80 svorník cepu (660)

1    M         svora (též 606, 648, 649, svóra 755, sv-/sf- 638, 681, 709, 710, 736, 823, 832) — svúra

svorka — cvorka — svúrka — cvúrka — svirka 666–669

svúr (též svúrek 440, 453) — svor (svorek 440, 453) — schúr (súr 444)

svoren 424, 435, 436

svorňík (též 449)

švih

švihel m. (šmihel 811)

ouvazek (vovázek 106, ovazek 101, 121)

třenovjež f. (stře- 429, střenovješka 519, střenovička 520, třenovička 604)

řemen (řemeň, řomeň, řemínek, řemejček, řemejk)

N          ouškrt 139, 246 ‚očko na pověšení cepu‘

2                 Dvě hlavní části cepu (biják a držák) se spojují řemínkem prostrčeným ošitím bijáku a držáku. Tento řemínek nese v nářečích řadu označení, jež se liší lexikálně, ale i slovotvorně a mluvnickým rodem (např. švih × švihel; svorka × svorník × svoren; svor m. × svora f.) a hláskoslovně (např. svor × svůr × schůr; svorka × cvorka).

Většina pojmenování je motivována tím, že řemínek svírá obě části cepu (svorka, svůr, svorník, …), popř. uvazuje biják k držáku (ouvazek). U výrazu švih(el) jde o přenesení pojmenování řemínku biče, jímž se švihá kůň. Slovo řemen a jeho odvozeniny je namnoze pojmenováním užívaným ad hoc jako východisko při neznalosti příslušného termínu. Nezřídka je nutno toto slovo považovat za plnoprávný ekvivalent, zejména pokud jde o údaj jediný, navíc potvrzený KLA. Proto jsme jej také ve výše uvedených případech mapovali.

Konfrontace s materiálem z KLA víceméně potvrdila správnost našich zápisů.

3                 Převážnou část zkoumaného území pokrývají odvozeniny od slovesa sevřít (svor-). Pouze na okrajích se vyskytují pojmenování jiná, a to v Podkrkonoší výraz ouvazek, na vých. Jindřichohradecku a Slavonicku slovo třenověž (hojně hláskoslovně a slovotvorně obměňované) a na Valašsku a v již. úseku slez. nář. švihel. Poslední uvedený výraz byl odděleně zaznamenán též v kopaničářských nářečích a na Roudnicku. K témuž základu patří slovo švih, zachycené již. od Vsetína a dále v Čechách v podkrkonošském úseku.

Výrazy od základu svor- (a jeho variant) se řadí jednak k muž. rodu, jednak k rodu ženskému. Označení muž. rodu se soustřeďují zvláště do jzč. a střč. nářečí. Zde mají formu svůr (zejména na záp. části jzč. teritoria), svor (již. Českobudějovicko a záp. Jindřichohradecko) a schůr (mikroareál již. od Strakonic). Slovo svorník zabírá sev. pruh jzč. nářečí a větší část střč. nářečí (bez Kolínska a již. Mladoboleslavska). Slovotvorná varianta svoren se vyskytuje v mikroareálu sev. od Českých Budějovic.