ČJA 1

18 kmotr (1842) — mapa s. 95

1    M         kmotr (kmotrch 748, 749, kmotrč 645) — chmotr (též 106, chmotříček 115, 117) — kmoter (kmoterek
818) — kumoter 833–836

kmotřík

kmotříček (též 631, 705)

kmotřínek 141, 211, 226

kmocháček (též 749, 814) — kmucháček (též 723)

křesňíček (-šň- 805, 818, 819, 830, křesňik 813)

křesný (křosny 801)

křesný taťíček 703, 747, 817 (křesny tata 812, 823, krsní tatko 756, křesny tačik 813, křesný otec
748, 749)

taťíček

potek — púta 106, 107

2                 Mapa ukazuje nářeční rozrůznění v pojmenování kmotra, tj. zástupce dítěte při křtu. Expresivita po-
jmenování bývá zpravidla vyjádřena deminutivními formami, dubletní nedeminutivní výrazy mají pak větši-
nou odstín vyšší stylové roviny. Materiál přinesl rozdíly lexikální s hojnými obměnami slovotvornými (kmo-
třík
× kmotr, potek × půta, křesníček × křesný) i hláskovými (kmotr × chmotr, kmocháček ×
kmucháček).

Tam, kde jsou doložena souslovná pojmenování typu křesný tatíček, se v běžné komunikaci (zejména
v oslovení) často zástupně užívá jen substantivní části, v projevech neutrálních se zase hojně uplatňuje prosté
adjektivum křesný.

3                 Základní lexikální rozdíl tvoří většinové výrazy kmotříček/kmocháček proti okrajovým pojmenováním
křesňíček a potek.

Pojmenování kmotříček je rozšířeno téměř po celých Čechách a v záp. polovině Moravy. Jeho slovo-
tvorná varianta kmotřík tvoří souvislé území na zč. okraji. V okrajových úsecích je často jako jediné pojmeno-
vání kmotr (Podkrkonoší, Chodsko, Znojemsko), které se jinak dubletně objevuje po celém území národního
jazyka. Podoba kmoter se vyskytuje na širším Ostravsku; forma kumoter je omezena na Jablunkovsko. Výraz
kmotřínek je ojedinělý.

Název kmocháček zaujímá vých. polovinu hanáckých nářečí a téměř celou oblast vm. dialektů. Hlásko-
vá obměna kmucháček je hojná v nář. dolských a na území jz. od Brna.

Na větší části Slezska je rozšířeno pojmenování křesníček. Dvojslovné pojmenování křesný tatíček a
substantivizované adjektivum křesný se vyskytují v úzkém pásu na slezsko-východomoravském pomezí a ve
stř. Slezsku; na sev. Valašsku tvoří menší oblast výraz tatíček. V přechodném pásu česko-polských nářečí je
dominantní název potek; podoba půta je doložena z Podještědí.

4    chmotr  jen nář. — Viz kmotr. Disimilace km > chm.

kmocháček, kmucháček  stč. kmoch, dem. kmošek, kmošček, Jg
kmoch, dem. kmochánek, též kmošek, Kt též kmuchá-
ček
, SSJČ expr. dem., kmochánek, kmucháček obě nář.,
hluž. kmoch — Domácká podoba z kmotr (jako Pech z
Petr).

kmoter  jen nář. — Viz kmotr.

kmotr  stč., Jg, SSJČ, SSJ kmotor, hluž. kmót(r) — Výraz kmotr
přitvořen ke kmotra (to z lat. commater ,spolumatka‘).

kmotříček  Jg, SSJČ, SSJ kmotríček — Dem. ke kmotřík.

kmotřík  Jg dem., SSJČ, SSJ kmotrík, dluž. kmotśik — Dem. ke
kmotr.

kmotřínek  SSJČ též kmotránek — Dem. ke kmotr.

křesníček  jen nář.; Jg též křestník, křestníček slez. — Univerbiza-
cí sousloví křestný tatíček, viz tam.


křesný  jen nář.; SSJ krstný — Zpodstatnělé příd. jméno, to od
křest.

křesný tatíček  Jg též křestný otec, křestní otec, SSJČ křestní otec,
SSJ krstný otec — Sousloví, viz křesný.

kumoter  jen nář.; pol. — Viz kmotr.

potek  jen nář.; Kt též poteček slez. (stč. ,syn otcovy sestry‘) —
Přejato z lat. (pater spiritualis) přes něm. (Pate), pomocí
přípony -ek.

půta  jen nář.; Jg puta m. i f. — Adaptací něm. nář. Pote, a to se-
kundárním dloužením kořenné samohlásky a příklonem
k morfologickému typu předseda (podle táta, děda).

tatíček  v sled. významu jen nář. — Přenesením.

5    kmotr Po 1, Ju 1–5, Ru 2, 4 — kmotříček Ju 1, 2, 4, Ru 3, 4 — kmocháček Ru 5 — kúm Ju 2, 3, 7

6    AJŚ 726, AJPP 29

Fi