz lajc a lavice.

lava  jen nář.; stč., Jg, SSJČ nář., pol. a hluž. ława — Rozšířením
významu psl.
*lava ,prkno k sezení nebo spaní‘.

lavic  jen nář. — Změnou morfologické charakteristiky, viz lavice.


lavice  stč. lavicě, lavička, Jg, SSJČ, SSJ lavica, hluž. ławica
Psl.
*lavica, pův. dem. k psl. *lava.

lavka  jen nář.; pol. ławka, hluž. ławka dem. —  Krácením kmen.
samohlásky, viz lávka.

lávka  SSJČ, SSJ, Jg dem. k lava, mor. — Form. dem. k lava, viz
tam.

lejc  jen nář.; Jg lid., Kt též lejce Změnou aj > ej, viz lajc.

5    lavice Ju 1–4, Ru 3, 4 — łavica Ju 7 — lavic Ju 2 — lajc Po 1, Ju 4 — lafka Ru 5 — stolice Ju 5, Ru 1,2

6    ASJ III 252, AJPP 55, OLA 1005, ALE 417

se poměrně hojně objevilo pojmenování honzík, rozptýleně pak byly zachyceny ojedinělé výrazy další: vašek,
karlík, tonda. Ty nebyly naším výzkumem již zachyceny a tvoří společně s označením vincek osobitou skupi-
nu pojmenování. Hypokoristika zde fungují jako zvláštní prostředek vyjádření emocionality při pojmenování
neživého objektu.

Bubínek je reálie vcelku mladá. Jeho užívání se začalo hromadně šířit až v minulém století, do odlehlej-
ších oblastí východomoravských proniklo málo.

3                 Vedle většinových výrazů bubínek, vincek, kanónek byly doloženy též regionalismy čertík, dědek, ele-
fant
, kotýlek, pecek. Výraz bubínek je rozšířen po celých Čechách, odkud přesahuje až na jz. Moravu. Pře-
vládajícím označením na Moravě a ve Slezsku je slovo vincek. Již. úsek střm. nář. (s ojedinělými přesahy na
sever) se vyděluje pojmenováním kanónek. Jazykovou situaci dotvářejí dále mikroareály označení čertík při
již. úseku bývalé hranice česko-moravské a na Novopacku, dědek (příp. dědeček) v sv. Čechách (zvláště na
Vysokomýtsku), kotýlek na Boskovicku a Novoměstsku a pecek v již. úseku Slezska. Ze sev. Čech je rozptý-
leně doloženo pojmenování elefant.

Nářeční výrazy ve městech se shodují s nářečními výrazy venkovského okolí.

4                 Většina pojmenování vznikla metaforickým nebo metonymickým přenesením. Viz výše v odd. 2.

botek  v sled. významu jen nář.

bubínek  SSJČ

čertík  v sled. významu jen nář.

dědek  v sled. významu jen nář.

elefant  v sled. významu jen nář.

hrnec  v sled. významu jen nář.

kamínka  v sled. významu jen nář. (SSJČ dem. od kamna) — Spe-
cifikací významu.

kanónek  v sled. významu jen nář.

kotýlek  v sled. významu jen nář.

pecek  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář., SSJ piecka, pol. pie-
cyk
— Formální deminutivum od slez. pec m., specifikací
významu.

vincek  jen nář.; Kt, SSJČ nář. — Zřejmě z mor. hypokor. Vincek
,Vincenc‘, nelze vyloučit vliv něm. winzig ,malý, drobný‘.

železňák  v sled. významu jen nář.

5    bubínek Ju 2, Ru 1, 4 —  bobárka Ru 5 — čudokajka Ru 4 — kaminka Po 1 — kamna Ru 2 — pécek Ju 7

6    —

Kl

doložena podoba pekarák a z Těšínska a Jablunkovska pekarščák). Valašský název pekárka a slezské výrazy
jsou univerbizované, stejně jako
chlebovka ve vých. Čechách a chlebnice v Podkrkonoší (zde je též izolovaná
zadnice). Odpovídající základová sousloví se dochovala pro chlebovku chlebová pec (na Prostějovsku
a na Zábřežsku), pro
zadnici zadní pec (v okraj. podkrk. bodech) a pro pekarčák pekarský pec (na
Opavsku, Příborsku a Jablunkovsku). Areály jednotlivých názvů jsou poměrně ostré, někde však vznikají též
oblasti s dubletami:
pec/pekárna od jihu Čech do Posázaví a na již. a záp. Brněnsku a pec/pekárka na Valaš-
sku; ve Slezsku se místní výrazy prolínají bez ostřejších hranic (podobně jako v okrajové podkrk. oblasti).

Pojmenování rodu muž. jsou kromě západoopavského okraje v celém Slezsku, na ostatním území je rod
ženský.

4    chlebnice  jen nář. — Univerbizací z chlebná pec, viz chlebová
pec.

chlebová pec  Jg, SSJČ — Sousloví; podle určení pece; ve stč. adj.
chlebný (to častější — Jg chlební pec, SSJČ chlebná pec)
a chlebový, z chléb (psl. *chlěbъ).

chlebovka  v sled. významu jen nář; SSJČ nář. — Univerbizací
z
chlebová pec, viz tam.

pec  f. stč., Jg, SSJČ, SSJ, hluž. pěc — Z psl. *pek-tь.

pec  m. jen nář.; pol. piec, dluž. pjac Viz pec f.

pekarčák  jen nář.; SSJČ nář. ,pekařská pec‘ — Univerbizací z pe-
karský pec
, viz tam.


pekáreň  jen nář.; Bš záp. Morava — Viz pekárna.

pekárka  jen nář.; Kt, SSJČ nář. pekarka — Univerbizací z pekař-
ská pec
. Viz pekárna.

pekárna  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář., SSJ pekárnica nář.,
pol.
piekarnik — To a ostatní odvozeniny ze základu
pek-ar. Viz pec.

pekarská/-ý pec  jen nář.; stč. pekarská pec — Sousloví; podle ur-
čení pece. Viz pekárna.

zadní pec  jen nář. — Sousloví; podle polohy pece.

5    pec Po 1, Ju 3–7, Ru 1–5 — chlebová pec Ju 1, 2, 4 — chlebofka Ju 2 — chlebouka Ju 2 — pekáč Ru 3

6    AJŚ 381, AJK 89:3, SSA 35, OLA 1082

Či

hřeblo  stč., Jg, SSJČ, hluž. hrjebło ,pohrabáč‘ — Od stč. hřé(b)-
sti
, psl. *grebti ,hrabat‘.

ohřeblo  jen nář.; Jg, SSJČ nář., též ohrablo ,pohrabáč‘, SSJ o-
hreblo
, nář. ohrablo — Od hřeblo, viz tam.

pohrabáč  v sled. významu jen nář. (Jg ,železný hák k opravení
ohně‘), pol. pogrzebacz — Od hrabat.

pohřeblo  jen nář.; SSJ pohreblo — Kontaminací výrazů hřeblo
(
ohřeblo) a pohrabáč.

řablo  jen nář. — Podoba se zjednodušenou skupinou hř- > ř-, viz
hřablo.

řeblo  jen nář. — Podoba se zjednodušenou skupinou hř- > ř-, viz
hřeblo.

žebro  v sled. významu jen nář. — Formálním přiblížením výrazu
hřeblo k výrazu žebro po předchozí adideaci.

5    hřeblo Po 1, Ju 1–3, hřablo Ju 5, Ru 2 — řablo Ru 2, 3 — řabílko Ru 3 — řeblo Ju 1, 2, 4, Ru 1, 4 — ohřeblo Ru 5 — ohřeblo Ju 7 — po-
hrabáč Ju 4 — pohřeblo Ju 4 — žabro Ju 5

6    ASJ IV 230, MAGP 556

Hl

4    babka  v sled. významu jen nář. — Přenesením (metafora, častá
u oblých předmětů).

hrobka  jen nář. — Specifikací významu ,hromada hlíny‘, od hra-
bat
.

kachle, kachlíky  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu
slova přejatého z něm.

kamna  v sled. významu jen nář. —  Přenesením.

kopka  jen nář.; Jg kobka mor., SSJČ kobka nář. — Přenesením
z
kopa, kopka ,hromada‘ (původně navršená hromada
kamnářské hlíny). Deetymologizací a přiblížením k stejné-
mu znění jiného slova pak
kobka, kobečka. (Zkřížením
s
kobka ,cela‘ ze střhn. Kobe.)

krovec  jen nář.; SSJČ nář. — Přenesením významu formálního
dem. ke
krov.

krůvek  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Viz krovec.

povalek  jen nář. —  Přenesením významu dem. formy od nář. po-
val
,strop‘.


strop, strůpek  jen nář. — Přenesením.

svrchnice  jen nář.; SSJČ nář. — Od adj. svrchní.

vrchkamna  jen nář. — Kompozitum, podle místa „na vrchu ka-
men“.

vrchkopka  jen nář. — Kompozitum podle zřetele k horní části
kopky.

vrchnice  jen nář.; SSJČ nář. — Od adj. vrchní.

vrcholek  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu dem.
od
vrchol, viz vršek.

vršek  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu dem. od
vrch, psl. *vьrchъ.

vyška  jen nář. — Od adj. vysoký.

zvyška  jen nář. — Formální prefixací (srov. analogické vrchní
svrchní) od vyška, viz tam.

5    kamna Ju 2–4, Ru 5 — krúvek Ru 3 — vrcholec, svrcholec Ju 1, — vrch Ru 4 — trouba Ru 2 — ufsot Po 1 — šporhet Ju 5 — špolhert Ju 6

6    —

Hl

plotny  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu slova pře-
jatého z něm., viz pláty.

šindele  v sled. významu jen nář. — Přenesením významu slova
přejatého z něm.

šíny  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu slova přeja-
tého z něm. (
Schiene ,pás‘).

tály  SSJČ poněkud zast. ob. (Jg, SSJ oba ,díl, pás‘) — Specifikací
významu slova přejatého z něm. (
Teil ,část, díl, kus‘).

5    pláti Po 1, Ju 1–4, Ru 4 — plóti Po 1 — plotni Ju 5–7, Ru 2, 3 — plotna Ru 1 — platni Ru 5 — tabule Ru 5

6    AJŚ 297 plotna (nedělená)

Hl

177 kouř (190) — mapa s. 339

kouří se z komína (192)

1    M         kouř (kuř 116, 118, 127)

dým (dim 430, 463, 755, 756)

čoud — čud — čmud (čmoud 10, 12, 145, 665)

hulán

2                 Otázka byla zaměřena na lexikální rozdíly v nář. pojmenování pro plyny a saze vznikající při hoření.
Kromě diferencí lexikálních byly zachyceny též rozdíly hláskoslovné (zejména čoud × čud × čmud).

U dubletních výrazů byly někdy zaznamenány odlišnosti ve stupni expresivity (hulán a čoud byly ne-
zřídka hodnoceny jako více nebo méně expresivní) a rozdíly významové (čoud i dým někdy znamenají ,zplo-
diny spalování pronikající z kamen do místnosti‘ na rozdíl od kouře, který uniká komínem, jindy je slovo
kouř spojováno pouze s ohněm menšího rozsahu, např. ,kouř z dýmky‘, dým může označovat ,hustý kouř‘
apod.). Hranice těchto diferencí jsou však plynulé a nemohly být na mapě zachyceny.

3                 Téměř na celém zkoumaném území (bez Kopanic a jv. Slezska) bylo zaznamenáno pojmenování kouř;
k němu se přidružují oblasti výrazů dým a čoud, jež jsou s ním zpravidla dubletní.

