ČJA 1

6 dědeček (1811) — mapa s. 77

1    M         ďedeček — ďereček (též 249, 401)

ďeda — ďéda

ďedek — ďerek

ďeďíček (ďeďinek 649)

ďeďík

ďedoušek — ďeroušek

ďedáček

dóda

dóďik (dódik 615, 621)

stařeček

staříček (-éček; -čok 801)

stařík

starek

S          stary tata 835, stary tac’iček 819, dzetko 755, ďedo 756, ďed 121, 130

N          ďedouš 520, ďěďin 149, stařík 674, 701, 710, 815

2                 Sledovala se územní diferenciace nář. pojmenování pro otce obou rodičů. Kromě základní lexikální di-
chotomie (děd- × stař-) postihuje mapa řadu ostře územně ohraničených rozdílů slovotvorných (děd-eček,
-ek, -oušek, -íček, -áček; dóda × dódik; stař-eček, -íček, -ík) i hláskových (dědek × děrek; děda × ďéda).

Odděleně byla zkoumána pojmenování a) citově neutrální, b) familiární a c) v oslovení. Z tohoto hle-
diska jsou ne vždy vyhraněné diference např. mezi zč. neutrálním označením dědek a ml. a expr. děda, popř.
dědeček, nebo diference mezi jč. a zm. poněkud familiárním výrazem dědoušek proti neutrálnímu dědeček,
děda. Mor. pojmenování dóda, dódik patří k prostředkům citově neutrálním, kdežto vedle nich užitý výraz
dědoušek bývá mírně familiární; ten mimo svou oblast působí silně expresivně.

V oslovení bývá užito výrazů familiárních. V oblasti označení dóda, dódik je častý vokat. tvar na -i (dó-
dy
i dódi, užívá se ho vedle tvaru dódyku, dódiku, není však vůbec doložena forma dódo).

3                 Izoglosa děd- × stař- se přesně kryje s izoglosou bab-(ička) × stař-(enka) (srov. I-7). Celé Čechy, záp.
polovina Moravy a odděleně stř. úsek vm. nářečí mají výrazy tvořené od základu děd-, zbytek Moravy a Slez-
sko se liší odvozeninami od základu stař-. V rámci tohoto základního územního rozčlenění je situace – ze-
jména v Čechách – neobyčejně pestrá.

V oblasti pojmenování tvořených od základu děd- je téměř pravidelná dubletnost, popř. tripletnost
označení. Výraz dědeček je jako dubletní téměř po celých Čechách a málo přesahuje do oblasti s tradič. ozna-
čením stařeček; je také v mluvě měst, zvl. u ml. generace. I v Čechách však mívá nezřídka charakter slova
přejatého ze spis. jazyka. Méně obvyklá je tato forma na území výrazu dědoušek (zvl. na záp. Moravě) a vů-
bec se nedokládá z území slova dědáček.

Nejčastějším slovotvorným derivátem, zahrnujícím celé Čechy s přesahem na záp. Moravu, je děda
(v širším okolí Prahy a Ml. Boleslavi v podobě ďéda). Uvedená varianta byla zaznamenána vždy v dubletách,

popř. v tripletách. V sev. a zvl. sv. Čechách je hodnocena jako základní, neutrální výraz tradičního dialektu.
Ve stř. Čechách a v zč. oblasti byla zachycena převážně v mluvě mladých.

Již. Čechy s téměř celou záp. polovinou Moravy se vydělují formou dědoušek. Záp. Čechy se liší slovo-
tvornou variantou dědek (neutrální!), jež je mimo uvedenou oblast doložena zvl. ze sč. okraje a ze Zábřežska.
Podoba dědíček vytváří uzavřený celek na Ledečsku (zde vedle dědík) a na Zábřežsku a Boskovicku. Pruh
území mezi Znojmem a Boskovicemi je charakterizován formami dóda a dódik. Stř. úsek vm. nářečí má slo-
votvornou obměnu dědáček.

Oblast výrazů se základem stař- je členěna méně. Zhruba po linii Olomouc–Kroměříž jsou běžné po-
doby stařeček, odtud dále na vých. převládá forma staříček. Přechodná nář. čes.-pol. mají vedle této formy
obvykle variantu stařík, na Jablunkovsku i starek.

Na nář. ekvivalentech dědeček, dědek, dědoušek lze sledovat rozsah změny d- > r- (děreček, děrek, dě-
roušek
; v slově děda ke změně nedochází). Formy s -r- v základu jsou však na ústupu a charakterizují mluvu
staré generace. Zabírají záp. Čechy se Strakonickem a pak území Jindřichohradecká. Druhou oblast této změ-
ny nacházíme v sz. Čechách s centrem na Roudnicku.

4                 Následující nářeční podoby vznikly derivací jednak od základu děd- (psl. *dědъ, též ,stařec‘, slovo dětské řeči vzniklé reduplika-
cí), jednak od základu
star- (psl. adj. *starъ, pův. význam asi ,dospělý, vzrostlý‘).

Všechny výrazy uváděné v SSJČ mají též význam ,starý muž‘.

děd  stč., Jg, SSJČ, SSJ, pol. dziad, hluž. dźěd.

děda  SSJČ expr., Bš dída (Jg ,bába‘)

ďéda  jen nář.

dědáček  jen nář.; SSJČ nář.

dědeček  Jg, SSJČ

dědek  stč. dem. k děd, Jg, SSJČ zast. a expr., pol. dziadek, hluž.
dźědk

dědíček  jen nář.; Bš porůznu, hluž. dźědźišk

dědík  jen nář.

dědo, dědko  jen nář.; SSJ dedo obl., dedko hypok. (též ,starý
člověk, praotec‘) — Přejato ze sloven.

dědoušek  Jg, SSJČ expr. a dem., SSJ deduško hypok. k dedko,
hluž. dźěduš expr. a dem.

děrek, děreček, děroušek  jen nář.; Kt děrek chod.


douda  jen nář.; hluž. doudan nář. (Kt i dóda ,starý muž‘ u Třebí-
če) — Slovo dět. řeči, snad návaznost dou- na podobu dě-
doušek
, pravděpodobný je i vliv něm. dod ,otec, kmotr‘.

doudik  jen nář. — Dem. k douda, viz tam.

starek  jen nář.

starý táta  jako sousloví jen nář.; Jg starý otec, SSJČ nář. a slc., Bš
starý tata, SSJ starý otec, dluž. starý nan — Spojením spe-
cifikujícího adj. starý a subst. táta ,otec‘.

starý tatíček  jen nář. — Viz starý táta.

stařeček  v sled. významu jen nář.; Jg mor. stareček, SSJČ obl.
mor. (pol. staruszek ,starý muž‘)

staříček  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ obl. mor.

stařík  v sled. významu jen nář.; Jg (SSJČ expr. jen ,stařec‘)

5    ďedeček Ju 1-4, 6, Ru 2-4 — ďereček Ru 3 — ďeda Po 1, Ju 2, 3, 5, Ru 2 — ďéda Ru 2, 4 — déda Ju 5 — stařeček Ru 5 — staříček Ju 7
— stařiček Ju 6

6    ASJ III 176, 177, MAGP 568, AJŚ 687, AJPP 25 a, SSA 8.8, OLA 1837, 1838, ALE 465, 466

Bh