ČJA 2

75 chvojí (1308)

1    M         chvojí (chf- 669, 670, 671, chvoje 752, chvojči 119, chvojoví 113) — chvójí (chf- 731, 738, -i 729, chójé 747, chvújí 447) — choji (chuji 153)

chvoj f. — chvuj (též 324, fuj 161, chvuj m. 118, 462) — chuj — chvúj (fúj 134, 161) — chúj

chvoje f. — chvúje (fúje 426) — chúje

chvojka 612, 621, 671 — chvujka 603

chvojina (chojina 721, 833, 84, chojiny 801)

klest m. (též 106, klest f. 311)

klesť f.

pejručí (peručí 301–304, pejr m. 332, pejručina 310)

čeťina — četyna

rošťí

smrčí (smŕčí 757, smrkálí 711)

taras 645, 646, 648

S          slaňí 307 nedubl., pleťí 322 nedubl., pajš 737 nedubl.

N          chvosťi 107, boří 717, součí 306

2                 Mapa zachycuje zeměpisné rozrůznění nářečního označení chvojí, tj. větví jehličnatých stromů, zpravidla ulámaných. Vedle okrajových diferencí lexikálních (např. chvojí × pejručí × klest × četina) a slovotvorných (zasahujících především substantivum chvoj: chvoj × chvojka × chvojina) byly zaznamenány zejména diference morfologické (klest × klesť, chvoj × chvoje × chvojí) a hláskoslovné, soustředěné především na výraz chvoj a jeho odvozeniny (např. chvoj × chvuj × chvůj × chůj × chuj). Hláskové změny vokalické zde mají povahu kvantitativní (chvůj > chvuj, chvojí > chvójí), přecházející někdy v rozdíly kvalitativní (chvoj > chvůj).

Změny, které zasahují zjednodušení souhláskové skupiny chv-, jsou vyvolány fonetickou realizací souhlásky v.

Po stránce formální jde u všech doložených výrazů o vyjádření významu hromadného; tedy nejen ekvivalenty chvojí, pejručí, smrčí atd., ale též chvuj, chvůje, chvojina, klest, četina aj. jsou pojímána jako kolektiva.

Některá označení mohou mít i širší význam, odlišný od významu námi sledovaného; v tom případě však nebyla mapována: četina/četyna ‚jehličí‘ (srov. II-72 spadané suché jehličí), klest/klesť ‚osekané větve‘, roští ‚chrastí‘.

V oblasti, kde se základem chvoj- a jeho odvozeninami označuje borovice (nář. zč.), byly zaznamenány jiné lexémy. Izoglosa určující maximální výskyt základu chvoj- ve významu ‚chvojí‘ se naprosto shoduje s izoglosou vymezující v protilehlé sousedící oblasti užití základu chvoj- ve významu ‚borovice‘, srov. II-70 borovice.

3                 Výrazy odvozené od základu chvoj- jsou většinové a objevují se na převážné části území českého národního jazyka. Odlišné lexémy byly doloženy z jeho okrajů: Na západě zaujímá největší rozsah pojmenování klest/klesť; klest v nář. zč., klesť v přilehlé části nář. oblasti střč. Sousední Klatovsko a Domažlicko charakterizuje označení pejručí. Na vých. okraji zkoumaného území tvoří výrazný areál pojmenování četina/četyna; ekvivalent četina pokrývá celé Valašsko s výjimkou jeho sz. a jz. okraje, na něj navazuje obměna četyna, doložená z jv. Slezska a z Frenštátska. Drobné oblasti zaujímají označení smrčí na Kyjovsku, taras na Zábřežsku, poněkud větší rozsah má výraz roští, objevující se nesoustředěně v sev. polovině svč. nář., soustředěněji pak v Podkrkonoší.

Ostatní území pokrývají obměny základu chvoj-. Z nich největší areál zaujímá ekvivalent chvojí, rozšířený téměř na celé Moravě (ve střední a sev. části dialektů vm. a na přilehlém Holešovsku a Kroměřížsku v hláskové podobě chvójí) a ve většině slez. nář. (zde v obměně chojí). V sousedních Čechách přesahuje přes vých. část nář. střč. až na Královéhradecko, na něž pak navazuje rozšířením v sev. oblasti svč. nář. Pojmenování chvoj a jeho varianty se soustřeďují na území nář. českých v užším smyslu a na přilehlou jz. Moravu. Výchozí podoba chvoj byla zapsána v dialektech střč. (s výjimkou jejich vých. části), ve středním úseku nář. svč. a na Příbramsku, ojediněle i jinde. Výraz chvuj, vzniklý obměnou kmenového o, se dokládá ve střední části nář. jzč., ve vých. části nář. svč. a v jz. cípu Moravy, případně k němu přistupují i další hláskové obměny, a to zejména v areálu nář. svč. a jzm. (chvůj, chůj, chuj). Podoba chvůj se soustředěněji objevuje i v Povltaví.