Slovo dým mělo patrně původně větší rozsah, postupně však bylo zatlačeno expandujícím výrazem
kouř na okraje; vyskytuje se dnes v nejarchaičtějších okrajových nářečích. Největší areál souvislého výskytu
slova dým je v jzč. nář. oblasti (s přesahem až na Lounsko); dále byl tento výraz zapsán v hor. Pojizeří, na
Moravě pak na Zábřežsku, ve stř. úseku vm. nářečí a téměř v celém Slezsku.

Označení čoud se s kolísající hustotou vyskytuje v sv. polovině Čech; v hor. Pojizeří a na nejvýchodněj-
ším okraji svč. nář. oblasti byla zaznamenána podoba čud, odděleně pak na Moravě mezi Prostějovem a Li-
tovlí varianta čmud (ta se sporadicky objevuje též v náchodském výběžku i jinde).

Na Chrudimsku je malý ostrůvek slova hulán.

Situace ve městech se shoduje s venkovským okolím.

4    čmud, čoud, čud,  Jg též čmoud, čad, SSJČ čoud, čmoud ob.
obojí ,hustý kouř, dým se sazemi a pachem něčeho pálící-
ho se‘, SSJ čmud ,čierny, hustý, dusivý, štiplavý dym‘ —
Patrně zkřížením slov čad a smud, smoud (podobně čmu-
dit
, čmoudit zkřížením z čadit ,dýmem něco černit‘
a smudit, smoudit ,opalovat na povrchu‘; tak Mch).

dým  stč., Jg, SSJČ, SSJ dym, tak i pol. a hluž. — Psl. *dymъ, to
z ide.
*dhúmos.


hulán  v sled. významu jen nář. — K hulit ,silně čadit, mocně vy-
dávat kouř, dýmat‘, snad žertovně přikloněno
k názvu vo-
jáka.

kouř  stč. jen kúřenie, Jg též kúř říd., SSJČ, SSJ kúr, hluž. kur
Psl.
*kurь, *kurъ, deverbativum od psl. *kuriti.

5    kouř Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — kóř Ju 6 — kúř Ju 7, Ru 5 — dím Ru 5 — dim Ju 5 — dejm Ju 5, Ru 3 — čoud Ru 4

6    MAGP 557 (a) z komína, (b) z pece, AJŚ 399, SSA 5.136, OLA (989 dymъ)

7                 Položka kouří se z komína nebyla zařazena do souboru map pro malou odlišnost nář. materiálu od položky kouř. Slovesné ekvi-
valenty substantivních lexémů se však více hláskově (příp. slovotvorně a morfologicky) diferencují: kouří se; čoudí se × čudí se ×
čmudí se × čmoudí se × čmadí se × čedí se × čadí se; dýmá se × dýmí se × dymčí se × dymuje se; hulí se. Jednotlivé varianty však
netvoří výrazné oblasti. Územně se slovesa v podstatě shodují se svými substantivními protějšky, jen z jz. Čech (kromě Chodska) už
sloveso dýmá se téměř vymizelo; sloveso hulí se má naopak větší rozsah než substantivum hulán. Na Moravě se zřídka vyskytují i po-
doby bez zvratného se.

Atlasy: ASJ (IV 187 dymiť sa)

Či

4                 U slovníkových dokladů nelze vždy jednoznačně stanovit, zda jde o sledovaný specifikovaný význam.

kosinka  stč. kosina, Jg, Kt mor. kosenka, SSJČ — Patrně od psl.
*kosa ,kštice, vlasy‘ rozšířením významu na ,peří, peruť,
křídlo‘ (Mch přenesením od
kosa ,zahnutý nástroj na se-
čení obilí‘). Pravděpodobná je pozdější kontaminace s
ko-
sa
,nástroj na sečení‘.

křídlo  stč., Jg, SSJČ, SSJ — Viz skřídlo.

peroutka  Jg dem. k peruť, SSJČ zast. a obl. — Viz peruť.

peroutko  Kt, SSJČ říd. —  Dem. k peruto. Viz peruť a peruto.

peruť  Jg i perut, SSJČ ,ptačí křídlo‘ — Psl. *perN ,peruť‘.

peruto  jen nář.; Kt v již. Čechách — Forma stř. rodu patrně ana-
logicky podle
křídlo. Viz peruť.

skřídlo  jen nář., pol. skrzydło, luž. skřidlo. Forma s náslovným s-
navazuje na stav v polštině. Psl.
*(s)kridlo, utvořeno jako
jméno nástroje (příp.
-dlo) od psl. kořene *skrid- ,létat‘.

5    kosinka Po 1, Ju 1–4, Ru 1, 4 — křídlo Ju 7 — peroutka Ju 5, 6 (peruška, st. perótka), Ru 2, 3

6    —

Kl

rožít (roždžít 742, 744, 753, 754, rojžít 752, rožet 642, 681, rožéť 685) — rožat (rožáť 738, 740,
747–749, rožnuč 835, 836)

zažat (zažnút 724, 755)

zapálit (napálit 439, 451)

N          uďelat svjetlo

2                 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty slovesa rozsvítit, tj. uvést v činnost světelný zdroj. V rovině lexikální jde
především o uplatnění dvojice rozsvítit × rozžehnout, v omezené míře bylo zachyceno i označení zapálit. Slo-
votvorné rozdíly spočívají ve využití předpon (rozsvítit × nasvítit, rožnout < rožhnout × zažat, zapálit × na-
pálit
); k nim se řadí diference morfologické a hláskové (rozsvítit × rozsvítět, rožnout × roužnout × rozžat ×
rozžít × zažat). Změna o > u (ružít, ružnót), charakteristická pro horský typ střm. nář. skupiny, byla zazna-
menána v mimořádně velkém rozsahu.

Sloveso rožnout/rozžít, etymologicky vázané na rozžhavování hořlavých hmot, se zpravidla drží spíše
ve spojem r. svíčku, lampu apod., na rozsáhlém území je však doloženo i ve významu generalizovaném ,roz-
svítit vůbec‘.

Vedle převládajících jednoslovných názvů se potenciálně objevuje také spojení udělat světlo, jež však
mapa nezaznamenává.

3                 Základní lexikální protiklad tvoří čes. a zm. označení rozsvítit a morf. i hláskosl. obměny slovesa rož-
nout
/rozžít užívané na ostatním území.

Podoba rozsvítit se objevuje téměř po celých Čechách (méně pronikla na jzč. okraje); jako nedubletní
se vyskytuje pouze ve stř., sev. a záp. Čechách a také na Jihlavsku a Znojemsku (tam ve formě rozsvítět, srov.
I-41 mračit se).

Rozsáhlý areál vytváří odvozenina nasvítit (na Příbramsku, Táborsku a sev. Budějovicku), vyskytuje se
dubletně s výrazem rozsvítit a zasahuje rovněž do oblasti výrazného jč. dialektismu roužnout.

Moravské sloveso rozžít/rožnout přesahuje do sv. Čech na Náchodsko, Královéhradecko a Vysokomýt-
sko; podoba rožat tvoří souvislé pásmo na moravsko-slezském pomezí, byla zaznamenána rovněž při jm.
okrajích. Varianta zažat je doložena vzácně ze sev. Valašska a z Kopanic.

Ve Slezsku převládá většinou jako nedubletní obměna rožnout. Sporadicky bylo zachyceno označení
napálit (v sousedství areálu nasvítit) a roztroušeně jinde také zapálit.

Jako progresivní se dnes jeví sloveso rozsvítit, zachycené mj. ve všech českých městech a ve většině
měst moravských.

4    nasvítit  SSJČ říd. — Viz rozsvítit.

rozsvítět  jen nář. — Příklonem k typu trpět. Viz rozsvítit.

rozsvítit  Jg, SSJČ, SSJ rozsvietiť, pol. rozświecić, hluž. rozswěćić
— Dokonavé sloveso od svítit, prefix roz- má význam po-
čátku děje.

roužnout  jen nář.; Kt — Nadměrná dvojhláska ou za ú z ó (nář.
dloužení předpony
róz- > ruoz- > růz- > rouz-). Viz rož-
nout.

rozžat  jen nář.; SSJ rozžať, rozožať — Příklon k nář. typu začat
(analog. podle
začal). Viz rozžít.


rozžít  Jg rozžíci, SSJČ též rozžíci, obě zast. (pol. zast. rozżec jen
přeneseně) — Ze stč.
žéci (1. sg. žhu) předponou roz-.

rožnout  jen nář.; Jg rozžehnouti, Kt, SSJČ obl, též rozžehnout,
říd. rozežehnout a rozžhnout — Od žhnout. (Zjednoduše-
ní souhláskové skupiny
-zžhn- > -žn-.) Viz rozžít.

zapálit  SSJČ, SSJ zapáliť, pol. zapalić (Jg ,způsobit, aby něco ho-
řelo‘) — Od
pálit, psl. *paliti.

zažat  jen nář.; Jg zažžéci, zažžíci, SSJ zažať, pol. zażec — K stč.
žéci. Viz rozžat a rozžít.

5    rosvíťit Ju 1–6, Ru 4 — roswíťit Po 1 — nasvíťit Ru 2 — zasvíťit Ru 4 — roužnout Ju 5, Ru 2 — rožit Ju 4 — rožnúť Ju 7 — rožat Ju 6, 8,
Ru 5 — rožát Ju 2 — rožať Ju 7 — zapálit Ru 2, 4, 5 — zapáliť Ju 7 — napálit Ru 2, 3 — napálet Ru 3 — upálit Ju 5 — pálit Ju 5 — potpá-
lit lampu Ru 1

6    ASJ IV, 221, OLA 1010

smolňice (-ička 243, 252, 320, 332, 406, 408, 409, 420, 426, 427, 437, 438, 451, 461, též 311, 327,
520)

špán (-ek 443, 450) — šván (-ek 445, 449, 456, 457, 458)

dračka

filipus (filip 830)

ščipa (-pka 818, 819, 820)

S          blička 161, 506, dřinka 115, masňička 337, smolňák 649, štípánek 449

N          masny kołek 808, špíłek 707, křesaňica 754

2                 Položka sledovala územní rozrůznění nářečních výrazů pro třísku dřeva na svícení. Tato reálie v základ-
ní funkci zanikla již v minulém století a byla vystřídána olejovými a hlavně petrolejovými lampami, dále však
zůstala zachována jako svítidlo na kratší posvícení (např. do pece nebo do sklepa). Někde její názvy přešly
v pojmenování třísek na zatopení, viz I-216.

Staří informátoři (zvláště v odlehlejších výše položených lokalitách) však ještě pamatovali svícení loučí
při práci doma, a tak výzkum přinesl celkem zřetelné obrysy původních areálů.

Názvy se diferencují jednak lexikálně, jednak slovotvorně (např. světidlo × posvět, louč × lučivo), jed-
nak nepravidelně hláskově (špán × šván, světidlo × setidlo).

Pokud jde o původ, lze zapsaná označení rozdělit do tří skupin: první jsou motivována způsobem poři-
zování (tříska, štípa, dřínka, dračka), druhá poukazují na kvalitu dřeva (smolnice, masnička), třetí ukazují
na funkci (světidlo, posvět, blička, louč).

3                 Téměř po celých Čechách a na větší části Moravy převládá název louč f. (nezřídka může jít o název ze
spis. vrstvy); na již. Moravě mívá též podobu formálního deminutiva loučka a ojediněle se tu řadí i k subst.
muž. rodu (ten louč, ten louček). Uvnitř jzč. oblasti převládá slovo smolnice (smolnička). Větší areál tvoří
dále na Valašsku s přesahy do Slezska slovo světidlo (jež se opakuje na menší oblasti sz. od Boskovic v podo-
setidlo) a na širším Zábřežsku posvět. K rozšířenějším výrazům patří ještě štíp(k)a na větším území Slez-
ska; záp. Opavsko se však ve shodě s pol. dialekty vyděluje výrazem lučivo.

