ČJA 1

37 cop (1587) — mapa s. 125

1    M         cop — cup

copan (cepan 452) — copán (též 211, 447) — cupan (cupán)

culík — cuplík

horcop

rulík (ruhlík 162, 510) – relík

lelík (též 93) – jelík

vrkoč (vrkoček, varkoč 826, 831–836)

ocásek

S          cúdl 306

N          mrcek 815, mrňás 629, mrdús 736, myrdek 833, pletenec 827, 27, 45, lalíčisko 727, pudło 820, čampule 442, 45, čopla 414,
zápletek 752, vrkoč 44

2                 Mapa znázorňuje zeměpisné rozdíly v pojmenování copu, delšího a silnějšího pletence vlasů. Mnohdy je
těžké stanovit, které z názvů jsou neutrální a které více či méně expresivní; zejména se to týká forem augmen-
tativních a deminutivních (copan, vrkoček, ocásek, copánek). Při konfrontaci pojmenování se projevují míst-

ní i dobové věcné rozdíly, např. pro název culík platí v tradiční nář. vrstvě někdy významové omezení ,menší,
krátký, dětský‘. U mládeže měst pak toto pojmenování (zde nemapované) označuje často ,nespletený pramen
vlasů svázaný po stranách hlavy‘. Nemapovány byly také výrazy mající významy další (např. ,vlasy stočené
v tzv. drdol‘ apod.). Střm. podoba
cup patrně ukazuje na pozdější přejetí z rakouských dialektů (nedošlo tu
k střm. změně
u > o).

3                 Lexikální rozdíly v pojmenování copu vytvářejí řadu nestejně rozsáhlých areálů. Rozsahem převládá
oblast výrazu cop, který je ve vývoji regionálních poměrů určitou inovací, podporovanou dnes ve svém šíření
shodou s pojmenováním spisovným. Tento velký areál zabírá celé Čechy, zasahuje odtud až do záp. poloviny
Moravy a odděleně pokračuje i ve Slezsku. Na podkladě areálu základního pojmenování cop vystupují v Če-
chách areály další s charakteristickými regionálními názvy. Je to jzč. výraz vrkoč s paralelou ve vých. Slezsku,
svč. pojmenování rulík a na ně zeměpisně navazující střč. název culík, který je spolu s kontaminovanou po-
dobou cuplík doložen i z Boskovicka a Prostějovska. Výrazným nářečním názvem moravským je lelík, zasa-
hující z oblasti vm. do oblasti střm. až na Zábřežsko. Ve Slezsku je nář. lexikální diferenciace sporadicky do-
plněna výrazy horcop (na záp. Opavsku) a ocásek (na již. okraji slez. nář. oblasti). Pokud jde o rozdíly
slovotvorné, vyčlenil se uvnitř čes. území slova cop areál formy copan, a to v již. části střč. oblasti, odkud za-
sahuje i do jč. oblasti a na jz. Moravu. Zde se místy uplatňuje v zeměpisně vyhraněných hláskových varian-
tách copán (na Jindřichohradecku a při čes.-mor. hranici) a cupan. (Podoby se základem cup- vytvářejí vel-
kou oblast na území jz. Moravy.) Hláskoslovně se obměňují i další výrazy. Lelík má sporadicky též podobu
jelík (zejména na Zábřežsku) a svč. název rulík má sev. od Brna (mezi areály výrazů rulík a lelík) kontami-
novanou paralelu relík.

Do mluvy měst pronikl veskrze název cop.

4    cop  Jg též dem. cúpek, copek, SSJČ, SSJ nář. — Přejato z něm.

copan  SSJČ expr. — Formální augm. příponou -an (původně jen
,velký cop‘) od cop, viz tam.

copán  jen nář. — Viz copan.

cúdl  jen nář. — Nejasné.

culík  Jg, SSJČ ob. — Nejasné, snad od culit (Jg ,stočit, zaplést‘),
popř. též kontaminací výrazů cop a rulík.

cup  jen nář. — Viz cop, podoba s -u- patrně přejetím z rakous-
kých dialektů.

cupan  jen nář. — Viz copan a cup.

cuplík  jen nář. — Patrně výsledek kontaminace podob cop (cup)
a culík.


horcop  jen nář. — Přejato z něm. (Haarzopf).

jelík  jen nář. — Hlásková varianta slova lelík, viz tam.

lelík  jen nář.; stč., Jg mor. (též lelíček, lilík) — Nejasné, snad od
stč. lelěti sě ,vlnit se‘.

ocásek  v sled. významu jen nář. — Expr. přenesení významu.

relík  jen nář. — Nář. hlásková varianta (-e- podle lelík, kontami-
nace výrazů rulík a lelík), viz rulík.

rulík  Jg (též dem. rulíček), SSJČ poněk. zast. — Přejato z něm.
(Rolle), domácí přípona -ík.

vrkoč  stč., Jg, SSJČ poněk. zast., SSJ, pol. warkocz, hluž. warkač
— Patrně k něm. Warg ,koudel‘, přípona -oč nejasná; pů-
vodně ,koudelová vložka do účesu‘, přenesením.

5    cop Ju 5, Ru 3 — copan Ju 4 — copán Ru 2 — culik Ju 1–3, Ru 4 — rulik Po 1 — lelík Ju 7 — lelik Ju 6

6    —

Hl