ČJA 1

13 svatba (1832a) — mapa s. 87

1    M         svadba — svarba (též 66, 660, 734) — svajba (svajďba 651) — svaďba (též 656, 662, 678, 703, 712)

svarbi plt. (též 110, 111)

veselka

veselost

vesele (veseli 809, 819, 821–824, 826–828, 830, vesely 818, -ś- 831–836, 84)

N          svarbí 249

2                 Mapa ukazuje zeměpisnou diferenciaci nář. pojmenování pro svatbu jako celek, tj. souhrn obřadů
a úkonů provázejících vstup do manželského stavu. Na tyto údaje volně navazuje mapa I-14, která je věnová-
na vlastnímu svatebnímu obřadu – oddavkám. Oba významy se v tradičních nářečích poměrně dobře rozlišu-
jí, nicméně výrazy s širším významem (,svatba jako celek‘) mohou sloužit i k označení významu užšího (,od-
davky‘), a to zejména ve městech a zvláště u ml. generace, kde specifický název pro vlastní svatební obřad
téměř zcela ustoupil.

Mapa přináší lexikální, slovotvorné i hláskové diference. V oblastech nářečních hláskových variant od
základu svat- je i podoba svatba, shodná se spis. jazykem, a to v Čechách téměř důsledně; na Moravě v tra-
dičních dialektech poměrně zřídka, pravidelně se však objevuje ve městech u mladé generace. Tam, kde se
výraz svatba vyskytuje vedle svých hláskových variant, považujeme jej za nové přejetí ze spis. jazyka; proto
není v těchto případech mapován.

3                 Do popředí výrazně vystupuje protiklad mnohovrstevnosti pojmenování v Čechách proti většinou ne-
dubletnímu termínu na Moravě a ve Slezsku. Jednotlivé členy dublet a triplet bývají rozlišeny generačně.

Pojmenování svatba se v této jediné hláskové podobě vyskytuje zejména na záp. polovině Čech (téměř
pravidelně v dubletě s mladším výrazem
veselka); na Moravě pak byla jako nedubletní nář. ekvivalent zjiště-
na v menších areálech jv. od Brna, na Břeclavsku a na Uherskobrodsku. Disimilovaná podoba
svarba zaujímá
zvláště Chodsko a zč. okraj, vých. polovinu Čech a celou záp. polovinu Moravy (v Čechách opět vedle po-
jmenování
veselka nebo veselost). Forma plt. svarby byla zachycena na nevelkém svč. okraji. Pro střed Mo-

ravy je typická hlásková varianta svajba, pro vých. Moravu a již. úsek Slezska pak podoba svaťba. Archaický
výraz
veselé představuje základní pojmenování pro většinu Slezska (ve vých. polovině je v podobě veselí,
s úžením
é > í). V Čechách byla vedle výrazu veselka zachycena ve vých. části ještě jeho archaická varianta
veselost.

Ve všech městech zkoumaného území převládá pojmenování svatba.

4    svajba  jen nář.; SSJČ nář. — Viz svatba.

svarba  jen nář.; SSJČ nář. — Viz svatba.

svarby  plt. jen nář.; SSJČ nář. — Příklonem k pojmenování vý-
znamných dní (křtiny, narozeniny apod.). Srov. A. Fiedle-
rová, Nástin vývoje pomnožných jmen v češtině. SaS 36,
1975, 266–284. Viz též svatba.

svatba  stč., Jg, SSJČ, SSJ svadba, pol. řidč. swadźba, dluž.
swajźba — Psl. *svatьba, odvozeno od *svatiti ,strojit
svatbu‘. Disimilací -db- > -rb- vznikla podoba svarba,
ď > j svajba.

svaťba  jen nář.; Jg slc. — Viz svatba.

veselé  v sledovaném významu jen nář.; Jg, SSJČ vesele a veselí,
obě zast. a nář., pol. wesele, dluž. arch. wjasele ,svatební
hostina‘ (stč. veselé ,veselí, radost‘, ojed. ,svatební hosti-
na‘) — Psl. *veselьje, to od psl. *veselъ.

veselka  Jg, SSJČ poněkud zast. ob. — Viz veselé.

veselost  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ zast. a nář. — Viz ve-
selé.

5    svadba Ju 2, 4, 6, Ru 5 — svarba Ju 2, 3, Ru 2, 4 — swarba Po 1 — svaďba Ju 7 — veselka Ju 1–5, Ru 1–3 — veselost Ju 3

6    ASJ IV 369, MAGP 216, AJŚ 744, PLPJ 173, AJPP 23, AJK 72:3, OLA 2215

Pl