V horním Posázaví s přesahem na Moravu a odděleně na vých. Uherskobrodsku se vyskytují nevýrazné
areály názvu tříska (tříška). Na okraj jzč. nářeční oblasti se omezuje výskyt přejatého pojmenování špán
(špánek), šván (švánek). Ve Slezsku tvoří malý areál výraz filipus. Ostatní názvy byly zachyceny jen reliktně.

4    blička  jen nář. — K slovesu blikat.

dračka  Jg, SSJČ zast. ob. — K dráti ,stahovat kůži, odtrhávat no-
žem tenké louče z polena‘.

dřínka  v sled. významu jen nář.; Jg dřín m., dřeň f., dřínka mor.,
SSJČ nář. —  Patrně k dříti,
srov. dračka.

filipus  jen nář.; Kt mor. — Přejato z něm.

louč  f. stč. lúč, Jg, SSJČ, SSJ obyč. pl. lúče, zřídka v sled. význa-
mu — Od kořene
*leuk- ,zářit, svítit‘.

louč  m. jen nář. —  Viz louč f.

lučivo  Jg slc., SSJČ řidč., SSJ, hluž. lučwo, pol. łuczywo — Viz
louč f.

masnička  jen nář. — K adjektivu mastný.

posvět  jen nář.; stč. posviet ,svícení‘, Jg — K slovesu posvítit. Viz
světidlo.

setidlo  jen nář. — Viz světidlo. Kromě tzv. ztráty jotace došlo ješ-
tě k zániku pův. bilabiálního w.


smolňák  jen nář. — Viz smolnice.

smolnice  Jg i smolina, SSJČ ,smolná louč, pochodeň‘, v témž vý-
znamu SSJ s
molenica, hluž. smólnica, smolina — K psl.
*smola, *smolьnica. Zpravidla ,kus smolného dřeva‘.

světidlo  stč. svietidlo ,čím se svítí‘, Jg, SSJČ zast. a nář. — Od stč.
svietiti sufixem -dlo.

špán, šván  jen nář.; SSJČ špán, řidč. spán, obojí nář. — Přejato
z něm.

štípa  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář., pol. szczapa, szczypa
nář. — Pův. význam ,kus rozštěpeného polena, odštěpek
dřeva‘. Viz též štípánek.

štípánek  jen nář.; SSJČ štípanka nář. — K slovesu štípat přes adj.
štípaný.

tříska  v sled. významu jen nář. — K psl. *třěska, od *třěskati
,pra
skat‘.

5    louč Ju 1–4, Ru 3 — loučka Po 1, Ju 2, Ru 1, 2 — sv’eťidlo Ju 7

6    AJK 61:2

Bh

petrolej f.

petrolin f.

petrona f. (petrolena 158, 505, 513, petrona 406)

petrol f.

petrola f. (petrula 820, 831)

petrolka f. (petrolejka 418, 06, 92)

petrunel f. (petronyla 801, petrunela 819)

petrolíjum n. (petrolijum 303, 304, petrolíjom 301)

gáz (káz 410, 411, gajst 755, 756)

(v)olej

S          petruša 609, petruška 418

2                 Výzkum byl zaměřen na zjišťování nejrůznějších obměn slova petrolej, označujícího kapalné palivo zís-
kávané destilací ropy; kromě nich mapa zaznamenává i rozšíření synonymních pojmenování gáz a olej.

Výrazy petrolej a také zemní či skalní olej původně často označovaly surovou naftu, ropu. Ve významu
,ropný destilát‘ jsou v lexikální kartotéce úseku současné lexikografie ÚJČ AV ČR jako nejstarší zachycena
hesla petrolén (1860), petrolina (1893), petrolej (1895), petrolka (1897) a petrolin (1902).

Ačkoli se petrolej začal užívat v Čechách teprve od poloviny 19. století, je v názvu tohoto produktu
patrná různá míra přizpůsobení původem cizí složeniny domácí slovní zásobě, pozoruhodná je rovněž koexis-
tence dvou až tří variant na značné části území Čech. Jsou to ekvivalenty vzniklé nejspíš paralelně, evidentně
novější je jen oblastní svč. obměna petrák.

Ve většině pojmenování jsou patrné obě složky (petri-oleum), např. petrolíum, petrolej, petrolín, pe-
trolka
, jen výjimečně se vyskytnou též označení utvořená jen k jedné části složeniny, jako petrák, petruša.
Název olej vznikl patrně významovou specifikací slova, které v podobě olěj existovalo již v staré češtině.

Při mapování bylo obtížné zachytit značný počet variantních podob. Pro větší přehlednost bylo proto
z mapy vypuštěno označení petrolej m., shodné se spis. jazykem.

3                 Situace v Čechách je mnohem rozmanitější než na Moravě. Téměř po celých Čechách (řidčeji v jejich
již. a jz. části) a také ve Slezsku se užívá maskulina petrolej. Zatímco v Čechách se tento výraz vyskytuje větši-
nou ještě spolu s dalšími odvozeninami, ve Slezsku – až na několik málo případů – je pojmenováním jedi-
ným. Pro Moravu (s přesahem do již. Slezska) je typické označení petrolín, které bylo zachyceno rovněž
v přilehlé oblasti vč., v Polabí a v malém ostrůvku jv. od Plzně. Na jihu ostravického úseku je slovo petrolin
ženského rodu.

Na většině území Čech se porůznu objevuje – mnohdy v dubletě s výrazem petrolej – femininum pe-
trola
(v jz. Čechách, na Manětínsku a Rakovnicku) a formální deminutivum petrolka (především v již. a jv.
Čechách, v okrajovém úseku zč. a v Podkrkonoší).

Z dalších méně častých podob se roztroušeně vyskytují feminina petrolej (hlavně na Benešovsku), pe-
trolína
(na Třebíčsku, Benešovsku i jinde, především při okrajích Čech) a obourodé pojmenování petrol (jako
maskulinum hlavně jižně od Plzně, dále na sev. Valašsku a Jablunkovsku; ojedinělá feminina byla zachycena
v Poohří, na Příbramsku a jz. od Českého Těšína). Pro sev. Ostravsko a zkoumané lokality na přilehlém úze-
mí v Polsku jsou charakteristická feminina petronila, petrunela, petrula a obourodý výraz petrunel.

Neutrum petrolíum se zachovalo na Chodsku.

Název olej se užívá v sled. významu na Českobudějovicku, pojmenování gáz pak především na Hole-
šovsku, v přilehlém úseku vm. nářečí a na Pelhřimovsku.

Téměř do všech měst na území Čech i Moravy pronikl název petrolej, vyskytuje se tu mnohdy ještě
s dialektismy typickými pro venkovské okolí. V konkurenci s tímto označením se však i regionální výrazy pe-
trolín
, petrola, petrolka a petrák jeví jako značně pevné.

4                 Slovo petrolej a varianty vznikly různými způsoby adaptace cizí složeniny (petrioleum) v češtině.

gáz  v sled. významu jen nář.; Kt — Přejato z něm.

olej  v sled. významu jen nář. (Jg olej kamenný, zemný, skalný
,nafta‘) — Specifikací přejatého slova olej.

petrák  Kt, SSJČ zast., ob. a slang. — Příponou -ák od prvé části
složeného subst.

petrol  m. jen nář.; SSJ hovor. zast.

petrol  f. jen nář.

petrola  jen nář.; Kt.

petrolej  m. Kt, SSJČ, SSJ.


petrolej  f. jen nář.

petrolíum  jen nář.; Kt petrolium, SSJ petroleum zast. (stč. petri-
oleum
i Jg petroleum ,nafta‘).

petrolín  m. Kt, SSJČ zast., ob. a nář., SSJ nář.

petrolin  f. jen nář.

petrolína  Kt petrolina, SSJČ zast., ob. a nář.

petrolka  Kt petrólka, SSJČ zast., ob. a nář.

petrunel  m. i f. jen nář.

petruša, petruška  jen nář. — Od první části pův. kompozita.

5    petrolej Ju 2, 5 — petrolín Ru 1, 2, 4, 5 — petrolin Ju 1–3, 4, 6, Ru 1, 4 — petrol Ru 2, 3 — petról Ju 7 — petrák Po 1 — petrolína Ru 4
— petrola Ju 3 — volej Ru 2

6    ASJ IV 222, AJŚ 389

4    bydlet  stč., Jg a SSJČ, u všech též bydliti, hluž. bydlić, bydleć i
bydlować — Od býti bylo utvořeno subst. bydlo, stč. ,byd-
lení, příbytek, život‘, k němu pak odvozením bydliti, byd-
leti
.

bývat  v sled. významu jen nář.; Jg ,obývat, zůstávat’, SSJČ nář.,
SSJ
bývať — Specifikací pův. iterativa k býti.

meškat  v sled. významu jen nář.; Jg slez. a slc., SSJČ nář., kniž.
,pobývat‘, pol.
mieszkać — Specifikací významu meškat
,zdržovat se, pobývat‘.


ostávat  stč. ,prodlévat, bydlet‘, zóstávati, zustávati ,setrvávat,
zbývat‘, Jg též
zustávati, SSJČ též zvostávati zast. a ob.,
zůstávat poněk. zast., SSJ ostávať, zostávať ,setrvat na ně-
jakém místě‘ — Specifikací významu ,prodlévat‘,
k základu
státi (se) různými předponami s případným
krácením.

5    bidlet Ju 6, Ru 3, 4 — bydlit Ru 1, 2 — bívat Ru 5 — bévat Ju 6 — bývať Ju 7 — wostávat Po 1, Ju 2 — vostávat Ju 1–5, Ru 1, 2, 4 — zus-
távat Ju 3, Ru 3, 4 — zvostávat Ru 2 — meškat Po 1

6    AJŚ 338, OLA 953, ALE 398

Bh

2                 Sledovala se nář. pojmenování pro dřevěnou podlahu v obytné místnosti (ne ve chlévě, ve stáji apod.).
Kromě rozdílů lexikálních (zejména podlaha × zem × půda) byly zachyceny i diference slovotvorné (podla-
ha
× dlážka), příp. morfologické (fuspúdn × fuspudňa).

U výrazů podlaha a zem se objevují také zpřesňující přívlastky dřevěná, prkenná, desková apod.; je to-
mu tak zejména tehdy, když týmž slovem (podlaha nebo zem) je označována zároveň podlaha hliněná. (Po-
ložka podlaha hliněná (156) není zařazena v souboru map pro malou diferencovanost nář. materiálu; téměř
na celém území se užívá výrazů podlaha nebo zem bez ostřejších hranic, převažuje však zem.) Tyto přívlastky
nejsou součástí terminologických označení, proto se k nim při mapování nepřihlíželo.

3                 Základní protiklad je tvořen centrálními výrazy podlaha a zem na jedné straně a okrajovými pojmeno-
váními dlážka a půda, příp. fuspúdn na straně druhé.

Označení podlaha zabírá celé Čechy a přilehlý pruh při zemské hranici na záp. Moravě a dvěma výběž-
ky zasahuje hluboko na moravské území: jeden sahá k Brnu, druhý se táhne přes sm. pohraničí až
k Frenštátu pod Radhoštěm a Vsetínu.

Výraz zem byl zachycen v záp. polovině Moravy (jako výhradní mezi Třebíčí, Mor. Krumlovem a Znoj-
mem a v širokém pruhu od Šumperka ke Kyjovu) a také na velké části Čech (při okrajích hlavně v jzč. nář.;
směrem do středu Čech pojmenování zem ubývá), zde však vždy v dubletě se slovem podlaha.

Téměř celá vých. polovina Moravy a Slezska má výraz dlážka (bez sev. Vsetínska a Frenštátska, kde je
zachováno staré pojmenování podlaha, viz výše). Na Chodsku a Klatovsku bylo zaznamenáno archaické
označení půda, na střední Moravě (především na Brněnsku a Vyškovsku) se rozptýleně vyskytuje přejatý vý-
raz fuspúdn/fuspudňa.

