ČJA 1

4 žena (1907) — mapa s. 71

1    M         ženská (žonska 801) — žencká

roba (ropka)

baba

N          žena, paňí, tetka, teťina, paňimáma, baba expr. pejor.

2                 Mapa postihuje územní rozšíření nář. ekvivalentů pro dospělou osobu ženského pohlaví. Kromě hranic
lexikálních rozdílů podává též izoglosu hláskoslovné diference ženská × žencká.

Vedle základních nář. pojmenování ženská, roba, baba se nepříliš často dokládají též výrazy další, a to
paní, žena, panímáma a tetka, které kromě posledního označují v našich nářečích také manželku. Slova tetka
a panímáma jako ne zcela ekvivalentní nebyla do mapování zahrnuta. Na mapě nejsou zakreslena také po-
jmenování žena a paní, pronikající ze spis. jazyka zejména do mluvy měst (výraz paní je častější jen ve spojení
s příjmením).

Označení roba bývá mimo oblast slezských nářečí charakteristické spíš pro jazyk starší generace a ně-
kdy nabývá pejorativního odstínu. V řadě vm. obcí došlo k sémantickému posunu: uvedené slovo tam dosud
ještě označuje také ženu, která opustila svého manžela, nebo ženu, která žije s mužem v nemanželském svaz-
ku. Vedle výrazu roba je porůznu z Moravy doložena též forma robka. Užívá se jí zejména v samostatném
oslovení (bez příjmení), zpravidla má meliorativní charakter (× pejorativnímu robsko).

3                 Subst. adj. ženská/-cká zabírá celou oblast Čech a záp. polovinu Moravy a jako dubletní proniká i do
oblasti s tradičním výrazem roba. Ten se důsledně drží zejména od toku Moravy na východ. Výskyt slova ba-
ba
v neutrálním významu je omezen na pruh čes.-pol. nářečí, kde navazuje na širší oblast v Polsku.

Hranice mezi podobami ženská a žencká je ostrá. V Čechách a na záp. Moravě je podoba s -nc-, dále
na vých. je varianta s -ns-. V moravských městech mívá uvedený výraz též formu s -nc-, tedy žencká.


4    baba  Jg bába (baba expr. ,stará žena‘), SSJČ též bába, obě
expr., SSJ expr., zpravidla se záporným hodnocením (stč. ba-
ba
, bába obojí jen ,babička‘, ,stará žena‘) — Původní vý-
znam ,stará žena‘, slovo vzniklo v dětské řeči.

roba  stč. i Jg mor. a slc. ,žena‘, ,dívka‘, ,služka‘, SSJČ zast.
a nář., SSJ nář. — Nejasné, snad souvisí s robiti; původně
,pracující žena‘.


žencká  jen nář. — Viz ženská.

ženská  Jg, SSJČ a SSJ mírně expr., hluž. žónska — Zákl. *gen-,
pův. význam snad odvozený od biologické funkce ,rození
dětí‘ (srov. lat. genitrix).


5    ženská Ju 7 — žencká Po 1, Ju 1–6, Ru 2–4 — roba Ju 7 — baba Ru 4

6    AJŚ 707, PLPJ 72 chuda baba, AJPP 31 oslovení starší ženy, AJK 72 : 1, SSA 8.14, OLA 1738, 1939, 1946 ženská, ALE 139

Bh