Celkový stav doplňuje slovotvorný regionalismus chvojka/chvujka na sz. Znojemsku a chvojina doložená porůznu ze sv. Moravy a z Těšínska.

Výrazy ve městech se shodují se stavem v příslušném venkovském okolí, jako nové navíc do většiny z nich proniká pojmenování chvojí.

četina  jen nář.; Bš též četiní vých. Morava, SSJ čečina, čečinie hromadné — Od sčetina (*sъčetina) ‚jednotlivá jehlice na štětu lnářském‘ přenesením podle podobnosti (na základě příznaku pevnost, pichlavost, ježatost) na jehličku stromovou, pak na celou větévku (tak Mch), nebo od ščet ‚tuhý druh srsti‘ přenesením (tak Holub-Kopečný).

četyna  jen nář.; pol. cetyna — Od stejného základu jako četina, viz tam. V návaznosti na pol.

chojí  jen nář.; pol. choja zast. — Od chvojí s bilabiálním -w- zjednodušením náslovné souhláskové skupiny. Viz chvojí. Nelze vyloučit ani vznik z asimilované podoby chfoji.

chuj  jen nář. — Od nář. chvuj, případně nář. chwuj zjednodušením náslovné souhláskové skupiny. Viz chvuj.

chůj  jen nář. — Od nář. chvůj, případně nář. chwůj zjednodušením náslovné souhláskové skupiny. Viz chvůj.

chůje  jen nář. — Od nář. chvůje, viz tam.

chvoj  Jg, SSJČ též chvoj m., říd., SSJ nář., též chvoj m. nář. — Od psl. *chvoja.

chvoje  jen nář.; stč. chvojě, Kt, SSJ chvoja, chvoje hromadné — Od psl. *chvoja.

chvojí  stč. chvojie, Jg též chvojoví, SSJČ též chvojoví říd. — Psl. *chvojьje, to kolektivum od *chvojь, *chvoja.

chvójí  jen nář. — Od chvojí východomoravským dloužením o před j. Viz chvojí.

chvojina  Kt chvojna na Slovensku, SSJČ zast. a nář., pol. choina (Bš choina ‚větvička chvojová‘, dluž. chójna ‚větev‘). — Od chvoj, viz tam.

chvojka  v sled. významu jen nář.; Kt na Slovensku — Formální deminutivum od chvoj, viz tam.

chvuj  jen nář. — Od chvůj, zkrácením kmenové samohlásky (snad i vlivem slova chvoj). Viz chvůj.


chvůj  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Hláskoslovná obměna slova chvoj vzniklá vývojem sekundárně zdlouženého ó > > ů. Viz chvoj.

chvůje  jen nář.; Jg — Hláskoslovná obměna slova chvoje. Viz chvoje.

chvujka  jen nář. — Formální deminutivum od chvuj, viz tam.

klest  m. v sled. významu jen nář. — Přenesením nář. pojmenování osekaných větví.

klest  f. jen nář. — Viz klest m.

pajš  jen nář. — Snad přejato z něm. Peitsche ‚úponek, odrostek‘.

pejručí  jen nář.; SSJČ nář., též peručí nář. — Přenesením pojmenování větví stromů, to souvisí s prut, předponou pa- kolektivum *paprutie ‚vedlejší, bezcenné proutky na stvolu‘, hlásková obměna ztrátou povědomí o jeho původním významu, možný též vliv nář. pejr ‚pýr, býlí‘.

pletí  jen nář. — Snad souvisí se spleť ‚něco mezi sebou spleteného, propojeného‘.

roští  v sled. významu jen nář. — Přenesením pojmenování pro chrastí.

slaní  v sled. významu jen nář. — Od stlaní ‚stelivo‘, ‚suché jehličí‘ zjednodušením náslovné souhláskové skupiny a rozšířením významu.

smrčí  v sled. významu jen nář. (SSJČ ‚smrkové chvojí‘) — Rozšířením významu ‚smrkové chvojí‘,

taras  v sled. významu jen nář. — Nejasné. Patrně v návaznosti na pol. nář. taras ‚suché větve‘, ‚chrást‘. Nelze vyloučit vliv přejatého střhn. tarraz ‚bašta‘, ‚val‘ (valy se vyztužovaly proutím a chvojím).

5    chvojo Ju 4 — sňítki Po 1 — zeleňina Po 1

6    AJŚ 186, AJPP 312, OLA 384

Kl