4    deliny  jen nář.; Kt — Rozšířením významu (v nář. zpravidla
pouze ,podlaha ve stáji nebo ve chlévě‘; Bš ,prkenná po-
dlaha v konírně‘); k nář. delina ,podlahové prkno‘. Přeja-
to z střhn. Dehle, sufix -ina podle mostina, podlažina.
Srov. I-190 prkno.

delůvka  jen nář. — Derivací ze zákl. přejatého z něm., viz deliny.

dlážka  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ nář., SSJ (u všech ,po-
dlaha‘ obecně, nejen dřevěná) — K
dlažiti ,klásti dláhy‘, to
od
dláha pův. asi jakákoli přitesaná deska’.

fuspúdn  jen nář. —  Přejato z něm.

fuspudňa  jen nář. — Viz fuspúdn.

mostiny  v sled. významu jen nář. — Rozšířením významu (v nář.
zpravidla pouze ,podlaha ve stáji nebo ve chlévě‘ — srov.
deliny; tak Bš z Val., Kt
mostina ,podlaha, kupř. v chlé-


vě‘); k mostina (pův. ,mostní trámec‘, pak ,trám v podla-
ze‘: SSJČ ,trám nebo prkno na podlahu‘ — srov. I-190
prkno).

podlaha  Jg, SSJČ, SSJ, pol. podłoga, hluž. podłoga (vše ve význ.
,podlaha‘ obecně, nejen dřevěná) — K
podlažiti ,pokrýt
dla
hami‘, viz dlážka. (Srov. I-196 půda a I-187 strop.).

půda  Jg, SSJČ říd., SSJ zast. (u všech ,podlaha‘ obecně, nejen
dřevěná) — Přenesením z
půda ,země‘ (to z ide. kořene
*ped-). Srov. zem. (Srov. I-196 půda.)

zem  Jg, SSJČ, SSJ (u všech ,podlaha‘ obecně, nejen dřevěná) —
Přenesením, pův. jen ,podlaha z udusané hlíny‘ (tak Bš),
později i dřevěná. (Psl.
*zem’a, to z ide. zákl. *hem-.)
Srov. půda.

5    podlaha Po 1, Ju 1–4, 5, 7, Ru 2–4 — dláška Ju 6, 7, Ru 5 — zem Ru 1, 4 — fuspódn Ju 6

6    ASJ IV 181:7a, AJŚ 368, PLPJ 4, OLA 973

Či

Některá slovesa, zapsaná v našem kontextu jako dubletní, mají blízko k sledovanému významu, ale ně-
kde navíc označují různý způsob chůze, např. cápat, tla(m)pat, ale i ťápat ,jít těžkým vrávoravým krokem‘,
čapat ,jít a našlapovat na celé chodidlo‘, drepsit ,jít drobnými krůčky, přešlapovat na místě‘.

Často byly zapisovány výrazy označující doprovodnou činnost, totiž špinění podlahy, např. marasit,
mutit, mjagat, misit, čvancat, mazat, hňapat. Tyto a některé další výrazy neplně adekvátní (čmachtat,
madžgat ,brodit se blátem‘, šmancat, šamtat, šámat ,šourat se, jít šoupavým krokem‘) jsme nemapovali.

Územní rozšíření některých výrazů je patrně větší, než ukazuje naše mapa. Např. slovo ťápat (čapat)
zasahuje téměř celé území Slezska. Protože však ve srovnání s neutrálním slovesem deptat je výrazně expre-
sivní, explorátoři je přirozeně nezaznamenávali a dávali přednost vyjádření citově neutrálnějšímu.

3                 Na většině zkoumaného území se užívá výrazu šlapat. Ten zabírá téměř celé Čechy a větší část Moravy.
Vých. hranice jeho výskytu probíhá zhruba od Litovle na Prostějov a pak na Vsetín. Odtud na východ převlá-
dá sloveso šmatlat, na něž ve Slezsku navazuje slovo deptat (v podobě depsat i v sev. Čechách). Výraz drepsit
se dokládá z malé oblasti na Frýdecku-Místecku. Z Valašska je poměrně hojně doloženo sloveso stoupat.

Ostatní podoby se objevují zpravidla dubletně vedle některého pojmenování základního: ťápat (čapat)
– Valašsko a záp. část Slezska, člapat (Chodsko), člampat (Prostějovsko), tlapat (vých. Čechy a Zábřežsko),
štlapat (sv. Čechy).

4                 Nelze vždy prokázat, že uváděné slovníkové doklady lze použít v daném kontextu.

cápat  v sled. významu jen nář. (Jg ,dupat, capat v blátě‘, SSJČ
vedle
capat ,těžce a zvolna našlapovat‘, SSJ cápať ,šlapat
v blátě‘, hluž.
capać i campać ,jít těžce‘) — Slovo zvuko-
malebné, souvisí s
ťápat. Podoba campat se zesilovacím
m.

člampat  jen nář. — Od člapat se zesilovacím m.

člapat  jen nář.; Kt (pol. czlapać ,jít těžce‘) — Hláskoslovná vari-
anta slovesa
šlapat se změnou šl > čl.

deptat  Jg, SSJČ, SSJ deptať, pol. deptać, teptać Výchozím tva-
rem je
depati, příbuzné s dupati. Obě slovesa jsou zvuko-
malebného původu.

drepsit  jen nář. (Jg i Bš ,jít drobnými krůčky‘, Bš též ,přešlapovat
z nohy na nohu‘) — Patrně od psl. základu
*dreb-.

stoupat  Jg, SSJČ, SSJ stúpať, pol. stąpać, hluž. stupać — Psl.

*stNpati; starý kořen stNp- (souvisí se stopa). Patrně jde
o útvar původem zvukomalebný.

šlapat  stč., Jg, SSJČ, SSJ i šliapať — Podle Mch nejde o slovo
zvukomalebné. Elementárně příbuzné je lit.
slempu ,jít ti-
še‘.

šloupat  jen nář.; Jg šloupiti (šloupám, šloupnu), SSJČ šloupnout
nář. — Patrně zkřížením sloves šlapat a stoupat.

šmatlat  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJ (stč. ,tlachat‘, SSJČ
expr. ,belhat se‘, v témž významu i hluž.
šmatać) — Zákla-
dem je snad
motati se a jeho iterativum *matati se.

štlapat  jen nář.; Kt — Kontaminací šlapat a tlapat.

ťápat  Jg ,hloupě šlapat‘, SSJČ ťapat expr., hluž. tapać — Asi zvu-
komalebného původu.

tlapat  Jg, SSJČ — Patrně souvisí se šlapat. Viz tam.

5    šlapat Po 1, Ju 1-5, Ru 2, 4 — cápať Ju 7

6    AJK 12:2

Bh

5    prkno Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — deska Ju 4, 6, 7, Ru 5 — podlaha Ru 1

6    ASJ IV 182, SSA 4.59, OLA 974, ALE 370

Fi

2                 Mapa zachycuje slovotvornou diferenciaci dokonavého slovesa pojmenovávajícího činnost ponořovat se
do vody a omývat se. Nářeční ekvivalenty se liší předponami: vykoupat se × okoupat se.

3                 Ostrá hranice protikladu mezi formami vykoupat se (na záp.) a okoupat se (na vých.) prochází zhruba
po linii Litovel, Prostějov, Kyjov a Mikulov. Varianta vykoupat se, shodná se spis. jazykem, je doložena té-
měř ze všech měst.

4    okoupat se  jen nář.; Kt, SSJČ nář., SSJ okúpať sa — Viz vykou-
pat se.

vykoupat se  Jg, SSJČ, SSJ vykúpať sa, pol. wykąpać się, hluž.
wykupać so — Dokonavé sloveso k psl. *kNpati sę.

5    vykoupat se Ju 2 — vikoupat se Ju 1–3, 5, Ru 3 — vikópat se Ju 6 — vokópat Ju 6 — okúpat se Ru 5 — okúpať sa Ju 7

6    SSA 7.4

Fi

podlaha  v sled. významu jen nář.; Jg z Komenského „vzhůru na
podlahu vynešen“, SSJČ nář. — Přenesením
z podlaha
,rovná spodní plocha místnosti‘, viz I-188 dřevěná podla-
ha. Postverbále z podlažiti. (Srov. Jg „podlaha sluje strop
z povalek neb i jiný v chlívě, co pod mazanicí jest“).

ponebí  v sled. významu jen nář.; stč. ponebie, zř. pónebie ,po-
schodí, patro, strop‘, podle Mch s
tč. ponebie ,půda‘, Jg
,húra, podlaha‘, SSJČ nář., též
podnebí nář. — Z předl.
spojení
pod nebem nebo po nebi.

punebí  jen nář.; SSJČ nář. — Viz ponebí.

půda  Jg, SSJČ, SSJ pôjd — Přenesením z půda ,země‘. Podle Mch
se význam ,místo nad stropem‘ vyvinul asi tak, že strop byl

na svrchní straně pokryt uhnětenou hlínou, byl tedy no-
vou podlahou. Viz podlaha.

shorek  v sled. významu jen nář. — Derivací od hůra, viz tam.

stáj  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář. ,půda pro seno a slámu‘
— Přene
sením ze stáj ,místnost pro koně‘.

stavení  v sled. významu jen nář.; Jg slc. ,patro, ponebí‘ — Přene-
sením ze
stavení ,obytný dům‘, srov. barák.

strop  v sled. významu jen nář. — Přenesením ze strop ,horní plo-
cha místnosti‘.

vrch  v sled. významu jen nář.; Jg mor. ,půda, loub, hůra‘ (stč. jen
,vrchol, povrch, kryt‘) — Přenesením z
vrch ,kopec‘.

5    púda Ju 2, 6, Ru 2, 4 — húra Po 1, Ju 3–7, Ru 1–3, 5 — hóra Po 1 — strop Ru 3 — tavan Ju 1–3

6    ASJ IV 180, MAGP 6, AJŚ 354 (× 355 seník nad stájí), AJPP 49, AJK 57:2, OLA 986 (3267 gora), ALE 280

Bh

2                 Zjišťovala se nářeční pojmenování pro obruč, tj. kruhový pás sloužící ke stahování sudu apod.

Mapa zobrazuje především rodový protiklad obruč m. × obruč f. Kromě něho byly zachyceny rozdíly
slovotvorné (obruč × obroučka) a morfologické (obruč × obruča). Výraz obroučka je na velkém území po-
jmenováním základním, formálním deminutivem označujícím reálii bez zřetele k její velikosti, a forma obruč,
obruča tam mívá nezřídka význam ,velká obruč‘.

V sousedství bývalých něm. dialektů se sporadicky dosud vyskytuje slovo ráf, ráfek. Tento výraz nebyl
mapován.

3                 Rodový protiklad slova obruč vytváří ostrou hranici: uvedený výraz v muž. rodě je v jz. polovině Čech
a zasahuje až na Roudnicko; týž výraz v žen. rodě se vyskytuje na ostatním území. Formální deminutivum ob-
roučka
je hojné – často dubletně vedle obruč – na větší části Moravy s přesahem do střč. nář. oblasti, na
Královéhradecku a v záp. skupině slez. nářečí.

Ve všech městech převládá forma shodná se spisovným jazykem, tedy obruč f.

4                 Deminutivní formy citované ze slovníků jsou vždy deminutiva skutečná, nikoli formální.

obrouček  stč., Jg, SSJČ — Viz obruč.

obroučka  stč., Jg, SSJČ, SSJ obrúčka, pol. obrączka, hluž. wo-
bručka
— Viz obruč.

obruč  stč. a Jg m. i f., SSJČ f. (m. jako zast.), SSJ jen f., pol. ob-

ręcz f., hluž. wobruč f. — Pův. kruh obepínající ruku, silný
náramek nošený na paži mezi loktem a ramenem, přene-
seno na obruč sudu, kola apod.; psl.
*obrNč-jь.

obruča  jen nář.; Kt — Viz obruč.

