ČJA 2

71 modřín (1284)

1    M         modřín

verpán (verpan 464, vrpán 110, verpám 456, verchumpán 126, ferpán 416, terpán 432, trpán 432, ne-
chrpán 242, chrpán 242, archipán 319) — verbán 120, 504 (verban 107, verboun 106) — lerpán
(lerpan 52) — lerpám (lerpam 520, 737, lerbám 133, jerpám 603) — relpán (relpan 601, relfán
234) — relpám (rempál 609) — merfán

břím — břem — břín 509, 755 — břen

bříň f. 145, 158

ín (dřen 806) — dřím 711, 716 (dřem 803, 828)

dříň f. 135, 136 (zdříň f. 135, m. 148) — dřeň f. 113, 116, 117, 130, 829

skřivan, křivan

skřivánčina 301

skřivánci 302, 303, 305

křivánčí dřevo 321 (skřivánčí strom 307)

šťasní dřevo (ščasní dřevo 454, 458)

ťis

sv’yrk 834-836

S          klenč 105

N          břimek 656, 831, dřínek 154, dřimek 666, břínka 145, dříňka 154, dřeňka 130

2                 Zjišťovalo se nář. pojmenování pro modřín, tj. pro jehličnatý strom s jemnými jehlicemi ve svazečcích (bot. rod Larix). Modřín u nás rostl původně jen ve výše položených oblastech (nad 800 m), a to především v Jeseníkách a v Karpatech. Teprve novodobé lesnictví se zasloužilo o jeho rozšíření v nižších polohách. Patrně proto se v našich nářečích objevuje větší množství názvů pro modřín než pro jiné odedávna běžně známé stromy. (Srov. např. II-69 smrk.)

Vedle starého nář. názvu břím (s hláskovými variantami břem, břín, břen a ojediněle se změnou rodu břín m. × bříň f.) byly zaznamenány názvy přenesené z jiných stromů (tis, svrk). U výrazů břímdřín jde o záměnu podobně znějících slov, nikoliv o podobnost dvou dřevin (dřín je listnatý keř). Pojmenování tis (původně označovalo hojně rozšířený, dnes však vzácný jehličnan) bylo využito pro nově vysazovaný modřín. Slovo svrk je v nářečí častější ve významu smrk.

Vlivem německy mluvících lesníků rozšířil se na našem území německý název modřínu Lärchenbaum, buď různě hláskově upravovaný (např. lerpán, relpán, verpán, merfán), nebo nesprávně překládaný. Záměnou německých slov Lärche, Lärchenbaum ‚modřín‘ a Lerche ‚skřivan‘ vznikl chybný lidový překlad skřivan, skřivánčí strom.

Slovo modřín, které je současně i pojmenováním spisovným, máme poprvé doloženo z r. 1726 a jako rodové jméno bylo zavedeno Preslem.

3                 Nejrozšířenějším pojmenováním pro modřín je slovo verpán a další četné hláskové obměny. Kromě Domažlicka (zde název skřivan a varianty skřivánčí, skřivánčí dřevo a ojediněle skřivánčina) a sv. okraje pokrývá celé území Čech, odkud přesahuje na jz. Moravu k Brnu a k Břeclavi (zde má zpravidla podobu relpán, popř. relpám, lerpámlerpán). Hlásková obměna merfán vytváří dvě oblasti: větší v záp. Čechách a menší ve střč. nář. oblasti s centrem na Ledečsku. Na Doudlebsku se setkáváme vedle hláskových variant lerpámlerpán s dvojslovným pojmenováním šťastné dřevo. V Podještědí byla zaznamenána obměna verbán.

Areál s lexémem břím se táhne od Vysokého Mýta na jihovýchod až ke slovenské hranici na Břeclavsku a Uherskobrodsku. Jeho varianta břem je běžná ve Slezsku vyjma Jablunkovska s názvem svrk. Na okrajích těchto areálů se vyskytují obměny bříň (ve vých. Čechách) a břen (na jihu Slezska) a mezi nimi rozsáhlé území s názvem dřín. Zaujímá v sv. Čechách Náchodsko (varianta dřeň) a Podorlicko (obměna dřín), odkud pokračuje v širším pruhu celou severní Moravou.

