87        kočkou instr. sg. f. (903)

1    M         kočkou — kočkó — kočk — kočk 626, 628, 629 — kočkú — kočku

kočkúm 738 — kočkum

2                 Na mapě je zachycen nář. repertoár a rozšíření morfologických forem instr. sg. feminina kočka (pův. a-kmen, dnes typ žena): kočkou × kočkúm/kočkum, včetně hláskových obměn koncového -ú (-ou × -ó × - × - × -ú × -u); srov. PRO D1abc, D3a a A1a. U koncovky -úm × -um překračuje krácení ú > u mírně hranice PRO Ala.

3                 S výjimkou morfologické formy kočkum (Opavsko, Hlučínsko, přechodová nářečí čes.-pol., sev. Valašsko) a kočkúm (b. 738) jsou na celém sledovaném území rozšířeny tvary, jejichž zakončení jsou střídnicemi za starší -ú: kočkou (Čechy, čm. nář. a odděleně Kelečsko a dolská nářečí), kočkó (většina střm. nářečí), kočk (záp. část centr. úseku střm. nářečí), kočk (Židlochovicko), kočkú (vm., odděleně též čuhácká nářečí), kočku (rozsáhlý již. úsek slez. nářečí).

Situace ve městech v podstatě odpovídá nář. okolí; do střm., vm. a většiny slez. měst proniká u mladé generace vlivem spis. jazyka podoba kočkou; ta byla jako jediná zapsána také v sm. pohraničí.