5    vobruč f. Ju 3, 4, 6 — wobruč f. Ju 1, 2, 7 — obroučka Ru 3 — obrúčka Ru 5 — vobruč m. Ju 5, Ru 3

6    MAGP 114, SSA 4.79, OLA 823

Bh

dluž f. (dlúž 140, 142, 153, dluže 125, 144, dlúže 124a, 126, 141, 144, 218, dlužina 155, duže 123, dú-
že 123, 218)

dlška 753, 754 (dúška 755–757)

díha (diha 145, 156, 221)

touba

N          duha 230, dužina 441, díha 108, 239, 440, 464, 617, 624, 667

2                 Mapa sleduje nářeční pojmenování úzké dřevěné desky tvořící část stěny sudu nebo jiných nádob.
Z ekvivalentů, které představují hlavní lexikální diferenciaci, patří výrazy duha a dluž k starým označením
sledované reálie, dosvědčeným už v období praslovanském. Tento starý stav, který nářečí zachovávají, je však
ve staré češtině doložen jen okrajově. Slovo dluž není zachyceno vůbec a na sledovaný význam slova duha je
v lex. archivu Staročeského slovníku ÚJČ jediný doklad (z r. 1489). Také slovo deska je původně vlastně jen
prostým nespecifikovaným označením a je paralelou k mor. deska ,prkno‘ (viz I-190/221.3).

Nejrozšířenější výraz duha má několik výrazných variant slovotvorných (dužina, duhovina a formální
dem. dužka) a hláskovou obměnu douha. Pro vývoj nářeční situace je příznačná fonetická blízkost a přímé
zeměpisné sousedství variant obou etymologicky odlišných slov duha a dluž, která vede k jejich vzájemnému
ovlivňování (viz např. podoby dlužina a duže). Na uchování arch. výrazu dluž mělo zřejmě vliv sousedství va-
rianty dužina (tedy sféra podob se -ž- na rozdíl od forem duha, duhovina); také korespondující vm. formální
dem. dlužka, dúžka spadají do sféry podob se -ž- (viz sousední oblast dem. dužka). Výrazy dluž a duha jsou
v sledovaném významu plně ekvivalentní a významový rozdíl uváděný Machkem (dluž ,rovná deska u škop-
ku‘ × duha ,obloukovitá deska u sudu‘) nebyl při výzkumu zjištěn.

Zeměpisným sousedstvím a fonetickou blízkostí byla zřejmě ovlivněna i významová adaptace novějšího
přejatého výrazu dýha (první doklad v kartotéce lexikografického oddělení ÚJČ je z r. 1884) na periférii are-
álu podoby duha. Další ojedinělé doklady tohoto slova, rozptýlené zvl. v jv. Čechách a v střm. oblasti, nejsou
mapovány, protože svědčí spíše o tom, že jde o mladší termín řemeslnický, který pronikl do vrstvy dialektu.
Přejatý je rovněž výraz touba a vyvinul se také na areálovém rozhraní.

K zajímavostem patří, že spisovným označením sledované reálie se stala střč. varianta dužina, přestože
její územní rozsah je malý a v rámci lexikálního areálu duha jde jen o periferní slovotvornou variantu. Vzhle-
dem k této své povaze pronikla podoba dužina v novějším vývoji jen do nejbližšího sousedství a nemá charak-
ter výrazu interdialektického.

Situace ve městech se vzhledem k povaze reálie nezkoumala.

3                 V zeměpisném rozrůznění ekvivalentů má dominantní postavení rozsáhlý areál výrazu duha a jeho vari-
ant, od něhož se odděluje jen sz. část Čech s pojmenováním deska (spolu s variantou deška) a přilehlý malý
areál slova touba při jzč. okraji. Další ekvivalenty jsou začleněny do předělu mezi variantami duha a dužina
v svč. oblasti. Je to jednak arch. výraz dluž (v sousedství varianty dužina), jednak úzký pruh novějšího vč. vý-
razu dýha, vřazený už do areálu podoby duha. S výrazem dluž koresponduje malá oblast formálního dem.
dlužka až na vm. okraji.

Vnitřní rozrůznění rozsáhlé oblasti výrazu duha na varianty slovotvorné a hláskoslovné se týká přede-
vším Čech. Do jejich vých. části zasahuje areál základní podoby duha, který zabírá většinu Moravy a Slezska.
Na něj navazuje v jv. Čechách menší oblast hláskové obměny douha. Další areály slovotvorných variant tvoří
střč. podoba dužina a jč. duhovina. Vých. Moravu (spolu s vých. okrajem střm. nářečí a s přilehlou částí již.
Slezska) zahrnuje oblast dem. dužka. Ostrov těchto podob je ještě v centrální části čm. oblasti, ojedinělé do-
klady jsou i z Třeboňska.

4    deska  v sled. významu jen nář.; Jg též dešťka, hluž. — Z psl.,
snad přejatého *dъska, specifikací významu.

dluž  jen nář.; Jg dluže — Psl. *dьlžь ,podlouhlá deska
k uzavírání zadní stěny úlů‘, snad pův. s obecnějším vý-
znamem.

dlužka  jen nář. — Formální deminutivum, viz dluž.

douha  jen nář.; Jg — Sekundárním zdloužením kmenové samohl.
slova
duha, viz tam.

duha  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJ dúha (stč. jen ,oblouk na
obloze‘) — Psl.
*dNga ,dřevěný oblouk, ohnuté dřevo‘,
specifikací významu.

duhovina  jen nář.; Jg — Od duha, viz tam.

dužina  Jg, SSJČ — Od duha, viz tam.

dužka  Jg též doužka, SSJČ, SSJ dúžka, u všech dem. — Formální
deminutivum od
duha, viz tam.

dýha  v sled. významu jen nář. — Přenesením významu slova dýha
,te
nké prkénko, jímž se obkládá nábytek‘, nejasné, snad
přejato z něm.

touba  jen nář. — Přejato z něm.

5    duha Po 1, Ju 1, 2, 4, 6, Ru 2, 4 — duška Ju 4, Ru 5 — dužina Ju 3, Ru 1 — deška Ju 5, Ru 2, 3

6    MAGP 112, AJŚ 304, PLPJ 7, AJPP 88, AJK 125, OLA 3258, ALE 373

měňovaný výraz poce zaujímá Zábřežsko a širší již. Opavsko, sporadický lexém bác je doložen na
Novopacku.

Z dvojslovných názvů tvoří nejvýraznější areály syrová cihla ve Slezsku (řídce se zde objevuje i nevypá-
lená cihla
) a nepálená cihla v již. Čechách (se sporadickým výskytem spojení suchá/sušená cihla). Sousloví
egyptská cihla je doloženo na Mělnicku a Roudnicku, většinou však jako pojmenování dubletní. (Samotný vý-
raz cihla se ve sled. významu nevyskytuje.)

Situace ve městech (v oblasti nového osídlení výzkum nebyl prováděn) se zpravidla shoduje s venkov-
ským okolím. Pokud se některá města od okolních dialektů odlišují, proniká tam podoba vepřovice.

4    bác  v sled. významu jen nář. — Patrně přejato z něm. Batzen
,hrouda hlíny, lepkavé, mazlavé hmoty‘. Podle Mch snad
zkráceno z papuč, babuč (Jg bác ,dřevěná podešev‘);
srovnej bačkora. Nelze vyloučit ani metaforické přenesení
nář. výrazu bác ,velký, popř. nepodařený vdolek‘.

bacóch  jen nář. — Metaforické přenesení nář. výrazu bacóch ,vel-
ký vdolek‘; srov. též
bác.

bačkora  v sled. významu jen nář., Kt Příbramsko — Metaforické
přenesení původního výrazu pro měkkou domácí obuv.

bagoun  v sled. významu jen nář. — Snad metaforickým přenese-
ním výrazu
bagoun ,uherský vepř‘. Přejato z maď.

bachaň, bachanec  jen nář. — Snad souvisí se slovem bachyně.

báchora  v sled. významu jen nář. — Metaforickým přenesením
výrazu
bachor ,žaludek‘. Forma báchora podle bačkora.

bandur  v sled. významu jen nář., Kt Starojičínsko — Nejpravdě-
podobněji posměšným přenesením nářečního výrazu pro
dřevák. Nelze též vyloučit přenesení nář. výrazu pro tlus-
tého člověka, popř. pro bramboru.

batina  jen nář., Kt Hořovicko — Patrně z něm.

buchta  SSJČ — Přenesením z výrazu buchta ,pečivo‘.

cihla  stč., Jg, SSJČ, SSJ tehla, pol. cegła, hluž. cyhel, vše v ne-
specifikovaném významu — Přejato z něm. Také náš vý-
zkum dokládá výraz ve významu ,vepřovice‘ jen ve spojení
s určujícím adjektivem.

egyptská (ejpská) cihla  jen nář.; Jg egyptská cihla — Adj. od
Egypt. Forma ejpská pozůstatkem středověké výslovnosti
slabik
ge, gi v přejatých slovech.

kot  v sled. významu jen nář.; Kt — Přejato z něm. Kot ,bláto‘.

koťár  jen nář. — Derivací z kot, viz tam.

kotovice  jen nář.; Kt — Derivací z kot, forma kotovice podle
vepřovice, popř. univerbizací ze sousloví kotová cihla. Viz
kot.

ne(vy)pálená cihla  SSJČ nepálené cihly, SSJ nepálená tehla
Adj. od slovesa
ne(vy)pálit.

poce  jen nář. — Přejato z něm. Viz bác.

surová (syrová) cihla  jen nář.; SSJČ syrovice, SSJ surové tehly
Adj. od psl.
*surovъ/*syrovъ.

truple  jen nář.; Jg trupel mor. — Specifikací výrazu trupel ,kus
hlíny‘ na cihlu ,výrobek z hlíny‘ (SSJČ
trupel říd., poně-
kud zast. ,beztvarý kus hlíny‘). Forma rodu ženského
(trupla) podle cihla. Z trupiti (Jg ,trolit, drobit‘; stč. ztrú-
pati
,rozbít, rozlámat‘).

vepř, vepřík  v sled. významu jen nář. — Přeneseně z vepř, vepřík
,
prase‘.

vepřák  jen nář.; Kt, SSJČ nář. — Derivací z vepř.

vepřovice  Jg, SSJČ — Univerbizací sousloví vepřová cihla.

5    kotovica Ru 5 — vepřovice Ru 2, 4 — vepřák Ju 1–4, Ru 3 — vepřová ťihla Ju 6 — vepřová ťihła Ju 7 — sirová cihla Ru 2–4 — surová
ťihła Ju 7 — nepálená cihla Po 1, Ju 5, Ru 1 — hlíňená cihla Po 1 — présná cihla Ju 1 — presňák Ju 2

6    ASJ IV 175:1b

Fi

Kromě rozdílů lexikálních byly zachyceny i obměny slovotvorné, zvl. podoby s předponami o-, ob-,
které se vyskytují u různých lexémů (o(b)mítat, o(b)vrhovat, o(b)hazovat) a různí se frekvencí i územním
rozšířením; u slovesa házet interferují s předponou na-. Podoby s arch. předponou ob- se zachovaly na jazy-
kových okrajích (chod. obvrhávat, vm. obmítat, obhazovat). K nim patří i forma odmítat, u níž předpona
od- nepochybně vznikla jen hláskovým přetvořením (disimilací) původní podoby obmítat. Z hlediska jazyko-
vězeměpisného je zajímavá varianta ozmítat (727, 729, 730), která vznikla kontaminací podob zmítat a omí-
tat
v zeměpisném sousedství.