S pojmenováním tis se setkáváme na Českomoravské vysočině především mezi Novým Městem na Moravě a Jihlavou.

Slovo modřín proniká do mluvy mladší generace. Objevuje se téměř v celých Čechách (není v Podještědí a v Podkrkonoší a v malých enklávách i jinde) zpravidla jako dubleta s nář. výrazem verpán (nebo s jeho variantami). Jeho nedubletní výskyt byl zaznamenán v úzkém pruhu mezi Roudnicí, Prahou a Kolínem, dále pak na menší oblasti mezi Hradcem Králové a Vysokým Mýtem a často ve městech.

4    břem  jen nář.; Kt, SSJČ nář. — Z břen záměnou nosových souhlásek, to z psl. *brinъ ‚modřín‘, v návaznosti na pol. jaz. území.

břen  jen nář. (stč. břěnka ‚jalovec‘) — Viz břem.

břím  jen nář.; Kt, SSJČ nář., Bš břim mor. — Záměnou nosových souhlásek z břín, viz tam.

břín  jen nář. (stč. břienka ‚jalovec‘) — Z psl. *brinъ ‚modřín‘.

bříň  f. jen nář. — Změnou rodu z břín, viz tam.

dřeň  f. v sled. významu jen nář.; ALJ m. Rychnovsko — Z dřín příklonem k jinému rodu. Viz dřín.

dřím  jen nář. — Záměnou nosové souhlásky z dřín, viz tam.

dřín  v sled. významu jen nář.; Jg, Bš (stč. dřien a SSJČ ‚dřín‘) — Záměnou podobně znějících slov břín ‚Larix‘ a dřín ‚Cornus mas‘.

dříň  f. jen nář. — Z dřín přechodem k jinému rodu.

klenč  jen nář.; ALJ Jilemnicko (tam též klenčák ‚klouzek‘ — houba) (Jg a ALJ Hořicko ‚klen‘) — Nejasné, snad zkřížením pojmenování (javor) klen a (borovice) kleč.

lerpám  jen nář.; ALJ Moravskobudějovicko — Nář. adaptace něm. Lärchenbaum ‚modřín‘.

lerpán  jen nář.; Bš lerfán Dačice — Viz lerpám.

merfán  jen nář.; ALJ Dačicko, širší Strakonicko — Viz lerpám.

modřín  Jg, SSJČ, SSJ modrín kniž. zast., pol. modrzew — Značí ‚strom s modrým (vlastně nafialovělým) dřevem‘. Od adj. modrý příklonem k dřín, břín.


relpám, relpán  jen nář. — Viz lerpám.

skřivan  v sled. významu jen nář. — Chybný překlad vzniklý záměnou něm. slov. Lärche ‚modřín‘ a Lerche ‚skřivan‘.

skřivánčí  v sled. významu jen nář.; ALJ Domažlicko, Klatovsko — Substantivizované adj. Viz skřivan.

skřivánčí dřevo  jako sousloví jen nář.; ALJ Domažlicko, hluž. škowronče drjewoSkřivánčí viz skřivan, dřevo v jzč. nář. ‚lesní strom‘.

skřivánčina  jen nář.; hluž. škowrončina — Od adj. skřivánčí.

šťastné dřevo  v sled. spojení jen nář.; ALJ — Motivace adj. přívlastku nejasná, dřevo viz skřivánčí dřevo.

svrk  jen nář.; Jg slc. smrek, Kt smrk, SSJ červený smrek zast., smrekovec, Kt švrk (ve Slezsku) — Nář. pojmenování pro smrk přeneseno na modřín. Srov. II-69 smrk. Podoba s -v- v návaznosti na pol. świerk ‚smrk‘.

tis  v sled. významu jen nář.; Kt u Počátek — Přenesením pojmenování podle společných vlastností,

verbán  jen nář.; Kt, ALJ verban, verboun, verbonek Ještědsko — Viz lerpám.

verpán  Kt, SSJČ obl. — Viz lerpám.

5    dřín Ju 7, Ru 5 — dřeň Po 1 — zdřeň Po 1

6    AJŚ 210, AJPP 311, OLA 393, ALE 52

Om