78        ve dne lok. sg. m. (1483) —

1    M         ve dne

ve dňe (též 462, 801)

ve dňo

2                 V adverbializovaném spojení ve dne si zachovává subst. den svůj pův. n-kmenový tvar (na -e), uchovaný nejen ve velké části nářečí, ale i ve spis. jazyce. Nář. rozdíly se pak odvíjejí od pozdějšího přiklonění k maskulinům o-/jo-kmenovým (na Moravě oba typy splynuly). Spojení ve dňo vzniklo splynutím adverbializované formy ve dně se spojením v poledňo, kde -o je nář. novotvar odrážející vyrovnávací tendence v deklinaci měkkých neuter, srov. též ČJA 4-6 pole nom. sg. n.

3                 V dialektech v Čechách, na záp. Moravě a v centrálních střm. nářečích se užívá archaického tvaru ve dne. Dále na východ je na Moravě a ve vých. polovině Slezska běžná forma ve dně, záp. část slez. nářečí se vyděluje regionalismem ve dňo.