3                 Mapa představuje výrazný čes.-mor. protiklad novějšího slova nahazovat a arch. výrazu omítat, k ně-
muž se druží další lexikální ekvivalenty na protilehlých okrajích jazykového území. V zč. oblasti jsou to slove-
sa ovrhavat, ovrhávat (první varianta je častější v Poohří a na Stříbrsku, druhá v úseku manětínském a chod-
ském; na mapě nejsou tyto varianty rozlišeny) a malý ostrov slovesa našlehávat. Pro vých. část slez. nářečí je
charakteristický přejatý výraz pucovat.

Základní čes.-mor. protiklad je poněkud zastřen tím, že novější označení nahazovat se vyskytuje i na
Moravě (udržuje se v odděleném pruhu od Boskovicka přes Brno až po Kyjov) a jeho vm. slovotvorná vari-
anta obhazovat vytváří výrazný areál s jádrem v záp. části slez. nářečí a na Valašsku. Starý výraz omítat se za-
se naopak zachovává ve zbytcích i v Čechách, zvl. na okrajích. Jednotlivé doklady je zde však někdy obtížné
odlišit od novějšího pronikání tohoto slova z vrstvy spisovné.

Pokud jde o slovotvorné varianty, je nápadná vm. část areálu omítat. Soustřeďují se zde podoby s růz-
nými předponami (obmítat, odmítat, zmítat), které se mohou i různě kontaminovat (ozmítat a nemapované
zaomítat).

V městské mluvě už většinou převažují výrazy shodné se spis. jazykem, tj. nahazovat a nověji pronikají-
omítat.

4    nahazovat  Kt (Slavkov u Brna), SSJČ — Od nahodit (nedok. há-
zet
je z psl. zdlouž. základu *gōd-), specifikací významu.

našlehávat  v sled. významu jen nář. — Od šlehat, specifikací vý-
znamu.

občepovat  jen nář. — K nář. čepać ,házet‘ (z psl. *te(p)ti), speci-
fikací významu, viz též I-33 koulovat se.

obhazovat  Kt (Slavkov u Brna), SSJČ říd., SSJ obhadzovať ho-
vor. — Viz nahazovat.

obmítat  jen nář.; stč. obmetati, obmietati, Jg též obmetati (SSJČ
jen
obmítka zast.) — Viz omítat, arch. předpona ob-
týž význam jako
o-.

odmítat  v sled. významu jen nář. — Hláskovou změnou (disimila-
cí) z
obmítat, viz tam.

ohazovat  SSJČ — Viz nahazovat.

omítat  stč. ometati, Jg, SSJČ, SSJ omietať — K iter. metat (z psl.
*met-), pův. význam ,vypustit, nechat vystoupit z něčeho‘.

ovrhovat  stč. dok. obvrci, Jg též obvrhovati, SSJČ zast. — Od
nedok.
vrhati (z psl. *vergti), specifikací významu.

pucovat  v sled. významu jen nář. — Změnou významu slovesa pu-
covat
s pův. významem ,čistit‘, přejato z něm.

zmítat  v sled. významu jen nář. — Viz omítat.

5    vomítat Ju 4 — nahazovat Ju 3, 4, Ru 4 — vohazovat Ju 3 — vovrhovat Ru 1,3 — vovrhávat Ru 2 — mrskat Po 1 — dok. volepit z mal-
tou Ju 5 —
dok. vomazat Ju 6 — dok. voflekat Ju 7 — frajkat Ju 1–4 — maltrovat Ru 5

6    —

Jč-Bá

5    bílit Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — líčit Ju 6 — líčiť Ju 7, Ru 5

6    ASJ IV 176

Bh

2                 V nář. adjektivech s významem ,stejný, shodný‘ se projevuje diferenciace lexikální (např. stejnaký ×
jednaký × rovnaký) a slovotvorná (např. stejný × stejnaký).

Nemapována zůstala sporadická, ne zcela ekvivalentní podoba stejnavý ,přibližně stejný‘ a slez. sousloví
jak jeden ,zcela, úplně stejný‘, jež se vyskytují zpravidla v dubletě s mapovanými výrazy.

3                 Pojmenování stejný, shodné se spis. jazykem, je typické pro většinu zkoumaného území. Pouze na Va-
lašsku, v stř. úseku vm. nářečí a ve Slezsku zůstal uchován regionalismus jednaký, ale i zde často vedle nověj-
šího adj. stejný. Označení rovnaký bylo zachyceno ojediněle ve Slezsku.

V oblasti prolínání výrazů stejný a jednaký se objevuje (převážně jako dubletní) novější kontaminovaná
podoba stejnaký.

V městské mluvě se odráží stav blízkého venkovského okolí.

4    jednaký  stč., Jg mor. a slc., SSJČ říd., SSJ, pol. jednaki, jednako-
wy
, dluž. jadnaki — Od číslovky jeden (tj. ,jako jeden‘).
Zakončení přejato od adj. zájmena taký.

rovnaký  jen nář.; Jg slc., SSJ — Z adj. rovný (stč. ,stejný‘) analo-
gický podle
jednaký.

stejnaký  jen nář.; SSJČ nář. — Od stejný, analogicky podle jed-
naký
.

stejnatý  jen nář. — Od stejný suf. -atý.

stejný  stč. stajný, Jg, SSJČ (hluž. stajny ,stejnoměrný, pravidel-
ný‘) — Slovo doloženo až u Rosy a Dobrovského. Vzniklo
krácením ze starého
jednostejný (stč. jednostajný), to od
stát ,trvat‘.

5    stejnej Ju 1, 3, Ru 2–4 — stejní Po 1, Ju 2, 4 — sténí Ju 6 — jednaký Ju 7

6    —

Pl

Jednotlivé nář. ekvivalenty se diferencují lexikálně, slovotvorně (křidlice × křidla) i hláskově (křidlice
× skřidlice × škřidlice atd.).

Sporadicky zapsané názvy různých speciálních druhů tašek, lišících se buď materiálem (škorupa ,ce-
mentová taška‘), nebo tvarem (falcovka ,drážková taška‘, bobrovka ,hladká taška‘, prejza ,taška žlábkovitého
tvaru‘), nejsou mapovány.

3                 Základní protiklad představuje čes. pojmenování taška a mor. křidlice. K nim se okrajově připojuje ná-
zev dachuvka, jenž tvoří malý areál v oblasti přechodových nářečí čes.-pol. v návaznosti na polské jazykové
území.

Výraz taška se vyskytuje v celých Čechách a zasahuje místy i dost hluboko na Moravu (ve dvou výběž-
cích – ke Kroměříži a k Třebíči). Pro Moravu a Slezsko je však typické pojmenování křidlice a jeho valašská
slovotvorná varianta skřidla/škřidla. Většinová podoba křidlice se vyskytuje především na záp. a střední Mo-
ravě, oblast vm. nářečí a Slezsko se pak odlišuje podobami s počátečním s- (skřidlice – Slezsko a malý areál
již. od Kroměříže; skřidla – sev. úsek vm. nářečí) a š- (škřidlice, škřidla – většina ostatního území vm.
nářečí).

V mor. a slez. městech jsou sice v podstatě dosud uchovány tradiční názvy užívané v blízkém venkov-
ském okolí, ale vedle nich se často objevuje čes. pojmenování taška, které stále intenzivněji proniká do vých.
části zkoumaného území.

4    dachuvka  jen nář.; pol. dachówka (Jg dachovice ,došek‘) — Od-
vozeno z přejatého něm. Dach.

křidla  jen nář.; Jg — Pův. *kri-dla, souvisí s krojit, *(s)krei-.
Možno chápat jako ,odštěpek‘. Srov. I-145 poklička (po-
kryvadlo).

křidlice  jen nář.; Jg (SSJČ nář. ,břidlice‘ i ,krytina z přírodní
břidlice‘) — Pův. dem. ke
křidla, viz tam.

skřidla  jen nář. — Viz křidla.

skřidlice  v sled. významu jen nář. (SSJČ zast. ,břidlice‘) — Viz
křidlice.

škřidla  jen nář.; Jg, SSJ škridla — Viz křidla.

škřidlice  jen nář.; Jg, SSJ škridlica — Viz křidlice.

taška  Jg, SSJČ — Přejato z něm.

5    taška Ju 1–3, 5, Ru 1–4 — křidlice Ju 6 — křidlica Ru 5 — křidła Ju 7 — škřidła Ju 7 — bibercrép Ju 4 — bibertaška Ju 4 — kurka Po 1

6    ASJ IV 179, AJŚ 352

Pl

a Strakonicko a vybíhající až na již. Příbramsko patří výrazu kápěj. Pro sousední Klatovsko a Chodsko je cha-
rakteristické pojmenování
kapalice. Zcela ojediněle se v Podorlicku a u Vysokého Mýta objevuje slovo kap.

Pojmenování od základu -krap-/-kráp- vytvářejí menší souvislou oblast v záp. Čechách. V ní se vyčle-
ňuje areál slova zákrap na Manětínsku a širším Plzeňsku, dále území se slovotvornou variantou odkrap (již.
Rakovnicko a Příbramsko), navazující na areál slova odkap podobně jako pojmenování krápěj na větší územ-
ní celek s výrazem kápěj. V Podkrkonoší byl zaznamenán zpravidla dubletní výskyt výrazu operek.

Ve městech se tato položka nezkoumala.

4    kap  jen nář.; Jg — Deverbativum od kapat (psl. *kapati).

kapalice  jen nář.; Jg, hluž. kapałka — Přenesením významu z ka-
palice
,dešťová voda‘. (Slovo kvapalice, doložené naším
výzkumem v bodě 323, je odvozeno od stč. slovesa
kvapa-
ti
.)

kápěj  jen nář.; Jg — Přenesením významu z kápěj ,kapka‘. Viz
kap.

krápěj  v sled. významu jen nář. — Přenesením významu z krápěj
,kapka‘. Zkřížením psl. sloves
*kapati a *kropiti vzniklo
stč.
krápati, krapati, krápěti.

odkap  Jg, SSJČ říd., SSJ odkvap, hluž. wotkap — Deverbativum
od
odkapat.


odkrap  jen nář.; Jg — Deverbativum od odkrápat. Viz krápěj.

okap  Jg též skap, oukap, SSJČ, pol. —  Deverbativum od okapat.

operek  jen nář. (stč. a Jg opeřiti ,pobít, pokrýt něčím‘, Kt operky
„krajní latě na střeše stodoly pobité šindelem, vyšší čásť
došky“, SSJČ stavebnický termín
opeření ,obednění trá-
mové kostry prkny částečně se překrývajícími‘, ALJ
operek
nejčastěji ,šindelový okraj u doškové střechy‘) — Dever-
bativum k
oprat, to z psl. *pьrati ,tlouci, bíti‘.

zákrap  jen nář.; Jg — Deverbativum od zakrápat. Viz krápěj.

5    okap Ju 7 — vokap Po 1, Ju 1, 2, Ru 1, 4 — otkap Ru 5 — votkap Ju 2–6, Ru 2 — votkrap Ru 3 — zákrap Ru 2

6    AJŚ 348, AJK 219, OLA 987, ALE 408

Om

rencované Čechy. Téměř celé území Čech (kromě oblasti mezi Klatovy a Strakonicemi) pokrývá název žlab,
v širším Pojizeří a na Novopacku, ve vých. Čechách a na jzč. okrajích převážně v podobě
žlábek. Pojmenová-
koryto/korýtko se rozptýleně vyskytuje v celých Čechách s přesahem na záp. Moravu, nejhustěji podél čes.-
-mor. hranice (zde častěji
korýtko) a v záp. Čechách (zde převažuje koryto). Na styku areálů korýtko
a
ryna se izolovaně objevuje na již. Novoměstsku název korýtka (f.) a na sev. Třebíčsku korytina. Moravský
výraz
ryna přesahuje do již. Čech (zde častěji v podobě rýna). Pojmenování roura bylo zachyceno na okra-
jích jižních a západních Čech. Stejně tak i výraz
okap, který však nadto pronikl téměř do mluvy všech českých
měst a začíná se hojněji objevovat i ve městech na Moravě; na Klatovsku byla zachycena slovotvorná varian-
ta
kapalice.

