lopata na vjeňí 137 (1. na viťi 611)

vjeječka — víječka

vjejačka (vjé- 710, ovjejačka 463) — vijačka

vjejička

vjejice 632, 647, 676

vjejka 407, 415 (vitka 635)

voršouf (též 102, též vršouf 102, vorčouch 105, vorčouk 110, vorčouf 111, 137) — voršof (též 127, 146, 644,
voršuf 106, též voršaf 113, 121) — veršouf (též veršouch 222) — veršof (též heršof 501) — verčouch
103,104

vjetračka 623 (vjetrofka 504)

S          vjejířka 449, hulvát 102

N          dřevjená lopata

2                 Mapa zobrazuje zeměpisné rozčlenění nářečních výrazů pro širokou dřevěnou lopatu, které se užívalo při čištění obilí vátím (přehazováním ve větru se obilí zbavovalo prachu a plev). Slovotvorné rozdíly se soustřeďují především na výrazy, které souvisí s fundujícím slovesem vát (věječka × vějka × vějice), hláskoslovné povahy jsou diference věj- × víj- (např. věječka × víječka) a obměny zaznamenané u přejatého výrazu voršouf (např. voršouf × voršof × verčouch).

Objevily se rovněž rozdíly v typu pojmenování (např. lopata × vějicí lopata). Zhruba v západní části zkoumaného území převažuje obecné označení lopata, na ostatním území dominují výrazy s terminologickou platností (např. věječka). Substantivum lopata bývá občas zpřesňováno atributem (dřevěná, vějicí, popř. na vění). Spojení dřevěná lopata není terminologické povahy, a proto jsme je do mapování nezahrnuli; objevuje se – většinou nesoustavně – v celém areálu výrazu lopata, soustředěnější výskyt byl zaznamenán v západních Čechách.

Materiál byl srovnán s údaji v KLA. Tato anketa dokládá navíc výskyt výrazů hůlvát (Lipskokamenicko) a vějíčka (Českobudějovicko).

3                 Zjištěná pojmenování vytvářejí vcelku celistvé areály: Obecné označení lopata bylo zaznamenáno ve střč. a jzč. nář. (s výjimkou území mezi Táborem, Strakonicemi, Českými Budějovicemi a Jindřichovým Hradcem) a v čm. dialektech, dále na záp. polovině Moravy a v centrálním úseku středomoravském, porůznu se objevuje též na Slovácku. V sousedství areálů s výrazy souvisícími se slovesem vát bylo zapsáno navíc spojení vějicí lopata (popř. lopata na vění), a to především na Doudlebsku a na území mezi Jihlavou a Novým Městem na Moravě.

Označení terminologické povahy převažují v severních a východních částech zkoumaného území: Název vějačka se vyskytuje ve vých. části střm. nář., především však ve vm. nář. a v dialektech slezských (v opavské podskupině, na Příborsku a Jablunkovsku). Střední část slez. nářečí se vyděluje hláskovou obměnou víjačka. Pro široké Boskovicko je typická podoba víječka. Ta hláskoslovně souvisí se slovotvorně totožnou formou věječka, jež je doložena z jzč. nář. z oblasti mezi Táborem, Strakonicemi a Českými Budějovicemi. Na jz. Moravě tvoří mikroareál ekvivalent vějička.

Od situace na většině zkoumaného území se výrazně odlišují svč. nářečí. Zde byla zapsána pojmenování navazující na něm. výraz. Největší oblast pokrývá označení voršouf. Další hláskové obměny byly doloženy z okrajových částí: voršof ze záp. úseku, verčouch z Podkrkonoší, veršof/veršouf z Hlinecka (s malým přesahem do přilehlých střm. a čm. nář.).

Pojmenování ve městech nebyla zjišťována.

4                 Jednoslovná pojmenování souvisící se slovesem vát (příp. s jeho nář. podobou vít < vieti < v’áti < vějati) mohou být utvořena přímo
od slovesného základu (věj-/vij-) nebo mohou být paralelně motivována účelovými adjektivy na -cí (vějecí/vějací/vějicí (lopata)), a jsou pak tu-
díž výsledkem univerbizace (věječka/vějačka/vějička).

hulvát  v sled. významu jen nář. — Přenesením, patrně na základě představy něčeho velikého (srov. nář. hulovatý ‚hrubý‘).

lopata  pol. drewniana łopata (stč., SSJČ, SSJ, u všech lopata v nespecif. významu) — Psl. *lopata.

lopata  na vění jen nář. — Subst. lopata specifikováno účelovým určením vyjádřeným předložkou na + nář. dějovým subst. vění ‚vání‘.

vějačka  SSJČ zast. a nář., SSJ vejačka (stč. vějadlo ‚nádoba na čištění obilí prosíváním‘, hluž. wějawa ‚síto prohazovačka‘)

věječka  Jg, SSJČ zast. a nář. (stč. ‚lopata na čištění obilí prosíváním‘)

vějice  jen nář. — Patrně od vějačka/vějička považovaných za deminutiva.

vějící lopata  jen nář.; Jg — Subst. lopata specifikováno slovesným účelovým adjektivem od vát.

vějička  Jg, SSJČ zast. a nář.

vějířka  jen nář. — Patrně od vějíčka (v této oblasti doloženo v KLA) příklonem k vějíř.

vějka  jen nář.; Jg

větračka  v sled. významu jen nář. — Patrně od vějačka příklonem k nářečnímu větr ‚vítr‘, nelze vyloučit univerbizaci z větrací lopata ‚lopata na větrání (tj. provívání) obilí‘.

víjačka  jen nář.; Kt mor.

víječka  jen nář.

verčouch, veršof, veršouf, voršof, voršouf  jen nář.; SSJČ voršouf ‚široká dřevěná lopata‘ nář. — Přejetím a hláskovou adaptací z něm. (Wurfschaufel).

5    lopata Ju 6, Ru 1, 3–5 — łopata Ju 7 — vjející lopata Ju 3 — voršof Ju 1, 2, 4 — voršouf Po 1, Ju 2

6    AJŚ 132, AJPP 113

Kl