4    kapalice  jen nář. — Přenesením nář. kapalice ,spodní okraj stře-
chy‘.

korytina  jen nář. —  Derivací od koryto. Viz tam.

korýtka  f. jen nář. — Příklonem k f. vzhledem k sousedství výrazu
ryna. Viz korýtko.

korýtko  SSJČ okapové korýtko — Formální deminutivum ke ko-
ryto
, viz tam.

koryto  v sled. významu jen nář. — Přenesením názvu koryto ,ú-
žlabí nebo žlab pro odtok vody‘.

okap  SSJČ — Přenesením pojmenování okap ,spodní okraj stře-
chy‘.

roura  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování roura
,trouba‘.

ryna  jen nář.; Jg ,žlab na střeše‘ —  Přejato z něm.

rýna  Jg ,žlab na střeše‘, SSJČ obl. ,okapová roura, odtokový žlab‘
— Viz ryna.

rynna  jen nář. — Viz ryna.

žlab  v sled. významu jen nář.; Kt, SSJČ okapový žlab, SSJ žl’ab,
okapový ž. — Přenesením výrazu žlab ,úžlabí, vodní kory-
to‘.

žlábek  v sled. významu jen nář. — Formální deminutivum ke
žlab, viz tam.

5    korejtko Ju 1, 4, Ru 1, 2 — rina Po 1, Ju 4 — rína Ju 5, 6, Ru 5, ryna Ju 7 — votkap Ju 8 — vokap Ru 1 — žlábek Ju 2, 3, Ru 2, 3 — bur-
lan Ru 3 — čatorna Ru 4

6    ASJ IV 178

Či

4    hřeben  stč., Jg, SSJČ, SSJ hřebeň — Východiskem bylo metafo-
rické přejetí. Na horním ohybu střechy byla upevněna řa-
da dřevěných „jezdců“, jejichž svrchní část, trčící od stře-
chy, se podobala česacímu hřebeni.

hřebeň  jen nář. — Viz hřeben.

kalenec  v sled. významu jen nář. (Jg ,došek blátem napuštěný,
kterým se hřebeny přikrývají‘, tak i SSJČ zast. a nář.) —
Univerbizací sousloví
kalený došek, dále přenesením ,ka-
lený došek‘ → ,doškový hřeben‘→ ,hřeben‘,
kalený k slo-
vesu
kaliti ,obalovati bahnem‘.

kalenice  Jg ,kalený došek na vrchol střechy‘ i ,vrchol střechy‘
mor., SSJČ zast. a nář., SSJ
kalenica nář.,  pol. kalenica
Viz kalenec.

kalinec  jen nář. — Viz kalenec.

klobouk  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

kopka  v sled. významu jen nář. — Snad přenesením (dem. ke ko-
pa
). Jg však kobka ,vrch domu‘ jč. Podle Mch jde
v tomto případě o přejetí z něm.

5    hřeben Ju 3 — řeben Ju 1, 2, 4, 5 — kaleňice Ju 4 — kaleňica Ju 6 — vrch Ru 5

6    AJŚ 353, AJPP 51, AJK 291

Mj

K střč., okrajově jč. a zm. pojmenování zápraží se přimyká jč. odvozený výraz práh, práhy a v Polabí
zápraž f. Výrazy od základu syp- zabírají téměř celou Moravu a Slezsko, též svč. okraje a velkou oblast záp.
Čech. Forma zásep je v záp. Čechách a na Náchodsku, varianta násep se vyskytuje v sev. Čechách. Podoba
násyp byla zaznamenána v sv. Čechách s přesahem na Moravu, na Zábřežsku má podobu násp. Slovo násyp
se odděleně vyskytuje dále v již. a stř. úseku vm. nářečí. Vých. polovina Moravy se odlišuje formou náspa (f.
sg.), na centrální části Moravy převládá n. plt. náspě a náspa, z malého pruhu obcí zejména na Novoměstsku
se dokládá forma náspí (n. sg.).

Mezi střč. a svč. areály (se slovy zápraží a zásep) se nacházejí menší územní celky s dalšími pojmenová-
ními, totiž se szč. chodník, s pojizerským zástinek (zástěnek), centrálně svč. záhrobec, záhrobeň, vč. záprseň
a vysokomýtským zábřež. Další okrajové výrazy zabírají jen menší úseky: pohrádka (sev. Opavsko), přílepek
(Jablunkovsko).

Ostrá je izomorfa zá-/ná-, rozdělující zkoumané území na záp. a vých. oblast; ná- je však reliktně i
v Podkrkonoší. Menší areál vytvářejí označení s příponou -eň.

4    chodník  v sled. významu jen nář. — Specifikací z chodník ,místo,
kde se chodí‘. K psl. zákl. *chod-.

mostka  plt. jen nář.; Kt ,dlážděný výstupek před prahem stavení‘,
SSJČ nář. — K
most, srov. val. mostiť ,dávat podlahu‘.

násep  f. jen nář.; Jg, SSJČ nář. (stč. násep m., f., náspě f. ,násep,
val‘) — Deverbativum z kořene
-sъp- (staré ablautové
střídání
-sъp-/-syp-).

násp  m. jen nář.; Kt  — Viz násyp.

náspa  f., n. plt. jen nář.; SSJČ nář. — Viz násyp.

náspě  n. plt. jen nář.; SSJČ nář. — Viz násep.

náspí  n. jen nář.; SSJČ nář. — Viz násep.

násyp  m., f. v sled. významu jen nář.; Jg, SSJ (stč. m. ,hromada
hlíny‘, SSJČ m. ,dlouhá nasypaná hromada hlíny‘) — De-
verbativum z kořene
syp-.

pohrádka  jen nář.; SSJČ nář., pol. pogródka — Dem. odvozenina
od základu
-hrad- (psl. *gordъ, pův. ,ohrazené místo‘).

potínek  jen nář.; Kt též potíň ,místo u domu, u chalupy vyčníva-
jící, střechou kryté‘ (slez.
potinek, popř. potinka běžně
,krytá předsíň‘) — Z předl. spojení
pod síní, event. pod stí-
nem
.

potiní  jen nář.; Kt význ. jako potinek Viz potínek.

práh  v sled. významu jen nář. — Přenesením z práh ,spodek dveř-
ního otvoru ze dřeva nebo z kamene‘. Psl.
*porgъ.


práhy  plt. jen nář. — Viz práh.

přílepek  v sled. významu jen nář. (SSJČ ,něco přilepeného‘) —
Nář. specifikací širšího významu. Deverbativum k
přilepit,
psl. základ *lěpiti.

zábřež  f. jen nář.; Kt ,podezdívka okolo zdí ve dvoře‘, SSJČ nář.
— Z předl. spojení
za břehem; zá- patrně podle zápraží.

záhrobec  Jg též záhrob, záhrobka, SSJČ též záhrobek, obojí za-
st. a nář. — Z předl. spojení
za hrobem.

záhrobeň  f. Jg, SSJČ zast. a nář. — Viz záhrobec.

zápraž  f. Jg též zápražník, SSJČ říd. — Pojmenování podle lokali-
zace, z předl. spojení
za prahem. Viz práh.

zápraží  stč. zápražie, Jg též pražina, SSJČ nápraží říd. — Viz zá-
praž.

záprseň  f. v sled. významu jen nář.; Jg mor. ,záhrobec před chlé-
vem‘, SSJČ nář. — Z předl. spojení
za + prsa. Podle Mch
byla
předprseň zídka do výše prsou, na ochranu obhájců
hradeb; místo za ní bylo pak
záprseň, to dosud někde
znamená zápraží; vzniklo asi tam, kde zápraží mělo
u sebe zídku nebo zábradlí.

zásep  f. Jg zásep m. i zásyp m., SSJČ též m., poněkud zast. — De-
verbativum z kořene
-sъp-. Viz násep.

zástinek  jen nář.; Jg, SSJČ též zástěnek, obě nář. — Ze spojení za
stínem
,zastíněné místo‘.

5    zápraží Ju 3 — zápraž Ju 3, Ru 1 — záhrobeň Ju 2, Ru 4 — násep f. Ju 2, 4 — násip m. Ru 5 — náspa Ju 7 — chodňíček Ju 5, 6 — gaňek
Ju–4 — gank Ru 5 — konk Ru 2

6    PLPJ 55

Bh

2                 Mapa nář. názvů pro dřevník, tj. kůlnu na dříví, sleduje především případy, kdy pojmenování označuje
samostatnou prostorovou jednotku s vymezenou funkcí. V některých místech totiž zvláštní dřevník nebýval,
zejména ve starších dobách, a pro úschovu dřeva sloužila část kůlny určené i pro jiné předměty (zvl. pro hos-
podářské nářadí). Později se oddělil zvláštní přístřešek pro dříví, a ten byl nazván podle funkce (názvem od-
vozeným od subst. dřevo). Ještě Jungmann uvádí širší význam ,dvůr, kolna, komora nebo jiné místo, kde dříví
skládají a chovají‘. Někdy bývá venkovskými informátory hodnocen samostatný dřevník jako reálie městská.
Různé věcné rozdíly odráží v některých případech slovotvorná stránka pojmenování (kolna – velká ×
kolník – menší, na dříví).

Za základní můžeme pokládat názvy odvozené od subst. dřevo, doplněné označením kůlna (často po-
tenciálně zdrobnělým – kůlnička) a různými podobami přejatého slova šopa.

Mapa sleduje též rozdíly v morfologické charakteristice feminin (-na × -ně, -ňa). Přípona -ice má mís-
ty původní dem. význam (kolnice ,menší kůlna‘). Na mapě je rovněž zachycena základní hláskoslovná dife-
renciace slova kůlna × kolna a pův. ide. slovotvorný rozdíl dř- × dr- u odvozenin od subst. dřevo (psl. *der-
vo
).

Častý atribut (na dříví, pro roští), označující funkci pojmenovávané reálie, nebyl sledován, protože jeho
závaznost ve slovním spojení nelze ve všech kontextech přesně stanovit. Bývá však jen u pojmenování kolna/
kůlna, u něhož byla specifikace nutná (bez atributu označovalo prostor pro vozy aj.).

3                 Lexikální diferenciace se projevuje trichotomním nerovnoměrným členěním území. Na jeho převážné
většině převládají názvy odvozené od slova dřevo (s výjimkou jz. poloviny Moravy a Zábřežska). Situace se
vyznačuje dubletností na území Čech, kde se většinou užívají oba názvy základní (vedle dřevník též kůlna/
kolna); jen místy je pouze jedno z obou pojmenování (na Chodsku jen kolna, v svč. oblasti místy jen dřev-
ník
, popř. drevník v její vých. části). Mnohem menší uplatnění má třetí člen lex. trichotomie, přejaté slovo šo-
pa
(ve Slezsku a odděleně na jv. Moravě a na Holešovsku a Přerovsku, kde zeměpisně navazuje na
zábřežskou podobu šupně). V Čechách se toto slovo (v podobě šupna) vyskytuje jen okrajově, zejména v Po-
jizeří.

Výrazné členění vytváří též diferenciace slovotvorná. V Čechách se takto obměňuje slovo kolna v jzč.
oblasti (odvozeniny s rodovými rozdíly kolník na Doudlebsku a Jindřichohradecku a kolnice rozptýleně zvl.
v centru jč. části areálu). Na Moravě se slovotvorně diferencují deriváty základu dřev- (popř. drv-). Vznikl tu
rodový rozdíl drvárník (na Boskovicku) × drvárka (na Valašsku s přesahem do vých. okraje střm. nář.),
popř. méně častá forma drvárně (v části centrální skupiny střm. nář. a na Hranicku) a též podoba dřevně (v úse-
ku jablunkovském).

Izoglosa čes.-mor. rozdílu v zakončení feminin -na × -ně, -ňa je zhruba shodná s hranicí českých náře-
čí v užším smyslu. Zeměpisně vyhraněná je též reliktní lexikalizovaná výslovnost r (drevník) v rozsáhlých čás-
tech jč. a svč. oblasti.

Města se vcelku v pojmenování shodují s venkovským okolím; v čes. pohraničí převládlo slovo kůlna,
do měst moravských, zejména pohraničních, se šíří výraz šopa. Vzhledem k věcným rozdílům mezi reálií
městskou a venkovskou nebyly údaje z městské sítě mapovány.

4                 Z dokladů v excerpovaných slovnících nebylo možno přesně určit, zda má vždy výraz sledovaný specifikovaný význam.

barák  v sled. významu jen nář. — Přejaté, specifikace významu.

drevník  jen nář. — Viz dřevník.

drvárka  jen nář. — Viz dřevník.

drvárna  jen nář.; Jg slc. též dřevárna, drevárna, SSJČ nář., též
dřevárna říd., SSJ dreváreň, pol. drwalnia, drwalka
Viz dřevník.

drvárník  jen nář. — Viz dřevník.

dřevně  jen nář.; Jg dřevnice — Viz dřevník.

dřevník  Jg, SSJČ — Od dřevo, psl. *dervo, pl. *derva.

kolna  Jg, SSJČ — Od kolo, pův. přístřeší pro kola ,vůz‘, popř.
souvislost s
kůl, psl. *kolъ ,přístřeší na kůlech‘.

kolně  jen nář. — Morfologická nář. obměna slova kolna, viz tam.

kolnice  Jg též kůlnice, obojí dem., SSJČ též kůlnice, obojí dem.,
říd. — Pův. dem. ke
kolna, viz tam.

kolník  jen nář.; SSJČ též kůlník, obojí nář. — Viz kolna.

kůlna  stč. kólna, Jg, SSJČ — Viz kolna.

kůlně  jen nář.; stč. kólně, SSJ kolna, hluž. kólnja Viz kolna.

šopa  jen nář.; SSJČ též šopka, obojí nář., SSJ, pol. szopa — Pře-
jato z něm. nář.

šupna  jen nář.; SSJČ též šopna, obojí nář. — Viz šopa.
šupně   jen nář. — Viz šopa.

5    kúlna Po 1, Ju 2, 3 — kulna Ju 3, 4 — kolna Ru 3 — kolňička Ru 2, 3 — dřevňík Ju 1, Ru 1, 4 — dřevňik Ju 3, 6, Ru 1 — dřeuňik Ju 4
— drvárka Ju 7 — šopa Ju 7, Ru 5 — šupa Ju 2, 5, Ru 2

6    MAGP 62, AJŚ 361

Hl

 

2                 Mapa sleduje zeměpisné rozšíření nář. názvů pro suk, tj. část větve zarostlou do dřeva kmene, tvrdou
částku zbylou po ní ve dřevě. Byly zjištěny diference lexikální (suk × hrč × krkoška), slovotvorné (krkoška
× krkoš) a morfologické (hrč × hrča). Uvedené nář. ekvivalenty mají místy i jiné významy. Ty nebyly sledo-
vány (srov. I-68 boule, I-80 uzel).

3                 Základní protiklad představuje většinový název suk a regionalismy krkoška a hrč. Výraz suk se vysky-
tuje v Čechách a na převážné části Moravy. V sv. části vm. dialektů a v již. Slezsku bylo zachyceno pojmeno-
vání hrč (na Frenštátsku a Frýdecku v podobě hrča). Ve střední části Slezska s přilehlým úsekem vm. nářečí
převládá název krkoška. Pojmenování suk proniká i do těchto oblastí, zejména do městské mluvy. Objevuje
se zvláště na styku areálů hrč a krkoška. Je též doložen ze sev. okraje slez. nářečí; zde navazuje na souvislou
oblast v polských dialektech. Výraz hrč pokračuje na sousedním Slovensku.

4    hrč  jen nář.; Jg, SSJ hŕč — Z psl. *gъrčь, *gъrča, a to patrně
znělá varianta psl. *kъrčь. Příbuznost s krkoš(ka) není
vyloučena.

hrča  jen nář.; Jg, SSJ — Viz hrč.

krkoš  jen nář. — Viz krkoška.

krkoška  jen nář.; Jg mor., SSJČ nář. (SSJ nář. ,suchá větev, kou-
sek sukovitého dřeva‘, pol. dial.
karkosz(ka) ,palivové
dříví‘) — Slovo málo jasné. Srov. hrč.

suk  stč., Jg, SSJČ, SSJ, pol. sęk — Psl. *sN.

5    suk Po 1, Ju 1–6, Ru 2–5 — hrč (f.) Ju 7

6    ASJ IV 202, OLA 369

Pl

5    šťípat Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — ščípať Ju 6, 7, Ru 5 — sekat Ju 1

6    SSA 4.53, OLA 870, ALE 368

Bh

Do mluvy měst proniká spisovný výraz třísky, v oblastech tradičních názvů je charakteristický pro
mladší vrstvu.

4                 Slova, u kterých došlo k vzájemnému přenášení významů ,třísky‘ a ,louč‘, jsou vyložena v I-182 louč.

bličky  jen nář.

dračky  SSJČ poněkud zast., ob.

dřínky  v sled. význ. jen nář.; SSJČ nář.

fakulky  jen nář.; Jg fakle (SSJČ fakule, fagule ,pochodeň‘) —
Přejato z lat.

ivorky  jen nář.; Jg jivera, ivera slc. ,dřevěné odpadky, třísky‘,
SSJ
íver, íverok, íverček, nář. íverka, ívero ,tříska‘, pol.
wiór, wiorek, wiorka ,tříska‘ — Z psl. *jьverь ,tříska‘.

lejšpánky  jen nář. — Přejato z něm.

louče, loučky  stč. lúč, louč ,louč, tříska‘, dem. loučka, Jg louč,
loučka ,pryskyřičné dřevo sosny k podpalování a ke svíce-
ní‘, SSJČ
louč, dem. loučka, pol. łuczywa, łuczywo, łu-
czywko
,louč, tříska‘, hluž. łuč, łučwo.

skolky  Jg skolek ,krátké nadrobno rozštípané dříví‘, SSJČ zast.
a nář. ,odlomený, odseknutý kus dřeva‘ — Od ide. kořene
*skel- ,štěpiti‘.

smolničky  v sled. význ. jen nář.; Jg ,vše smolné k palivu‘.

špandle  jen nář.; (Kt špandle ,dřívka v jelitech‘ vých. Mor.) —
Přejato z něm. (z dem. ke
Span).

špánky  jen nář.; SSJČ špán nář. ,tence štípaná louč‘, dem. špá-
nek
.

špičky  v sled. význ. jen nář.; SSJČ nář. — Snad přenesením na zá-
kladě podobnosti s paprskem v kole vozu (stč.
stpicě,
z psl. *stьpica), nebo specifikací výrazu přejatého z něm.

špilky  jen nář. (stč. špajl, SSJČ špejlek, špejlka zdrob. k špejle,
špejl ,tenká dřevěná tyčinka‘, SSJ špilka ,dřívko‘) — Spe-
cifikací. Přejato z něm.

štěliny, štělinky  jen nář.; Jg štělina ,tyčka‘, SSJ štelina ,tříska‘ —
Ze základu
ščel-/žděl-, který je variantou ide. kořene
*skel-;  viz skolky.

štípánky  Jg, SSJČ říd. štípanka.

štípky  jen nář.; Jg štěpka, štípka mor., dem. od štípa, SSJ štiep-
ky
, pol. szczapka.

švánky  jen nář.; (Kt šván ,louč‘ již. Čechy).

třeštívky  jen nář.; Kt třeštivo ,dříví z polen naštípané‘ — Od slo-
vesa
tříštiti ,rozbít na zlomky, na třísky‘.

třísky, tříšky  SSJČ též říd. tříšťka, SSJ trieska, pol. drzazga,
hluž. třeška (stč. třieska, dřiezha, driezka, dřiezka ,úlo-
mek, kousek‘, Jg
tříska, zast. třístka, tříšťka ,kus odštípe-
ného dřeva‘).

žděliny  jen nář. — Viz štěliny.

5    tříski Ju 4, 5, Ru 5 — třísky Ju 7 — tříški Po 1 ,malé úlomky‘, Ju 1–3, Ru 2, 3 — tříška Ru 4 — drački Ju 2 — loučki Po 1 ,polínka‘—
louč Ru 2 — špangle Ju 6 — klacek Ru 1

6    ASJ (IV 201 kresanice), AJŚ 332 (sg.)

Fi

mračit se) a jedna obměna hláskoslovná (coudit – tato podoba funguje jako nadřazená forma pro mor. códit
a
cúdit a slez. cudit).

3                 Nejrozšířenějším pojmenováním této činnosti je sloveso čistit. Existuje téměř všude po Čechách a také
na jz. Moravě (na Znojemsku v podobě čistět), porůznu řídce i jinde na Moravě. Druhým často se vyskytují-
cím ekvivalentem je výraz coudit, zaznamenaný takřka na celém území Moravy a Slezska. Na Manětínsku
a Rakovnicku tvoří jeho paralelu česká podoba cídit. Charakteristickým svč. pojmenováním je vybírat,
v záp. Čechách a na záp. Moravě se užívá slovesa prázdnit (na Znojemsku opět v morfologické variantě
prázdnět). Na rozhraní mezi vm. a slez. nářečími se objevuje označení vychraňovat, jež má pokračování v slo-
venštině. Další ekvivalenty vytvářejí jen menší areály. Je to chodské a stříbrské klidit, opavské a ostravické
snážit a sporadické ramovat na Břeclavsku. Zejména v jižní polovině Čech a dále roztroušeně hlavně při svč.
okrajích a ve Slezsku se užívá přejatého slovesa pucovat.

Situace ve městech se nezjišťovala.

4                 Podle dokladů z citovaných slovníků je někdy obtížné zjistit, zda se příslušného slovesa dalo užít také ve spojení se slovem stud-
na
.

cídit  Jg cídit strouhu, SSJČ c. studnu — Přehláskou z cúdit, viz
coudit.

coudit  jen nář.; stč. cúditi, SSJ cúdit ,čistit‘ — Z ocúditi, to z *ot-
-suditi
.

čistět  jen nář. — Morf. obměna od čistit, viz tam.

čistit  stč., Jg, SSJČ, SSJ čistiť, pol. czyścić, hluž. čisćić — Od psl.
*čistiti.

klidit  v sled. významu jen nář. — Specifikací slovesa klidit ,uklí-
zet‘.

prázdnit  v sled. významu jen nář.; stč. prázdnit příkop — K adj.
prázdný, psl. *porzdьnъ.

pucovat  v sled. významu jen nář.; (SSJČ poněkud zast. ob. puco-
vat boty, okna
) — Přejato z něm.

ramovat  jen nář.; SSJ nář. ramať, ramovať ,čistit‘ (Jg ,co neuži-
tečného pryč bráti, kliditi‘) — Přejato z něm.

snážit  jen nář. — K nář. snažný ,čistý‘.

šlamovat, šlemovat  v sled. významu jen nář. — Od šlam, šlem,
přejato z něm.

vybírat  Jg vybírat studnu, SSJČ ,odstraňovat něco odněkud ven‘
— Od
brát.

vychraňovat  jen nář.; SSJČ nář. vychránit ,vyčistit‘, SSJ vychra-
ňovat
,vybírat‘ — K chránit, nář. ,čistit‘.

5    čisťit Po 1, Ju 1–6, Ru 2, 3 — čisťiť Ju 7 — cíďit Ju 6 — cúďit Ru 5 — vibirat Ru 4 — pucovat Ju 2, 5, Ru 1, 3–5

6    —